39. část kroniky Mratínského potoka
Fotit Mratínský potok a Mlýnský rybník ve slunci po té, co jsem krajinu ve Sluhách poznala a dokumentovala v slunci zapadajícím, bylo v mém plánu. Jen vyčkat na příhodný den.
V této části kroniky nebudu mnoho psát. Fotografie hovoří. Sama si je opakovaně prohlížím. Všimněte si, jak byl rybník položen do krajiny.
Je pod nad mořskou výškou 200 m. Rybník není průtočný. Na toku potoka jsou dva splavy. Vzpomínám, jak jsem koryto potoka objevovala na konci úzkých uliček. Schodky k potoku!!! Nad kameny obloženým tokem je vidět hráz. Lehkým zvýraznění fotografie můžeme více vnímat nádheru různých tvarů listů rostlin na břehu rostoucích.
Hráz rybníka není průchozí a proto rostliny tu mají ráj. Chrpa modrá a čičorka pestrá přivábily moje oči. Někdo z vtipálků se rozhodl na hrázi vysadit dubový hájek. Pohled na starou – poslední žijící vrbu. Kolik jich tu v minulosti lidé vysadili?
Znovu se zahleďme do modrozelené barevné kombinace chrpy. Od auta k potoku procházím vedle zahrady amatérského floristy. Nabízím pohled na další díla, která na zahradě přibyla od mé poslední návštěvy. Podrbala jsem milého pejska, kterého majitelé s láskou chovají na této zahradě.
Opakovaně si kladu otázku: „Jak je možné, že na planetě Zemi žijí lidé, kteří pro pohodlí a hromadění majetku neváhají ničit krásnou přírodu, kterou nevytvořili.“
Tento text jsem napsala ráno. Celý den jsem měla program. V podvečer, když jsem se vracela domů, odmykala branku, vyvstala mi v mysli neočekávaně slova : „kvítečku bosý, o tebe nebe dlaň opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo..“ slova českého básníka.
„Přátelé proč jsme na světě?“
Milada Stroblová