kronika Mratínského potoka, část 48
Dne 12. dubna jsem do naší knihovny pozvala zdejší pamětníky a členy rodin, které žily ve zdejším zemědělském statku. Můj zájem o život v okolí statku úzce souvisí s tím, že jsem se rozhodla psát o přírodě a životě podél Mratínského potoka. Od nejstarších rodáků jsem se chtěla dozvědět více o tzv. Ohradě (v mapách označované jako V Ohradě), z níž Mratínský potok vytéká.
Pamětníci vzpomínali, že se v Ohradě koupali a na Parkánu se v zimě bruslilo. Rybníček Parkán je dnes ukrytý za zdí naproti základní škole.
Statek směrem ke skládce končí tzv. dlouhou stodolou. Za ní se od nepaměti rozkládá zahrada. Tradovalo se, že zelenina zde vypěstovaná byla dodávána do křižovnických špitálů v centru Prahy.
Proč se tomuto místu říká Ohrada? Velká plocha podél Ďáblické ulice až téměř ke skládce byla kdysi obehnána kamennou zdí. Dvě zdi směrem do polí byly později zbourány. Dochovaná zeď dodnes uzavírá zámeckou zahradu podél celé dlouhé stodoly.
Uvnitř byla plocha rozdělena na menší části, které mohli obhospodařovat zaměstnanci statku. Kdy byla zeď postavena, dnes nevíme. Její zbytky jsou dosud patrné podél Ďáblické ulice.
Za socialismu zde fungovalo zahradnictví. Po roce 1989 zde několik občanů hospodařilo na svých zahrádkách až do roku 2024. Několikrát jsem tuto zahradu navštívila a se zahrádkáři si popovídala. V příštích letech se toto místo pravděpodobně dočká rekultivace. Nachází se totiž v Ďáblické vesnické památkové zóně, stejně jako celý statek Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou a jeho okolí.
Pamětníci, kteří v Ohradě prožili dětství, se shodli, že nádrž Ohrada byla vyhloubena především pro zavlažování zeleninové zahrady, možná také pro potřeby samotného statku. Podle vzpomínek vznikla kolem roku 1952.
Na mapách z 19. století je však prameniště Mratínského potoka zakresleno pod silnicí do Březiněvsi. Staré mapy rovněž ukazují, že se v prostoru dnešní Ohrady rozkládaly ovocné sady. Lidé přirozeně využívali podmáčenou půdu. Z pánve pod cestou směrem ke Zdibům, od Skřivánčí, zde vyvěralo množství drobných pramínků, které ovocným stromům poskytovaly dostatek vláhy.
Rozsáhlý lán pod cestou vznikl až po roce 1945 scelováním polí více vlastníků. Následně byl odvodněn melioracemi a jednotlivé prameny byly svedeny do rybníčku Ohrada. Po vyvlastnění soukromých polí zde vznikl Státní statek Ďáblice.
Okolí statku fotografuji od roku 2008 a na besedě jsem své fotografie promítala. Příprava na setkání začala návštěvou naší knihovny, kde je v elektronické podobě zpřístupněna ďáblická kronika.
Ďáblice byly vždy především zemědělskou obcí. Zemědělství společně s výrobou cihel určovalo život celé vesnice. Moje tchyně říkávala: „Jdu do vsi,“ čímž myslela cestu na Ďáblickou ulici za nákupy.
Ve druhém vydání Ďáblických novin z roku 1958 se uvádí, že Státní statek Ďáblice hospodařil na 550 hektarech orné půdy. Pěstovala se cukrovka na 101,5 ha, krmná řepa na 4 ha, řepa sazečka na 2 ha a semenná řepa na 8 ha. Na řepných polích pracovalo ručně 22 žen. V době největších prací jim pomáhali brigádníci.
Mezi statkem a Ohradou stála stáj určená pro odchov jatečních býků. Torzo této budovy jsem zachytila na fotografii v roce 2009. Součástí statku byla také mlékárna, na kterou během besedy rovněž přišla řeč. Po roce 1989 však chov dobytka v Ďáblicích definitivně skončil.
Proměny krajiny za statkem dokumentuji i nadále. Snažím se zachytit život Ďáblic v širších souvislostech, než jaké obvykle nacházíme ve zpravodaji. Řád Křižovníků zde zahájil výstavbu nových domů, která je v souladu s územním plánem. Na výjezdu z obce směrem na Březiněves již můžeme sledovat postup výstavby i podobu budoucích domů na vizualizacích umístěných na oplocení staveniště.
K fotografiím
Na fotografiích je zachyceno:
- mlácení obilí na dvoře statku,
- výstavná budova kravína, která se odkryla až po odstranění stromů před zahájením nové výstavby,
- čelní pohled na kravín z nádvoří statku,
- pohled na ďáblickou základní školu, který se otevřel po odstranění nevhodných garáží hyzdících historický statek,
- zahrada statku,
- zbytky mohutné ohradní zdi podél Ďáblické ulice,
- plán zástavby ploch za statkem připravovaný Rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou, vyznačený v mapě červeně,
- dokumentace postupující eroze půdy na svažitém prameništi Mratínského potoka (jaro 2024),
- pole oseté mákem v roce 2026, kde kulturní mák na rozsáhlých plochách nevzešel, zatímco místy vyrostl mák vlčí a jinde zůstala holá půda. Kulturnímu máku se dařilo pouze v nejnižších částech pole, kam dešťová voda splavuje úrodný humus,
- pohled na dlouhou stodolu a základní školu, který by měl po plánované výstavbě obytného souboru Rytířského řádu Křižovníků zaniknout.
Milada Stroblová