43. část kroniky Mratínského potoka
Při pozorování Mratínského potoka vždy hledám i něco zajímavého v jeho
okolí. Ve Sluhách jsem nemohla přehlédnout zvonici, faru a kostel.
V odpoledním slunci září žlutá a bíla fasáda opravené budovy na svahu nad
potokem. Je to bývalá fara. V sousedství výše stojí zvonice. Když staneme
na mostě potoka poblíž školy, nepřehlédneme tyto architektonické
dominanty obce, neboť levý břeh potoka prudce stoupá. Tentokrát jsem k
fotografování fary a zvonice hledala místo, odkud bude pohled ojedinělý.
Našla jsem ho.
Fara, která je pěkně opravená stejně jako kamenné zdi okolní zahrady, jsou v soukromém majetku. Z dalšího mostku přes potok, jenž je v celé obci regulován korytem vyskládaným z kamenů, můžeme odhadovat o kolik stoupla hladina vody při povodni 14. 8. 2020. Povodeň zalila hřiště a
poškodila přízemí školy.
Proti faře přes potok stojí kostelík a vedle škola. Malý kostel svatého Vojtěcha je krásná barokní památka. Na webu obce je obsáhle popisována historie kostela (doporučuji k přečtení). Základ stavby je románský. V průběhu staletí život v obci určovali šlechtické rody a významní církevní hodnostáři, kteří z práce prostého lidu finančně podporovali přestavby kostelíka. O novodobých dějinách sv. Vojtěch se tu nic nepíše. Kostel z venku chátrá. Užívá se? Vchod do kostela, omítky, střechy, z nichž roste tráva a i zakořenil strom, dokládají, že se zatím neobjevil nikdo, kdo by se pokusil památk zachránit. Lešení na boku kostela stálo, myslí si, že se nemýlím, už v loňském roce. Porovnávám.
Nedávno jsem jela tramvají od Anděla k motolskému krematoriu. Sledovala jsem velkou řadu nových velkých budov. Současné architektura je charakterizovaná obdélníkovými plochami různě na plášti budov řazenými. Okna, sklo, beton, vodorovné, svislé linie. Jak příjemný je pro mně pohled na oblé tvary fasády i střešních tašek služského kostelíka. Při nedávné podzimní cestě do Sluh jsem podél kamenné zdi farní zahrady vystoupala ke zvonici.
Při svých procházkách se často zastavují, ohlížím se a pozoruji. V odpoledním slunci jsem se i tentokrát na schodech rozhlížela. Ve zdi sousední zahrady jsem objevila kámen. Zlomek starého nápisu byl patrně při pracích na záchraně fary a okolí objeven a vložen do zdiva. Slunce se pomalu sklánělo k horizontu. Procházela jsem hřbitovem, který je za zvonicí. Četla jména a profese lidí, jejichž těla v dávné minulosti v zemi spočinula. Ředitel cukrovaru, účetní cukrovaru, hospodský….
Asi přijde chvíle, kdy dojdu na radnici obce a zeptám se, zda má zvonička
zvon, zda se při určitých příležitostech ve Sluhách zvonem zvoní. Zeptám
se na budoucnost kostela. Třeba se mi dostane možnosti do kostela sv.
Vojtěcha vstoupit. Možná, že je přečten a vysvětlen obsah textu náhrobku
ve fasádě kostela. Část je sdělena na webu obce. Tím, že jsem ve své
profesi restaurovala tři oltáře, budu mít vždy vztah k poctivé řemeslné
práci architektů církevních staveb, zedníků, tesařů, řezbářů, malířů a pozlacovačů. Díky jejich umění a dokonale zvládanému řemeslnému oboru,
poctivosti má naše země bohatou a krásnou historii.
Jsme za polovinou října. Blíží se čas vzpomínky na zemřelé členy našich
rodin. Křesťané uctívají též svátek všech svatých. Krásnými detaily z
rozpadlých oltářů na hřbitově Sluh končím můj aktuální zápis do kroniky
Mratínského potoka… V zahradě, ve které byla loni výstava dýní, letos
zářily slunečnice.
24.10.2025
Milada Stroblová