Archiv autora: redakce

Seriál Mratínský potok, část 26

Ještě  i v tomto dílu seriálu  se budu věnovat Miškovicím.  Po toku Mratínského potoka půjdeme od mostku z místa, kde začíná cesta Svěceného (toto místo jsem popsala v minulých dílech).  Půjdeme po štěpkou  upravené pěšině, po dřevěných schodech vystoupíme na silnici, která vede do Mirovic. Přes silnici již vidíme okraj Miškovického háje.  Ten je cílem naší vycházky. Hned na okraji háje vidíme informační tabuli.

Radnicí Čakovic zde  byla instalována v roce 2022.  Fotografií přibližuji tu  část, která hovoří o péči vlastníků  háje, o rodině Černých. Mratínský potok  je v délce  asi 100 metru od silnice veden dlážděným korytem.  Zpevnění koryta  kameny podél břehů  je na potoku už od Čakovic. Zde je však  koryto kamenem vyloženo i na dně.  Mám nade vše ráda přirozený tok potoka. Musím se však přiznat,  že pohled do čisté vody, pod níž  je vidět  kamenné dno, krásná práce kameníků,  mě těší. Kdy bylo  koryto potoka vydlážděno? Jak probíhá  takováto stavba? I toto by  bylo zajímavé se dozvědět. Práce na vodotečích není jednoduchá.  O té jsem se něco dozvěděla od obyvatele  ve Sluhách, dále na toku potoka. Na přiložené mapě vidíme, že Mratínský potok dále krajinou  meandruje, zcela přirozeně tisíciletí  opisuje neustále pozvolně klesající výšku krajiny.

V letním období je tok díky křovinám  těžko přístupný.  Z cesty, která je hájem vedena, potok   neuvidíme. Když nastane období vegetačního klidu, už se člověk může do  zvlněného terénu  bez bloudění  a klopýtání vypravit. Jít podél  potoka  dál, zaposlouchat se do jeho hlasu i v Miškovickém háji , jsem nemohla  opomenout. Lákalo mě podívat se též na Miškovický mlýn, který se tu nachází.  Z hlavní silnice je k němu  krátký  vjezd, vidíme jen jeho  čelní štít. Mlýn se  obejít  nedá.  Postaven byl  mezi silnicí, potokem a lesní cestu.  Zraku  návštěvníků  je v létě  skryt  ve stromoví.

21. ledna  2022, kdy napadla trocha sněhu,  mi bylo jasné, že vznikla atmosféra, kterou chci fotograficky zachytit. Krásu  toho dne čtenář ocení. Moje zimní vycházka do tohoto místa však měla i svoji stinnou část. Když jsem prostupovala mezi keři bezinek a  šla podél potoka, najednou jsem spatřila něco , co mi na chvíli zastavilo dech. Jsou místa na Mratínském potoku, kde se splašky pouštějí bez čištění přímo do potoka.  Toaletní papíry zachytávající se o kameny a větve… jasný doklad. Kontrast čistoty toku  výše a voda „zabarvená“     …   níže….  Asi 50 m dál se nachází čistička odpadních  vod. Z ní odtéká čirá voda.  Z cesty k ní jsem pořídila ještě další fotografie znečištěné vody. 

Moje mysl se do místa pod Miškovickým mlýnem  během roku často vracela. Nemohla jsem jinak, v květnu  jsem musela znovu na místo. To jsem už znala  a tak nebylo těžké se k „soutoku“  křovím prodrat. Ukázalo se, že odtok splaškové vody není stálý. Fotografie  dokumentuje jak barvu vody i papíry zavěšené na větvi nad hladinou.  Při letní procházce do Miškovického háje jsem uviděla, že   v příjemném zákoutí  háje přibyly jednoduché dřevěné prvky pro hry dětí.  Zastupitelé  Čakovic se příkladně o  krajinu starají a spolupracují s majiteli háje.

Zvu na procházku do Miškovického háje v kterékoli roční době. Je možné dojít,  jak  ukazuje mapa, až do Mirovic. Když vyjdeme z háje, jsme již skoro u  obce. Zde  se před námi otvírá  překrásná louka obklopená amfiteátrem vysokých  mezí,   kde rostou někde olše,  jinde  smrky, borovice, jsou tam i staré ovocné stromy. O tomto krásném místě  napíši více.  Časem. Naše cesta  podél toku potoka na katastru Čakovic končí. Zastavme  se i na náměstíčku Miškovic.  Uvidíme  zde malý rybníček. Domnívám se, že  pramen v místě není silný, protože  rybníček nemá odtok. Tak ukazuje i  mapa. Z  instalované tabule se dozvíme o historii  vesničky. Na  pěkném místě můžeme chvíli pobýt.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Do Miškovic dojedeme autem.  Dá se  dobře zaparkovat  podél silnice  na straně háje. Jsou tu stání. Parkovat se dá i na odbočce k cestě Svěceného. Autobusem  se do Miškovic dá jet také.

Milada Stroblová

Seriál Mratínský potok, část 25

Slovo údolnice jsem zařadila do svého slovníku nedávno. Když Pražská vodohospodářská společnost  na jaře  roku 2022 představovala na zastupitelstvu  projekt odvodnění Ďáblic  slyšela jsem toto slovo, když se mluvilo o úžlabí , které příroda vytvořila  pod Skřivánčí, pod polní cestou na Zdiby (z jedné strany ulice  Statková, z druhé skládka). Laicky řečeno,  Jde o  údolí ve svahu.  Tudy stékají deště, když je půda  vodou nasycená a nepřijímá.

Jak už jsem psala dříve, když jsem u potoka ,  zkoumám i okolí. V roce 2022 jsem si v Miškovicích  povšimnula travnaté proluky v zástavbě kolmé na tok potoka.  V lednu 2023 jsem do tohoto místa zavítala již potřetí. Udělala jsem tu co nejdokonalejší průzkum. Mezi ulicemi Machnovou a Chmelířovou se nachází travnatá údolnice. Čekala jsem na den, kdy vysvitne slunce a budu snad mít lepší podmínky pro její  fotografování. Moje výprava se tentokrát stala dobrodružnější než jindy.  Zastihlo mě doslova aprílové počasí.

Prohlédněte si  výsledky mého pozorování. Domnívám  se, že jsem pochopila , co tu bylo lidskou rukou vytvořeno. Předkládám  čtenářům seriálu několik  fotografií, které  dokumentují  přirozený tvar krajiny a jemné změny, které zde udělal člověk.  Je možné tvar krajiny trochu upravit,  dešťovou  vodu  nechat trochu déle na povrchu, nechat ji  vsakovat,  regulovat její odtok  a zlepšovat mikroklima místa.

Přidávávám fotografické letecké  záběry místa, které spolu  s mými  fotografiemi vytvářejí příběh, jsou podněty k reflexi,  pobídkou k podobnému konání.  Zvu i na  prohlídku místa.  Víte, kdybych byla učitelkou, bylo by mi jedno, že třeba učím cizí jazyk, vzala bych žáky do tohoto místa a ukázala jim,  jak je moudré, laskavé k přírodě, člověku, když vznikne takováto úprava místa.  Tak jak já vnímám  život, je prvořadou náplni práce pedagoga vést děti k úctě ke krajině, k  přírodě.  Klimatické změny na zemi jsou nezpochybnitelné.  Při výstavbě sídel ( zpevnění ploch asfaltem a dlážděním)  dokázal člověk  v krajině napáchat škody. Je možné však reagovat citlivěji.  V Ďáblicích na úpravy  svahů nad obcí zatím čekáme. Při procházce k hvězdárně  vnímejme , jak se zde  asi voda při bouřce  valí. Nemálo řidičů  pocítilo, co to je,  mít přední sklo auta ve vteřině  zalito vodou  z  „laguny“ u křižovatky Hřenská Kučerové.

0 proluka  směřující k Mratínskému potoku,  pohled od břehu potoka mezi ulicemi Machnova a Chmelířova, alej Svěceného,    2  pohled na sklon ,  po pravici ulice Chmelířova, stíny kreslí tvar údolnice , 3  zatáhlo se , bude pršet ?,  4 – 5   i bez slunce jsou znát dvě malé hrázky, které  vytvářejí široké mělké  dolíky mající svůj účel,  6 rýha s kamenným  ložem  na odtok vody  z ulice  Chmelířovy,  ulice je dlouhá,  zahýbá v pravém  úhlu, má sklon k údolnici a nemá odkanalizování,   7 ve svahu k potoku vodou vyhloubená rýha , opět vysvitlo slunce  – na vyfotografování Mratínského potoka,  8 – 9 letecké snímky dokumentující vývoj místa, 10  letecký snímek z bez data –   dokumentuje umělý vznik prohlubní  k mírnému  zadržení dešťové vody, letecké snímky z e  Seznam Mapy.cz  odpoledne  10. ledna

2023                                                                                 Milada Stroblová

Seriál Mratínský potok, část 24

V tomto díle seriálu poprvé uvádím název Třeboradický potok. Ten pramení v sousední Březíněvsi. Dostal jméno podle Třeboradic – obce, kterou protéká. Vlévá se do Mratínského potoka a to v Mirovicích. Od Mratínského ptoka v Čakovicích  je k Třeboradickému potoku jen kousek cesty. Asi půl kilometru.  Za Cukrovarským  rybníkem  se nachází historická cesta. Ta vede do polí,  k Třeboradickému potoku a dále až  do Třeboradic.

V tomto dílu seriálu zvu čtenáře k  procházce od mostku k mostku jmenovaných potoků. Na  okraji Cukrovarského rybníka přejdeme po mostě  Mratínského potoka  a vydáme se po staré  cestě podél sídliště. Před třemi roky jsem tuto cestu po znala ještě hlinitou. Nedávno byla vyasfaltována. Cesta  má jméno  jako ulice – Tryskovická.  Život se tu radikálně změnil. Novodobé sídliště bylo postaveno na území, které jsem sama nepoznala. Letecké mapy z roku 2003 a 2006 ukazují, že plochy mezi Čakovicemi a Třeboradicemi nebyly z určitých důvodů vhodné k osévání. Můžeme se domnívat, že tato místa byla mokřejší.  Vztah ke krajině a se znalostí charakteru půd a spodní vody místa architekti promítnuli do  návrhu usazení  domů do přírody, který velmi oceňuji. Domnívám se, že se tak často nevidí. Tohoto místa se popisem znovu dotýkám (psala jsem o něm  v 21. dílu) neboť vím, že je důležité  informovat o moudrých řešeních výstavby bytových komplexů. Je třeba  obce podněcovat k podobnému přístupu. Myslím tím i Ďáblice. Na vršku malého svahu, který cesta opisuje, si všimneme dvou terénních úprav. Jsou tu vyhloubené  různě velké prohlubně, které slouží k zadržování  dešťové vody ze střech domů. Zde  se zpomaluje odtok vody, zlepšuje se klima městské aglomerace. Jdeme dál.

Když poznávám potok a  jeho břehy, snažím se vnímat také charakter krajiny  v okolí. Historická cesta do čakovických  polí a též do Třeboradic  byla kdysi dávno  osázena  ovocnými stromy.   Všimneme si, že místa po odumřelých  stromech byla v této ovocné aleji oživena  mladými stromky. Na mezi tu  byla  umístěna edukační tabule vysvětlující význam ovocné aleje.  Asfaltová pěší zóna slouží  aktuálním potřebám. Rodiče s dítkem v kočárku, běžci  ji velmi ocení.  Je tu stále živo. Mezi  ovocné stromy  byla vložena  různá posilovací nářadí. Matriál dřevo. Při procházce uvidíme po levici nejspíš i vlak, který tudy z Čakovic projíždí směrem na Neratovice, dál na Mladou Boleslav.  Asi po střech  stech metrech přicházíme  k mostku přes Třeboradický potok.  Úpravy  okolí potoka v tomto místě  jsem již sama mohla sledovat. Proběhly během posledních dvou let. Znovu ráda upozorňuji  na  práci místo starostky Soni Černé. Třeboradice stejně jako Miškovice patří pod čakovickou radnici. Staré stromy zde nejen ovocné byly doplněny novou výsadbou i směrem do obce. Na trávník byly uloženy dřevěné  hranoly. Stejně jako lavičky slouží k posezení. Co přibylo v roce 2022? Napravo  od  hlavní cesty za mostkem je plochými kameny vydlážděná krátká cestička. Má vůbec smysl?  Zve: „Člověče  pojď dál.  Pod  křovím zde probublává Třeboradický potok.“ Trávník mezi cestou a potokem je vysečen. Můžeme zout boty a jít bosí. Tato realizace, jak se říká: „Ta mě dostala.“ Takovým to způsobem vyjádřit vztah k přírodě…. Radost a dojetí. V blízkosti byla v roce 2022  vysazena lípa. Byla to jistě  slavnostní akce. Na oplocení stromu visí  přáníčka dětí z mateřské školy. „ lípo, ať se ti zde dobře daří“ dětskou rukou psané. Při podzimní návštěvě jsem zde již uviděla krmítko pro ptáčky….. novátorské, levné, určitě funkční. S lipou sousedí  další naučná tabule. „Poznejme pole a život na něm!“ Při své první objevitelské cestě jsem na kraji Třeboradic hledala místo, kde potok vteče  do roury a tou je odveden do obecního rybníka obdélníkového tvaru. Při návštěvě třeboradického náměstí  totiž  zjistíme, že potok v  obci koryto nemá. Prodrala jsem se křovisky a místo, kde se tok potoka změní, našla. Vzhledem k tomu, že nadále přetrvává  stav břehů Mratínského potoka v Ďáblicích takový, jak jsem ho popsala v minulých dílech seriálu,  zvu ďáblické občany na procházku mezi mosty. Budete potěšeni.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

 1-3 stará ovocná alej, 4 most přes Třeboradický potok, 5-7 cestička k potoku, 8 Třeboradický potok  se starým kamenným patníkem, 9-12 většina lidí už se  nedotýká zemědělské půdy, ztráty vztahu k ní je třeba  napravovat,  13 přírodní cesta podél potoka proti jeho toku , 14-16  úpravy terénu –  ochrana proti vysušování krajiny i proti povodním,17 -19 mapy

3. ledna 2023                                                                          Milada  Stroblová

Seriál o Mratínském potoku, část 23

V následujícím dílu seriálu o Mratínském  potoku vás  zvu do míst  poblíž  Miškovic. Touto obcí potok protéká.  Cestu začneme v místech  poblíž středu obce, od rynku s rybníčkem. Do MIškovic na výlet  se dá dojet od obchodního centra Čakovice – od Globusu  autobusem č.140.  Ve všední den autobusem 202. Auto ve středu obce zaparkujeme hned nalevo proti  miškovickému rybníčku.  Zde začíná naše vycházka.   Letos v roce 2022  jsem tu byla v březnu,  květnu a  v říjnu. Místo poblíž mostku přes potok , o kterém chci psát  nejprve, je zvláštní tím, že se tu spojil  dávný  záměr vysadit  poblíž potoka malý hájek  a novodobý přístup –  záměr vybudovat  místo  pro odpočinek, sport a  běhání  „suchou nohou“  mezi poli. Cesta z obce vede přes mostek do polí směrem k Třeboraticím . Část polní cesty  zde  byla   vyasfaltovaná.  Výsadbu sakur podél   této  cesty by mohl  architekt krajinář  trochu kritizovat. Hospodář starých časů by tu sázel ovocné stromy. V okolí jsou však pole nejspíše chemicky  ošetřovaná ….  Život na vesnici se změnil. Obrovské zemědělské stroje nahradily práci mnoha rukou. (i když se  s tím související scelení polí do lánů vývojem  ukazuje jako chybné)  Podél potoka  směrem k Čakovicím  jsou  cesty přirozené, denně hojně prošlapávané. Člověk nezapře svou  sebezáchovnou potřebu  nacházet klid v přírodě a u tekoucí vody. Potok z  Čakovic do Miškovic byl v minulosti  regulován a jeho  břehy byly obloženy kameny. Miškovice jsou ve správě čakovické radnice.  Díky mému  pozorování prácí u  rybníků v Čakovicích jsem  zde v Miškovicích  poznala   dílo  místostarostky  Soni Černé a kolektivu jejích spolupracovníků (viz minulé díly  seriálu). Po straně asfaltky  byla  vybudována přírodní  tělocvična.  Oplocený prostor poblíž potoka, který jsem fotila na jaře, byl  vybaven dřevěnými prvky pro hry dětí. Je tu budka s lavičkami na posezení skupinky návštěvníků.  A  pro mě novinka – stojan s mobilním nářadím na opravu kola. Potřebu odklízet  větve ze břehů potoka dokumentuji fotografií (vzpomeňme – na úklid větví na ďáblické části potoka stále čekáme – též v minulých dílech seriálu).

Délku  svojí procházky si můžeme zvolit podle svých možností. Z Miškovic na most Bělomlýnské ulice (silniční most přes potok)  je možné jít po obou stranách potoka. Z Miškovic je možné po levém břehu potka dojít až k parku u Zámeckého rybníka a Lidlu.  Část druhého břehu potoka tvoří čakovická zástavba. Nachází se tu také sběrné suroviny či sběrný dvůr v jejichž okolí není snadné udržet pořádek (známe to dobře – výjezd z Ďáblic směr skládka). Po řadě návštěv těchto pěkných míst chci ďáblické občany k potoku pozvat.  V seriálu jsem popsala, že v Ďáblicích takovéto příjemné  procházky podél potoka zatím nejsou možné. Projekt revitalizace potoka z roku 2013 pořízený Čakovicemi a veřejně prezentovaný i Ďáblicemi byl novelizován a představen  Milošem Růžičkou a panem Prátem, který vystupoval za Řád Křížovníků na zasedání zastupitelstva v jarním období 2022 je zatím na papíře.  Jeho realizace bude po proběhlých  komunálních volbách na novém vedení Ďáblic.  Při říjnové  procházce, kdy opadává listí,  usychají traviny a kopřivy, se  mi  na potoku odkryly pro mě úžasné  objevy …. o tom příště.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Popis fotografií: 1 -2 jsme v Miškovicích na rynku, 3-4 příchod k Mratínskému potoku  od  rynku  v březnu a říjnu 2022, 5 potok přitékající do Miškovic, 6-8 hájek v ročních období, potok se nachází  těsně vlevo, 9-12 polní cesta upravená pro sport,13 – 14 příjemné přírodní prostředí u potka , 15 upravená cesta a nové schody  –   vstup na silnici směrem  k Miškovickému Mlýnu, 16-17 cesty od miškovického mostku  k Čakovicím, 18-19 u Bělomlýnské ulice  se nachází zahrádkářská kolonie  s  Čakovicemi spojená mostkem, 20 okolo sběren odpadu a surovin se hůř udržuje pořádek, 21  úklid větví,   22-24  radost z fotografování přírody.

3. listopadu 2022                                                                                     Milada Stroblová

Seriál o Mratínském potoku, část 22

Vzpomínám, že v dětství už asi v deseti letech  jsem kreslila luční květiny  a dávala jsem  je doma do váziček.  Ve svém skautském období jsem se naučila ty nejkrásnější květiny poznávat.  Nyní jsem v důchodu. V přírodě pobývám co nejvíce a  přírodu dál poznávám.  Mám i více času na zamyšlení.  Je  pro mě nejvyšší čas  odpovědět si  na  otázku: Proč žiju?  Proč nejrůznější strasti, které mi život  přinesl,  jsem dokázala  hojit  balzámem přírody?

 V tomto dílu seriálu přináším příběh páru slípky zelenonohé, který jsem spoluprožila u Zámeckého rybníku.

Před čtyřmi   lety 12. srpna 2018 jsem na  Zámeckém rybníku spatřila ptáka, který mi učaroval. V takových chvílích říkám : „Pán Bůh tě pěkně vymaloval!“  Tykám tvorům i květinám, které vidím poprvé a oslní mě svou krásou.  Doma pak je můj objev  téma pro celou rodinu. Zeť z mého popisu hned věděl, co je to za ptáka  a stejně vzal chytrý mobil  a všichni jsme  sklonili hlavu nad malou svítící obrazovkou.   Neznámý pestře zbarvený pták byla slípka zelenonohá.

Moje vnoučata  předškolního  věku v těchto chvílích zkouším:  „Může nějaká továrna takovéto ptáčky ( kytičky) vyrobit?“  Popovídáme se  o kráse přírody , její  nenahraditelnosti. A učíme se spolu  úctě k ní  projevené ochranou. Po rekonstrukci Zámeckého rybníka se ptactvo  na jeho hladinu začalo vracet. V květnu jsem pochopila, proč byl ve vodě položen velký  plochý kámen, který částí vyčníval nad hladinu. (foto 4)  Při jedné návštěvě jsem uviděla, že slípky  se na rybník vrátily,  kámen přijaly a vystavěly  si na něm hnízdo. Život páru jsem často pozorovala.  Vždy, když jsem  k rybníku  přišla, stál na břehu  člověk a   pozoroval  hnízdící samičku.

Od jedné paní jsem se dozvěděla, že samička snesla 8 vajec.   Přesto, že  hnízdo bylo blízko břehu, samička se nenechala vyplašit,  ani z hnízda vylákat soustem  rohlíku. Poznala jsem samečka. Pilně nosil na hnízdo další a další kousky přírodního materiálu, který sbíral u břehu. Plaval jaksi nakřivo. Když vyskočil na kámen, uviděla jsem proč. Sameček nemá  prstíky levé nožky. Svůj hendikep ho  však neodradil od péče o svou partnerku a o  budoucí potomstvo.  Zjistila jsem si, že tento pták sedí na vejcích tři týdny.  Vyklubání mláďat se mi však  nepodařilo  zachytit. Škoda.

Jeden den jsem  k rybníku  nepřišla a  další den bylo již  hnízdo  prázdné. Obešla jsem celý rybník,  chodila jsem po kraji zámeckého parku, rodinka slípky  zmizela. Uběhlo několik týdnů a na hladině rybníka se znovu jedna   slípka objevila.  Mimo kachny však na rybníce přibyli čtyři  hnědaví ptáci. Zeť mi okamžitě vysvětlil, že jsou to nejspíše  mláďata.  Sedla jsem k počítači a otevřela  Wikipedii.  Už jsem cítila, že se o tomto ptáku chci dozvědět něco více. S poděkováním encyklopedii volně interpretuji  informace o životě tohoto krásného ptáka.

Přeji vám čtenářům , aby vás můj malý  foto dokument  o životě páru krásně zbarveného ptáka potěšil.

Převzato z WIKIPEDIE

Samec slípky zelenonohé dorůstá mírně větších rozměrů než samice.Tělo ptáka je  leskle černé s modravým nádechem, Hřbet a křídla jsou  hnědá.Pozoruhodné jsou jeho  žlutozelené  pařátky, Přenádhernou ozdobou slípky  je červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou.Na bocích jsou nápadné linky bílých per. Končetiny má opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci. Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší.  Mladí ptáci jsou převážně hnědí.  Slípka zelenonohá náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa. Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná.  Ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Na českém území hnízdí přibližně 5 000–10 000 párů a zimuje okolo 700–1500 jedinců. V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druh.  Během hnízdění slípka žije v pevném svazku. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště. Na vejcích samička sedí zhruba 3 týdny. O mláďata pečují oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí. Od rodičů  se vzdálí  obvykle  málo týdnů poté. V  jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce vajec  rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečovávání vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá  se dožívá maximálně 11ti let.

30. srpna jsem šla na další obhlídku rybníka. Nespatřila jsem žádnou slípku, hnízdo na kameni bylo rozmetáno větrem. Zní to jako smutný konec příběhu. Ne ne, to je jen konec jedné etapy života.                                                                                                                                         První monitoring hnízdění jsem zaznamenala  29. května, snímky  21 – 24 jsou pořízené 22. srpna.  Hnědí ptáci se zelenožlutýma nohama byla opravdu  mláďata. Po vylíhnutí se  zcela určitě  rodina  slípky uchýlila do   utajeného nocležiště v parku.                                                                                                                                                  

• 

• 

• 

• 

 fotografie : 1 – 3 klidné místo  u Zámeckého rybníka, kde hluk z  Cínovecké neslyšíte,  4 hnízdiště,   17 stulík žlutý, 21 – 23  mláďata slípky , nohy mláďat  nezapřou svůj původ, 24  některý z rodičů 22.srpna   25 první setkání se slípkou zelenonohou    12.září 2022   

                                                                                                     Milada Stroblová