Fotit Mratínský potok a Mlýnský rybník ve slunci po té, co jsem krajinu ve Sluhách poznala a dokumentovala v slunci zapadajícím, bylo v mém plánu. Jen vyčkat na příhodný den.
V této části kroniky nebudu mnoho psát. Fotografie hovoří. Sama si je opakovaně prohlížím. Všimněte si, jak byl rybník položen do krajiny.
Je pod nad mořskou výškou 200 m. Rybník není průtočný. Na toku potoka jsou dva splavy. Vzpomínám, jak jsem koryto potoka objevovala na konci úzkých uliček. Schodky k potoku!!! Nad kameny obloženým tokem je vidět hráz. Lehkým zvýraznění fotografie můžeme více vnímat nádheru různých tvarů listů rostlin na břehu rostoucích.
Hráz rybníka není průchozí a proto rostliny tu mají ráj. Chrpa modrá a čičorka pestrá přivábily moje oči. Někdo z vtipálků se rozhodl na hrázi vysadit dubový hájek. Pohled na starou – poslední žijící vrbu. Kolik jich tu v minulosti lidé vysadili?
Znovu se zahleďme do modrozelené barevné kombinace chrpy. Od auta k potoku procházím vedle zahrady amatérského floristy. Nabízím pohled na další díla, která na zahradě přibyla od mé poslední návštěvy. Podrbala jsem milého pejska, kterého majitelé s láskou chovají na této zahradě.
Opakovaně si kladu otázku: „Jak je možné, že na planetě Zemi žijí lidé, kteří pro pohodlí a hromadění majetku neváhají ničit krásnou přírodu, kterou nevytvořili.“
Tento text jsem napsala ráno. Celý den jsem měla program. V podvečer, když jsem se vracela domů, odmykala branku, vyvstala mi v mysli neočekávaně slova : „kvítečku bosý, o tebe nebe dlaň opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo..“ slova českého básníka.
V minulých částech seriálu o Mratínském potoku jsem zviditelnila děje, které se v přírodě dějí opakovaně. Možná, že by se člověk mohl zastavit a zamyslet se nad koloběhem ročních období. Nabízí se totiž zkoumání vlivu energetických proměn roku na energii člověka. Dříve převážná část obyvatelstva pracovala v zemědělství, v zimě si lidé odpočali. Fyzická práce byla po tisíciletí přirozenou součástí života člověka. S vývojem lidské společnosti přemýšliví muži začali zákony fyziky a chemie využívat k tvorbě strojů tak, aby se člověk zbavil dřiny. Několik desetiletí člověk pracuje více mozkem a jeho fyzická práce je minimální. Vývojem se ukazuje, že mechanizované a chemizované zemědělství, přívalové deště, sucha přináší krizi kvality půdy, vymírání hmyzu, atd. atd..
Může být člověk v takovém prostředí zdráv? Hledají se důvody vzniku úzkostí, depresí , fyzické slabosti dětí a mládeže. 27. února, kdy dokončuji tyto řádky, v televizi sděleno: suchá zima, únor byl suchý, březen bude asi také. Televize ukazovala poloprázdné rybníky. Po podzimním výlovu se nenaplnily. Chci děje na břehu Mratínského potoka ať negativní tak i pozitivní dál zaznamenávat. Dříve tak činili hospodáři a kronikáři – jiná cesta nebyla. Porozumět krajině, poznat periodicitu jevů bylo pro obživu zásadní.
Touto cestou přemýšlení jsem si uvědomila, že než seriál budu psát kroniku Mratínského potoka. Poté, co jsem popsala vliv pětidenního deště v září 2024 v povodí části potoka, přicházím k potoku v době klidu. Moje putování po potoku skončilo ve Veleni. Pokračuji s vodou dál. Další obcí na potoku jsou Sluhy. Podél potoka vede z Veleně cesta. Začíná u rybníka Podháj. Ze silnice Veleň Sluhy jsou vidět stromy, které potok lemují. Potok se klikatí pod pískovcovými svahy. V obci jsou místa, kde je možné zaparkovat auto a podél potoka se projít. Projíždí tu autobus od Globusu. Mapu jako vždy před novým objevováním mám nastudovanou. Cílem ve Sluhách je poznat Mlýnský rybník.
Moje výprava začíná u hlavní silnice, kde se poblíž základní školy nachází přes potok most. Koryto potoka je zde vyloženo kameny. Když jsem Sluhy navštívila poprvé, snažila jsem se mezi domy najít všechny jeho přístupné části. Někdy vede nad potokem ulička, jinde potok protéká zahradou. Někdo vchází do svého domu přes soukromý most. Časem jsem pochopila, že je krásné pozorovat potok opakovaně v různých ročních dobách. Navíc při prvním poznávání toku potoka nikdy neobjevím vše pro mě důležité, zajímavé.
Na podzim 2024 jsem pro prohlídku Mlýnského rybníka zvolila v polojasném dni a v podvečer. Ve Sluhách jsem zachytila i pozoruhodnost, která z přírody vychází. U hlavní silnice žije rodina, osoba?, která potřebuje tvořit. Tvoří z toho, co zahrada dává, tvoří s dýněmi. Na druhé straně naproti plotu s dýněmi je malý parčík. Pod zábradlím Mratínský potok protéká. Místo má dvě lavičky a kontejner na květiny. V každé roční době jsou nejen tento, ale i další kontejnery v obci vyzdobeny. Stejně zdobí květinové kontejnery Čakovice, Miškovice, Veleně a Mirovice.
Stojím na břehu Mlýnského rybníka, pískovcové skály za zády. Vedle starého domu byl postaven zcela nový moderní. Nesoudím, jen vnímám. Na břehu rybníka dožívají vrby. Majitel rybníka zde před rokem vysadil nové stromořadí. Na jaře určím, o jaké stromy jde. Fotím pískovce. Ty museli hospodáři v minulosti prorazit, aby se z obce dostali na svá políčka. Slunce je nízko nad obzorem. Fotím si paprsek prosvítající poslední žijící obrovskou smuteční vrbou. Ve velké úctě k životu pozoruji západ slunce.
Ďáblická, porovnání průtoků – běžný stav hladinyĎáblická, porovnání průtoků – zvýšený stav hladiny
Seriál o Mratínském potoce, část 37
V 2024 roce postihly naši zemi další povodně. Jejich specifikem bylo, že je nezpůsobily přívalové deště. Nepršelo silně, ale nepřetržitě několik dní. Poznávám Mratínský potok, mohla jsem si představit, kde mohou na potoku záplavy nastat. Deště začaly 1. Září. Prognóza počasí v posledních dnech srpna nebyla dobrá. Už druhý den deště půda přestávala vsakovat vodua ta stékala po ďáblickém poli do nižších míst směrem k potoku. Z polí Na Skřivánčí – mezi ulicí Statkovou a skládkou odtékalo 2. září již větší množství vody. Nikoli průzračně čisté ale vody zakalené – vody shumusem.
Nabízím porovnání s mojí foto dokumentací z roku 2020. Velký přívalový déšť 14.8. vyznačil v rouře pod Ďáblickou čáru, druhou jsem označila v září stejného roku. 2. září jsem se na potok do několika míst jela podívat . Z Ďáblic jsem jela do Veleně. Hladina potoka byla ji vysoko, schylovalo se k jeho vylití na cestu.
Prošla jsem tam veřejně přístupná nejohroženější místa, o nichž jsem již psala dřív. Co dlouhodobý déšť v této obci způsobil, se časem dozvím. Chci dokumentovat i vývoj událostí směřující k stavbě 520 pražského okruhu, která se významně dotkne toku Mratínského potoka.
Nyní sdělím, že v lednu 2024 byli zastupitelé Veleně na dalším jednání (viz web Veleně). Vše, co se negativního děje na vodě v krajině je způsobeno tím, že společnost chce žít ve stále větším blahobytu. Odlehčím: Veleňští pozvali k monitoringu vlivu změn klimatu vodníka. V roce 2024 usedl nad potokem u silnice.
Moje cesta vedla dál do Mratína. V roce 2024 byla na břehu potoka hned vedle mostu přes něj započata stavba budovy. V souladu s povodňovým plánem? (s obsahem proti povodňových vyhlášek nejsem seznámena). Fotkami ukazuji, jak druhý den nepřetržitého deště stoupla hladina potoka oprati normálu. U mostu nad potokem jsem postála. Přicházeli sem lidé podívat se „jak to vypadá“. S pánem, který šel venčit pejska a podívat se k potoku, jsem chvíli hovořila. Měl za to, že starší dům blízko břehu proti novostavbě možná vodu pocítí. V Mratíně – tam již dávno přijali pomoc vodníka. Ten sedí u soutoku Líbeznického a Mratínského potoka u bývalého mlýna.
Deště ustaly. Postihly řadu obcí. V Ďáblicích neškodily. Bylo to díky tomu, že nešlo o přívalový déšť trvající asi půl hodiny (s kamarády jsme odhadli). David Prokeš zastupitel propojil všechny potřebné síly institucí, aby se odstranilo obrovské množství dřeva léta se hromadícího na potoku na vstupem vody do tzv. bypassu. Po desetiletích úspěch! Když prudký déšť unášenými větvemi ústí rour uzavře, voda ohrožuje zdraví a majetek lidí na Blatech. Blata jsou součástí naší obce. To jen Cínovecká je od hlavní části Ďáblic odřízla. Jako nejnižší část obce jsou Blata ohrožena nejvíce. Hlukem, vodou, hloubkovou kanalizací, když se poškodí (stalo se ….. nedávno …). O čištění plochy před hrdly dvou rour se stále starají naši hasiči. David Prokeš ač se snaží vyjednávat převzetí této technické stavby, není úspěšný (mrtví brouci , komunikační smrt – nové výrazivo v internetové komunikaci). Podmínky k čištění jsou tu tristní. Dolu k bypassu není schodiště. Sestup na dno nádrže je nebezpečný. O problému se zahlcením dvou obrovských rour dřívím jsem psala po povodni 2020. Zdůrazněme. Voda z Cínovecké je svedena sem. Starat se o čistotu sběrné nádrže pod Cínoveckou by neměla být povinnost Ďáblic.
Ještě se vrátím na pole Na Skřivánčí. V roce 2024 jsem zde fotila pole – majetek RŘK s červenou hvězdou. Publikuji fotografii tzv. údolnice přírodního koryta v poli, kde se deště spojují v tok. Na části oseté mákem poblíž skládky ukazuje další fotografie místa, kde mák nevzešel. V létě zde kvetl mák vlčí. Podobě velmi špatně vzešel mák i hrách na mírném svahu pole mezi Chřibskou a Cínoveckou. Zde na řadě ploch v době kvetení „svítila“ více červená barva květů vlčího máku než bělavá barva květu jedlého máku. Vliv klimatické změny, úbytek humusu díky úbytkuorganického hnojení pole? Zemědělci asi vědí přesněji. Nafotila jsem řadu fotografií. Neopatrností jsem si je zničila. Poslední fotografii jsem pořídila na Silvestra 2024. V tomto roce jsem u prameniště Ohrada byla jen jednou. Na fotografii si všimněte dělení lánu na částí oseté různým osivem – mají zadržovat více dešťů. Při „ zaostření“ u vidíme , že v Ohradě je vidět na dno- zanášení splavenou půdou.
Já budu dál psát kroniku Mratínského potoka. Stejně jako obyvatelé Ďáblic v dávné minulosti chodím a pozoruji, navíc fotím a stejně jako oni zapisuji. Dle mě obsah Ďáblického zpravodaje nezobrazuje celistvost současného života.
Poslední moje pozvání k potokům regionu v roce 2024 bude za prospěšnými činy, kterými lidé vyjadřují úctu ke krajině, k člověku. Pozvu vás do míst ne jen na Mratínském potoku. Jezdím i za potoky v blízkém okolí, které se vlévají do Labe. Navštívíme Zlonín, Ctěnice a Miškovice.
Dobrá zpráva z Ďáblic: Davidu Prokešovi (za volební skupinu Volba 2010) se během dvou let, co je členem Rady zastupitelstva, vytrvalými jednáním podařilo zajistit vyčištění břehů a toku Mratínského potoka mezi ulicemi Ďáblickou a Chřibskou. Stromy, větve tu padaly do potoka asi řadu desetiletí. V roce způsobily při zatím největší povodni 2020 poškození majetku (o velké povodni jsem v seriálu psala – můžete si vyhledat) Majitel polí přistoupil na naplnění vyhlášky o vytvoření travního pásu podél toku potoka. Je tím zajištěn snadný přístup k čištění potoka a jeho břehů. Pruh trávy zemědělci sečou. Pole velkých rozloh ve svazích okolo naší obce třetím rokem zemědělci dělí na části a osévají je různými plodinami.
Zlonín – poldr
Zlonín: Nejprve vzpomenu na letošní povodně. Pro ďáblické občany, kteří se každé léto po roce 2020 hrozí přívalových povodní, to byla zkušenost. Deště byť dlouhodobé (letos to byly asi 4 dny) nebyly však silné intenzity a tak u nás neničily majetek. Podívejme se, jak jsou na větší spad dešťů připraveni ve Zloníně. Leží na potoku Zlonínském, který pramení výše v Bášti. V sobotu 2. září druhý den letošních povodní, kdy předpověď déle trvajících dešťů gradovala, jsem se vyjela podívat, co se na potocích vlévajících se do Labe děje. V loňském roce, kdy jsem obec poprvé navštívila jsem na návsi objevila přírodní nádržku – suchý poldr. Kdy ji zlonínští vybudovali, nevím. V roce minulém byla suchá, potůček protékal středem svým korytem. Fotografiemi zaznamenávám jak nádrž funguje při velkých deštích. Chráněna je silnice i majetek občanů. Vážím si moudrých a akceschopných občanů ve Zloníně.
Další pozvánka je za Čakovice na silnici ke Ctěnickému zámečku: Nacházíme se na katastru Vinoře. Před zámkem je mokřad s prameništěm Vinořského potoka. Svah od Kbel k potoku klesá asi o 10 m. V horní časti svahu se nachází golfové hřiště. Níže jsou pole. Na fotografii vidíme zemědělské stavby Vin agro, které zde hospodaří. Zemědělský podnik spolu s Vinoří se příkladně stará o krajinu.
Vinoř
Fotografiemi zachycuji úpravy, které pod svahem pracují s dešťovou vodou. Úpravy byly provedeny loni a letos v celé šíři ochrany – regulace odtoku vody z polí, odtok vody ze silnic, výsadba stromů podél silnice, cyklostezka ze Kbel k zámku. Tomuto místu věnuji další díly mého mapování života obcí na potocích při změně klimatu.
Miškovice: Vedle mostku přes Mratínský potok čakovická radnice vykonala další kus skvělé práce. Lokalita okolo mostku (asfaltová polní cesta do Mirovic) se stává víc a víc místem pro odpočinek. Viděla jsem tu mnoho lidí. Starší stromy podél potoka byly zkráceny a v těsné jejich blízkosti tu byly vysazeny stromy další. O tomto místě jsem psala dříve a znovu se svou reportáží do tohoto místa vrátím.
K rybníkům v Čakovicích, které napájí Mratínský potok, zajíždím každý týden. Mám ta místa ráda. Stále pozoruji a fotografuji přírodní děje jak na rybnících tak v jejich blízkém okolí. Poprvé v mých zápiscích o Mratínském potoku mohu nabídnout nahlédnutí do života těchto míst od února do října.
K fotografiím : V únoru se na Cukrovarském rybníku rybařilo. S jarem v parku rozkvétaly především žlutě kvetoucí jedovaté rostliny nejprve talovín zimní, později orsej, sasanka pryskyřníkovitá a bíle kvetoucí sasanka hajní. Na břehy Zámeckého rybníka byly při rekultivaci vysazeny rostliny přirozeně u vody rostoucí. Zde jsem vyfotila blatouch bahenní. Blatouchy mají krásné docela velké květy, v dětství jsem je vídala na okraji potoků. Při mých putováních po březích Mratínského potoka jsem neviděla žádný. Na jaře se na většině plochy rybníka objevily velké „koberce“ neznámých rostlin. Prvně jsem se domnívala, že jde o zbytky loňského listí. Z ploch posléze „povstaly“ svislé lodyhy. Ukázalo se, že jde o plovoucí vodní rostliny. Bylo to období kvákání žab. Po rekultivaci rybníka jsem je slyšela poprvé. Až pět hlasů současně se neslo do okolí. V kolonii mě neznámých plovoucích rostlin spokojeně žily a rostlinami se živily kachny.
V přírodě je vše v neustálém vývoji. Přišel čas a hladina rybníka byla zase čistá. Jen vítr vlnil hladinu. Ukázalo se, že do Zámeckého rybníka byly vysazeny ryby. Zeť rybář podle výskoku ryby nad hladinu usoudil, že jsou v rybníce i dravé ryby. Těsně pod hladinou plavoucí jsem sama poznala kapry a bohatá hejna malých rybek. Během sezóny se na stromě již objevila cedule oznamující rybářský revír.
Poprvé jsem na rybnících viděla kachnu, která vyseděla 12 mláďat. Zažila jsem, když samička rodinku vedla z ostrova na hladinu. Jedno káče za druhým klouzalo do vody po hladkém kameni. Rybníkem vypluli v řadě za sebou. Při rekultivaci rybníka úřad Čakovic nechal dětem pro zábavu vytvořit plovoucí ponton, který byl řetězy uchycen k břehu pod jedním ze schodišť. Byl uchycen na volno, aby mohl posloužit dětem k malým posunům po vodě. Viděla jsem, jak tatínek se synkem pouštěli rádiem ovládanou loďku a ztratili s ní spojení. Loďka uvíznula uprostřed rybníka. Při další návštěvě už jsem zaznamenala, že ponton volně plaval po hladině. Bylo snadné se dovtípit, že ponton byl po odříznutí použit k vytažení loďky. Následně úřad připevnil ponton k břehu na krátko. Už se nemohl pohnout. I tak bylo možné jej odříznout. Pak se již znovu volně pohyboval po hladině. Vedení Čakovic řeklo: „ A dost“. Osud dřevěného pontonu byl v létě zpečetěn. Ponton na rybníku již není.
Slípky zelenonohé se rozhodly hnízdit na Cukrovarském rybníku zcelena nerušeny . Hnízdo na kameni Zámeckého rybníka bylo v roce 2022 příliš lidem blízko a rodina tu neměla klid. Výskyt slípky i žab je popsán na tabuli umístěné u vchodu do parku. Jsem ráda, že jsem z dokumentovala její hnízdění . Sameček byl invalida, neměl jednu nožku. To mu nebránilo v péči o budoucí rodinu. Na břehu Zámeckého rybníka se rozrostla lnice květel. Je to velmi pěkná léčivá květinka, kterou jsem též znala už od svého mládí. Rostla hlavně na náspu vlakové trati. Zde u rybníka mě její výskyt překvapil. Odborná literatura říká, že mimo suchá místa se jí daří i na místech s kamenitým podložím. Toto svah nad rybníkem plně splňuje. Je vydlážděn velkými kameny. /v některém dřívějším dílu jsou fotografie/
Nečekaným zážitkem v říjnu byl pro mě rozkvetlý kaštan v parku. Poprvé, co k rybníkům zajíždím, jsem viděla volavku. Seděla na ostrově u hladiny. Fotografii mám, ale neostrou. Slípky zelenonohé jsem opakovaně viděla na Cukrovarském rybníku sedíc na větvích keřů u hladiny. Na snímku keře v barvách podzimu slípka na větvi sedí. Vím, kde na fotce je … Tady…
Paní ze sousedství mi říkala, že moje povídání o Mratínském potoku čte. K čakovickým rybníkům se s dcerkou vypravila. Pobyly tam a sousedka si uvědomila, že se tam dá prožít něco zase jiného než co dává lesnatý vrch Ládví. To mě potěšilo.
Ve 32. dílu mého seriálu jsem sdělila, že místa za Velení hned neopustím. Ponejprv předkládám fotografie krásného rybníka Podháj. Fotografie ze zimy doplňuji záběry z léta 2023. Majitelé – rodina Němcova se o rybník a okolí starají. Listnatý mladý les byl od mé první návštěvy vyčištěn od křovisek. Na louce mezi rybníkem a silnicí na Brázdim jsem „fotoaparátem honila motýla“. Mám štěstí, že při vycházkách k Mratínskému potoku vidím i více života, který na okraji Prahy nenalézám. MODRÁSEK. Překrásný motýlek! Modrásků je více druhů. Hledala jsem na internetu – snad jde o modráska jehlicového. Zajímavé je, že motýl má ze spodní strany zcela jinou kresbu a samička není modrá. Člověk se diví. Žasnu, jsem nadšená a v pokoře děkuji za krásu přírody.
Zlatý kopec
Na Zlatý
kopec vede asfaltová silnice, která odbočuje vpravo hned za Velení směr Brázdim.
Není udržovaná. V současnosti je na odbočce z ulice Hlavní instalována
značka zákaz vjezdu. Přístup je i od Přezletic.
Lokalita byla osídlena stejně jako to bylo na Kuchyňce. Rozdíl je tu
ten, že na nejvyšším místě se nachází
proláklina zarostlá listnatými stromy. Na několika místech jsou zde prudké
srázy, kde se uvolňováním půdy obnažují kořeny stromů.
Kuchyňka
Za
posledními domy obce Starý Brázdim, jen několik minut jízdy do kopce nad
Velení v poli na ploše necelé 4
hektary se nachází kamenitý vrchol. Jeho název Kuchyňka byl navržen v roce
1948. V roce 1998 bylo místo zapsáno
jako přírodní památka. Ve wikipedii se o Kuchyňce dozvíme, že skály jsou převážně
zkameněliny. Byly tu nalezeny i pozůstatky po člověku starší doby mladšího
paleolitu. / 50000 – 10000 před naším letopočtem – doba kamenná/ Toto místo
jsem s rodinou navštívila po prve před třemi roky v létě. Letos jsem se vypravila na jaře, abych se
potěšila jarními kvetoucími rostlinami. Jako laika a malířku mě přitahují. 30. března jsem tam
fotila několik rostlin, které trochu
znám. Mezi kameny zářila mochna. Mochny je více druhů, přesněji „krasavici žlutě zářící“ nepopíšu.
Podívejte se, každý okvětní lístek je srdíčko.
Květ má lístků pět. Našla jsem
jeden kopeček křivatce nízkého vzrůstu.
Snad jde o křivatec český. Křivatec má
lístků 6. Jiný druh křivatce na jaře
běžně vidíte ve Stromovce a v parku
u Zámeckého rybníka v Čakovicích. Vyfotila jsem pryšec. Kultivary máme ve svých zahradách. Mezi kameny je mnoho trsů
mateřídoušky. Samozřejmě ještě nekvete.
Poznám ji po listí a znovu jsem si užila
její nádhernou vůni promnutím lístku.
Pod úpatím skalnatého vrchu jsou plochy orseje. Opět žlutý květ avšak
s osmi okvětními lísky.
Na krásném přírodní místě je znát , že má své ochránce. Klučí se tu náletové dřeviny. Stahují se na volné míso a spalují. Na okraji svahu jsem zaznamenala nově vysazený strom. Letos se do Kuchyňky znovu vrátím. Těším se na další vykvétající rostliny.
18. prosince roku 2021 jsem vyjela na poslední „objevitelskou výpravu“ toho roku. Vždy začínám nad mapou. Těšila jsem se na to, že poznám rybník Podháj. Je to, počítám- li od pramene, třetí rybník na Mratínském potoku. Je hned vedle Veleně. Rozhodla jsem se, že z obce pojedu ulicí Hlavní, která vede na Starý a Nový Brázdim. Někde zaparkuji a vyjdu do krajiny.
Při výjezdu z Veleně jsem po levé straně uviděla základní školu, kde místa na parkování byla. Pomalu jsem však jela dál, přejela most přes Mratínský potok, viděla odbočku k rybníku a pak mě již silnice odvedla až do Brázdimy. „Koukám, tak hladké to nebude.“ řekla jsem si. Vrátila jsem se, zaparkovala u školy a vyšla jsem k potoku.
Od školy není chodník, po kterém by člověk bezpečně došel do podniků postavených podél silnice, do satelitu přízemních domků nedávno postavených a došel i k potoku. Všimla jsem si, že nová zástavba na několika místech dosahuje téměř k němu. Šla jsem dál proti jedoucím autům k doleva odbočující polní cestě vedoucí k Podháji. Na jejím kraji byla závora s označením- soukromý pozemek.
Rozhodnula jsem se vrátit a k rybníku se přiblížit ze silnice do Sluh. Na cestě lemované mladými lipkami jsem zaparkovala s vědomím, že jsem projela na soukromý pozemek. I zde byla závora, avšak byla odsunuta. Stálo tu několik osobních aut. Po krátké cestě alejí jsem si již užívala objevitelskou radost – pohled na rybník, který dostal jméno Podháj. Hráz rybníka byla nasypána mezi potokem a příkrým dlouhým svahem zarostlým stromy – tedy rybník pod hájem.
Blížilo se poledne. Mlžný opar oslaboval sluneční paprsky. Zimní krajina beze sněhu v šedohnědých tónech barev. Trochu nebeské modře, trochu zeleně travin. Bylo bezvětří a ticho. Šla jsem po hrázi, fotila jsem.
Chtěla jsem rybník dokumentovat ještě z jeho druhé strany a pak jsem se chystala odejít. Bylo proč. Pod hrází seděla skupina krojovaných mužů (nepoznám ani myslivce, ani rybáře). Zapalovali oheň a připravovali buřty k opékání. Pozdravila jsem. Oni odpověděli a žádný z nich mě nevykázal. Šla jsem tedy dál podél kraje rybníka po cestě, která je vyznačena v mapě. Chtěla jsem vidět i odbočku potoka Podháj napájející. Prodírala jsem se bezinkovým křovím. Bylo tak husté, že jsem to po chvíli vzdala a raději se vrátila. Měla jsem starost, abych svým autem neblokovala odjezd skupiny. Když jsem se vracela, viděla jsem, že polední siesta skončila. Oheň byl uhašen. Muži balili.
Doma jsem se podívala do katastru nemovitostí. Rybník a okolí patří rodině Němcových, která možná staletí v těchto místech hospodařila. Po roce 1989 restituovali svůj majetek, hospodaří a dál pečují o krajinu. Nákladní auto s logem statku Němcových jsem už viděla. Je na něm kráva.
K rybníku jsem se vrátila v létě 2023, abych tato místa viděla a fotografií zachytila ve vegetačním období. Do míst nad potokem se vypravím i s povídáním znovu. Jsou tu důležitá místa, o kterých bychom měli vědět. Jsou to Zlatý kopec a Kuchyňka.
Fotografie : 1 mapa ukazující Podháj a další rybník na potoku ve Sluhách a cesta k procházce ze Sluh k Podháji a zpět, 2 silnice Hlavní vedoucí k mostu přes Mratínský potok, 3 ze silnice není možné bezpečně k potoku sejít, 4 Mratínský potok z mostu na Hlavní, 5 -7 nová výstavba a její postavení vůči potoku, přívalové deště „ ukusují“ břeh, 8 zde se od potoka odděluje koryto, kterým natéká voda do rybníka , 9 – 15 Podháj, 16 pohled na stromy lemující rybník ze silnice do Sluh, 17 Podháj , Zlatý kopec, Kuchyňka
Je 21. prosince, kdy dokončuji vydání 31. dílu seriálu. V pátek 22.prosince začne astronomická zima- krátce před půl pátou ráno.V pátek nastane zímní slunovrat. Noci se další dny začnou zkracovat, den prodlužovat.
02
Snažím se vcítit se do starých časů, kdy se lidé na venkově uzavřeli do svých chalup. Období vegetace skončilo. Muži opravovali nářadí. Dralo se peří do peřin a polštářů. Začínaly přípravy na vánoční svátky. Vzpomínalo se, jaký byl rok na poli…. Lidé více odpočívali stejně jako příroda.
03
V roce 2023 jsem fotografovala lán mezi statkem a skládkou, pole v majetku Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Vzniknul mi takto soubor fotografií zobrazující hlavní vegetační etapy. Fotografie jsemvystavila ve Vlně při akci Zažijme Ďáblice jinak. Výstava trvala krátce, protože se Vlna zavírala. Na konec roku 2023 v seriálu připomenu uplynulý rok na poli s oslavou sklizně dožínkami.
04
Po žních obilí se v minulosti konala oslava úspěšného sklizení úrody, konaly se DOŽÍNKY. Scházívala se celá ves. Lidé poděkovali za úrodu. Hodovalo se, tančilo, lidé se radovali. Mechanizováním sklizně, nebylo v zemědělství tolik lidí potřeba. Také vyvlastněním půdy soukromníků, zestátněním půdy došlo k oddálení hospodářů od polí, došlo k vysidlování vesnic. Postupně upadal vztah člověk – krajina – výživa z českých polích. V současnosti jsou dožínky často jen společenskou akcí, většinou bez účastníků žní.
05
Dožínky – historie
podle wikipedie
Jaké byly Dožínky v minulých stoletích? Začínaly průvodem – společnou cestou obyvatel z pole, při které se účastníci ozdobili květy a klasy. Nesli ozdobené kosy a hrábě. Ze stejného materiálu měli i věnce na hlavách. Důležitý byl obzvlášť dožínkový věnec ponechávaný v domě až do jarní setby. Mezi dožínkové obyčeje patřily například zvyky spojené s posledním uvázaným snopem obilí. Ten se v českém prostředí nazýval baba, stará nebo nevěsta a často byl stylizován do ženské postavy a oblékán do ženských šatů. Nakonec byla figurína odvezena do statku, předána hospodáři a zanechána v domě do příštích dožínek. Podobně se na poli nechávalo obilí svázané do jednoho jehlanu – panáku s kytkou na vrcholu – stodola či sibilia. Než byly vynalezeny kombajny, seklo se obilí kosou, svazovalo se do otýpek – snopů, které se postavily do jehlanu – panáku, kde obilí doschlo. Následně bylo svezeno do stodoly, kde se z klasů vymlátilo zrno.
06
Výstavu DOŽÍNKY jsem připravila v úctě ke krajině, zemědělcům a darům přírody. Děkuji za pomoc Šárce a Jakubovi, Táně a Lukášovi při rámování a věšení fotografií.
1 – 16.2. 2023 Co je na lánu mezi skládkou a statkem Křížovníků vyseto? Nevím. , 2 – 24.2. Lán už se zelená! Pohled od vjezdu na skládku., 3 – 18.6. 2023 V nejvyšší části lánu je vyset mák. 4 – 18.6. V dolní části lánu byla vyseta pšenice., 5 – 24.5. vzrostlá pšenice na části lánu u Stakové, v pozadí nová architektura Ďáblic Spiritex, 6 – 24.7. lán v den, kdy začalo sečení pšenice, 7 – 24.7.dozrálé obilí, v pozadí sídliště u Statkové postavené v místě, kde byla Steyskalova cihelna, 8 – 24.7. dozrále obilí, v pozadí sídliště Central Group, 9,10,11 – 24.7. sklizeň pšenice započala, než uvidíme kombajn, fotíme přírodu, suchem rozpukanou ornici, 12 – 24.7. s vnoučaty čekám, kombajn jen slyšíme, za pár minut vidíme jeden kombajn Class, 13 , 14 – 24.7. V dalších minutách už víme, že pšenici sečou dva kombajny. 15,16, 17 – 24.7. Když se zásobník na zrno v kombajnu naplní , řidič povolává vůz a pšenice se sype na speciální valník, který sám vyfukuje obilí na sýpku. 18 – 8.8. už je sklizeno, 19 – 15.8. orání strniště, pod horizontem vpravo kombajn sklízí makovice, 20 Zavzpomínejme na minulý rok – jetel inkarnát na stejném lánu. 16.5.2022, 21 vodní nádrž Ohrada , místo, kde v Ďáblicích pramení Mratínský potok
V tomto dílu seriálu přiblížím problémy na toku Mratínského potoka ve Veleni, které jsou způsobeny několika vlivy. V krajině Polabí dochází k přívalovým dešťům, které zasahují do života lidí, kteří bydlí při toku potoka. Jde o klimatickou změnu. To je jeden problém. Druhý: Po roce 1989 chtějí lidé bydlet poblíž přírody a chtějí pracovat v Praze. Na severním okraji Prahy se masivně staví. Nová vyhláška stanoví zpracovat dešťovku v místě spadu. Děje se. Realita života však ukazuje, že povodně se opakuji a i zhoršují. Třetí vliv: Odvodnění severního dálničního okruhu Prahy má zaústit do Třeboratického a Mratínského potoka. Toto značí další objem vody v Mratínském potoku.
Zastupitelé Veleně na opakující se povodně reagovali, začali jednat. Jejich spolupráce má výsledky. Aktivní občané Ďáblic zjistili, že vedení Veleně je činorodé. Již v roce 2021 se osobně seznamili s vedením obce. Starostkou obce je nyní paní Radka Matějková. Od tohoto prvního setkání občanů Ďáblic s představiteli Veleně vlastníme dokument, který veleňští vytvořili pro potřebu vyjednávání (účastníci setkání – zastupitel tzv. opoziční a členka Spolku pro Ďáblice).
V září 2023 probíhalo jednání EIA o vlivu uvedené dálniční stavby na životní prostředí severně nad Prahou – část Severní okruh Prahy SOKP 518, 519. Nyní se očekává jednání nad částí SOKP 520. Tato část obchvatu Prahy se má vážně dotknout života lidí na potoce ve Veleni a dalších obcích dál po toku. Ďábličtí a veleňští radní se připravují. Žádat úpravy plánu v místech, kde projekt ne dokonale zohledňuje život lidí, jichž se provoz dálnice dotkne, žádá hledat odborníky profesí, které ani neumím vyjmenovat. Takové v našem zastupitelstvu nemáme.
Při své letošní cestě do Veleně jsem zaznamenala vylepený plakát avizující přednášku doc. Václava Cílka. Václav Cílek je geolog, který má schopnost vzdělávat se ve velké šíři přírodovědných oborů. Dokáže informace s nadhledem sumarizovat a analyzovat. Publikuje, přednáší. Skupinka občanů Ďáblic s panem starostou Tumpachem vyslechla přednášku a po ní chvíli s panem Cílkem a vedením Veleně besedovala. Pan Cílek na přednáškách říkává asi toto. „Dávám informace. A je na politicích, jak s nimi naloží.“ – Už řadu let se ukazuje, že jeho prognózy život potvrzuje.
V Ďáblicích je však problém. Ďábličtí zastupitelé v minulosti jen sepisovali, hromadili dokumenty a za tu dobu se státní kasa ocitla v chudobě. Ani soukromí majitelé zemědělské půdy Ďáblic nereagovali úpravou svahů tak, aby se deště na největších svazích (na celé délce potoka) co nejvíce zadržely. Stát i EU dotoval tyto úpravy!
Na konec této 30. části pozitivní sdělení. 1. listopadu 2023 začalo čištění části Mratínského potoka od Ďáblické po Řepnou. Toto je díky systematické práci radního Davide Prokeše, který s panem starostou úzce spolupracuje. Samozřejmě v seriálu o tom budu psát.
Fotografie, které jsem použila, nepopisuji. Prohlížejte, vracejte se k prohlédnutým fotkám. Foto 7 – hovořila jsem s majitelem – rozvodněný potok často protéká dílnou, mapa 14 vyznačuje poldry na Třeboratickém a Mratínském potoku. Foto 15 ukazuje místo, kde by měl vzniknou poldr na Třeboratickém potoku.
Když jsem začínala psát o Mratínském potoku a o krajině , která je ve vztahu s potokem, stimulem pro psaní se mi stalo to, že mi byl z Ďáblického zpravodaje vyřazen článek o agrolesnictví (agrolesnictví je nový obor, který si klade úkol vkládáním pásů keřů a alejí stromů do rozlehlých lánů v Česku brzdit odnos humusu do řek, bránit vysychání, atd…). O péči o životní prostředí jsem do zpravodaje chtěla psát. Spolek pro Ďáblice a Martin Tumpach (tehdy zastupitel) mi poskytnuli prostor pro publikování. Přírodou podél potoka chodím déle než tři roky (první díl seriálu vyšel v březnu 2020). Vracím se také na místa mě již známá a s velkým potěšením zjišťuji, že radnice obcí v okolí Ďáblic o prostředí života obyvatel v blízkosti Mratínského potoka průběžně pečují.
Tento další díl seriálu je nabídkou se mnou sdílet radost z péče o potok a krajinu okolo něj v letošním roce. Velkou radost mi přenesl vybudovaný most v Mratíně. Zde průtokem vody krajinou je potok tak čistý, že jsem se neubránila, zezula jsem boty a potokem jsem chodila. Když toto píši jsem znovu v emocích, které jsem tehdy v sobě měla. Přes slzy mlhavě vidím písmena klávesnice.
V Pakoměřicích byla provedena revitalizace Zámeckého rybníka – je pod prameništěm Libeznického potoka. V Březiněvsi vybudovali fortelný most přes Třeboratický potok. V Libeznicích jsem objevila retenční nádrž. Byla budována mezi roky 2012 – 2015. Je to však můj letošní objev.
Chci poznat i potoky, které do Mratínského potoka nevtékají, avšak jsou přítokem Labe. Rozhodla jsem se podívat se na Zlonínský potok. Pár kroků od zastávky vlaku na Hlavní ulici je retence, kterou místní radní nechali vybudovat za finančního přispění evropských fondů. V Miškovicích přibylo na břehu potoka další dílko na posilovaní svalů.
V Ďáblicích je funkční podzemní nádrž u satelitu Doma je doma na cihelně – vedle Statkové. Zde se zadrží dešťová voda z plochy nového sídliště. Při přívalovém dešti však může být voda z polí nad vantem (místo, kde skončil jíl Steyskalovy cihelny) problémem – nátok splavené ornice do sídliště. Firma budující sídliště provedla úpravu cesty na Zdiby. Je tu udělán příčný práh s korytem, kterým dešťovka z části lánu nad sídlištěm odtéká na pole Rytířského řádu křížovníků.
David Prokeš, zastupitel a radní Ďáblic se systematicky věnuje spolupráci s RŘK, nájemcem polí řádu firmou Agro Kmínek a Povodím Labe. Mezi Ďáblickou a Chřibskou je potok zavalen padlými stromy a větvemi ve velkém množství. Absence péče o toto místo způsobila zvětšení povodně na Blatech 14.8. 2020 . Je příslib, že tento podzim dojde ke spolupráci a po letech konečně k úklidu břehů. O dalším budu aktuálně informovat.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Rybník Parkán postupně ztrácí vodu. / porovnávám s mými staršími fotografiemi (Letos jsem tam zahlédla dvě slípky zelenonohé, které letos na Zámeckém rybníku v Čakovicích nehnízdily). Na Parkánu jsem hnízdění tohoto krásného ptáka neviděla. Kachny divoké zde jsou. U soukromého jezírka u nás v obci snesla kachna vejce a vychovávala mláďata. Bylo časem zcela jasné, že je chce odvést k větší vodě. Chtěla jsem být svědkem, jak rodina bude putovat ulicí, třeba je chránit před auty. ….. Rodina přešla v noci na Parkán, kde jsem je hned dopoledne spatřila.
Na závěr tohoto dílu musím konstatovat, že okolní obce dbaly a dbají na to, aby vliv klimatu a urbanizované krajiny (zpevněné plochy bez vsakování dešťů) co nejméně ohrožovaly život. Také, aby byla voda v krajině zadržována, neboť začínáme pociťovat sucha. Mám možnost porovnání konkrétních činů. Ďáblice v minulé řadě let nepřinesly viditelné dílo. Věřte a byl a je v majetku obce prostor dešťovku regulovat, aby povodeň v Ďáblicích, když přijde, byla alespoň menší. O tom budu psát v budoucnu také.
Popis : 1 – 4 most v Mratíně, 5 – 6 Zámecký rybník v Pakoměřicích, 7 retenční nádrž v Líbeznicích, 8 – 9 retenční nádrž na Zlonínském potoku, 10 Miškovice, 11 – 12 příčný práh ve Statkové na cestě do Zdib, 13 – 16 na čištění potoka Ďáblice čekají, o čištění místa před mřížemi se doposud a léta starají majitelé nemovitostí, které ucpaní odtoku větvemi ohrožuje zatopením !!!, 17 Parkán – hladina klesá
