Určitě to není falešná domněnka: Ďábličáci znají přímořská letoviska a nebyli u ďáblického potoka.
Než se vydám po toku Mratínského potoka dál od Ďáblické ulice, ještě chvíli se ve vzpomínkách vypravím do míst, kde minulá staletí šel život, často těžký, avšak v absolutním sepjetím s přírodou , jejími dary. Znovu se zastavím u pramenišť Mratínského potoka, kde vznikla usedlost řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Majetek řádu Křížovníků prošel změnami, které byly diktovány politikou všech vývojových etap republiky po roce 1945. Zestátnění církevního majetku – velkostatek s chovem krav, po navrácení majetku církvi zde v nájmu pole obhospodařuje firma pana Kmínka. Všechny státní zemědělské direktivy v naší zemi do puntíku naplňované ( na rozdíl například Polska) zanechaly i zde svoje stopy.
Od druhé světové války žijeme v trendu neustálého zlehčování si života pomocí techniky, technologií. Nějak se po desetiletí nebral ohled na další produkt tohoto šířícího se blahobytu- znečištění Země, devastace půdy , znečištění lidského těla, znečištění lidské mysli, která nebyla schopna reflektovat negativní dopady neustálého růstu blahobytu.
Archeolog , ďáblický občan PhDr. Jan Havrda pro web Spolek pro Ďáblice vypracoval dokument, který nastiňuje hydrogeologii prameniště Mratínského potoka. Doporučuji si informaci na webu spolku vyhledat. (složka Ďáblické rezidence) Zmíním, že Mratínský potok má síť pramenišť. V poválečné době došlo na polích pod polní cestou na Zdiby k zachycení pramínků melioračními rourami. Ohrada byla patrně vybudována mezi léty 1953 – 1983. Já mohu popsat jen její stav z nedávné doby. Do Ďáblic jsem se přistěhovala v roce 1975. Manžel ďáblický rodák se narodil v roce 1951. Jeho generace bruslila na Ohradě i Parkánu. Kdo měl psa plavce chodil s ním k Ohradě v letním období pravidelně. Při nákupech ve vsi – ve středu obce na Ďáblické jsem potkávala zdejšího kočího, jak s koňmi rozvážel hnůj ze statku zahrádkářům. Než byly Ďáblice spojeny s Prahou byly Ďáblice ves a jít do středu Ďáblic od hvězdárny a tehdy Rudého náměstí, nebylo jinak zmíněno než jít do vsi. Já jsem to přijala.
Moje první fotografie Ohrady s bruslaři pořízená v roce 2009 zaznamenává ještě jeden fenomén. Geodeti vykolíkovali a fábory označili pozemky soukromníků, kteří je podstoupili developerovi k výstavbě velkého obytného satelitu s podzemními garážemi a čtyřpodlažními domy – satelitu na meliorovaném poli mezi narůstající skládkou a Ohradou, satelitu v místě, kde byla půda vysoké bonity blízkosti obce. O Ďáblických rezidencích si můžete přečíst mnoho informací od Táni Dohnalové na webu spolku. Doporučuji. Na fotografií z roku 2009 je zachycen i rozpadající se kravín, kde byli dle sdělení pamětníků odchováváni býci před porážkou. Podívejme se na leteckou mapu Ďáblic. Rozeznáme přítok od statku , jehož břeh je porostlý staršími stromy. Tento přítok vytéká ze zatrubnění u hospodářské budovy z cihel a kamene. Na další fotografii je vidět vyústění vody z meliorací, kterou obrůstají keře. V březnu 2020 byla suchá, jak jsem psala minulém textu. Pro porovnání přístupu k místům, kde dlouhou historii tepal obecní život, zmíním práci ďáblického architekta, který se zamýšlel nad zpřístupněním okolí Ohrady občanům . Pan architekt v roce 2009 inspirován mokřadem u Ctěnic navrhnul přirozenou přírodu respektující variantu úpravy okolí Ohrady s přístupem z Ďáblické. K výkresu přidal komentář: „Za mokřadem Ctěnic je v pozadí zámeček , v Ďáblicích pěkné průčelí základní školy.“ V té době se teprve skrytě rodil fenomén průmyslovým zemědělstvím ničená orná půda. Půda hnojená syntetickými hnojivy , splavování ornice díky absenci humusu z hnoje a díky likvidaci mezek a remízků, scelení polí vhodné pro obhospodařování obrovskými stroji.
Milada Stroblová, 25.4.2020