Archiv autora: redakce

Kronika Mratínského potoka, díl  č.47

S odstupem celého roku chci popsat jarní a letní období života přírody na rybnících v Čakovicích. Moje časté návštěvy na březích Mratínského potoka přinášejí stále něco nového.

Co se odehrálo na hladině Zámeckého rybníka dne 15. června roku 2025? Na hladině pluly dvě silné větve, které tam byly ponechány vodnímu ptactvu poté, co se zlomil staletý jasan a spadl na hladinu. Na fotografii vám představuji párek slípek zelenonohých, který pocítil potřebu zahnízdit na jedné z nich. Silná větev se nacházela v polovině rybníka.

Všimla jsem si samečka, který doslova uháněl po vodní ploše a v zobáčku přinášel větvičky. Chování párů slípek již trochu znám – popisovala jsem dříve jednonohého samečka, jak neúnavně přinášel klacíky, aby své samičce postavil hnízdo na plochém kameni poblíž hráze Zámeckého rybníka. Po několika letech mohu být svědkem hnízdění.

Klacíky pokládané slípkami na větev padaly do vody, nechytaly se. Ze soucitu jsem nasbírala velkou hrst klacků a hodila je na hladinu. Už se stmívalo, rozloučila jsem se. Jeden z páru usedl na kmen, nožky částečně ponořené ve vodě (to slípky milují, přezdívá se jim i vodní slepice), probíral peří a koupal se.

Další den jsem byla u rybníka zpět. Nová příležitost pozorovat hnízdění, vyvedení mláďat – to si nechci nechat ujít. Na kmeni již bylo připravené hnízdo! Pár slípek volně křižoval hladinu a pak… dočkala jsem se. Samička usedla do hnízda.

Další týden jsem neměla čas se k pozorování páru vrátit. Když jsem znovu stanula u rybníka, neubránila jsem se bolesti. Větev s hnízdem na hladině nebyla. V těch dnech vál silný vítr, který patrně způsobil zkázu. Když jsem Zámecký rybník obešla, viděla jsem větve zahnané po větru až k hrázi u silnice. Přišla mi vtíravá myšlenka, zda pár nad tím také smutnil…

Ve žhavém letním dni jsem znovu k rybníku přišla. Podařilo se mi vyfotit život slepičí rodiny se šesti mláďaty. Na fotografii jsou čtyři. Jak okomentovat vývoj? „Pár operativně zahnízdil na ostrově.“

Během dalších dnů jsem udělala záběry, které mi dělají velkou radost. Viděla jsem rodiče krmit kuřata plovoucí na hladině. Pozorovala jsem kuře, které se velmi snažilo doplavat k rodiči a sourozencům. První hodiny na hladině, hlad a strach z osiření! Mám v mysli jemné volání rodiče svolávající děti k sobě. Poznám již dospělé slípky po hlase, i když je nevidím.

Ostrov v Zámeckém rybníku je rájem i pro další ptáky. V létě jsem poprvé za dobu svého pozorování viděla na kraji ostrova odpočívat volavku šedou. Výskyt volavek mi potvrdili i ďáblicí přátelé.

V roce 2025 jsem na hladině pozorovala bílou velkou kachnu a černou kachnu s bílou náprsenkou. Měla jsem možnost zeptat se RNDr. Smrčka, odborníka, který žije u nás v Ďáblicích, o jaké ptáky jde. Vysvětlil mi, že tito jedinci jsou kříženci s chovnými druhy kachen.

Musím se zmínit i o nové tváři, která se v blízkosti čakovických rybníků odkrývá. Odbočka trati, sloužící v minulosti cukrovaru a končící mezi rybníky, byla rekonstruována. V blízkosti Mratínského potoka je od podzimu zastávka vlaku. Vybudovanou jsem ji vyfotila v zimním šeru. Tehdy jsem se domnívala, že půjde o výletní trať.

Za Lidlem, dál po toku potoka směrem k Miškovicím, probíhal v roce 2025 v polích geologický průzkum. Letos už se tu staví sídliště. U kávy a dortu v Globusu jsem si povídala s paní bydlící u Lidlu vedle Zámeckého rybníka. Nové sídliště nabídne několik set bytů…

Jedno se však léta ví. Divoké kachny chodí k člověku na dotek. Slípky zelenonohé jsou plašší. Pohybují se při březích rybníka. Lidi určitě vnímají. Jsou na vodě v Hovorčovických rybnících, na obou rybnících v Čakovicích i u nás na Parkánu.

Za stávajících podmínek soužijeme. Snad to tak bude i v době, kdy po břehu Zámeckého rybníka budou proudit lidé odjíždějící do centra Prahy za prací.

1. března 2026 Milada Stroblová

Kronika Mratínského potoka, část 46

Procházkou po cyklostezce ze Sluh k Mratínu jsem ve 43. části kroniky Mratínského potoka došla do míst, kde se Líbeznický potok vlévá do Mratínského. Na obou potocích jsou u Mratína vodní plochy. Rybník na Líbeznickém potoce je součástí dlouhého mokřadu. Nemá jméno.

Dnes do kroniky zapíšu své zážitky z poznávání rybníka Mratínského.

Přicházím k němu od konce zmíněné cyklostezky. Dál vede cesta podél štíhlých topolů a betonového koryta, do něhož je sveden hlavní tok Mratínského potoka. Rybník není průtočný, je napájen z malé odbočky u topolů. V mapě je označen. Potok, pramenící drobnými pramínky u nás v polích, má již v Mratíně sílu. Na rybníku jsou vybudovány vodní stavby – koryto, dva přepady, které mají odtok vody regulovat a chránit okolí při velké bouři nebo při povodních. Od občana, který má domek na břehu potoka u hlavní silnice, jsem se dozvěděla, že v minulosti se při povodni hráz rybníka protrhnula. Internet uvádí větší povodeň v roce 1947. Jak silná zde byla v roce 2020, jednou zjistím. V Ďáblicích škodila. Pokračující cesta je díky korytu další hrází. Na druhé straně cesty jsou dva domy. Mapa uvádí – mlýn. Je na potoce Líbeznickém, který protéká souběžně s cestou.

U sypané hráze končí betonové koryto vysokým splavem. Zde proud padající vody má svůj zvuk, který jsem zachytila na videu. Nad soutokem potoků je socha vodníka, kterou jsem již dříve zmínila v části, kde píši o řezbáři, který svá díla dává do krajiny Polabí. Mratínský rybník je dle mapy posledním na potoku před Kostelcem nad Labem, kde se do Labe vlévá.

Nezapomenu na svoji první návštěvu Mratína. Už to, že jsem přijela do městečka, jehož jméno dalo jméno potoku, byl svým způsobem pro mě den sváteční. Stejně jako před všemi poznávacími výpravami jsem prvně studovala mapy. Vždy hledám i místo, kde zaparkuji svoje zelené turistické autíčko. Parkovala jsem poblíž odtoku vody z rybníka přímo pod hrází. Zvolila jsem výstup na hráz nejprudší cestou do středu hráze. Chtěla jsem takto poprvé spatřit poslední z rybníků, který byl v minulosti na potoce vybudován.

Náš velmi známý horolezec Radek Jaroš (jsme oba rodáci z Nového Města na Moravě) nikdy určitě nezapomene na moment, kdy dosáhl vrcholu každé z osmitisícovek. Někdo zdolává velehory, já vystupuji na hráze rybníků Mratínského potoka.

Jedna z dalších mých návštěv rybníka začala pohledem do odtokového koryta pod hrází. Průtok vody byl stejný, ale bahno do šířky naplavené na obou březích ukazovalo, že tudy nedávno teklo větší množství vody. Pohled z hráze? Dno rybníka po vypuštění, kterým v nejnižší části protéká rybník napájející zdroj. I tento stav stojí za prohlídku a fotografie.

Z jedné prohlídky okolí vodních hladin soutoku Mratínského a Líbeznického potoka na počátku zimy nezapomenu krásný zážitek. Chladný den, zataženo. Proti mně jede cestou pod hrází paní na kole. U stromu s krmítkem z plastové lahve, umně vyrobeném, sleze z kola a sáhne do plastového kbelíku na řídítkách. Malým hrnečkem nabere slunečnicová semena a nasype je do krmítka. Vrátí hrneček do kbelíku, vsedne na kolo a jede cestou dál. A já už věděla, kam pokračuje! Stejné krmítko je na mladém dubu mezi topoly. S lidmi, které u potoků potkám, ráda zapřádám hovor. Tenkrát jsem stačila jen: „Dobrý den.“

Jsem myšlenkou na cestě pod hrází, zapisuji tuto vzpomínku a moje tělo se při tom začíná jemně natřásat radostným smíškem. A opakovaně, když koriguji text.

Čtenářům nabízím fotografie z podzimu 2024, jara a léta 2025.

1. února 2026
   Milada Stroblová

44. část kroniky Mratínského potoka

Jedu k Hovorčovickému rybníku. Přicházím od starého náměstí. Zdravím se s rybářem. Dívka možná 12 letá v růžové čepici opodál z tašky vyndává kousky pečiva. Kachny odpočívající na promenádě břehu rybníka se zvedají a kolébají se k ní. Jdu blíž. Vidím, že kachny se jí vůbec nebojí. Stojí dívce u nohou a sbírají sousta. Přiblížím se a dívku oslovím.  „Zdá se, že jsi tu často.“ dívka klidně vysype drobky z tašky a rozpovídá se.  „Některé kačeny mi žerou z ruky. Jeden kačer nemá levé oko. Támhle je.“ Já vysvětluji : „Jsem tu letos po druhé, protože jsem zde v létě uviděla slípky zelenonohé, které jsem si oblíbila v Čakovicích na Zámeckém rybníku.“ „Ano jsou tu dva páry.“ odpovídá dívka.  „Jeden hnízdil tady a ukáže pod vrbu sklánějící se nad vodou, druhý hnízdil na druhé straně.“ ukazuje přes hladinu rybníka. „Jedna dvojice  se stále pohybuje spolu.  Myslím, že to jsou támhle ti.“ při řeči jsme přehlédly, že na břeh vyběhl pár slípek a sbírá drobečky.  Kachny, které se nakrmily postupně sestoupily do rybníka.

Spolu s děvčetem pozoruji  další slípky, svobodně    křižující hladinu rybníka.  „Slípky miluji posedávat na větvích vrb, které jsou těsně nad hladinou.“ „Stejné poznání mám z Cukrovarského rybníka v Čakovicích.“ přidávám. Já  pak vzpomenu na svou první letošní návštěvu Hovorčovického rybníka, kdy jsem jako amatér měla v lovu beze zbraně úspěch.  Vyfotila jsem  čilý pohyb  celé velké rodiny slípek na hladině poblíž břehu.

Samice, která byla s mláďaty asi deset metrů od břehu, plula k okraji. Mláďata ji následovala.  Matka je  krátkým měkkým  tik, tik pobízela. Společně se pak schovaly u břehu pod větve vrby. Další dvě slípky se pustily do potyčky. Vzpínaly se hlavičkami vysoko nad hladinu,  zobáčky proti sobě  a ostře na sebe křičely.  Vzápětí horní polovinu těl ponořily pod hladinu, ocásky k obleze.  Vůbec si však neubližovaly. „To jsem tady nezažila.“ reaguje děvče. 

Pokračuji: „Ty sem chodíš ráda pozorovat ptáky.“  Přitaká. „Možná, že i budeš studovat nějaký přírodovědný obor.“  „Říkají mi, abych šla na přírodovědeckou fakultu. Já ještě nevím. Taky jsem zde rybařila, ale to už mě nebaví. Chytám půlce, ale vajíčka žab se mi nepodařilo objevit.“ Zeptala jsem se, zda si ji mohu zezadu vyfotit. Souhlasila. Poděkovala jsem. Rozloučily jsme se. Popřála mi pěkný den.   

Tentokrát jsem více hovořila a nestačila jsem fotit. Kachny, které děvčeti klidně ležely u nohou jsem však zaznamenala. Jedna kachna nám ukázala  krásně oranžové nohy – znak mládí?  Nevím. Další měly  nohy  oranžově hnědé.

Při poznávání života na Mratínském potoku fotím mobilem. Fotit ptáky v dáli, se mi nedaří. Nejsem profesionál fotograf s vybavením a se zkušeností.  Podle velikosti a charakteristického kývání hlavou však slípky poznám na dálku.  Zdařile fotografie slípek při hnízdění na Zámeckém rybníku a povídání  o nich je v jednom z mých dřívějších dílů této kroniky.  Tam díky hnízdění slípek u břehu jsem mohla zachytit překrásné vybarvení této vodní slepice – i tak se jí říká. Jednu  fotografii z roku asi 2023 přidávám. Moje aktuální fotky ukazují vybarvení divokých kachen na podzim- krásné, že!

Jaký je vztah Hovorčovického rybníka k Mratínskému potoku? Hovorčovický rybník je na potoku Hovorčovickém. Ten se vlévá do Líbeznického a s ním se  jen po několika desítkách metrů  společného toku vlévá do Mratínského potoka v Mratíně.

Hovorčovický rybník se dá celý obejít. Na hrázi jsou dva velké statné topoly.  Na rovince  pod silnicí tvůrci rybníka vytvořené – použila jsem název promenáda ( je zde také lavička) jsou i vrby se spirálovitými větvemi (  snad vrba Matsudova  „Tortuosa“- pocházející z Číny a Koreje ). Vždy  na výpravě za vodou hledám i květiny. Vrbek je mnoho druhů. Snad je tato vrbka úzkolistá.

červenec a říjen 2025                                                                                Milada Stroblová