Archiv rubriky: Zeleň a revitalizace, Mratínský potok

38. díl seriálu o Mratínském potoce

V minulých částech seriálu o  Mratínském potoku jsem zviditelnila děje, které se v přírodě dějí opakovaně. Možná, že by se člověk mohl zastavit a zamyslet se nad koloběhem ročních období.  Nabízí se totiž zkoumání  vlivu energetických proměn roku na energii člověka. Dříve převážná část obyvatelstva pracovala v zemědělství, v zimě si lidé odpočali. Fyzická práce byla po tisíciletí přirozenou součástí života člověka. S vývojem lidské společnosti přemýšliví muži začali zákony fyziky a chemie využívat k tvorbě strojů tak, aby se člověk zbavil dřiny. Několik  desetiletí člověk pracuje více mozkem a jeho fyzická práce je minimální. Vývojem se ukazuje, že mechanizované a chemizované zemědělství, přívalové deště, sucha přináší krizi kvality půdy, vymírání  hmyzu, atd. atd..

Může být člověk v takovém prostředí zdráv? Hledají se důvody vzniku úzkostí, depresí , fyzické slabosti dětí a mládeže. 27. února, kdy dokončuji  tyto řádky, v televizi sděleno: suchá zima, únor byl suchý, březen bude asi také. Televize ukazovala poloprázdné rybníky. Po podzimním výlovu se nenaplnily. Chci děje na břehu Mratínského potoka ať negativní tak i pozitivní dál zaznamenávat. Dříve tak  činili hospodáři a kronikáři – jiná cesta nebyla. Porozumět krajině, poznat periodicitu jevů bylo pro obživu zásadní.

Touto cestou přemýšlení jsem si uvědomila, že než seriál budu psát  kroniku  Mratínského potoka. Poté, co jsem popsala vliv pětidenního deště v září 2024 v povodí části potoka, přicházím k potoku v době klidu. Moje putování po potoku skončilo ve Veleni. Pokračuji  s vodou dál.  Další obcí na potoku jsou Sluhy. Podél potoka vede z Veleně cesta.  Začíná u rybníka Podháj.  Ze silnice Veleň Sluhy jsou vidět stromy, které potok lemují. Potok se klikatí pod pískovcovými  svahy.  V obci jsou místa, kde je možné zaparkovat auto a podél potoka se projít. Projíždí tu autobus od Globusu. Mapu jako vždy před novým objevováním mám  nastudovanou. Cílem ve Sluhách je poznat  Mlýnský rybník.

• 

• 

Moje výprava začíná u hlavní silnice, kde se poblíž základní školy nachází přes potok most. Koryto potoka je zde vyloženo kameny.  Když jsem Sluhy navštívila poprvé, snažila jsem se mezi domy najít všechny jeho přístupné  části. Někdy vede nad potokem ulička, jinde potok protéká zahradou. Někdo vchází do svého domu přes soukromý most. Časem jsem pochopila, že je krásné pozorovat potok opakovaně v různých ročních dobách. Navíc při prvním poznávání toku potoka nikdy neobjevím  vše pro mě důležité, zajímavé.

Na podzim 2024 jsem pro prohlídku Mlýnského  rybníka zvolila v polojasném dni a v podvečer.  Ve Sluhách jsem zachytila i pozoruhodnost, která z přírody vychází.  U hlavní silnice žije rodina, osoba?, která potřebuje tvořit. Tvoří z toho, co zahrada dává, tvoří s dýněmi. Na druhé straně naproti plotu s dýněmi je malý parčík. Pod zábradlím Mratínský potok protéká. Místo má dvě lavičky a kontejner na květiny.  V každé roční době jsou nejen tento, ale i další kontejnery v obci vyzdobeny.  Stejně  zdobí květinové  kontejnery Čakovice,  Miškovice, Veleně a Mirovice.

Stojím na břehu Mlýnského rybníka, pískovcové skály za zády. Vedle starého domu byl postaven zcela nový moderní. Nesoudím, jen vnímám.  Na břehu rybníka dožívají vrby. Majitel rybníka zde před rokem vysadil nové stromořadí. Na jaře určím, o jaké stromy jde. Fotím pískovce. Ty  museli hospodáři v minulosti prorazit, aby se z obce dostali na svá políčka.  Slunce je nízko nad obzorem. Fotím si paprsek prosvítající poslední žijící obrovskou smuteční vrbou. Ve velké úctě k životu pozoruji západ slunce.                         

Milada Stroblová                                                                                                                                   

• 

• 

• 

Seriál o Mratínském potoce, část 37

V 2024 roce postihly naši zemi další povodně.  Jejich specifikem bylo, že je nezpůsobily přívalové deště. Nepršelo silně, ale nepřetržitě několik dní. Poznávám Mratínský potok, mohla jsem si představit, kde mohou na potoku záplavy nastat. Deště začaly 1. Září. Prognóza počasí v posledních  dnech srpna nebyla dobrá. Už druhý den deště půda přestávala vsakovat vodua ta stékala po ďáblickém poli do nižších míst směrem k potoku. Z polí Na Skřivánčí – mezi ulicí Statkovou a skládkou odtékalo 2. září již větší množství vody.  Nikoli průzračně čisté ale vody zakalené – vody shumusem.

Nabízím porovnání  s mojí foto dokumentací z roku 2020. Velký přívalový déšť 14.8. vyznačil v rouře pod Ďáblickou čáru, druhou jsem označila v září stejného roku.  2. září jsem se na potok  do několika míst jela podívat . Z Ďáblic jsem jela do Veleně. Hladina potoka byla ji vysoko,  schylovalo se k jeho vylití na cestu.

Prošla jsem tam veřejně přístupná  nejohroženější místa, o nichž jsem již psala dřív.  Co dlouhodobý déšť v této obci způsobil, se časem dozvím. Chci dokumentovat i vývoj událostí směřující k stavbě 520 pražského okruhu, která se významně dotkne toku Mratínského potoka.

• 

• 

• 

• 

• 

Nyní sdělím, že v lednu 2024  byli zastupitelé  Veleně na dalším jednání (viz web Veleně).  Vše, co se negativního děje na vodě v krajině je způsobeno tím, že společnost chce žít ve stále větším blahobytu. Odlehčím: Veleňští pozvali k monitoringu vlivu změn klimatu vodníka. V roce 2024 usedl nad potokem u silnice.

Moje cesta vedla dál do Mratína.  V roce 2024  byla na břehu potoka hned vedle mostu přes něj započata stavba  budovy. V souladu s povodňovým plánem?  (s obsahem proti povodňových  vyhlášek nejsem seznámena). Fotkami ukazuji, jak druhý den nepřetržitého deště stoupla hladina potoka oprati normálu.  U mostu nad potokem jsem postála. Přicházeli sem lidé podívat se  „jak to  vypadá“.  S pánem, který šel venčit pejska a podívat se k potoku,  jsem chvíli hovořila. Měl za to, že starší dům blízko břehu proti novostavbě možná vodu pocítí. V Mratíně – tam  již dávno přijali pomoc  vodníka. Ten sedí u soutoku Líbeznického a Mratínského potoka  u bývalého  mlýna.

• 

• 

Deště ustaly. Postihly řadu obcí. V Ďáblicích neškodily.  Bylo to díky tomu, že nešlo o přívalový déšť trvající asi  půl hodiny (s kamarády jsme odhadli). David Prokeš zastupitel propojil všechny potřebné síly institucí,  aby se odstranilo obrovské množství dřeva léta se hromadícího na potoku na vstupem vody do tzv. bypassu.  Po desetiletích úspěch! Když prudký déšť unášenými větvemi ústí rour uzavře,  voda ohrožuje zdraví a  majetek lidí na Blatech. Blata jsou součástí naší obce. To jen Cínovecká je od  hlavní části Ďáblic odřízla.  Jako nejnižší část obce jsou Blata ohrožena nejvíce. Hlukem, vodou, hloubkovou kanalizací, když se poškodí (stalo se ….. nedávno …).   O  čištění plochy před hrdly dvou rour  se stále starají naši hasiči. David Prokeš ač se snaží vyjednávat převzetí této technické stavby,  není úspěšný (mrtví brouci , komunikační  smrt – nové výrazivo v internetové komunikaci). Podmínky k  čištění  jsou tu tristní.  Dolu k bypassu není schodiště. Sestup na dno nádrže je nebezpečný.  O problému se zahlcením dvou obrovských rour dřívím jsem psala po povodni 2020. Zdůrazněme. Voda z Cínovecké je svedena  sem.  Starat se o čistotu sběrné nádrže pod Cínoveckou by neměla být povinnost Ďáblic.      

Ještě se vrátím na pole Na  Skřivánčí.  V roce  2024 jsem zde  fotila pole  – majetek  RŘK s červenou hvězdou. Publikuji fotografii tzv. údolnice  přírodního koryta v poli, kde se deště spojují v tok.  Na části oseté mákem poblíž skládky ukazuje další fotografie místa, kde mák nevzešel. V létě zde kvetl mák vlčí. Podobě velmi špatně vzešel mák i hrách na mírném svahu pole mezi Chřibskou a Cínoveckou.  Zde na řadě ploch v době kvetení  „svítila“ více  červená barva květů vlčího máku než bělavá barva květu  jedlého máku. Vliv klimatické změny, úbytek humusu díky úbytkuorganického hnojení pole?  Zemědělci  asi vědí přesněji. Nafotila jsem řadu fotografií.  Neopatrností  jsem si je zničila.  Poslední fotografii jsem pořídila na Silvestra 2024. V tomto roce jsem u prameniště Ohrada  byla jen jednou. Na fotografii si všimněte dělení lánu na částí oseté různým osivem – mají  zadržovat více dešťů.  Při „ zaostření“ u vidíme , že  v Ohradě  je vidět na dno- zanášení splavenou půdou.                                                       

Já budu dál psát kroniku Mratínského potoka.  Stejně jako obyvatelé Ďáblic v dávné minulosti chodím a pozoruji, navíc fotím a stejně jako oni zapisuji. Dle mě obsah  Ďáblického  zpravodaje nezobrazuje celistvost současného  života.

23. ledna 2025                                                                  Milada Stroblová

Poslední moje pozvání k potokům regionu  v roce 2024 bude za prospěšnými činy, kterými lidé vyjadřují úctu ke krajině, k člověku. Pozvu vás  do míst  ne jen na Mratínském potoku. Jezdím i za potoky v blízkém okolí, které se vlévají do Labe. Navštívíme Zlonín, Ctěnice a Miškovice.

Dobrá zpráva z Ďáblic: Davidu Prokešovi (za volební skupinu Volba 2010) se během dvou let,  co je členem Rady zastupitelstva, vytrvalými jednáním podařilo zajistit vyčištění břehů a toku Mratínského potoka mezi ulicemi Ďáblickou a Chřibskou.  Stromy, větve tu padaly do potoka asi řadu desetiletí.  V roce  způsobily při zatím největší povodni 2020 poškození majetku (o velké povodni jsem v seriálu psala – můžete si vyhledat)  Majitel polí  přistoupil na naplnění vyhlášky o  vytvoření travního pásu podél toku potoka. Je tím zajištěn snadný přístup k čištění potoka a jeho břehů. Pruh trávy zemědělci  sečou.  Pole  velkých rozloh  ve svazích okolo naší obce  třetím rokem zemědělci  dělí na části a osévají je  různými plodinami.     

Zlonín: Nejprve vzpomenu na letošní povodně. Pro ďáblické občany, kteří se každé léto po roce 2020 hrozí přívalových povodní, to byla zkušenost. Deště byť dlouhodobé (letos to byly asi  4 dny) nebyly však silné intenzity a tak u nás neničily majetek. Podívejme se, jak jsou na větší spad dešťů připraveni ve  Zloníně. Leží na potoku Zlonínském, který  pramení výše v Bášti.  V sobotu 2. září druhý den letošních povodní, kdy předpověď déle trvajících dešťů gradovala, jsem se vyjela podívat, co se na potocích vlévajících se do Labe děje.  V loňském roce, kdy jsem obec poprvé navštívila jsem na návsi objevila přírodní nádržku – suchý poldr. Kdy ji zlonínští vybudovali, nevím. V roce  minulém byla suchá, potůček protékal středem  svým korytem.   Fotografiemi zaznamenávám jak nádrž funguje  při velkých deštích. Chráněna je silnice i majetek  občanů. Vážím si moudrých a akceschopných občanů ve Zloníně.    

Další pozvánka je  za Čakovice na silnici ke Ctěnickému zámečku: Nacházíme se na katastru Vinoře. Před zámkem je mokřad s prameništěm  Vinořského potoka. Svah od Kbel k potoku  klesá asi o 10 m. V horní časti svahu se nachází golfové hřiště. Níže jsou pole. Na fotografii vidíme zemědělské stavby Vin agro, které zde hospodaří.  Zemědělský podnik spolu s Vinoří se příkladně  stará  o krajinu.

Fotografiemi zachycuji úpravy, které pod svahem pracují s dešťovou vodou.  Úpravy byly provedeny loni a letos v celé šíři ochrany –  regulace odtoku  vody z polí, odtok vody ze silnic, výsadba stromů podél silnice, cyklostezka ze Kbel k zámku. Tomuto místu věnuji další   díly mého  mapování  života obcí na potocích při změně klimatu.

Miškovice: Vedle mostku přes Mratínský potok čakovická radnice vykonala další kus skvělé práce.  Lokalita okolo mostku (asfaltová polní cesta do Mirovic) se stává víc a víc  místem pro odpočinek. Viděla jsem tu  mnoho lidí. Starší stromy podél potoka  byly  zkráceny a v těsné jejich  blízkosti tu byly vysazeny stromy další. O tomto místě jsem psala dříve a znovu se svou reportáží  do tohoto místa vrátím.

10. prosince 2024, Milada Stroblová

Seriál Mratínský potok  č. 35

K rybníkům v Čakovicích, které napájí  Mratínský potok, zajíždím každý týden.  Mám ta místa ráda. Stále pozoruji  a fotografuji přírodní děje jak  na rybnících tak v jejich blízkém okolí. Poprvé v mých zápiscích o Mratínském potoku mohu nabídnout  nahlédnutí do života těchto míst od února do října.

• 

• 

K fotografiím : V únoru se na Cukrovarském rybníku rybařilo.  S jarem v parku rozkvétaly  především žlutě  kvetoucí  jedovaté rostliny nejprve talovín zimní, později orsej, sasanka pryskyřníkovitá a bíle kvetoucí sasanka  hajní.  Na břehy Zámeckého  rybníka byly při rekultivaci  vysazeny rostliny přirozeně u vody  rostoucí.  Zde  jsem vyfotila  blatouch bahenní. Blatouchy  mají  krásné docela velké  květy, v dětství  jsem je vídala na okraji potoků.  Při mých putováních po  březích Mratínského potoka jsem  neviděla žádný.  Na jaře se na většině plochy rybníka objevily  velké „koberce“  neznámých rostlin.  Prvně jsem se domnívala, že jde o zbytky loňského listí. Z ploch posléze „povstaly“ svislé lodyhy. Ukázalo se, že jde o plovoucí  vodní rostliny.  Bylo to období  kvákání žab.  Po rekultivaci rybníka jsem je slyšela poprvé.  Až pět hlasů současně se neslo do okolí.  V kolonii mě neznámých  plovoucích  rostlin spokojeně žily a rostlinami se živily  kachny.

V přírodě je vše v neustálém vývoji.  Přišel čas a hladina rybníka byla zase  čistá. Jen vítr vlnil hladinu.  Ukázalo se, že do Zámeckého rybníka byly vysazeny ryby.  Zeť rybář podle  výskoku ryby  nad hladinu usoudil, že jsou v rybníce i dravé ryby.  Těsně pod hladinou plavoucí jsem sama poznala kapry  a bohatá hejna malých rybek. Během sezóny se na stromě již objevila cedule oznamující rybářský revír.

• 

• 

Poprvé jsem  na rybnících viděla  kachnu, která vyseděla 12 mláďat.  Zažila jsem, když  samička rodinku vedla z ostrova na hladinu. Jedno káče za druhým klouzalo do vody  po hladkém kameni. Rybníkem vypluli v řadě za sebou. Při rekultivaci  rybníka úřad Čakovic nechal  dětem pro zábavu  vytvořit plovoucí ponton, který byl řetězy uchycen k břehu pod jedním ze schodišť. Byl uchycen na volno, aby mohl posloužit dětem k malým posunům po vodě.  Viděla jsem, jak  tatínek  se synkem pouštěli rádiem ovládanou loďku a ztratili s ní spojení. Loďka uvíznula uprostřed rybníka. Při další návštěvě už jsem zaznamenala, že ponton volně plaval po hladině.   Bylo snadné se dovtípit, že ponton byl po odříznutí použit k vytažení loďky. Následně úřad připevnil ponton k břehu na krátko. Už se nemohl pohnout.  I tak bylo možné jej odříznout. Pak se již znovu  volně pohyboval po hladině. Vedení  Čakovic řeklo: „ A dost“.  Osud dřevěného pontonu byl v létě zpečetěn. Ponton na rybníku již není.

• 

• 

Slípky zelenonohé se rozhodly hnízdit na Cukrovarském rybníku zcelena nerušeny . Hnízdo na kameni Zámeckého rybníka bylo v roce 2022 příliš lidem blízko a  rodina tu neměla klid. Výskyt slípky i žab je popsán na tabuli umístěné u vchodu do parku.   Jsem ráda, že jsem z dokumentovala její  hnízdění . Sameček byl invalida, neměl jednu nožku.  To mu nebránilo v péči o budoucí rodinu. Na  břehu Zámeckého rybníka se rozrostla lnice květel. Je to velmi pěkná léčivá květinka, kterou jsem též znala už od svého mládí.  Rostla hlavně na náspu vlakové trati.  Zde u rybníka mě její výskyt překvapil. Odborná literatura říká, že mimo  suchá místa se jí daří i na místech s kamenitým  podložím. Toto svah nad rybníkem plně splňuje. Je vydlážděn  velkými kameny.   /v některém dřívějším dílu jsou fotografie/

• 

• 

Nečekaným zážitkem v říjnu byl  pro mě rozkvetlý  kaštan v parku.  Poprvé, co k rybníkům zajíždím,  jsem viděla volavku. Seděla na ostrově u hladiny. Fotografii mám, ale neostrou.  Slípky zelenonohé jsem opakovaně  viděla na Cukrovarském rybníku  sedíc na větvích keřů u hladiny.  Na  snímku keře v barvách podzimu   slípka   na větvi  sedí. Vím, kde na fotce je … Tady…

• 

• 

Paní  ze sousedství mi říkala, že moje povídání o Mratínském  potoku čte. K čakovickým rybníkům se s dcerkou vypravila.  Pobyly tam a sousedka si uvědomila, že se tam dá prožít  něco zase jiného než  co dává lesnatý  vrch Ládví.  To mě  potěšilo. 

31.10. 2024                                                                                                Milada  Stroblová

Seriál  Mratínský potok, část 33

Podháj v létě

Ve 32. dílu mého seriálu jsem sdělila, že  místa za Velení hned neopustím. Ponejprv předkládám fotografie krásného rybníka Podháj. Fotografie ze zimy doplňuji záběry z léta 2023.   Majitelé – rodina Němcova se o rybník a okolí starají.  Listnatý mladý les byl od mé první návštěvy vyčištěn od křovisek. Na louce mezi rybníkem a silnicí na Brázdim jsem „fotoaparátem honila motýla“.  Mám štěstí, že při vycházkách k Mratínskému potoku  vidím i více  života, který na okraji  Prahy nenalézám.  MODRÁSEK. Překrásný motýlek! Modrásků je více druhů.  Hledala jsem na internetu – snad jde o modráska jehlicového.  Zajímavé je, že motýl má ze spodní strany zcela  jinou kresbu a samička není modrá. Člověk se diví. Žasnu, jsem  nadšená a v pokoře děkuji za krásu přírody.

• 

• 

• 

• 

Zlatý kopec

Na Zlatý kopec vede asfaltová silnice, která odbočuje vpravo hned za Velení směr Brázdim. Není udržovaná. V současnosti je na odbočce z ulice Hlavní instalována značka  zákaz vjezdu.   Přístup je i od  Přezletic.   Lokalita byla osídlena stejně jako to bylo na Kuchyňce. Rozdíl je tu ten, že na nejvyšším místě  se nachází proláklina zarostlá listnatými stromy. Na několika místech jsou zde prudké srázy, kde se uvolňováním půdy obnažují kořeny stromů.

Kuchyňka

• 

• 

• 

• 

Za posledními domy obce Starý Brázdim, jen několik minut jízdy do kopce nad Velení    v poli na ploše necelé 4 hektary se nachází kamenitý vrchol. Jeho název Kuchyňka byl navržen v roce 1948.   V roce 1998 bylo místo zapsáno jako přírodní památka. Ve wikipedii se o Kuchyňce dozvíme, že skály jsou převážně zkameněliny. Byly tu nalezeny i pozůstatky po člověku starší doby mladšího paleolitu. / 50000 – 10000 před naším letopočtem – doba kamenná/ Toto místo jsem s rodinou navštívila po prve před třemi  roky v létě.  Letos jsem se vypravila na jaře, abych se potěšila jarními kvetoucími rostlinami. Jako laika  a malířku mě přitahují. 30. března jsem tam fotila  několik rostlin, které trochu znám.  Mezi kameny zářila mochna.  Mochny je více druhů,  přesněji „krasavici žlutě zářící“ nepopíšu. Podívejte se, každý okvětní lístek je srdíčko.  Květ má lístků pět.  Našla jsem jeden kopeček křivatce  nízkého vzrůstu. Snad jde o křivatec  český. Křivatec má lístků 6.   Jiný druh křivatce na jaře běžně vidíte  ve Stromovce a v parku u Zámeckého rybníka v Čakovicích. Vyfotila jsem pryšec.  Kultivary máme ve svých  zahradách. Mezi kameny je mnoho trsů mateřídoušky.  Samozřejmě ještě nekvete. Poznám ji po listí a  znovu jsem si užila její nádhernou vůni promnutím lístku.   Pod úpatím skalnatého vrchu jsou plochy orseje. Opět žlutý květ avšak s osmi okvětními lísky.

Na krásném přírodní  místě je znát , že má své ochránce. Klučí se tu náletové dřeviny.  Stahují se na volné míso a spalují. Na okraji  svahu jsem zaznamenala nově vysazený strom. Letos se do Kuchyňky znovu vrátím. Těším se na další vykvétající rostliny.

19. dubna  2024                                                                       Milada Stroblová

Seriál  Mratínský potok, část 32

18. prosince  roku 2021 jsem vyjela na poslední „objevitelskou výpravu“ toho roku. Vždy začínám nad mapou.  Těšila jsem se na to, že poznám rybník Podháj.  Je to, počítám- li  od pramene, třetí rybník na Mratínském potoku.  Je hned  vedle Veleně.  Rozhodla jsem se, že z obce pojedu ulicí Hlavní, která vede na Starý a Nový Brázdim. Někde zaparkuji a  vyjdu do krajiny.

Při výjezdu z Veleně jsem po levé straně uviděla základní školu, kde místa na parkování  byla. Pomalu jsem  však jela dál, přejela most přes Mratínský potok, viděla odbočku k rybníku a pak mě již silnice  odvedla až do Brázdimy.  „Koukám, tak hladké to nebude.“ řekla jsem si. Vrátila jsem se, zaparkovala u školy a  vyšla jsem k potoku.

Od školy není chodník,  po kterém by člověk bezpečně došel do podniků postavených podél silnice, do satelitu přízemních domků nedávno postavených a došel i k potoku.  Všimla jsem si, že nová zástavba na několika místech dosahuje téměř k němu. Šla jsem dál proti jedoucím autům k doleva odbočující polní cestě vedoucí k Podháji. Na jejím kraji byla závora s označením- soukromý pozemek.

Rozhodnula jsem se vrátit a k rybníku se přiblížit ze silnice do Sluh. Na cestě lemované mladými lipkami jsem zaparkovala s vědomím, že jsem projela na soukromý pozemek. I zde byla závora, avšak byla odsunuta. Stálo tu   několik osobních aut. Po krátké cestě alejí jsem si již užívala objevitelskou radost – pohled na rybník, který dostal jméno Podháj.  Hráz rybníka byla nasypána  mezi potokem a  příkrým dlouhým svahem zarostlým stromy – tedy rybník pod hájem.

Blížilo se poledne.  Mlžný opar oslaboval sluneční paprsky.  Zimní krajina beze sněhu  v šedohnědých tónech barev. Trochu nebeské modře, trochu zeleně travin. Bylo bezvětří a  ticho. Šla jsem po hrázi, fotila jsem.

Chtěla jsem rybník  dokumentovat  ještě z jeho druhé strany a pak jsem se chystala odejít. Bylo proč.  Pod hrází seděla skupina krojovaných mužů (nepoznám ani myslivce, ani rybáře). Zapalovali oheň a připravovali buřty k opékání. Pozdravila jsem. Oni odpověděli a žádný z nich mě nevykázal.  Šla jsem tedy dál podél kraje rybníka po cestě, která je vyznačena v mapě. Chtěla jsem vidět i odbočku potoka Podháj napájející.  Prodírala jsem se bezinkovým křovím. Bylo tak husté, že jsem to po chvíli vzdala a raději se vrátila. Měla jsem starost, abych svým autem neblokovala odjezd skupiny. Když jsem se vracela, viděla jsem, že  polední siesta skončila.  Oheň byl uhašen.  Muži  balili.

Doma jsem se podívala do katastru nemovitostí. Rybník a okolí patří rodině Němcových, která možná staletí v těchto místech hospodařila.  Po roce 1989 restituovali svůj majetek, hospodaří  a dál pečují o krajinu.  Nákladní auto s logem statku Němcových jsem už viděla. Je na něm kráva.

K rybníku jsem se vrátila v létě 2023, abych tato místa viděla a  fotografií zachytila ve vegetačním období.  Do míst nad potokem se vypravím i s  povídáním znovu. Jsou tu důležitá místa, o kterých bychom měli vědět.  Jsou to Zlatý kopec a Kuchyňka.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

 Fotografie : 1  mapa ukazující Podháj a další rybník na potoku ve Sluhách a cesta k procházce  ze Sluh  k Podháji a zpět,  2   silnice Hlavní  vedoucí k mostu přes Mratínský potok, 3 ze silnice není možné bezpečně k potoku sejít, 4 Mratínský potok z mostu na Hlavní, 5 -7 nová výstavba a její postavení vůči potoku, přívalové deště  „ ukusují“  břeh,  8 zde se od potoka odděluje koryto, kterým natéká voda do rybníka ,  9 – 15 Podháj, 16 pohled na  stromy  lemující rybník ze silnice do Sluh, 17  Podháj , Zlatý kopec, Kuchyňka

29. února 2024                                                                                         Milada Stroblová

seriál Mratínský potok, část 31

Je 21. prosince, kdy dokončuji vydání  31. dílu seriálu. V pátek 22.prosince začne astronomická zima- krátce před půl pátou ráno.V pátek  nastane zímní slunovrat.   Noci se další dny začnou zkracovat, den prodlužovat.

Snažím se vcítit se do starých časů, kdy se lidé na venkově uzavřeli do svých chalup.  Období vegetace skončilo. Muži opravovali nářadí. Dralo se peří do peřin a polštářů. Začínaly přípravy na vánoční svátky. Vzpomínalo se,  jaký byl rok na poli…. Lidé více odpočívali  stejně jako příroda.

V roce 2023 jsem fotografovala  lán mezi statkem a skládkou, pole v majetku Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Vzniknul mi takto soubor fotografií zobrazující hlavní vegetační etapy. Fotografie jsemvystavila ve Vlně při akci Zažijme Ďáblice jinak.  Výstava trvala krátce, protože se Vlna zavírala. Na konec roku 2023  v seriálu  připomenu uplynulý  rok na poli  s oslavou sklizně dožínkami.

Po žních obilí  se v minulosti konala oslava úspěšného sklizení úrody, konaly se DOŽÍNKY. Scházívala se celá ves. Lidé poděkovali za úrodu. Hodovalo se, tančilo, lidé se radovali.  Mechanizováním sklizně, nebylo v zemědělství tolik lidí potřeba. Také vyvlastněním půdy soukromníků, zestátněním půdy došlo k oddálení hospodářů od polí, došlo k vysidlování vesnic. Postupně upadal vztah člověk – krajina – výživa z českých polích.  V současnosti jsou dožínky často jen společenskou akcí, většinou  bez účastníků žní.

Dožínky  – historie podle wikipedie

Jaké byly Dožínky v minulých stoletích?  Začínaly průvodem –  společnou cestou  obyvatel z pole, při které se účastníci ozdobili květy a klasy. Nesli  ozdobené  kosy a  hrábě.  Ze stejného materiálu měli i věnce na hlavách. Důležitý byl obzvlášť dožínkový věnec  ponechávaný v domě až do jarní setby. Mezi dožínkové obyčeje patřily například zvyky spojené s posledním uvázaným snopem obilí. Ten se v českém prostředí nazýval baba, stará nebo nevěsta a často byl stylizován do ženské postavy a oblékán do ženských šatů. Nakonec byla figurína  odvezena do statku, předána hospodáři a zanechána v domě do příštích dožínek. Podobně se na poli nechávalo obilí svázané do  jednoho jehlanu – panáku s kytkou na vrcholu – stodola či sibilia. Než byly vynalezeny kombajny, seklo se obilí kosou, svazovalo se do otýpek – snopů, které se postavily do jehlanu – panáku, kde  obilí doschlo. Následně bylo  svezeno do stodoly, kde se z klasů vymlátilo zrno.

Výstavu DOŽÍNKY  jsem připravila  v úctě ke krajině, zemědělcům a darům přírody. Děkuji za pomoc  Šárce a Jakubovi, Táně a Lukášovi při rámování a věšení fotografií.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

1  –  16.2. 2023  Co je na lánu mezi skládkou a statkem Křížovníků  vyseto?  Nevím. , 2  –  24.2.  Lán už se zelená! Pohled od vjezdu na skládku.,  3  –  18.6. 2023 V  nejvyšší části lánu je  vyset mák. 4  –  18.6. V dolní části lánu byla vyseta pšenice.,  5  –  24.5.  vzrostlá  pšenice na  části lánu u Stakové,  v  pozadí nová architektura Ďáblic Spiritex, 6  –  24.7. lán v den, kdy začalo sečení  pšenice,  7 – 24.7.dozrálé obilí,  v pozadí sídliště  u Statkové postavené v místě, kde  byla  Steyskalova cihelna, 8 – 24.7.   dozrále obilí, v pozadí sídliště Central Group,  9,10,11 –  24.7.  sklizeň pšenice započala, než uvidíme  kombajn, fotíme přírodu, suchem rozpukanou ornici,  12 –  24.7.   s vnoučaty čekám, kombajn jen slyšíme, za pár minut  vidíme jeden  kombajn  Class,  13 , 14 – 24.7.  V dalších minutách už víme, že pšenici  sečou dva kombajny.    15,16, 17 –  24.7.   Když se zásobník na zrno v kombajnu naplní ,  řidič povolává vůz  a pšenice se  sype na speciální valník, který sám  vyfukuje obilí na sýpku. 18 – 8.8. už je sklizeno,   19 –  15.8. orání strniště, pod horizontem vpravo  kombajn  sklízí makovice,  20  Zavzpomínejme na minulý rok  – jetel inkarnát na stejném  lánu. 16.5.2022, 21 vodní nádrž Ohrada , místo, kde  v Ďáblicích pramení  Mratínský potok

Kynu svým dožínkový kloboukem

Milada Stroblová                                                                              

Seriál  Mratínský potok, část 30

V tomto dílu seriálu přiblížím problémy na toku Mratínského potoka  ve Veleni, které jsou způsobeny několika vlivy. V krajině Polabí dochází k přívalovým dešťům, které zasahují do života lidí, kteří  bydlí při toku potoka.  Jde o klimatickou změnu. To je jeden problém. Druhý:  Po roce 1989  chtějí lidé bydlet poblíž přírody a chtějí pracovat v Praze.  Na severním okraji Prahy se masivně staví. Nová vyhláška stanoví zpracovat dešťovku v místě spadu. Děje se. Realita života však ukazuje, že povodně se opakuji a i zhoršují. Třetí  vliv: Odvodnění severního dálničního okruhu Prahy má zaústit do Třeboratického a Mratínského potoka. Toto značí další objem vody v Mratínském potoku.

Zastupitelé Veleně na opakující se povodně reagovali, začali  jednat. Jejich spolupráce má výsledky. Aktivní občané Ďáblic zjistili, že vedení Veleně je činorodé.  Již v roce 2021 se osobně seznamili s vedením obce. Starostkou obce je nyní paní Radka Matějková. Od tohoto  prvního setkání občanů Ďáblic s představiteli Veleně vlastníme dokument, který veleňští vytvořili pro potřebu vyjednávání (účastníci setkání – zastupitel  tzv. opoziční a členka  Spolku pro Ďáblice).         

V září 2023 probíhalo jednání EIA o vlivu uvedené dálniční stavby na  životní prostředí severně nad Prahou –  část Severní okruh Prahy SOKP 518, 519.  Nyní se očekává  jednání nad částí SOKP 520.  Tato část obchvatu Prahy se  má vážně dotknout života lidí na potoce ve Veleni a dalších obcích dál po toku. Ďábličtí a veleňští  radní se připravují. Žádat úpravy plánu v místech, kde projekt ne dokonale zohledňuje život lidí, jichž se provoz dálnice dotkne, žádá hledat odborníky  profesí, které ani  neumím vyjmenovat. Takové v našem zastupitelstvu nemáme.

Při své letošní cestě do Veleně jsem zaznamenala vylepený plakát avizující  přednášku doc. Václava Cílka.  Václav Cílek je geolog, který má schopnost vzdělávat se ve velké šíři přírodovědných oborů.  Dokáže informace s nadhledem sumarizovat a analyzovat. Publikuje, přednáší.  Skupinka občanů Ďáblic s panem starostou Tumpachem vyslechla přednášku a po ní chvíli s panem Cílkem a vedením Veleně besedovala.  Pan Cílek  na přednáškách říkává asi toto.  „Dávám informace. A je na politicích, jak s nimi naloží.“ – Už řadu let se ukazuje, že jeho prognózy  život potvrzuje.

V Ďáblicích je však problém. Ďábličtí zastupitelé v minulosti jen sepisovali, hromadili dokumenty a za tu dobu se státní kasa ocitla v chudobě.  Ani soukromí majitelé zemědělské půdy Ďáblic nereagovali úpravou svahů tak, aby se deště na největších svazích (na celé délce potoka) co nejvíce zadržely. Stát i EU dotoval tyto úpravy!

Na konec této 30. části pozitivní sdělení. 1. listopadu 2023 začalo čištění části Mratínského potoka od Ďáblické po Řepnou. Toto je díky systematické práci radního Davide Prokeše, který s panem starostou úzce spolupracuje. Samozřejmě v seriálu o tom budu psát.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Fotografie, které  jsem použila, nepopisuji.  Prohlížejte, vracejte se k prohlédnutým fotkám.  Foto 7  – hovořila jsem s majitelem – rozvodněný potok často protéká dílnou, mapa  14 vyznačuje  poldry na Třeboratickém a Mratínském potoku. Foto 15 ukazuje místo, kde by měl vzniknou poldr na Třeboratickém potoku.   

4.11.2023                                                                                             Milada Stroblová

Seriál Mratínský potok, část 29

Když jsem začínala psát o Mratínském potoku a o krajině , která je ve vztahu s potokem, stimulem pro psaní se mi stalo to, že mi byl z Ďáblického zpravodaje vyřazen článek o agrolesnictví (agrolesnictví je nový obor, který si klade úkol vkládáním pásů keřů a alejí stromů do rozlehlých lánů v Česku  brzdit odnos humusu do řek, bránit vysychání, atd…).  O péči o životní prostředí jsem do zpravodaje chtěla psát. Spolek pro Ďáblice a Martin Tumpach (tehdy zastupitel) mi poskytnuli prostor pro publikování.  Přírodou podél potoka chodím déle než tři roky (první díl seriálu vyšel v březnu 2020).  Vracím se také na místa mě již  známá a s velkým potěšením zjišťuji, že radnice obcí v okolí Ďáblic  o prostředí života obyvatel v blízkosti Mratínského potoka průběžně pečují.

Tento  další díl seriálu je nabídkou se mnou sdílet radost z péče o potok a krajinu okolo něj v letošním roce. Velkou radost mi přenesl vybudovaný most v Mratíně.  Zde průtokem vody  krajinou je potok tak čistý, že jsem se neubránila, zezula jsem boty a potokem jsem chodila. Když toto píši jsem znovu v emocích, které jsem tehdy v sobě měla. Přes slzy  mlhavě vidím písmena klávesnice.

V Pakoměřicích byla provedena revitalizace Zámeckého rybníka – je pod prameništěm Libeznického potoka. V Březiněvsi vybudovali fortelný most přes Třeboratický potok. V Libeznicích jsem objevila retenční nádrž. Byla budována mezi roky 2012 – 2015.  Je to však  můj letošní objev.

Chci poznat  i potoky, které  do Mratínského potoka nevtékají, avšak jsou přítokem  Labe.  Rozhodla jsem se podívat se na Zlonínský potok. Pár kroků od zastávky vlaku na Hlavní ulici je  retence, kterou místní radní nechali vybudovat za finančního přispění evropských fondů.  V Miškovicích přibylo na břehu potoka další dílko na posilovaní svalů.  

• 

• 

• 

V Ďáblicích je funkční podzemní nádrž u satelitu Doma je doma  na cihelně – vedle Statkové. Zde se zadrží dešťová voda z plochy nového sídliště. Při přívalovém dešti však  může být voda z polí nad vantem (místo, kde skončil jíl Steyskalovy cihelny) problémem  –  nátok  splavené ornice do  sídliště. Firma budující sídliště provedla úpravu cesty na Zdiby. Je tu udělán příčný práh s korytem,  kterým  dešťovka z části lánu nad sídlištěm odtéká na pole Rytířského řádu křížovníků.

David Prokeš, zastupitel a radní Ďáblic se systematicky věnuje spolupráci s RŘK, nájemcem polí řádu firmou Agro Kmínek a Povodím Labe. Mezi Ďáblickou a Chřibskou je potok zavalen padlými stromy a větvemi ve velkém množství.  Absence péče o toto místo způsobila zvětšení  povodně na Blatech 14.8. 2020 . Je příslib, že tento podzim dojde ke spolupráci a  po letech konečně k  úklidu břehů.  O dalším budu aktuálně informovat.

• 

• 

• 

• 

Rybník Parkán postupně ztrácí vodu. / porovnávám s mými staršími fotografiemi (Letos jsem tam zahlédla dvě slípky zelenonohé, které letos na Zámeckém rybníku v Čakovicích  nehnízdily). Na Parkánu jsem hnízdění tohoto krásného ptáka  neviděla. Kachny divoké zde jsou.  U soukromého  jezírka  u nás v obci snesla kachna vejce a vychovávala mláďata. Bylo časem zcela jasné, že  je chce odvést  k větší vodě. Chtěla jsem být svědkem, jak rodina bude putovat ulicí, třeba  je chránit před auty. …..  Rodina  přešla  v noci na Parkán, kde jsem je hned dopoledne spatřila. 

Na závěr tohoto dílu musím konstatovat, že  okolní obce dbaly a dbají na to, aby vliv  klimatu a urbanizované krajiny (zpevněné plochy bez vsakování dešťů) co nejméně ohrožovaly život. Také, aby byla voda v krajině zadržována, neboť  začínáme pociťovat sucha.  Mám možnost porovnání konkrétních činů. Ďáblice v minulé  řadě let nepřinesly  viditelné  dílo.  Věřte a byl a je  v majetku obce prostor   dešťovku regulovat, aby povodeň v Ďáblicích, když přijde, byla alespoň menší.  O  tom  budu psát v budoucnu také.

Popis :   1 – 4  most  v Mratíně, 5 – 6 Zámecký rybník v Pakoměřicích, 7  retenční nádrž v Líbeznicích, 8 – 9 retenční nádrž  na Zlonínském potoku, 10 Miškovice, 11 – 12 příčný práh ve Statkové  na cestě do Zdib,  13 – 16 na čištění potoka  Ďáblice čekají, o čištění  místa před mřížemi se doposud a léta  starají majitelé nemovitostí, které  ucpaní odtoku  větvemi  ohrožuje zatopením !!!,  17 Parkán – hladina klesá

Milada Stroblová

Seriál Mratínský potok, část 28

Potok, který pramení  u nás v Ďáblicích, protéká za Mirovicemi  obcí Veleň. Třetím rokem  tam vyjíždím pozorovat vodu, přírodu a také komunitní život. Mratínský potok a jeho okolí jsem v červnu 2023  navštívila dvakrát. Znovu pak v červenci.  Když jsem ukládala fotografie do archivu, připomněla jsem si dřívější návštěvy. Hned  mi bylo jasné, že o potoku ve Veleni budu  psát vícekrát.  

Mezi  Mirovicemi a Velení cesta podél potoka není.  K vodě se návštěvník Veleně dostane až u mostu na silnici, která vede do Přezletic. V 28. dílu seriálu popíši  místa od tohoto mostu na silnici K Cihelně směrem po toku potoka. Chci upozornit na místa byť nevelká, ale krásná.

Po pár metrech  chůze uličkou U Potoka spatříme oblázky na jeho dně potoka, krásně viditelné přes opticky čistou třpytící se vodu.  Takový pohled do vody potoka mě plní radostí. V české televizi jsem zaznamenala upoutávku na dokument „V proudu“,  kde mladý muž zve na pouť po vodních tocích. O vodě potoků říká na úvod jen pár slov. Jen volně tlumočím –  Zvuk vody, pohled do čisté tekoucí vody, to má očistný vliv. – Já to cítím podobně.

Od mostu se po pravé  straně  cesty zvedá prudký svah porostlý stromy. Topoly, javory, duby, bezinky, jeřáby  různého stáří.  Přímo na břehu potoka jsem vyfotila obrovitý topol, jehož kmen má průměr odhaduji  11 decimetrů.  Levý  břeh potoka se z dálky jeví nepřístupný.

Když jsem procházela obcí,  potvrdilo se mi, že je ve Veleni zachován původní charakter obce na potoku.  Podél páteřní silnice obce stojí domky jeden vedle druhého. Za nimi  stávala hospodářská stavení. Lidé zde patrně stále vlastní půdu  až k potoku. Ulička  U Potoka vede podél potoka  asi jen  200 metrů. Cesta dále stoupá a od potoka se vzdaluje.  Na velmi prudkém  svahu pod ní se nachází velká zahrádkářská osada. Mapa v potřebném zvětšení ji zaznamenává. Osadu,  větší  její část jsem mohla vyfotit jen ze silnice na Mratín.

Polní cesta nad zahrádkami vede až k silnici do Brázdimi. Slouží k obsloužení velkého lánu nad osadou. Silnice je frekventovaná, chodník z obce zde není . Odtud doporučuji se po cestě vrátit. V blízkosti mostu do Přezletic jsem spatřila od hlavní cesty oddělenou koňskými kopyty vyšlapanou pěšinu. Vede dál po klenutém starém mostě do statku. Za dávných dob po mostě vyjížděli hospodáři s těžkými tažnými koňmi, aby spolu pracovali na poli.

Při prohlídce obce jsem vyfotila  budovy  statku, k nimž starý most vede. Na vjezdu do něj je tabule informující o ustájení koní a jezdecké škole.

Zpáteční cestou nad osadou jsem při pozorování přírody objevila kvetoucí náprstníky.  Vyfotila jsem i větrem stržený list a plod  dubu bahenního. Ve svahu jsou vidět  dva  obrovité  balvany.

Ve Veleni je přes potok vybudován ještě jeden most.  Je na silnici na Brázdim, jak jsem uvedla.  Dojít se z něj podívat na proud sílícího Mratínského potoka okrajem silnice  od podniků na tomto  konci obce je nebezpečné.  Na přístupné části břehu potoka v ulici U Potoka jsem vyfotila i technickou stavbu, asi lokální čističku – podle nářadí a vyneseného kalu. Toto místo  a blízké okolí je méně než 1 metr nad hladinou potoka.  Při větších deštích jsou tato místa nejspíše ohrožena rozlivem  vody.

V dalším dílu seriálu  přiblížím veleňské  povodně. Právě kvůli ohrožení majetku občanů způsobeném  rozvodněním potoka při přívalovém dešti  a vlivům   výstavby pražského obchvatu  chce obec, aby  byl vybudován  poldr u Mirovic. Psala jsem o něm  v předcházejícím dílu seriálu.  

 Popis fotografií  :  1 mapa,  2 most na silnici do Přezletic,  9  pohled na zahrádkářskou osadu,  12   stromy zarostlý  svah nad  uličkou U Potoka a nová výstavba Veleně,  pohled ze  silnice do Mratína, 15  výjezd z Veleně směrem na Brázdim, vidíme keře na břehu potoka, 16 pohled na vodu potoka z mostu na Brázdim, 17 přístup k potoku  po levé straně silnice  je obtížný, 18 v kterékoli roční době je Veleň  pěkně upravena 

Milada Stroblová