Seriál Mratínský potok, část 32
18. prosince roku 2021 jsem vyjela na poslední „objevitelskou výpravu“ toho roku. Vždy začínám nad mapou. Těšila jsem se na to, že poznám rybník Podháj. Je to, počítám- li od pramene, třetí rybník na Mratínském potoku. Je hned vedle Veleně. Rozhodla jsem se, že z obce pojedu ulicí Hlavní, která vede na Starý a Nový Brázdim. Někde zaparkuji a vyjdu do krajiny.
Při výjezdu z Veleně jsem po levé straně uviděla základní školu, kde místa na parkování byla. Pomalu jsem však jela dál, přejela most přes Mratínský potok, viděla odbočku k rybníku a pak mě již silnice odvedla až do Brázdimy. „Koukám, tak hladké to nebude.“ řekla jsem si. Vrátila jsem se, zaparkovala u školy a vyšla jsem k potoku.
Od školy není chodník, po kterém by člověk bezpečně došel do podniků postavených podél silnice, do satelitu přízemních domků nedávno postavených a došel i k potoku. Všimla jsem si, že nová zástavba na několika místech dosahuje téměř k němu. Šla jsem dál proti jedoucím autům k doleva odbočující polní cestě vedoucí k Podháji. Na jejím kraji byla závora s označením- soukromý pozemek.
Rozhodnula jsem se vrátit a k rybníku se přiblížit ze silnice do Sluh. Na cestě lemované mladými lipkami jsem zaparkovala s vědomím, že jsem projela na soukromý pozemek. I zde byla závora, avšak byla odsunuta. Stálo tu několik osobních aut. Po krátké cestě alejí jsem si již užívala objevitelskou radost – pohled na rybník, který dostal jméno Podháj. Hráz rybníka byla nasypána mezi potokem a příkrým dlouhým svahem zarostlým stromy – tedy rybník pod hájem.
Blížilo se poledne. Mlžný opar oslaboval sluneční paprsky. Zimní krajina beze sněhu v šedohnědých tónech barev. Trochu nebeské modře, trochu zeleně travin. Bylo bezvětří a ticho. Šla jsem po hrázi, fotila jsem.
Chtěla jsem rybník dokumentovat ještě z jeho druhé strany a pak jsem se chystala odejít. Bylo proč. Pod hrází seděla skupina krojovaných mužů (nepoznám ani myslivce, ani rybáře). Zapalovali oheň a připravovali buřty k opékání. Pozdravila jsem. Oni odpověděli a žádný z nich mě nevykázal. Šla jsem tedy dál podél kraje rybníka po cestě, která je vyznačena v mapě. Chtěla jsem vidět i odbočku potoka Podháj napájející. Prodírala jsem se bezinkovým křovím. Bylo tak husté, že jsem to po chvíli vzdala a raději se vrátila. Měla jsem starost, abych svým autem neblokovala odjezd skupiny. Když jsem se vracela, viděla jsem, že polední siesta skončila. Oheň byl uhašen. Muži balili.
Doma jsem se podívala do katastru nemovitostí. Rybník a okolí patří rodině Němcových, která možná staletí v těchto místech hospodařila. Po roce 1989 restituovali svůj majetek, hospodaří a dál pečují o krajinu. Nákladní auto s logem statku Němcových jsem už viděla. Je na něm kráva.
K rybníku jsem se vrátila v létě 2023, abych tato místa viděla a fotografií zachytila ve vegetačním období. Do míst nad potokem se vypravím i s povídáním znovu. Jsou tu důležitá místa, o kterých bychom měli vědět. Jsou to Zlatý kopec a Kuchyňka.
Fotografie : 1 mapa ukazující Podháj a další rybník na potoku ve Sluhách a cesta k procházce ze Sluh k Podháji a zpět, 2 silnice Hlavní vedoucí k mostu přes Mratínský potok, 3 ze silnice není možné bezpečně k potoku sejít, 4 Mratínský potok z mostu na Hlavní, 5 -7 nová výstavba a její postavení vůči potoku, přívalové deště „ ukusují“ břeh, 8 zde se od potoka odděluje koryto, kterým natéká voda do rybníka , 9 – 15 Podháj, 16 pohled na stromy lemující rybník ze silnice do Sluh, 17 Podháj , Zlatý kopec, Kuchyňka
29. února 2024 Milada Stroblová