44. část kroniky Mratínského potoka
Jedu k Hovorčovickému rybníku. Přicházím od starého náměstí. Zdravím se s rybářem. Dívka možná 12 letá v růžové čepici opodál z tašky vyndává kousky pečiva. Kachny odpočívající na promenádě břehu rybníka se zvedají a kolébají se k ní. Jdu blíž. Vidím, že kachny se jí vůbec nebojí. Stojí dívce u nohou a sbírají sousta. Přiblížím se a dívku oslovím. „Zdá se, že jsi tu často.“ dívka klidně vysype drobky z tašky a rozpovídá se. „Některé kačeny mi žerou z ruky. Jeden kačer nemá levé oko. Támhle je.“ Já vysvětluji : „Jsem tu letos po druhé, protože jsem zde v létě uviděla slípky zelenonohé, které jsem si oblíbila v Čakovicích na Zámeckém rybníku.“ „Ano jsou tu dva páry.“ odpovídá dívka. „Jeden hnízdil tady a ukáže pod vrbu sklánějící se nad vodou, druhý hnízdil na druhé straně.“ ukazuje přes hladinu rybníka. „Jedna dvojice se stále pohybuje spolu. Myslím, že to jsou támhle ti.“ při řeči jsme přehlédly, že na břeh vyběhl pár slípek a sbírá drobečky. Kachny, které se nakrmily postupně sestoupily do rybníka.
Spolu s děvčetem pozoruji další slípky, svobodně křižující hladinu rybníka. „Slípky miluji posedávat na větvích vrb, které jsou těsně nad hladinou.“ „Stejné poznání mám z Cukrovarského rybníka v Čakovicích.“ přidávám. Já pak vzpomenu na svou první letošní návštěvu Hovorčovického rybníka, kdy jsem jako amatér měla v lovu beze zbraně úspěch. Vyfotila jsem čilý pohyb celé velké rodiny slípek na hladině poblíž břehu.
Samice, která byla s mláďaty asi deset metrů od břehu, plula k okraji. Mláďata ji následovala. Matka je krátkým měkkým tik, tik pobízela. Společně se pak schovaly u břehu pod větve vrby. Další dvě slípky se pustily do potyčky. Vzpínaly se hlavičkami vysoko nad hladinu, zobáčky proti sobě a ostře na sebe křičely. Vzápětí horní polovinu těl ponořily pod hladinu, ocásky k obleze. Vůbec si však neubližovaly. „To jsem tady nezažila.“ reaguje děvče.
Pokračuji: „Ty sem chodíš ráda pozorovat ptáky.“ Přitaká. „Možná, že i budeš studovat nějaký přírodovědný obor.“ „Říkají mi, abych šla na přírodovědeckou fakultu. Já ještě nevím. Taky jsem zde rybařila, ale to už mě nebaví. Chytám půlce, ale vajíčka žab se mi nepodařilo objevit.“ Zeptala jsem se, zda si ji mohu zezadu vyfotit. Souhlasila. Poděkovala jsem. Rozloučily jsme se. Popřála mi pěkný den.
Tentokrát jsem více hovořila a nestačila jsem fotit. Kachny, které děvčeti klidně ležely u nohou jsem však zaznamenala. Jedna kachna nám ukázala krásně oranžové nohy – znak mládí? Nevím. Další měly nohy oranžově hnědé.
Při poznávání života na Mratínském potoku fotím mobilem. Fotit ptáky v dáli, se mi nedaří. Nejsem profesionál fotograf s vybavením a se zkušeností. Podle velikosti a charakteristického kývání hlavou však slípky poznám na dálku. Zdařile fotografie slípek při hnízdění na Zámeckém rybníku a povídání o nich je v jednom z mých dřívějších dílů této kroniky. Tam díky hnízdění slípek u břehu jsem mohla zachytit překrásné vybarvení této vodní slepice – i tak se jí říká. Jednu fotografii z roku asi 2023 přidávám. Moje aktuální fotky ukazují vybarvení divokých kachen na podzim- krásné, že!
Jaký je vztah Hovorčovického rybníka k Mratínskému potoku? Hovorčovický rybník je na potoku Hovorčovickém. Ten se vlévá do Líbeznického a s ním se jen po několika desítkách metrů společného toku vlévá do Mratínského potoka v Mratíně.
Hovorčovický rybník se dá celý obejít. Na hrázi jsou dva velké statné topoly. Na rovince pod silnicí tvůrci rybníka vytvořené – použila jsem název promenáda ( je zde také lavička) jsou i vrby se spirálovitými větvemi ( snad vrba Matsudova „Tortuosa“- pocházející z Číny a Koreje ). Vždy na výpravě za vodou hledám i květiny. Vrbek je mnoho druhů. Snad je tato vrbka úzkolistá.
červenec a říjen 2025 Milada Stroblová