45. část kroniky Mratínského potoka
Ráda vzpomenu na to, jak moje maminka ráno vstala dříve než rodina a zatápěla v kamnech. Nožem z polínka krájela třísky na podpal. Když jsem přespávala v zimě u babičky v pokoji, kde se netopilo, dávala mi pod peřinu cihlu, kterou předem ohřála v troubě. Zatápělo se dřívím, topilo uhlím. Každá rodina si musela během roku připravit dříví na otop. Strom jako palivo, strom a jeho kyslík, stín stromu. Takové myšlenky mi někdy jdou hlavou, když vycházím objevovat tok Mratínského potoka, jehož břehy jsou lemovány stromy a keři.
Hod Boží Vánoční roku 2024 byl zalitý slunce. K potoku jsme se vypravila po třetí hodině. Slunce klesalo k obzoru. V těch chvílích má krajina zvláštní atmosféru. Vydala jsem se projít polní cestu mezi Miškovicemi a Třeboradicemi, kterou jsem ještě nepoznala. Ta začíná u mostku přes potok na okraji obce. Na mapě z 19. století je polní desta zakreslena. Dnes je cesta vyasfaltovaná a na katastru Miškovic je osázena po obou stranách na jaře bohatě kvetoucími sakurami. O těchto místech jsem již v kronice podala zprávu i s fotografiemi sakur. Na začátku své cesty jsem u potoka uviděla výstražnou ceduli. Vyfotila jsem ji a pokračovala jsem dál. Cestou jsem potkávala občany, kteří se stejně jako já vydali na sváteční promenádu. Vyfotila jsem si lípu svobody a křížek. Na straně Třeboradic děti slézaly horolezeckou stěnu. Obešla jsem Třeboradický kostelík a zvonici a vrátila jsem se ke svému autu do Miškovic.
3. čevence 2025 jsem se na místo u mostku vrátila. Hleděla jsem na něco, s čím jsem se v životě nesetkala. Přináším fotografie. Když znovu a znovu prohlížím jeden ze snímků, mám pocit, jako bych byla v divadle a vnímala kulisu hrůzného děje. Dendrologové však zkrácení stromů čakovické radnici doporučili / Miškovice jsou ve správě Čakovic/. Proč? Částečnou odpověď mi dal můj známý truhlář. Jsou stromy, které ze své přirozenosti mají dřevo, které brzo podléhá rozkladu od středu kmene. Jsou to topoly a jasany. Ořezané části stromů byly z místa ořezu topolů již odvezeny. V jedno místě jsem však našla zapomenutou hromádku špalků, která mi doložila, že je tomu tak. Důvody zkracování patrně zdravých stromů zatím neznám. Místostarostka Čakovic Soňa Černá nadále pokračuje v péči o stromy katastru. Každý rok objevím nějakou úpravu. Poblíž podél potoka směrem k Miškovicím byly nově vysazeny stromy. Poznala jsem lípu, javor mleč a duby. Ty podesychaly. Václav Cílek , který se zabývá adaptací přírody na klimatickou změnu, říká, že je doporučeno sázet více druhů stromů. Vývoj určí, které stromy v oteplující se krajině obstojí.
Dne 16. června jsem šla pozorovat život na Zámeckém rybníku. Ztuhnula jsem při pohledu na obrovský starý strom na kraji rybníka, který se zlomil. Na památku a pro hmyz tu bylo ponecháno několik špalků z jeho nejnižších částí. Šla jsem blíže. Strom byl dlouhodobě vyživován stále ztenčující se částí tkáně po obvodu. Silné větry, které i v létě 2025 několikrát vanuly, změnily život tohoto věkovitého stromu. Na zemi jsem již nenašla žádné větvičky s listím. O jaký strom šlo, jsem nemohla zjistit ….. O několik týdnů později. Na boku při zemi strom začal keřovitě obrůstat. Poznala jsem listy jasanu.
Vracím se ve vzpomínce do Třeboradic. Zvonice vedle kostela „žije“. V podvečer se obcí nese příjemný tón jejího vyzvánění. Už dříve jsem zvuk zvonu z krásné návsi zaznamenala videem. Napadla mě myšlenka. V zimním období by bylo možné zorganizovat sekání příznivců Mratínského potoka a tam budu moci videa, byť nedokonalá, promítnout.
Doporučuji povídání ing. Václava Cílka na YouTube : “ 01 Povídání o lese„
Milada Stroblová