Povodně ve Veleni

Seriál  Mratínský potok, část 30

V tomto dílu seriálu přiblížím problémy na toku Mratínského potoka  ve Veleni, které jsou způsobeny několika vlivy. V krajině Polabí dochází k přívalovým dešťům, které zasahují do života lidí, kteří  bydlí při toku potoka.  Jde o klimatickou změnu. To je jeden problém. Druhý:  Po roce 1989  chtějí lidé bydlet poblíž přírody a chtějí pracovat v Praze.  Na severním okraji Prahy se masivně staví. Nová vyhláška stanoví zpracovat dešťovku v místě spadu. Děje se. Realita života však ukazuje, že povodně se opakuji a i zhoršují. Třetí  vliv: Odvodnění severního dálničního okruhu Prahy má zaústit do Třeboratického a Mratínského potoka. Toto značí další objem vody v Mratínském potoku.

Zastupitelé Veleně na opakující se povodně reagovali, začali  jednat. Jejich spolupráce má výsledky. Aktivní občané Ďáblic zjistili, že vedení Veleně je činorodé.  Již v roce 2021 se osobně seznamili s vedením obce. Starostkou obce je nyní paní Radka Matějková. Od tohoto  prvního setkání občanů Ďáblic s představiteli Veleně vlastníme dokument, který veleňští vytvořili pro potřebu vyjednávání (účastníci setkání – zastupitel  tzv. opoziční a členka  Spolku pro Ďáblice).         

V září 2023 probíhalo jednání EIA o vlivu uvedené dálniční stavby na  životní prostředí severně nad Prahou –  část Severní okruh Prahy SOKP 518, 519.  Nyní se očekává  jednání nad částí SOKP 520.  Tato část obchvatu Prahy se  má vážně dotknout života lidí na potoce ve Veleni a dalších obcích dál po toku. Ďábličtí a veleňští  radní se připravují. Žádat úpravy plánu v místech, kde projekt ne dokonale zohledňuje život lidí, jichž se provoz dálnice dotkne, žádá hledat odborníky  profesí, které ani  neumím vyjmenovat. Takové v našem zastupitelstvu nemáme.

Při své letošní cestě do Veleně jsem zaznamenala vylepený plakát avizující  přednášku doc. Václava Cílka.  Václav Cílek je geolog, který má schopnost vzdělávat se ve velké šíři přírodovědných oborů.  Dokáže informace s nadhledem sumarizovat a analyzovat. Publikuje, přednáší.  Skupinka občanů Ďáblic s panem starostou Tumpachem vyslechla přednášku a po ní chvíli s panem Cílkem a vedením Veleně besedovala.  Pan Cílek  na přednáškách říkává asi toto.  „Dávám informace. A je na politicích, jak s nimi naloží.“ – Už řadu let se ukazuje, že jeho prognózy  život potvrzuje.

V Ďáblicích je však problém. Ďábličtí zastupitelé v minulosti jen sepisovali, hromadili dokumenty a za tu dobu se státní kasa ocitla v chudobě.  Ani soukromí majitelé zemědělské půdy Ďáblic nereagovali úpravou svahů tak, aby se deště na největších svazích (na celé délce potoka) co nejvíce zadržely. Stát i EU dotoval tyto úpravy!

Na konec této 30. části pozitivní sdělení. 1. listopadu 2023 začalo čištění části Mratínského potoka od Ďáblické po Řepnou. Toto je díky systematické práci radního Davide Prokeše, který s panem starostou úzce spolupracuje. Samozřejmě v seriálu o tom budu psát.

Fotografie, které  jsem použila, nepopisuji.  Prohlížejte, vracejte se k prohlédnutým fotkám.  Foto 7  – hovořila jsem s majitelem – rozvodněný potok často protéká dílnou, mapa  14 vyznačuje  poldry na Třeboratickém a Mratínském potoku. Foto 15 ukazuje místo, kde by měl vzniknou poldr na Třeboratickém potoku.   

4.11.2023                                                                                             Milada Stroblová

Co přinesl rok 2023 v péči o krajinu okolo Mratínského potoka

Seriál Mratínský potok, část 29

Když jsem začínala psát o Mratínském potoku a o krajině , která je ve vztahu s potokem, stimulem pro psaní se mi stalo to, že mi byl z Ďáblického zpravodaje vyřazen článek o agrolesnictví (agrolesnictví je nový obor, který si klade úkol vkládáním pásů keřů a alejí stromů do rozlehlých lánů v Česku  brzdit odnos humusu do řek, bránit vysychání, atd…).  O péči o životní prostředí jsem do zpravodaje chtěla psát. Spolek pro Ďáblice a Martin Tumpach (tehdy zastupitel) mi poskytnuli prostor pro publikování.  Přírodou podél potoka chodím déle než tři roky (první díl seriálu vyšel v březnu 2020).  Vracím se také na místa mě již  známá a s velkým potěšením zjišťuji, že radnice obcí v okolí Ďáblic  o prostředí života obyvatel v blízkosti Mratínského potoka průběžně pečují.

Tento  další díl seriálu je nabídkou se mnou sdílet radost z péče o potok a krajinu okolo něj v letošním roce. Velkou radost mi přenesl vybudovaný most v Mratíně.  Zde průtokem vody  krajinou je potok tak čistý, že jsem se neubránila, zezula jsem boty a potokem jsem chodila. Když toto píši jsem znovu v emocích, které jsem tehdy v sobě měla. Přes slzy  mlhavě vidím písmena klávesnice.

V Pakoměřicích byla provedena revitalizace Zámeckého rybníka – je pod prameništěm Libeznického potoka. V Březiněvsi vybudovali fortelný most přes Třeboratický potok. V Libeznicích jsem objevila retenční nádrž. Byla budována mezi roky 2012 – 2015.  Je to však  můj letošní objev.

Chci poznat  i potoky, které  do Mratínského potoka nevtékají, avšak jsou přítokem  Labe.  Rozhodla jsem se podívat se na Zlonínský potok. Pár kroků od zastávky vlaku na Hlavní ulici je  retence, kterou místní radní nechali vybudovat za finančního přispění evropských fondů.  V Miškovicích přibylo na břehu potoka další dílko na posilovaní svalů.  

V Ďáblicích je funkční podzemní nádrž u satelitu Doma je doma  na cihelně – vedle Statkové. Zde se zadrží dešťová voda z plochy nového sídliště. Při přívalovém dešti však  může být voda z polí nad vantem (místo, kde skončil jíl Steyskalovy cihelny) problémem  –  nátok  splavené ornice do  sídliště. Firma budující sídliště provedla úpravu cesty na Zdiby. Je tu udělán příčný práh s korytem,  kterým  dešťovka z části lánu nad sídlištěm odtéká na pole Rytířského řádu křížovníků.

David Prokeš, zastupitel a radní Ďáblic se systematicky věnuje spolupráci s RŘK, nájemcem polí řádu firmou Agro Kmínek a Povodím Labe. Mezi Ďáblickou a Chřibskou je potok zavalen padlými stromy a větvemi ve velkém množství.  Absence péče o toto místo způsobila zvětšení  povodně na Blatech 14.8. 2020 . Je příslib, že tento podzim dojde ke spolupráci a  po letech konečně k  úklidu břehů.  O dalším budu aktuálně informovat.

Rybník Parkán postupně ztrácí vodu. / porovnávám s mými staršími fotografiemi (Letos jsem tam zahlédla dvě slípky zelenonohé, které letos na Zámeckém rybníku v Čakovicích  nehnízdily). Na Parkánu jsem hnízdění tohoto krásného ptáka  neviděla. Kachny divoké zde jsou.  U soukromého  jezírka  u nás v obci snesla kachna vejce a vychovávala mláďata. Bylo časem zcela jasné, že  je chce odvést  k větší vodě. Chtěla jsem být svědkem, jak rodina bude putovat ulicí, třeba  je chránit před auty. …..  Rodina  přešla  v noci na Parkán, kde jsem je hned dopoledne spatřila. 

Na závěr tohoto dílu musím konstatovat, že  okolní obce dbaly a dbají na to, aby vliv  klimatu a urbanizované krajiny (zpevněné plochy bez vsakování dešťů) co nejméně ohrožovaly život. Také, aby byla voda v krajině zadržována, neboť  začínáme pociťovat sucha.  Mám možnost porovnání konkrétních činů. Ďáblice v minulé  řadě let nepřinesly  viditelné  dílo.  Věřte a byl a je  v majetku obce prostor   dešťovku regulovat, aby povodeň v Ďáblicích, když přijde, byla alespoň menší.  O  tom  budu psát v budoucnu také.

Popis :   1 – 4  most  v Mratíně, 5 – 6 Zámecký rybník v Pakoměřicích, 7  retenční nádrž v Líbeznicích, 8 – 9 retenční nádrž  na Zlonínském potoku, 10 Miškovice, 11 – 12 příčný práh ve Statkové  na cestě do Zdib,  13 – 16 na čištění potoka  Ďáblice čekají, o čištění  místa před mřížemi se doposud a léta  starají majitelé nemovitostí, které  ucpaní odtoku  větvemi  ohrožuje zatopením !!!,  17 Parkán – hladina klesá

Milada Stroblová

Letní odpoledne na Mratínském potoku ve Veleni

Seriál Mratínský potok, část 28

Potok, který pramení  u nás v Ďáblicích, protéká za Mirovicemi  obcí Veleň. Třetím rokem  tam vyjíždím pozorovat vodu, přírodu a také komunitní život. Mratínský potok a jeho okolí jsem v červnu 2023  navštívila dvakrát. Znovu pak v červenci.  Když jsem ukládala fotografie do archivu, připomněla jsem si dřívější návštěvy. Hned  mi bylo jasné, že o potoku ve Veleni budu  psát vícekrát.  

Mezi  Mirovicemi a Velení cesta podél potoka není.  K vodě se návštěvník Veleně dostane až u mostu na silnici, která vede do Přezletic. V 28. dílu seriálu popíši  místa od tohoto mostu na silnici K Cihelně směrem po toku potoka. Chci upozornit na místa byť nevelká, ale krásná.

Po pár metrech  chůze uličkou U Potoka spatříme oblázky na jeho dně potoka, krásně viditelné přes opticky čistou třpytící se vodu.  Takový pohled do vody potoka mě plní radostí. V české televizi jsem zaznamenala upoutávku na dokument „V proudu“,  kde mladý muž zve na pouť po vodních tocích. O vodě potoků říká na úvod jen pár slov. Jen volně tlumočím –  Zvuk vody, pohled do čisté tekoucí vody, to má očistný vliv. – Já to cítím podobně.

Od mostu se po pravé  straně  cesty zvedá prudký svah porostlý stromy. Topoly, javory, duby, bezinky, jeřáby  různého stáří.  Přímo na břehu potoka jsem vyfotila obrovitý topol, jehož kmen má průměr odhaduji  11 decimetrů.  Levý  břeh potoka se z dálky jeví nepřístupný.

Když jsem procházela obcí,  potvrdilo se mi, že je ve Veleni zachován původní charakter obce na potoku.  Podél páteřní silnice obce stojí domky jeden vedle druhého. Za nimi  stávala hospodářská stavení. Lidé zde patrně stále vlastní půdu  až k potoku. Ulička  U Potoka vede podél potoka  asi jen  200 metrů. Cesta dále stoupá a od potoka se vzdaluje.  Na velmi prudkém  svahu pod ní se nachází velká zahrádkářská osada. Mapa v potřebném zvětšení ji zaznamenává. Osadu,  větší  její část jsem mohla vyfotit jen ze silnice na Mratín.

Polní cesta nad zahrádkami vede až k silnici do Brázdimi. Slouží k obsloužení velkého lánu nad osadou. Silnice je frekventovaná, chodník z obce zde není . Odtud doporučuji se po cestě vrátit. V blízkosti mostu do Přezletic jsem spatřila od hlavní cesty oddělenou koňskými kopyty vyšlapanou pěšinu. Vede dál po klenutém starém mostě do statku. Za dávných dob po mostě vyjížděli hospodáři s těžkými tažnými koňmi, aby spolu pracovali na poli.

Při prohlídce obce jsem vyfotila  budovy  statku, k nimž starý most vede. Na vjezdu do něj je tabule informující o ustájení koní a jezdecké škole.

Zpáteční cestou nad osadou jsem při pozorování přírody objevila kvetoucí náprstníky.  Vyfotila jsem i větrem stržený list a plod  dubu bahenního. Ve svahu jsou vidět  dva  obrovité  balvany.

Ve Veleni je přes potok vybudován ještě jeden most.  Je na silnici na Brázdim, jak jsem uvedla.  Dojít se z něj podívat na proud sílícího Mratínského potoka okrajem silnice  od podniků na tomto  konci obce je nebezpečné.  Na přístupné části břehu potoka v ulici U Potoka jsem vyfotila i technickou stavbu, asi lokální čističku – podle nářadí a vyneseného kalu. Toto místo  a blízké okolí je méně než 1 metr nad hladinou potoka.  Při větších deštích jsou tato místa nejspíše ohrožena rozlivem  vody.

V dalším dílu seriálu  přiblížím veleňské  povodně. Právě kvůli ohrožení majetku občanů způsobeném  rozvodněním potoka při přívalovém dešti  a vlivům   výstavby pražského obchvatu  chce obec, aby  byl vybudován  poldr u Mirovic. Psala jsem o něm  v předcházejícím dílu seriálu.  

 Popis fotografií  :  1 mapa,  2 most na silnici do Přezletic,  9  pohled na zahrádkářskou osadu,  12   stromy zarostlý  svah nad  uličkou U Potoka a nová výstavba Veleně,  pohled ze  silnice do Mratína, 15  výjezd z Veleně směrem na Brázdim, vidíme keře na břehu potoka, 16 pohled na vodu potoka z mostu na Brázdim, 17 přístup k potoku  po levé straně silnice  je obtížný, 18 v kterékoli roční době je Veleň  pěkně upravena 

Milada Stroblová                                                                                                                                   

Údržba zeleně v Ďáblicích

text je průběžně aktualizován dle skutečnosti

O zeleň v Ďáblicích pečuje dle vlastnického/správního rozdělení městská část, hl. m. Praha, prostřednictvím svých subdodavatelů (TSK, Acton apod.) a soukromí vlastníci pozemků. V případě pozemků ve správě MČ dokážeme i na nenadálé situace reagovat pružně vlastními silami. U ploch ve správě hl. m. Prahy nebo soukromých vlastníků, v případě zanedbané údržby vyzíváme oficiální cestou vlastníky k zajištění údržby.

Původně vysoutěžený dodavatel plošné údržby zeleně opakovaně nesplňoval naše nároky na kvalitu provedení prací, a proto jsme přistoupili k radikálnímu a náročnému kroku výměny dodavatele v průběhu započaté sezóny. Hladký průběh této komplikované změny zajistila 1. místostarostka Mgr. Postupová, za což jí tímto velice děkuji. Nově plošnou údržbu zeleně v Ďáblicích zajišťuje společnost Gardenella s.r.o.

Dle smlouvy jsou trávníky v intenzivní třídě sekány 8 x za sezónu, v extenzivní třídě 6 x za sezónu. Luční trávníky a trávníky ve svahu jsou sekány 6 x za sezónu. Dětská hřiště jsou plošně sečena 6 x za sezónu, případně lokálně mimo harmonogram dle potřeby. Plošný podzimní sběr listí probíhá 4 x za sezónu, případně lokálně mimo harmonogram dle potřeby. Řez keřů bud probíhá 2 x za sezónu s výjimkou dětských hřišť s jedním řezem navíc.  Vlastními silami provádíme mimořádné řezy keřů v křižovatkách. Z plošné údržby jsme vyřadili z důvodu značně navýšených cen šintování chodníků, které úřad zajišťuje po jednotlivých lokalitách vlastními silami, popř. dílčími objednávkami. Samozřejmostí je při plošné údržbě zeleně dodržení všech relevantních norem ČSN a stálá přítomnost minimálně jednoho kvalifikovaného zahradníka. Jednotlivé plošné údržby jsou provedeny maximálně do sedmi dní od započetí prací. Z ekologických důvodů zavádíme i „motýlí louky“, ostrůvky vyššího lučního porostu a v letních vedrech vyšší travní porost okolo stromů k lepšímu zadržení vláhy. Také zavádíme systém kontrol provedené práce. I přes to, pokud objevíte nedodělky v provedené údržbě, je možné je hlásit s přesným popisem lokality a času na úřad MČ ke zjednání nápravy.

Dále máme uzavřené příkazní smlouvy se společnostmi ARBOSERVICES – Šolc, s.r.o. a Ing. Bc. Tomáš Dolenský – Arboristika Čepek na odborné arboristické zásahy – hodnocení stavu, ošetření a kácení dřevin a příkazní smlouvu na zahradnické práce, odbornou úpravu keřů a výsadbu s p. Steinerem. Bezpečnostní a zdravotní řezy stromů tak byly provedeny v ulicích Kokořínská u hřiště, Legionářů, U Parkánu, U Prefy, K Letňanům, Šenovská (lípa, sakury), Kučerové (sakura, javor, třešeň), Prácheňská (buk), Zákupská (sakury), Květnová (vejmutovka), Na Kopci (jedle), Ďáblická (břízy), Dražetická (ovocné stromy), Květnová (buky), Sadařská (myrobalán, buk) a ošetření břízy u ÚMČ. Odborné zahradnické práce byly provedeny u kaple, u školy, K Lomu, ve Vlně, u úřadu a v ul. Legionářů. Zálivka ve vlnách veder byla prováděna na základě smluvní následné péče po výsadbách a taky ďáblickými hasiči, za což jim patří velký dík.

Plochy zařazené do smluvní plošné údržby

Za rok 2022: za služby na údržbu zeleně bylo vyčerpáno 1 459 262,40 Kč, z toho 725 841 Kč na základě smluvních vztahů, 730 421,40 Kč na základě dílčích objednávek a za mzdové výdaje na brigádníky 97 846 Kč. Celkem za 2022: 1 557 108,40 Kč. Navíc byly z dotace vysázeny stromy v hodnotně 328 000 Kč.

Za rok 2023 jsme doposud uhradili 698 695 Kč. Z toho za plošnou údržbu 262 681 Kč (včetně odečtených náhrad za nedodělky), za zahradnické práce 159 265 Kč a probíhají arboristické práce v hodnotě 254 947 Kč. Mimořádné lokální seče stály 84 700 Kč a mzdové výdaje za brigádníky dosud stály 44 056 Kč.

Nedostatky v údržbě je možné hlásit na podatelna@dablice.cz

z Doporučení Magistrátu hl. m. Prahy k managementu travnatých ploch v období dlouhého sucha horka

Dále máme uzavřenou příkazní smlouvyu se společností ARBOSERVICES – Šolc, s.r.o. na odborné arboristické zásahy.

šintování chodníků

Dlouhodobě účinné šintování je pouze s použitím chemických přípravků, což bychom v Ďáblicích zavádět spíše nechtěli, i za cenu častějšího zarůstání chodníků. V nejexponovanějších lokalitách budeme zkoušet neagresivní postřik a vyhodnocovat jeho případné další použití. I zde je pro nás Váš názor na použití chemických prostředků důležitý. Mechanické drátěné kartáče jsou dle referencí z ostatních městských částí i vlastních zkoušek málo účinné. Spolehlivé parní šintování je finančně velmi nákladné. Aktuálně šintování chodníků řešíme ručně, brigádníky se škrabkami, což jde poměrně pomalu. Rozhraní chodník x vozovka šintujeme pro urychlení mechanickým kartáčem nebo motorovým vyžínačem. Rozhraní chodník x zeď je v majetku (a tedy i správě) vlastníka zdi, což jsou většinou majitelé přilehlých nemovitostí.

Související odkazy

Portál životního prostředí hl. m. Prahy

Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu

Martin Tumpach

Mratínský potok v Mirovicích

fotografie č. 1

Seriál Mratínský potok, část 27

V Miškovickém háji  Mrtatínský potok vtéká do  Středočeského kraje. Objem vody v potoku  sílí. Do potoka přitéká potok z Březiněvsi potok Třeboradický. Když půjdeme Miškovickým hájem dál, otevře se před námi  louka. Přes potok mírně ve svahu se nacházejí Mirovice. Když jsem na ni poprvé vstoupila, cítila jsem se tam  velmi dobře. Po levém boku potok a napravo louku obkroužil  svah se stromovím. Na toto místo jsem upozornila již v 26. dílu seriálu. Je to u toku potoka  první louka, která je  přirozená, domnívám se  s bohatější  florou i faunou,  může tu být více druhů rostlin i živočichů.   Asi každý máme v srdci vzpomínku na louku, která se  nám vybavuje, když  se ve sprintu současného  života zastavíte a vzpomeneme na krásné místo přírody, které nás oslovilo. Bylo to takové uááá. Květiny bílé,  žluté, růžové,  fialové, modré. Mezi nimi různé klasy travin. Pokuste se takovou paletu barev květeny  najít v okolí potoka v našem  katastru. Nelenila jsem a  na tuto louku pozvala mou  rodinu. Navíc, přes potok  za mostkem  mají místní  koně a v ulici za kapličkou chovají lidé čuníka jako domácího pejska. Vnoučata jsem na výlet získala  hned. 

fotografie č. 2

Potok v  Čakovicích a Miškovicích protéká v hlubokém korytu, zde povodně nehrozí. V místech u Mirovic, kde má potok již větší průtok a břehy potoka nejsou vysoké, mě  zajímalo, jak  zde  lidé prožívají přívalové deště. Zjistila jsem, že  Mratínský potok  se  od Mirovic s v posledních letech stal hrozbou pro občany  Veleně,  Sluh a Mratína. Po dlouhých dobách, kdy byl na potoku klid a stavělo se i v blízkosti břehů, začaly povodně. Přispělo k nim zastavění  severu Prahy- zpevněné plochy, ze kterých deště rychle odtékají – omezené vsakování.  Pohovořit o tom, jak zastupitelé ve Veleni  řeší problém zajímalo několik  ďáblických aktivistů.  Jednoho dne Věra Prokešová a Radim Rexa stanuli na tamní radnici. Vedení obce Veleň, která má pod sebou Mirovice, neřeší, kdo je v pozici a s kým bojovat jako s opozicí,  začalo problém  řešit svorně.  Od návštěvy  vlastníme katalog, který jsem si vyfotila.  Pod přiloženou fotografií je text, kde je popsána skutečnost.

fotografie č. 3

Nevím, zda vedení obce Veleň bylo jednat s Ďáblicemi, zda by bylo možné korigovat odtok přívalových dešťů v Ďáblicích, aby potopy v obcích Veleň a dále na toku potoka byly menší. Veleň je po potoku od Ďáblic cca 7 km vzdálená. „Zažili jsme už to, že je čisté modré nebe a najednou se přihrne vlna a spláchne to tu.“ řekl mi  muž bydlící u mostku přes potok na jehož domovní zvonek jsem zazvonila. Úvodní list katalogu veleňského dokumentu hovoří jasně. Návrh suchého poldru mají radní už nějaký rok. O úpravách krajiny v Čakovicích a Miškovicích pro zadržení vody v krajině jsem v seriálu podala zprávu.  O tom, jak na klimatickou změnu reagují v  Bořanovicích a Pakoměřicích, v Líbeznici  podám informace v seriálu dále.   Více se nebudu rozepisovat. Zvu čtenáře k podrobnějšímu studiu přiložených fotografií a map. Samozřejmě i  pozvání do Mirovi k potoku přidávám. Co to je suchý poldr ukazuji na dvou přiložených fotografiích od Rokytky.  Jde o místo zvané  Čihadla. O maličkém  stejném díle o retenci  u nás Na  blatech jsem psala.

fotografie č. 4

Fotografie  1 aktuální mapa, 2 mapa z 19. Století – Miškovický mlýn  byl u rybníka / zjistila jsem to při práci na tomto dílu seriálu /, 3–5  živá  louka mezi potokem  a svahem,  5 místní děvče  běhá k potoku, 7 most přes potok s velkým průměrem roury , 8  soutok Mratínského potoka a potoka Třeboradického,  9 regulovaný tok Třeboradického potoka v části  Mirovic, 10 průzračná  voda potoka, 11-12  rok 2023 předjaří v Mirovicích, 13-16  dokument  k tvorbě poldru, 14  v pozadí  záběru před zarostlým svahem  bude možné někdy vidět hráz poldru, 17  při přívalovém  dešti, se pak tato  plocha ocitne na nějaký čas pod vodou, díky vystavěné  hrázi, 20-22   takto vypadá suchý poldr Čihadla 

Milada Stroblová                                                                                                                                                                                 

Miškovický háj

Seriál Mratínský potok, část 26

Ještě  i v tomto dílu seriálu  se budu věnovat Miškovicím.  Po toku Mratínského potoka půjdeme od mostku z místa, kde začíná cesta Svěceného (toto místo jsem popsala v minulých dílech).  Půjdeme po štěpkou  upravené pěšině, po dřevěných schodech vystoupíme na silnici, která vede do Mirovic. Přes silnici již vidíme okraj Miškovického háje.  Ten je cílem naší vycházky. Hned na okraji háje vidíme informační tabuli.

Radnicí Čakovic zde  byla instalována v roce 2022.  Fotografií přibližuji tu  část, která hovoří o péči vlastníků  háje, o rodině Černých. Mratínský potok  je v délce  asi 100 metru od silnice veden dlážděným korytem.  Zpevnění koryta  kameny podél břehů  je na potoku už od Čakovic. Zde je však  koryto kamenem vyloženo i na dně.  Mám nade vše ráda přirozený tok potoka. Musím se však přiznat,  že pohled do čisté vody, pod níž  je vidět  kamenné dno, krásná práce kameníků,  mě těší. Kdy bylo  koryto potoka vydlážděno? Jak probíhá  takováto stavba? I toto by  bylo zajímavé se dozvědět. Práce na vodotečích není jednoduchá.  O té jsem se něco dozvěděla od obyvatele  ve Sluhách, dále na toku potoka. Na přiložené mapě vidíme, že Mratínský potok dále krajinou  meandruje, zcela přirozeně tisíciletí  opisuje neustále pozvolně klesající výšku krajiny.

V letním období je tok díky křovinám  těžko přístupný.  Z cesty, která je hájem vedena, potok   neuvidíme. Když nastane období vegetačního klidu, už se člověk může do  zvlněného terénu  bez bloudění  a klopýtání vypravit. Jít podél  potoka  dál, zaposlouchat se do jeho hlasu i v Miškovickém háji , jsem nemohla  opomenout. Lákalo mě podívat se též na Miškovický mlýn, který se tu nachází.  Z hlavní silnice je k němu  krátký  vjezd, vidíme jen jeho  čelní štít. Mlýn se  obejít  nedá.  Postaven byl  mezi silnicí, potokem a lesní cestu.  Zraku  návštěvníků  je v létě  skryt  ve stromoví.

21. ledna  2022, kdy napadla trocha sněhu,  mi bylo jasné, že vznikla atmosféra, kterou chci fotograficky zachytit. Krásu  toho dne čtenář ocení. Moje zimní vycházka do tohoto místa však měla i svoji stinnou část. Když jsem prostupovala mezi keři bezinek a  šla podél potoka, najednou jsem spatřila něco , co mi na chvíli zastavilo dech. Jsou místa na Mratínském potoku, kde se splašky pouštějí bez čištění přímo do potoka.  Toaletní papíry zachytávající se o kameny a větve… jasný doklad. Kontrast čistoty toku  výše a voda „zabarvená“     …   níže….  Asi 50 m dál se nachází čistička odpadních  vod. Z ní odtéká čirá voda.  Z cesty k ní jsem pořídila ještě další fotografie znečištěné vody. 

Moje mysl se do místa pod Miškovickým mlýnem  během roku často vracela. Nemohla jsem jinak, v květnu  jsem musela znovu na místo. To jsem už znala  a tak nebylo těžké se k „soutoku“  křovím prodrat. Ukázalo se, že odtok splaškové vody není stálý. Fotografie  dokumentuje jak barvu vody i papíry zavěšené na větvi nad hladinou.  Při letní procházce do Miškovického háje jsem uviděla, že   v příjemném zákoutí  háje přibyly jednoduché dřevěné prvky pro hry dětí.  Zastupitelé  Čakovic se příkladně o  krajinu starají a spolupracují s majiteli háje.

Zvu na procházku do Miškovického háje v kterékoli roční době. Je možné dojít,  jak  ukazuje mapa, až do Mirovic. Když vyjdeme z háje, jsme již skoro u  obce. Zde  se před námi otvírá  překrásná louka obklopená amfiteátrem vysokých  mezí,   kde rostou někde olše,  jinde  smrky, borovice, jsou tam i staré ovocné stromy. O tomto krásném místě  napíši více.  Časem. Naše cesta  podél toku potoka na katastru Čakovic končí. Zastavme  se i na náměstíčku Miškovic.  Uvidíme  zde malý rybníček. Domnívám se, že  pramen v místě není silný, protože  rybníček nemá odtok. Tak ukazuje i  mapa. Z  instalované tabule se dozvíme o historii  vesničky. Na  pěkném místě můžeme chvíli pobýt.

Do Miškovic dojedeme autem.  Dá se  dobře zaparkovat  podél silnice  na straně háje. Jsou tu stání. Parkovat se dá i na odbočce k cestě Svěceného. Autobusem  se do Miškovic dá jet také.

Milada Stroblová

Miškovická údolnice – úpravy krajiny ke zpomalení odtoku deště

Seriál Mratínský potok, část 25

1

Slovo údolnice jsem zařadila do svého slovníku nedávno. Když Pražská vodohospodářská společnost  na jaře  roku 2022 představovala na zastupitelstvu  projekt odvodnění Ďáblic  slyšela jsem toto slovo, když se mluvilo o úžlabí , které příroda vytvořila  pod Skřivánčí, pod polní cestou na Zdiby (z jedné strany ulice  Statková, z druhé skládka). Laicky řečeno,  Jde o  údolí ve svahu.  Tudy stékají deště, když je půda  vodou nasycená a nepřijímá.

2

Jak už jsem psala dříve, když jsem u potoka ,  zkoumám i okolí. V roce 2022 jsem si v Miškovicích  povšimnula travnaté proluky v zástavbě kolmé na tok potoka.  V lednu 2023 jsem do tohoto místa zavítala již potřetí. Udělala jsem tu co nejdokonalejší průzkum. Mezi ulicemi Machnovou a Chmelířovou se nachází travnatá údolnice. Čekala jsem na den, kdy vysvitne slunce a budu snad mít lepší podmínky pro její  fotografování. Moje výprava se tentokrát stala dobrodružnější než jindy.  Zastihlo mě doslova aprílové počasí.

3

Prohlédněte si  výsledky mého pozorování. Domnívám  se, že jsem pochopila , co tu bylo lidskou rukou vytvořeno. Předkládám  čtenářům seriálu několik  fotografií, které  dokumentují  přirozený tvar krajiny a jemné změny, které zde udělal člověk.  Je možné tvar krajiny trochu upravit,  dešťovou  vodu  nechat trochu déle na povrchu, nechat ji  vsakovat,  regulovat její odtok  a zlepšovat mikroklima místa.

4
5
6

Přidávávám fotografické letecké  záběry místa, které spolu  s mými  fotografiemi vytvářejí příběh, jsou podněty k reflexi,  pobídkou k podobnému konání.  Zvu i na  prohlídku místa.  Víte, kdybych byla učitelkou, bylo by mi jedno, že třeba učím cizí jazyk, vzala bych žáky do tohoto místa a ukázala jim,  jak je moudré, laskavé k přírodě, člověku, když vznikne takováto úprava místa.  Tak jak já vnímám  život, je prvořadou náplni práce pedagoga vést děti k úctě ke krajině, k  přírodě.  Klimatické změny na zemi jsou nezpochybnitelné.  Při výstavbě sídel ( zpevnění ploch asfaltem a dlážděním)  dokázal člověk  v krajině napáchat škody. Je možné však reagovat citlivěji.  V Ďáblicích na úpravy  svahů nad obcí zatím čekáme. Při procházce k hvězdárně  vnímejme , jak se zde  asi voda při bouřce  valí. Nemálo řidičů  pocítilo, co to je,  mít přední sklo auta ve vteřině  zalito vodou  z  „laguny“ u křižovatky Hřenská Kučerové.

0
7
8
9
10

0 proluka  směřující k Mratínskému potoku,  pohled od břehu potoka mezi ulicemi Machnova a Chmelířova, alej Svěceného,    2  pohled na sklon ,  po pravici ulice Chmelířova, stíny kreslí tvar údolnice , 3  zatáhlo se , bude pršet ?,  4 – 5   i bez slunce jsou znát dvě malé hrázky, které  vytvářejí široké mělké  dolíky mající svůj účel,  6 rýha s kamenným  ložem  na odtok vody  z ulice  Chmelířovy,  ulice je dlouhá,  zahýbá v pravém  úhlu, má sklon k údolnici a nemá odkanalizování,   7 ve svahu k potoku vodou vyhloubená rýha , opět vysvitlo slunce  – na vyfotografování Mratínského potoka,  8 – 9 letecké snímky dokumentující vývoj místa, 10  letecký snímek z bez data –   dokumentuje umělý vznik prohlubní  k mírnému  zadržení dešťové vody, letecké snímky z e  Seznam Mapy.cz  odpoledne  10. ledna

2023                                                                                 Milada Stroblová

Procházka od Mratínského potoka k potoku Třeboradickému

Seriál Mratínský potok, část 24

V tomto díle seriálu poprvé uvádím název Třeboradický potok. Ten pramení v sousední Březíněvsi. Dostal jméno podle Třeboradic – obce, kterou protéká. Vlévá se do Mratínského potoka a to v Mirovicích. Od Mratínského ptoka v Čakovicích  je k Třeboradickému potoku jen kousek cesty. Asi půl kilometru.  Za Cukrovarským  rybníkem  se nachází historická cesta. Ta vede do polí,  k Třeboradickému potoku a dále až  do Třeboradic.

V tomto dílu seriálu zvu čtenáře k  procházce od mostku k mostku jmenovaných potoků. Na  okraji Cukrovarského rybníka přejdeme po mostě  Mratínského potoka  a vydáme se po staré  cestě podél sídliště. Před třemi roky jsem tuto cestu po znala ještě hlinitou. Nedávno byla vyasfaltována. Cesta  má jméno  jako ulice – Tryskovická.  Život se tu radikálně změnil. Novodobé sídliště bylo postaveno na území, které jsem sama nepoznala. Letecké mapy z roku 2003 a 2006 ukazují, že plochy mezi Čakovicemi a Třeboradicemi nebyly z určitých důvodů vhodné k osévání. Můžeme se domnívat, že tato místa byla mokřejší.  Vztah ke krajině a se znalostí charakteru půd a spodní vody místa architekti promítnuli do  návrhu usazení  domů do přírody, který velmi oceňuji. Domnívám se, že se tak často nevidí. Tohoto místa se popisem znovu dotýkám (psala jsem o něm  v 21. dílu) neboť vím, že je důležité  informovat o moudrých řešeních výstavby bytových komplexů. Je třeba  obce podněcovat k podobnému přístupu. Myslím tím i Ďáblice. Na vršku malého svahu, který cesta opisuje, si všimneme dvou terénních úprav. Jsou tu vyhloubené  různě velké prohlubně, které slouží k zadržování  dešťové vody ze střech domů. Zde  se zpomaluje odtok vody, zlepšuje se klima městské aglomerace. Jdeme dál.

Když poznávám potok a  jeho břehy, snažím se vnímat také charakter krajiny  v okolí. Historická cesta do čakovických  polí a též do Třeboradic  byla kdysi dávno  osázena  ovocnými stromy.   Všimneme si, že místa po odumřelých  stromech byla v této ovocné aleji oživena  mladými stromky. Na mezi tu  byla  umístěna edukační tabule vysvětlující význam ovocné aleje.  Asfaltová pěší zóna slouží  aktuálním potřebám. Rodiče s dítkem v kočárku, běžci  ji velmi ocení.  Je tu stále živo. Mezi  ovocné stromy  byla vložena  různá posilovací nářadí. Matriál dřevo. Při procházce uvidíme po levici nejspíš i vlak, který tudy z Čakovic projíždí směrem na Neratovice, dál na Mladou Boleslav.  Asi po střech  stech metrech přicházíme  k mostku přes Třeboradický potok.  Úpravy  okolí potoka v tomto místě  jsem již sama mohla sledovat. Proběhly během posledních dvou let. Znovu ráda upozorňuji  na  práci místo starostky Soni Černé. Třeboradice stejně jako Miškovice patří pod čakovickou radnici. Staré stromy zde nejen ovocné byly doplněny novou výsadbou i směrem do obce. Na trávník byly uloženy dřevěné  hranoly. Stejně jako lavičky slouží k posezení. Co přibylo v roce 2022? Napravo  od  hlavní cesty za mostkem je plochými kameny vydlážděná krátká cestička. Má vůbec smysl?  Zve: „Člověče  pojď dál.  Pod  křovím zde probublává Třeboradický potok.“ Trávník mezi cestou a potokem je vysečen. Můžeme zout boty a jít bosí. Tato realizace, jak se říká: „Ta mě dostala.“ Takovým to způsobem vyjádřit vztah k přírodě…. Radost a dojetí. V blízkosti byla v roce 2022  vysazena lípa. Byla to jistě  slavnostní akce. Na oplocení stromu visí  přáníčka dětí z mateřské školy. „ lípo, ať se ti zde dobře daří“ dětskou rukou psané. Při podzimní návštěvě jsem zde již uviděla krmítko pro ptáčky….. novátorské, levné, určitě funkční. S lipou sousedí  další naučná tabule. „Poznejme pole a život na něm!“ Při své první objevitelské cestě jsem na kraji Třeboradic hledala místo, kde potok vteče  do roury a tou je odveden do obecního rybníka obdélníkového tvaru. Při návštěvě třeboradického náměstí  totiž  zjistíme, že potok v  obci koryto nemá. Prodrala jsem se křovisky a místo, kde se tok potoka změní, našla. Vzhledem k tomu, že nadále přetrvává  stav břehů Mratínského potoka v Ďáblicích takový, jak jsem ho popsala v minulých dílech seriálu,  zvu ďáblické občany na procházku mezi mosty. Budete potěšeni.

 1-3 stará ovocná alej, 4 most přes Třeboradický potok, 5-7 cestička k potoku, 8 Třeboradický potok  se starým kamenným patníkem, 9-12 většina lidí už se  nedotýká zemědělské půdy, ztráty vztahu k ní je třeba  napravovat,  13 přírodní cesta podél potoka proti jeho toku , 14-16  úpravy terénu –  ochrana proti vysušování krajiny i proti povodním,17 -19 mapy

3. ledna 2023                                                                          Milada  Stroblová

Mratínský potok mezi Čakovicemi a Miškovicemi

Seriál o Mratínském potoku, část 23

V následujícím dílu seriálu o Mratínském  potoku vás  zvu do míst  poblíž  Miškovic. Touto obcí potok protéká.  Cestu začneme v místech  poblíž středu obce, od rynku s rybníčkem. Do MIškovic na výlet  se dá dojet od obchodního centra Čakovice – od Globusu  autobusem č.140.  Ve všední den autobusem 202. Auto ve středu obce zaparkujeme hned nalevo proti  miškovickému rybníčku.  Zde začíná naše vycházka.   Letos v roce 2022  jsem tu byla v březnu,  květnu a  v říjnu. Místo poblíž mostku přes potok , o kterém chci psát  nejprve, je zvláštní tím, že se tu spojil  dávný  záměr vysadit  poblíž potoka malý hájek  a novodobý přístup –  záměr vybudovat  místo  pro odpočinek, sport a  běhání  „suchou nohou“  mezi poli. Cesta z obce vede přes mostek do polí směrem k Třeboraticím . Část polní cesty  zde  byla   vyasfaltovaná.  Výsadbu sakur podél   této  cesty by mohl  architekt krajinář  trochu kritizovat. Hospodář starých časů by tu sázel ovocné stromy. V okolí jsou však pole nejspíše chemicky  ošetřovaná ….  Život na vesnici se změnil. Obrovské zemědělské stroje nahradily práci mnoha rukou. (i když se  s tím související scelení polí do lánů vývojem  ukazuje jako chybné)  Podél potoka  směrem k Čakovicím  jsou  cesty přirozené, denně hojně prošlapávané. Člověk nezapře svou  sebezáchovnou potřebu  nacházet klid v přírodě a u tekoucí vody. Potok z  Čakovic do Miškovic byl v minulosti  regulován a jeho  břehy byly obloženy kameny. Miškovice jsou ve správě čakovické radnice.  Díky mému  pozorování prácí u  rybníků v Čakovicích jsem  zde v Miškovicích  poznala   dílo  místostarostky  Soni Černé a kolektivu jejích spolupracovníků (viz minulé díly  seriálu). Po straně asfaltky  byla  vybudována přírodní  tělocvična.  Oplocený prostor poblíž potoka, který jsem fotila na jaře, byl  vybaven dřevěnými prvky pro hry dětí. Je tu budka s lavičkami na posezení skupinky návštěvníků.  A  pro mě novinka – stojan s mobilním nářadím na opravu kola. Potřebu odklízet  větve ze břehů potoka dokumentuji fotografií (vzpomeňme – na úklid větví na ďáblické části potoka stále čekáme – též v minulých dílech seriálu).

Délku  svojí procházky si můžeme zvolit podle svých možností. Z Miškovic na most Bělomlýnské ulice (silniční most přes potok)  je možné jít po obou stranách potoka. Z Miškovic je možné po levém břehu potka dojít až k parku u Zámeckého rybníka a Lidlu.  Část druhého břehu potoka tvoří čakovická zástavba. Nachází se tu také sběrné suroviny či sběrný dvůr v jejichž okolí není snadné udržet pořádek (známe to dobře – výjezd z Ďáblic směr skládka). Po řadě návštěv těchto pěkných míst chci ďáblické občany k potoku pozvat.  V seriálu jsem popsala, že v Ďáblicích takovéto příjemné  procházky podél potoka zatím nejsou možné. Projekt revitalizace potoka z roku 2013 pořízený Čakovicemi a veřejně prezentovaný i Ďáblicemi byl novelizován a představen  Milošem Růžičkou a panem Prátem, který vystupoval za Řád Křížovníků na zasedání zastupitelstva v jarním období 2022 je zatím na papíře.  Jeho realizace bude po proběhlých  komunálních volbách na novém vedení Ďáblic.  Při říjnové  procházce, kdy opadává listí,  usychají traviny a kopřivy, se  mi  na potoku odkryly pro mě úžasné  objevy …. o tom příště.

Popis fotografií: 1 -2 jsme v Miškovicích na rynku, 3-4 příchod k Mratínskému potoku  od  rynku  v březnu a říjnu 2022, 5 potok přitékající do Miškovic, 6-8 hájek v ročních období, potok se nachází  těsně vlevo, 9-12 polní cesta upravená pro sport,13 – 14 příjemné přírodní prostředí u potka , 15 upravená cesta a nové schody  –   vstup na silnici směrem  k Miškovickému Mlýnu, 16-17 cesty od miškovického mostku  k Čakovicím, 18-19 u Bělomlýnské ulice  se nachází zahrádkářská kolonie  s  Čakovicemi spojená mostkem, 20 okolo sběren odpadu a surovin se hůř udržuje pořádek, 21  úklid větví,   22-24  radost z fotografování přírody.

3. listopadu 2022                                                                                     Milada Stroblová

Hnízdění slípky zelenonohé na Zámeckém rybníku v Čakovicích

Seriál o Mratínském potoku, část 22

Vzpomínám, že v dětství už asi v deseti letech  jsem kreslila luční květiny  a dávala jsem  je doma do váziček.  Ve svém skautském období jsem se naučila ty nejkrásnější květiny poznávat.  Nyní jsem v důchodu. V přírodě pobývám co nejvíce a  přírodu dál poznávám.  Mám i více času na zamyšlení.  Je  pro mě nejvyšší čas  odpovědět si  na  otázku: Proč žiju?  Proč nejrůznější strasti, které mi život  přinesl,  jsem dokázala  hojit  balzámem přírody?

 V tomto dílu seriálu přináším příběh páru slípky zelenonohé, který jsem spoluprožila u Zámeckého rybníku.

Před čtyřmi   lety 12. srpna 2018 jsem na  Zámeckém rybníku spatřila ptáka, který mi učaroval. V takových chvílích říkám : „Pán Bůh tě pěkně vymaloval!“  Tykám tvorům i květinám, které vidím poprvé a oslní mě svou krásou.  Doma pak je můj objev  téma pro celou rodinu. Zeť z mého popisu hned věděl, co je to za ptáka  a stejně vzal chytrý mobil  a všichni jsme  sklonili hlavu nad malou svítící obrazovkou.   Neznámý pestře zbarvený pták byla slípka zelenonohá.

Moje vnoučata  předškolního  věku v těchto chvílích zkouším:  „Může nějaká továrna takovéto ptáčky ( kytičky) vyrobit?“  Popovídáme se  o kráse přírody , její  nenahraditelnosti. A učíme se spolu  úctě k ní  projevené ochranou. Po rekonstrukci Zámeckého rybníka se ptactvo  na jeho hladinu začalo vracet. V květnu jsem pochopila, proč byl ve vodě položen velký  plochý kámen, který částí vyčníval nad hladinu. (foto 4)  Při jedné návštěvě jsem uviděla, že slípky  se na rybník vrátily,  kámen přijaly a vystavěly  si na něm hnízdo. Život páru jsem často pozorovala.  Vždy, když jsem  k rybníku  přišla, stál na břehu  člověk a   pozoroval  hnízdící samičku.

Od jedné paní jsem se dozvěděla, že samička snesla 8 vajec.   Přesto, že  hnízdo bylo blízko břehu, samička se nenechala vyplašit,  ani z hnízda vylákat soustem  rohlíku. Poznala jsem samečka. Pilně nosil na hnízdo další a další kousky přírodního materiálu, který sbíral u břehu. Plaval jaksi nakřivo. Když vyskočil na kámen, uviděla jsem proč. Sameček nemá  prstíky levé nožky. Svůj hendikep ho  však neodradil od péče o svou partnerku a o  budoucí potomstvo.  Zjistila jsem si, že tento pták sedí na vejcích tři týdny.  Vyklubání mláďat se mi však  nepodařilo  zachytit. Škoda.

Jeden den jsem  k rybníku  nepřišla a  další den bylo již  hnízdo  prázdné. Obešla jsem celý rybník,  chodila jsem po kraji zámeckého parku, rodinka slípky  zmizela. Uběhlo několik týdnů a na hladině rybníka se znovu jedna   slípka objevila.  Mimo kachny však na rybníce přibyli čtyři  hnědaví ptáci. Zeť mi okamžitě vysvětlil, že jsou to nejspíše  mláďata.  Sedla jsem k počítači a otevřela  Wikipedii.  Už jsem cítila, že se o tomto ptáku chci dozvědět něco více. S poděkováním encyklopedii volně interpretuji  informace o životě tohoto krásného ptáka.

Přeji vám čtenářům , aby vás můj malý  foto dokument  o životě páru krásně zbarveného ptáka potěšil.

Převzato z WIKIPEDIE

Samec slípky zelenonohé dorůstá mírně větších rozměrů než samice.Tělo ptáka je  leskle černé s modravým nádechem, Hřbet a křídla jsou  hnědá.Pozoruhodné jsou jeho  žlutozelené  pařátky, Přenádhernou ozdobou slípky  je červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou.Na bocích jsou nápadné linky bílých per. Končetiny má opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci. Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší.  Mladí ptáci jsou převážně hnědí.  Slípka zelenonohá náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa. Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná.  Ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Na českém území hnízdí přibližně 5 000–10 000 párů a zimuje okolo 700–1500 jedinců. V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druh.  Během hnízdění slípka žije v pevném svazku. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště. Na vejcích samička sedí zhruba 3 týdny. O mláďata pečují oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí. Od rodičů  se vzdálí  obvykle  málo týdnů poté. V  jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce vajec  rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečovávání vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá  se dožívá maximálně 11ti let.

30. srpna jsem šla na další obhlídku rybníka. Nespatřila jsem žádnou slípku, hnízdo na kameni bylo rozmetáno větrem. Zní to jako smutný konec příběhu. Ne ne, to je jen konec jedné etapy života.                                                                                                                                         První monitoring hnízdění jsem zaznamenala  29. května, snímky  21 – 24 jsou pořízené 22. srpna.  Hnědí ptáci se zelenožlutýma nohama byla opravdu  mláďata. Po vylíhnutí se  zcela určitě  rodina  slípky uchýlila do   utajeného nocležiště v parku.                                                                                                                                                  

 fotografie : 1 – 3 klidné místo  u Zámeckého rybníka, kde hluk z  Cínovecké neslyšíte,  4 hnízdiště,   17 stulík žlutý, 21 – 23  mláďata slípky , nohy mláďat  nezapřou svůj původ, 24  některý z rodičů 22.srpna   25 první setkání se slípkou zelenonohou    12.září 2022   

                                                                                                     Milada Stroblová