Archiv autora: redakce

seriál Mratínský potok   

část 6

Novodobý kříž  a znak Ďáblic můžeme vidět při vjezdu do naší obce  z Březiněvsi / viz  foto/ – v pozadí vidíme letošní  ozimé obilí rašící na rozlehlém lánu  Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou /RŘK/. Zde po staletí  řeholníci  a  další hospodáři orali, seli, sklízeli. Pole tvoří krajinný rámec nejvýše položených pramenů Mratínského potoka.  Tato místa měla po staletí velký význam: ORNÁ PŮDA a VODA

Odtud se prý dovážely potraviny, ryby, obilí, zelenina a ovoce  do špitálu  ve středu Prahy.

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou a svatá Anežka Česká.

Tento řád založila Anežka Přemyslovna,  dcera krále Přemysla Otakara I. a  Constancie Uherské.Datum narození Anežky není nikde zaznamenáno.  Pravděpodobně  byl to  rok 1211.   Usuzuje se  tak na základě latinsky psané listiny, kde  stojí, že  v roce 1225  došlo ke zrušení zasnoubení Anežky  ( s Jindřichem VII. synem  Fridricha  II. ) a tehdy  jí  bylo 14 let.  Anežka  byla vychována nejprve u cisterciáků, posléze  v klášteře v Doksanech  sestrami řádu Premonstrátů. Sem dávaly na výchovu svoje dcery významné české šlechtické rody. Anežka byla již jako malá dvakrát zasnoubena. (potenciálními  partnery byli  Konrád, Jindřich VII., anglický král Jindřich III., Fridrich II. ) Nabídku  císaře Fridricha  II.  již odmítnula.  Dospívající  pochopila, že  hraje roli v politických  záměrech  svého otce. Znovu  se  na  čas uchýlila do kláštera v Doksanech. Zde patrně v jejím srdci začala vyzrávat  touha nastoupit duchovní cestu. Po smrti otce již nechal král Václav I. svoji sestru svobodně  rozhodnout o vlastním životě. Její rozhodnutí  prožít  život v církevním řádu  je  stvrzen založením řádu Klarisek. Anežský klášter pro potřebu řádu byl  založen na břehu Vltavy  dnešním  Františku Anežčiným bratrem  králem Václavem I. v letech  1231 – 1233 – 34  ? z podnětu  Anežky. (Václav  korunován  roku 1228) Byla to ona, která řád Klarisek uvedla do Čech.  Do řádu  Klarisek také sama vstoupila v roce   1234. Bylo jí   asi 23 let.  

Klarisky vznikly jako odnož řádu sv. Františka z Assisi  (Řád menších bratří Františkánů  – r. 1209 František sepsal řeholní pravidla a posléze  papež  umožnil vznik řádu. V roce 1212 projevila zájem o následování Františka první žena, Klára.)

Konání  Anežky  bylo  tedy  inspirováno  Františkem a Klárou. S Klárou se přátelily. Je uchována jejich korespondence. ( Nové řeholní společenství žen   založil František v roce 1215,  sepsal pravidla  života komunity –  spirituální konání ,  život v  úplné chudobě , odříkání a  život  v klauzuře – pobyt jen za zdmi kláštera. První představenou této komunity byla zvolena Klára.)

Anežský klášter je považován za první gotickou stavbu nejen v Praze, ale v Čechách obecně.   Klášter vybudovaný Anežkou Přemyslovnou byl nejvýstavnější a ve své době nejmodernější architekturou 13. st. v Praze, hodnou své královské zakladatelky, která  svoje věno klášteru darovala. Anežskému klášteru se kdysi také říkalo Pražské Assisi.

Anežka   konala  s pokorou a láskou ke službě nemocným, chudým i spolusestrám.  Stala se průkopnicí v organizování chudinské a nemocniční péče na české půdě.

Tento její počin vzbudil pozornost v celé Evropě, protože to byla první královská dcera vůbec, která se stala členkou tohoto chudého a velmi skromným životem žijícího řádu. Anežka se dožila  na dané životní podmínky  té doby vysokého věku.  Dožila se  asi 71 let, zemřela  2.března roku 1282.

Za svatou byla považována již za svého života. V roce  1874 byla prohlášena blahoslavenou a 12.listopadu 1989  v době  socialistického Československa byla v bazilice sv. Petra v Římě slavnostně svatořečena  papežem Janem Pavlem II. Její památka se připomíná 13. listopadu.

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou (uváděný  též Řád sv. Anežky Přemyslovny)

RŘK je jediný řád českého původu.  Vyvinul  se z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1232 u kostela sv. Haštala v Praze. Anežka se starala se i  o jeho hmotné zajištění. Hlavním posláním bratří byla špitální činnost. Dnešními slovy – hlavním cílem špitálního bratrstva bylo ošetřovat nemocné, zestárlé, chudé a opuštěné. Na řád papežského práva bylo bratrstvo povýšeno bulou Omnipotens Deus papeže Řehoře IX. dne 14. dubna 1237. Od roku 1238 měl Řád již vlastní samosprávu.  Od samého začátku se Křižovníci věnovali duchovní správě na svěřených farách především u velkých kostelů.

Domácí původ Křižovníků přispěl k mimořádnému vzestupu této řehole již za Václava I.  Nevídaně rychlý byl nástup RŘK do měst, kde byly  významné kostely. Zde se ujímaly  duchovní správy a většinou přijímali závazek zřizování a správy špitálů. Největšího rozkvětu dosahuje řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a Uhrách.

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou  RŘK a Ďáblice                                     –  nejstarší známé informace

První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu Křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice ( Davlice  – Dawlice). Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům tj. Křižovníkům s červenou hvězdou.

Listiny, v nichž jsou  prvně jmenovány Davlice, jsou z 6.února 1233 a 12.února 1235,  jsou uchovány v archivu Křížovníků s červenou hvězdou. Uvádí se tam,  že královna Constancie Uherská koupila od německých rytířů i Dawlice za 1500 hřiven stříbra. Při koupi jako přednost uvedeno, že rybníky pod vrchem nad Dawlicemi dávají pro špitály 370 kop ryb ročně.

Informace k textu o RŘK a sv. Anežce České  jsem sbírala řadu let ze zdrojů, které se ke mně  postupně dostaly  – dokumenty ČT,  Internet,  informace na webu MČ.

Je velmi pravděpodobné, že obě ženy Constancie a dcera Anežka  spolu hovořily  o svých   záměrech a činech  ve jménu šíření víry v Boha  a služby  oslabenému člověku.   Akcentovala bych    data 1233 a 1235, kdy  ženy, matka a dcera učinily určitá rozhodnutí, která se týkají RŘK a Ďáblic.

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou a Ďáblice po roce 1989

U radnice Ďáblic vlaje vlajka obce, při vjezdu do Ďáblic vidíme znak naší městské části. Kříž Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou  byl zastupitelstvem přijat jako symbol komunity. Byl vložen do levé poloviny pole obecního znaku. Denně je v korespondenci  užíván úřadem i zastupiteli.

V Ďáblickém zpravodaji –  říjen 2020 jsem si všimla sloganu

ŽIJEME PRO ĎÁBLICE – věty doplněné srdíčkem.

1. adventní  víkend roku  2020                                     Milada Stroblová

Objevila  jsem ho při procházkách do historického jádra Ďáblic. Je uchován  na  fasádě  ne příliš starého domu těsně nad zemí.

Reakci starosty M.Růžičky na článek „Potopa na Blatech“ v ĎZ 9/2020, s.5 považuji za nepřiměřenou. Je to již standardní „plivanec“ vedení obce na příspěvek „netleskajícího“ občana/opozičního zastupitele, který bývá připojen pod příspěvkem ve stejném čísle ĎZ.

Od pana starosty bych očekával projev větší spoluúčasti s poškozenými návalovým deštěm a lítost nad zanedbáním dlouholetého problému odvodnění Ďáblic, ne plísnění za to, že si autor článku dovolí nesouhlasit s názorem radního Dvořáka, dle kterého „zaplavování není zásadní problém pro Ďáblice“, „s tímto stavem se musíme naučit žít“, se kterým se p.starosta ztotožnil (více anketa v ĎZ 7-8/2020, s.6-7).

Je na nestranném čitateli posoudit, zda autor článku starostovi něco „podsouvá“, nebo to plyne z odpovědí zastupitelů na anketní otázku, zda autor v článku osočuje kolegy starosty, nebo zda starosta „nepodsouvá“ negativní obraz autora čitatelům ĎZ, když uvádí, že předmětný „dům se nachází v záplavovém území (v území zákazu stavby)“. Předmětný dům byl postaven ve třicátých letech a záplavové pásmo vyznačeno v sedmdesátých letech minulého století, navíc záplavové území neznamená zákaz stavby ani povinnost stavbu v něm stojící odstranit. Více viz Otevřený dopis autora zveřejněný na strankách www.praha-dablice.cz.

Na uvedeném nezávislém ďáblickém webu je i příspěvek dalšího opozičního zastupitele „Záplavy Ďáblic v době přívalových deštů“, který neprošel „cenzurou“ Ďáblického zpravodaje 7-8/2020 přesto, že dle Pravidel pro vydávání Ďáblického zpravodaje (čl. VII. Bod 3) a dle tiskového zákona (zákon č. 46/2000 Sb., § 4a) má zastupitel na zveřejnění svého názorového příspěvku nárok. Tvrzení redakce, že článek k záplavám Ďáblic není „názorový“ je pouze „pseudodůvod“ porušení tiskového zákona a svobody slova. Záplavy Ďáblic, jež následovaly po uvedené cenzuře (viz video k záplavám ze 14.8.2020), přitom potvrdily aktuálnost článku objasňujícího odpověď zastupitele na anketní otázku – jeho názor na zaplavování Ďáblic, který se nevešel do stanoveného limitu. Stanovené limity by přitom neměly svazovat jen opozici, jak je zvykem v ĎZ. 

Takový nedemokratický a protiprávní postup vůči opozici si může vedení MČ Praha-Ďáblice dovolit i díky tomu, že v Redakci ani Redakční radě Ďáblického zpravodaje nemá opozice svého zástupce, jak bývá v demokratické společnosti (při poměru hlasů koalice k opozici – 10:5 ) zvykem. Heslo „vítěz voleb bere vše“ se projevilo i nezřízením tradičných komisí – stavební, životního prostředí a dopravy, které se odvodnění Ďáblic, resp. hluku z dopravy věnovaly, odvoláním opozice z Finančního výboru, … .

Radimír Rexa, zastupitel