Seriál – Mratínský potok od pramene k Labi

Část 1

Takto vypadá  Mratínský potok na svém prameni v nejvyšší nadmořské výšce na jaře roku 2020 .

(svědectví o stavu  Mratínského potoka  30 let od nástupu kapitalismu  na našem katastru, kdy ve statku skončila tzv. živočišná výroba)

V loňském roce jsme  se spolu s Věrou Prokešovou  domluvily na  výpravách za vodou  Ďáblic a blízkého okolí. Poznaly jsme krásu   rybníků v Dolních Chabrech,  rybníka v Březiněvsi , seznámily jsme se s vodním dílem – retencí v novém sídlišti  v Čakovicích.   S těmito  ošetřovanými vodními díly ostře kontrastoval stav Ďáblických rybníků. Fotografie  prezentované  na 5ti panelech jsme nabídnuly ke shlédnutí na akci  Zažijme Ďáblice jinak.

Letos  budeme putovat dál.  V únoru a březnu nebyla žádná zima, která by mi bránila vypravit se po toku  Mratínského potoka od Ohrady  dál  k Labi. Letos jsem navštívila  už celý tok potoka  až k Cínovecké.

Soutok pramenů z Parkánu a Ohrady

  Ponejprv popíši svou výpravu  podél části  potoka od Ohrady k mostku  na Ďáblické.  Cestu  k Ohradě  jsem zvolila právě z Ďáblické. Při několika nahlédnutích  za rozpadající se zdi křížovnického statku  v loňském roce   jsem viděla, že  půda  je tu rozrytá divočáky  a bude  nutné prodírat se  keři mirabelek a bezinek.  Připravila jsem se. Na internetu jsem našla informace o březosti divokých prasat.  Ohrožení bachyní  chránící mláďata  mi nehrozilo. Obuta v  holínkách  jsem si zahradnickými nůžkami klestila cestu. Hned z kraje  jsem našla silnou větev, kterou jsem si nesla  jako ochranu. Zem kypřená rypáky divočáků podél zdi  sahá až k potoku. Zvířata tu mají napajedlo. Odtok  z Parkánu více méně již neexistuje.  I když několik dnů před mojí výpravou poprchalo, koryto potoka bylo jen  vlhké , sem tam malá kalužinka, všude   stopy. Oba toky z rybníčků Parkánu a Ohrady  se stýkají zhruba 5 metrů od mostku. Koryto od Ohrady je ostře zaříznuté, do vody nelze bezpečně sestoupit. Vstup je možný právě na soutoku.  Zde jsem se pokusila do vody  vstoupit. Vysoký nános splavené ornice  to však nedovolil. Holinka se mi zabořila více než do poloviny. Na  protější straně potoka  nad soutokem jsem spatřila  ze břehu vytékat čisťoučký pramének vody.  Průzračný pramínek po několika centimetrech svého toku pohltil kalný proud od Ohrady.

Přítok od Parkánu rozrytý divokými prasaty

Asi po patnácti   metrech přirozenou cestou vznikající křovinatý listnatý  les na neudržované dříve obhospodařované půdě  ( odborně  – sekundární sukcese )  skončil . Přede mnou se objevil porost   skoro dva metry vysoké trávy.  V průzkumu  potoka jsem však mohla pokračovat. Cestu předem mnou  nejspíše denně prošlapují divočáci. Potok je směrem k Ohradě  kalný. Dál se rozšíří v  tůňku, do které ústí dlouhá  prohlubeň ze strany skládky. Ta je bez vody. Na hladině  tůně stojí velký nahnědlý škraloup kalu a z něj vystupují bubliny (zcela totožný povrch monitoruji  na potoce pod mostkem  vedle plotu policie – viz dokumentární fotografie). Z těchto míst je již vidět hráz rybníka. Asi 10 m pod hrází jsem objevila od strany statku  vyúsťující rouru podloženou kamenným korytem. Z ní vytékala  čistá voda. A stejně  po několika centimetrech proudění ji pohlcuje  nepříjemně vyhlížející voda od Ohrady.  Vteřinový průtok jsem odhadla tak 2 dl za vteřinu. Pramínek u Ďáblické je asi poloviční mohutnosti.  Oba neznáme zdroje průzračné vody mě nesmírně potěšily.  Vystoupila jsem na hráz. Ohrada po suché zimě vypadá tristně. Domnívám se, že v ní je zase méně vody, než jsem svými fotografiemi dokumentovala v loňském roce. Nefotila jsem, snažila jsem se udělat jen krátkou  bezpečnou „expedici“. Byla jsem sama a divokých prasat je v zpustlé části statku určitě více.

Můj komentář  na závěr prvního putování.  Narodila jsem se v roce 1953.  Na okraji mého rodného města protéká potok. S mojí maminkou jsem dobře do mých deseti let jezdila máchat prádlo  v tomto potoku.  Tak konali všichni majitelé nemovitostí  jejichž louky  vedly  až k potoku. Pamatuji si, jak jsme  při vycházkách  z mostku pozorovali hejna rybek rejdících v průzračné vodě. Ve vodě  Mratínského potoka kalné již od hráze  nebylo možné rybku spatřit. Nemám kontakt na žádného odborníka, který by stav Ohrady, Parkán a potoka posoudil. Pro informaci dodávám, že potok je na katastru Ďáblic a jak katastrální mapy ukazují , rybníky i potok je v majetku  řádu Křížovníků.

Přidávám fotografie z prvního letošního nahlédnutí za zeď.

Březen 2020                                                                              Milada Stroblová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *