Budou komunální volby

Když se stane, že starosta řídí obec dvanáctým rokem, jako je tomu v Ďáblicích, dalo by se čekat, že  při navýšení daně z nemovitosti bude základní péče o obec  perfektní. Před volbami se skládají účty.  V sobotu 28. srpna jsem vyfotila místa, která dokladují, že vedení obce nedokáže dobře monitorovat nedostatky, nedokáže zaměstnat potřebný počet pracovníků na úklid chodníků a na péči o květiny  v květináčích do ulic Ďáblic pořízených. Ďáblická ulice  –  páteřní ulice, která je výlohou obce, je ostudou….  Pan starosta Růžička v minulém zpravodaji hned na úvod  nabídnul koláž svých    fotografií několika pěkných ďáblických míst…. 

K odvodnění  Ďáblic v několika zpravodajích bych chtěla sdělit následující. Občané zde byli  seznamováni s novou podobou odvodnění obce, která byla vložena do Metropolitního plánu. Kolik občanů mapám porozumělo?  Jsou tu zakresleny i poldry umístěné v nejnižších místech obce při Mratínském potoku. Nahlédněme na problém s odvodněním malé části obce, kde vznikají potíže i při nevelké bouřce. Dešťová voda od hvězdárny stéká po svazích na ulici Hřenskou, točí se do Kučerové a teče též po polích k zástavbě v ulici K náměstí. Občané zde bydlící si tu v minulosti proti zaplavení  sami vykopali ochrannou strouhu a udělali val. Řidič, který v bouřce jede autem z Ďáblické obloukem ulice Hřenské,  je před odbočkou do Kučerové v nejnižším místě silnice  oslepen vlnou špinavé vody, která se zde hromadí. O tomto místě jsem hovořila na radě zastupitelstva, kam jsem byla pozvána po přívalovém dešti v roce 2020… Letos jsem si vyžádala osobní rozhovor s panem místostarostou Hrdličkou na téma práce s dešťovkou nad obcí.  Hovořila jsme o zachycení vody v místech, kde spadne a to nad detailními mapami, které jsem přinesla. Problém se záplavou místa na Hřenské plánované  poldry nevyřeší…

Snad nové zastupitelstvo bude výkonnější i ve věci odstranění uvedených  a podobných nedostatků. Přeji si, aby se neopakovalo to, co jsem po čtyři roky  vídala.  Kdykoli jsem šla na veřejné zasedání zastupitelstva, pozorovala jsem, že většina zastupitelů za STAN nepodává k projednávaným bodům žádné náměty. Jen hlasují. Audio záznamy průběhu Veřejných zasedání zastupitelstva to dokládají. V záznamech uslyšíte připomínky převážně jen pěti občanů opozice.

Vysvětlivky:  Poldr je vybagrovaná plošší jáma ( jako třeba pro rybník) umístěná tak, že při přívalovém dešti zachytí vodu z okolí. Něco jako pootevřené stavidlo v hrázi poldru postupně vodu odpouští.

Fotografie:  křižovatka  Hřenská , Kučerové  – skončil přívalový déšť 14.srpna 2020, voda ze svahů se stále vylila

Milada Stroblová

Odkaz Rytířského řádu s červenou hvězdou zavazuje

Seriál Mratínský potok, Část 15

Vjezd do statku

Ve patnáctém dílu seriálu o Mratínském potoku  stále zůstávám v Ďáblicích. Je toho mnoho, co se tu za posledních 32 let událo. Nemluvě o tom, že jsem se seznámila s rodinou, která ve velkostatku Ďáblice žila v době socialistického Československa.   V seriálu dojde i na rozhovor s těmito pamětníky. Píši o potoku a o životě v jeho sousedství. Přes moje texty však chtě nechtě představuji sebe. Téma, které v tomto dílu představím plně souvisí s profesí, kterou jsem 40 let vykonávala. V roce 1979 jsem na Akademii výtvarných umění ukončila studiu  restaurování maleb – závěsných obrazů a nástěnné malby a také restaurování polychromované plastiky. Od roku 2004 do doku 2018 jsem zvolila  práci  u Národního památkového ústavu středních  Čech. Kontrolovala jsem  stav památek  zámků tohoto kraje. Restaurovala obrazy v dílně, prováděla  údržbu  památek v objektech. Není proto divu, že moje krásná profesní deformace mě i po odchodu do důchodu vede k památkám. Nejblíže je vesnická památková zóna našich Ďáblic.  V roce 2015, kdy jsme pod vedení Simony Dvořákové realizovali první Zažijme Ďáblice jinak, jsem získala svolení představitelů RŘK podívat se do statku. Připravila jsem naučnou stezku  dvorem a upozornila na zajímavé historické  i krajinné části statku. S archeologem PhDr. Jan Havrdou občanem Ďáblic jsem vytvořila památeční skládačku. Vrátila jsem se k ní po šesti letech. Znovu  jsem pocítila radost. Vám všem čtenářům ji zasílám u příležitosti Adventu.            

Vstup do nádvoří zámečku

Velice, velice děkuji Panu Kmínkovi a zaměstnancům firmy Agro Kmínek, kteří se o uchovávání objektů od  roku 1989 do restitucí církevního majetku  postarali. Vztah k přírodě statku dokládám fotografiemi.

Pohled z nádvoří na kapli

V úterý 30. listopadu tohoto roku 2021 proběhlo setkání představitelů Rady Ďáblic, představitelů  RŘK,  pracovníků  Pražské vodohospodářské společnosti PVS a pana ing. arch Hlaváčka z MHMP s občany Ďáblic k rozvoji  MČ. Beseda trvala skoro 4 hodiny.  Na nový návrh odvodnění  Ďáblic navázal RŘK návrhem výstavby domů  za statkem. Představil též nové využití budov statku. Zmínil důležitost zpřístupnění dvora občanům Ďáblic.

U rybníčku Parkán

Já jsem si dovolila asi třikrát zdvořile  oslovit představitele řádu, protože se domnívám, že kontakty řádu Křížovníků s občany obce by mohly být širší než jen ve formátu  1 a 1 ( jak se dnes  slovo používá)  starosta a  řád zastupující právník (znovu  na besedě připomenut právníkem panem Prátem) a účast občanů na mších v kapli. Jestli něco současný stav života na Zemi potřebuje,  je spolupráce vycházející z vzájemného naslouchání. Je nám třeba více lásky. Dělejme drobné kroky ke sbližování.

Co znamená  vesnická památková zóna (zkracována jako VPZ). VPZ  je v České republice stupněm plošné ochrany památkového území nižším než vesnická památková rezervace. Vesnická památková zóna má menší koncentraci kulturních památek než vesnická památková rezervace. /citace z wikipedie/ Úkolem je významné kulturní hodnoty  v ní  zachovat. Zodpovědní jsou majitele. Po restitucích a po ztrátě původního využití objektů  je to úkol přetěžký. Chtěla bych poznat správce obcí, kteří vlastníkům v tomto pomáhají. V Česku je  vyhlášeno 211 vesnických památkových zón.

13.12.2021                                                                                                    Milada Stroblová

Věřino stromořadí

Stromy v roce 2021

Seriál Mratínský potok, část 13

Byl říjnový podvečer. Šla jsem ulicí Kokořínskou. Pohlédla jsem do dáli a  uviděla horizont ďáblické krajiny. Cesta nad Skřivánčí, cesta do Zdib je odtud vidět v uzoučkém průhledu mezi domy. Obraz to byl čarovný. V nastávajícím šeru bylo vidět horizont, pole a stromy při cestě, jako černá plocha v kontrastu s oranžově modrošedou oblohou. Slunce zapadalo. Krásný záběr na Věřino stromořadí. Už několik let ho tak nazývám.  Od hájku na konci ulice  Statkové je vysázeno stromořadí různých listnatých stromů.  Informaci o výsadbě stromů  jsem chtěla pojmout jako můj rozhovor s Věrou Prokešovou. Nedařilo  se mi to.  To v jak nezapomenutelném obrazu se mi ten večer část stromořadí vyjevila, mě přivedlo k počítači a vzniká tak další díl seriálu o Mratínském potoku.

Horizon nad Skrivanci od plotu skladky

Po revoluci 1989 byl starostou  Ďáblic pan architekt  Jiří Veselý. Když začal poznávat celou naši městskou část, vstoupil do části Blata. Tehdy začala jeho spolupráce s Věrou. Její rodina žije na Blatech  už v páté generaci. Dědeček Věry zde pěstoval květiny, které  ženy z rodiny prodávaly u ďáblického kubistického hřbitova. Věra velmi dobře znala problémy  zdejší části Ďáblic. Zrodila se, jak Věra vzpomíná spolupráce, která nesla ovoce a oboustrannou radost. Věra se stala předsedkyní komise životního prostředí Ďáblic.  Okolo Věry se seskupilo několik občanů a všichni doslova hýřili nápady, jak zlepšit ďáblický život.  S panem starostou šla spolupráce jako na drátku.  V té době vzniknul nápad vysázet podél cesty ke skládce stromy. S minimálními  náklady byly pořízeny malé doubky, které členové komise vysadili. Co se však nestalo. Při orbě lánu na Skřivánčí traktorista nevnímal  přirozený porost keřů okolo lánu a doubky rovněž.  Vše skončilo pod radlicí. Když to členové komise zjistili, nemohli jinak, udělali na radnici poplach. Tehdy Ďáblice měly zaměstnankyni inženýrku Králíkovou starající se o životní prostředí. Paní inženýrka konala.  Jednoho dne v místech po doubcích bylo vysazeno nové stromořadí.  To stále provází naše kroky, když se vypravíme cestou do Zdib.

Stromoradi v roce 2008

Tento můj zápis je  i připomenutím  spolupráce komise životního prostředí a radnice zastoupené panem  Veselým a paní Králíkovou.  Věra Prokešová vedla komisi i v období starostky paní Ševčíkové. Spolupráce skončila jejím odvoláním a výměnou za pana Růžičku dnešního starostu.  Já nemohu jinak a musím znovu v paměti občanů obnovit informaci, že již tři roky komisi životního prostředí současná  Rada obce nepotřebuje. Jak říká pan starosta:  „Děláme to jinak.“

Velikost stromku v roce 2008

Stromořadí blízko  hranice  rozvodí Labe  Vltava tvoří pro mě přírodní a malebný rámec lánu, kde z hloubi země tryská nespočet pramínků, které se spojují v Ohradě. Zde vzniká Mratínský potok.

Stromy v roce 2020

Vyjadřuji poděkování všem, které jsem zmínila  i  všem členům komise životního prostředí  doby před čtvrt stoletím za jejich práci a SPLUPRÁCI.

Vera u Mratinskeho potoka na jare 2021

V podvečer, kdy jsem tento text napsala,  mi dcera připomněla, že je 8.řijna  den, kdy Věry slaví svátek.

8. října 2021

                                              Milada Stroblová

Mratínský potok v Kostelci nad Labem

Seriál o Mratínském potoku,  část 12

Moje výpravy  za poznáním Mratínského potoka  v letošním roce 2021 probíhaly  především  o prázdninách. Pokračovala jsem po toku potoka stále blíže k Labi. O  dění u prameniště  budu psát déle,  materiálu mám mnoho. Avšak  už v roce 2020 jsem poznávala  Mratínský potok v Čakovicích, Mirovicích a  Mratíně. Když mě potok začal víc a více přitahovat a zrodila se ve mně potřeba o něm  v dnešní době vypovídat, domnívala jsem se, že budu o potoku informovat systematicky od pramene k ústí v Labi, jakoby s plavoucím listem po jeho hladině. Pocítila jsem však , že chci psát, tak jak vnímám  potřebu sdílet živé zážitky z míst, která  jsem aktuálně navštívila.  Potřebuji také kompenzovat jakýsi  svůj žal, kterým , jak jsem poznala, trpím nad stavem Mratínského potoka na katastru Ďáblic.  Letos  jsem   poznala  potok  a rybník ve Sluhách a poprvé ve svém životě jsem stanula  v  Kostelci nad Labem. 3. září jsem vyjela autem do tohoto města s cílem najit Mratínský potok ve větší síle než ho znám v Ďáblicích.  Myšlenky na seznámení se s  místem, kde se vody Mratínského potoka vlévají do Labe,  jsem  vnímala jako přípravu na posvátnou chvíli. Před výpravou si vždy prohlídnu internetovou mapu místa  v různém zvětšení , vytisknu si ji a pak vyjíždím. Zaparkovala jsem na náměstí ,   prošla jsem uličkami a posléze jsem stanula na břehu Labe.  Byl slunečný podvečer.  Slunce  se klonilo k západu ve směru proudu řeky. Klidně plynoucí proud, ve slunci stříbřící  se vlnky, několik kachen, při březích žlutě stulíky, žádná plující loď. Hlavně však klid, ticho.  Neskutečně příjemné ticho.  I u Koníčkova náměstí, kde v Ďáblicích  bydlím, je slyšet  hukot z Cínovecké. Ponejprv jsem si sedla  do trávy  užívala jsem si  to ticho.  Po zpevněné cestě jsem pak  podél malých zahrádek se skromnými chatami šla  po toku dále. Věděla jsem ze studia mapy, že se k  soutoku Mratínského  potoka  a Labe je blízko. Míjela jsem  několik přivázaných pramiček, části břehu  pečlivě posekané v místech, kde si majitelé chat vyrobili přístupové  schodky k vodě. V dáli  jsem  spatřila u břehu mohutněji se čeřící vodu.  Po několika desítkách metrů chůze jsem stanula na mostě. Pod ním se valil silný proud vody deroucí se do klidného Labe. Stála jsem na mostě u ústí Mlýnského potoka a s úžasem patřila  na mohutnou vlnu  pěnící se vody padající  přes  vloženou kamennou či betonovou barieru,  dávajíce  svým charakteristickým  zvukem  pozdrav krajině, kterou  opouštěla. Zmínila jsem Mlýnský potok. To proto, že Mratínský potok  se  v Kostelci nad Labem vlévá  do Mlýnského. Neměla jsem s sebou fotografický aparát.  Obrazy ze setkání nesu v sobě. K soutoku se  v budu vracet.  Budu tam odpočívat při pohledu na proud, užívat si ticho.  Budu řeku fotografovat v různém  denním světle.

Setkání s vodou potoka  mi přináší mnoho radosti.  Přináší i setkání s lidmi  žijícími v jeho blízkosti. Letos na jaře jsem si povídala s  tatínkem, který se svým   šestiletým synkem čistili Třeboratický potok ( v Mirovicích se vlévá do Mratínského). Mluvila jsem se staříkem bydlícím poblíž potoka  v Mirovicích, který mi vyprávěl, jak si jako děti dnes a denně u potoka  hrály. Ve Sluhách jsem stála nad vydlážděným korytem potoka s mužem, který bydlí v těsné jeho blízkosti. Ukázal mi až kam sahala voda 14. a 15.  srpna 2020 ( loňská povodeň).

Poznala jsem většinu přístupných míst potoka.  Poznala jsem krásné přírodní scenerie.  Nejhorší tristní stav potoka  je  na katastru Ďáblic. ( text a foto v minulých dílech seriálu) . O potok dle zákona má pečovat řada subjektů. Prameniště  a první metry toku jsou na  polnostech Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou..…. Dalo by se  čekat, že zastupitelstvo pod vedením zemědělského inženýra Miloše Růžičky ukáže zájem o komunikaci   s řádem  a schopnost  s řádem spolupracovat při ochraně  krajiny, vody a v neposlední řadě  majetku obyvatel Ďáblic a  obyvatel obcí  dále po toku, kde  rozvodněný potok páchá větší škody. Sama jsem  třikrát  napsala dopis RŘK s přáním, aby řád  vystoupil z anonymity a dal vědět občanům o svých  plánech, jak oživí péčí o krajinu významného místa života  řádu. Až na třetí dopis jsem dostala krátkou pro občany Ďáblic nic neříkající odpověď.  

Místo fotografií  v tomto díle seriálu připomenu texty z letního dvojčísla Ďáblického zpravodaje z roku 2013 vážící se k Mratínskému potoku.  Vize staré 8 let  – dvě volební období.                                                                                                          Milada Stroblová

Tři Milady a vánočka ze šesti Natotata

Setkání seniorů na přelomu roku 2019. Sedíme s Miladkou , která je  trochu znalejší  života než já vedle sebe a   a … a nejde jinak, musíme si připomenout, jak se nám povedly vánočky. Ona praví: „ Já každoročně dělám prvně bochánek na zkoušku. Pak zadělám na jednu, ta se sní za jednu svačinu. Další den na svátek už udělám dvě. O svátcích, když se schází rodina , peču tři na rozdání. Dávno, když jsme žili s mojí babičkou, zadělala  jsem vánočky pozdě večer. V noci  kynuly a babička je dopoledne, když já byla v práci, upekla.“  Můj obličej vyjadřuje úžas a úctu ženě straší určitě o 15 let. Co mám přidat já? Recept na celozrnnější vánočku méně sladkou ten už mám vychytaný, ale problém je vánočku uplést.  Říkám: „Můj děda legionář po návratu z Vladivostoku převzal rodinné pekařství a obě dcery teta i moje maminka  dostaly od něj věnem umění uplést vánočku ze šesti a to naráz. Je to krásné a natotata. Tedy žádné skládání tří pletenců na sebe s proklátím těsta párátky . Maminka jménem Milada mě zaplétání učila, ale chyběla mi ta praxe pekárenského provozu. Zapomněla jsem.  Maminka odešla a s sebou vzala umění pletení vánočky ze šesti a naráz. „Miladka s velkým úsměvem přidává. „Je to na internetu. Pekařky to zveřejnily na internetu!“ Já jí skáču do řeči: „My jsme to taky s dcerou  zjistily. S válem jsme se přesunuly před obrazovku počítače. Pletly jsme a zaplétaly jsme se do problémů a každý hádek  těsta se nám prodlužoval, když jsme vánočku znovu a znovu rozplétaly a zase zaplétaly. Nakonec dcera upletla vánočku ze šesti, tak jak si to sama  dříve vyšpekulovala. Pletenec je na pohled pěkný a však vánočka je zcela plochá.“ To už   jsme  spolu s Miladkou obě slzely smíchy. Říkám : „Kameraman  na internetu musí stát za pekařem, aby se učedníci pletení vánočky z šesti naráz nemátli.“Plny radosti ze sdílených zkušeností s pečením  starostaré a stále mladé vánočky v době internetu jsme přidávaly další postřehy. Miladka praví: „Těsto nesmí být moc plné másla, jinak se vánočka rozvalí.“Zářím souzněním. „Moje maminka  kdysi vzpomínávala: „Táta byl lidumil a o svátcích si ženské mohly přinést svoji vánočku upéci si ji v jeho parní pekárně první parničce mezi Havlíčkovým Brodem a Tišnovem. Když si hospodyně přicházely pro hotové pečivo, některá dostala  na plechu tu rozvalenou a rozzlobila se proto na pekaře. Můj děda pokaždé zopakoval: „Jo paní, vy jste chtěla mít vánočku moc dobrou a dala jste do ní moc másla.  Co ještě přidat?  Mandle a rozinky v rumu. Co přidat ještě?  Je krásné se na přelomu roku ponořit do  krásných vzpomínek a pocítit těšení se na to, že za rok už to bude vánočka ze šesti Natotata.                                

Milada  (do počtu tří ) přeje  všem v ponoru k moudrému z minulosti předků  snazší zvládnutí roku 2021.

Seriál Mratínský potok

část 7

Vycházka  k přítoku Mratínského potoka. Trochu sluníčka do  potemnělé  zimní  doby roku 2020.

Píši všem čtenářům seriálu o Mratínském potoku  týden před Štědrým dnem. Vánoční čas je i časem procházek. Chci vás pozvat na procházku  k jednomu z přítoků Mratínského potoka. Letos na podzim  Čakovice dokončily revitalizaci historického středu obce. Revitalizace probíhala řadu let. Husův park byl občanům předán letos v babím letě. Nachází se  hned vedle páteřní silnice obce. Je to prohlubeň – rybník, který v dávné době vyschnul.  Zde patrně vyvěral pramen vody a odtékal do Mratínského potoka.  Park byl  zahradními architekty koncipován jako vyjádření vztahu k místu, kde vedle rybníka byla náves Čakovic a  později  tu byla instalována socha Mistra Jana Husa. Vše,  co tu  v současnosti  vzniklo, vyjadřuje  myšlenku, něco symbolizuje. Více se dočteme u vstupu širokým schodištěm od silnice.  V létě je tu příjemné sednout si na lavičku,  odpočívat a nechat se zklidňovat starými stromy  a nově vytvořenými kompozicemi květin. Nejsilnější zážitek mi zde přináší sedm javorů. Jejich věk je odhadován  na 120 let. Jsou nádherné. S pokorou se  vždy při procházce zastavuji u Remigia. Ano, jeden javor dostal jméno. Jak se to stalo? Kostel, který se nachází v blízkosti, je zasvěcen sv. Remigiovi.  V naší zemi je jediný kostel, který nese toto jméno biskupa z Rameše ( více na wikipedii).

Pramen vody, ke kterému vás zvu, se nachází v zámeckém parku. Anglický park staletí patří k budově zámečku. I tam si na tabuli přečteme  informace o historii  místa a proběhlé revitalizaci. Drobný potůček v parku vyvěrající je překlenut mostky a probublává stromovím do Zámeckého rybníka. Ten je nyní po výlovu vypuštěn. Přesto stoji za to se k němu  podívat. V parku se můžete zastavit u dalších překrásných památných stromů. Když z parku vyjdete u hráze rybníka místy, která byla letos také upravena a to vstupní branou do celého zámeckého parku,  nemůžete si nevšimnou Mratínského  potoka.  Ten tvoří hranici  mezi parkem a novým sídlištěm.  Zámecký rybník  je potokem napájen. Když přejdete přes silnici k Lidlu, můžete po  udržovaného trávníku projít ještě několik desítek metrů a pohledět do vody Mratínského potoka.  Na jaře a v létě  vám určitě přinese potěšení další část parku – přímá přírodní pěší zóna alejí starších i mladších stromů, mezi něž jsou dětem instalovány herní prvky . U zámečku byla vytvořena dvě  jezírka. Na jaře a v létě je zdobí vodotrysk, lekníny a růže.

Když půjdete na vycházku ve vánoční podvečer, uvidíte osvětlený Husův park a nasvětlený kostel. V tyto dny je okolí  kostela svátečně  přisvíceno.  Kostelní hodiny odměřují čas a v poledne uslyšíte vyzvánění zvonů z věže.

Při svých  návštěvách  okolních obcí,  kam  také jezdím na procházky, abych se podívala, jak se kde daří  pro občany vytvářet příjemné prostředí, jak je postaráno o potoky a rybníky,  jednoznačně  čakovický střed obce je místo, které mi přináší při každé návštěvě v kterékoli roční době velké potěšení – příroda, historie, spiritualita  a práce radnice,  práce zahradních architektů a zahradníků  za posledních 30  let. Spjatost tvůrčího zdroje, který  nás přesahuje s tvorbou skvěle spolupracujících lidí.

L.P. 2020                                                                                                    Milada Stroblová

Koryto Mratínského potoka

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou a pramen Mratínského potoka

seriál Mratínský potok   

část 6

Novodobý kříž  a znak Ďáblic můžeme vidět při vjezdu do naší obce  z Březiněvsi / viz  foto/ – v pozadí vidíme letošní  ozimé obilí rašící na rozlehlém lánu  Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou /RŘK/. Zde po staletí  řeholníci  a  další hospodáři orali, seli, sklízeli. Pole tvoří krajinný rámec nejvýše položených pramenů Mratínského potoka.  Tato místa měla po staletí velký význam: ORNÁ PŮDA a VODA

Odtud se prý dovážely potraviny, ryby, obilí, zelenina a ovoce  do špitálu  ve středu Prahy.


Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou je zpřítomněn na  znaku a na vlajce Městské části Praha Ďáblice

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou a svatá Anežka Česká.

Tento řád založila Anežka Přemyslovna,  dcera krále Přemysla Otakara I. a  Constancie Uherské.Datum narození Anežky není nikde zaznamenáno.  Pravděpodobně  byl to  rok 1211.   Usuzuje se  tak na základě latinsky psané listiny, kde  stojí, že  v roce 1225  došlo ke zrušení zasnoubení Anežky  ( s Jindřichem VII. synem  Fridricha  II. ) a tehdy  jí  bylo 14 let.  Anežka  byla vychována nejprve u cisterciáků, posléze  v klášteře v Doksanech  sestrami řádu Premonstrátů. Sem dávaly na výchovu svoje dcery významné české šlechtické rody. Anežka byla již jako malá dvakrát zasnoubena. (potenciálními  partnery byli  Konrád, Jindřich VII., anglický král Jindřich III., Fridrich II. ) Nabídku  císaře Fridricha  II.  již odmítnula.  Dospívající  pochopila, že  hraje roli v politických  záměrech  svého otce. Znovu  se  na  čas uchýlila do kláštera v Doksanech. Zde patrně v jejím srdci začala vyzrávat  touha nastoupit duchovní cestu. Po smrti otce již nechal král Václav I. svoji sestru svobodně  rozhodnout o vlastním životě. Její rozhodnutí  prožít  život v církevním řádu  je  stvrzen založením řádu Klarisek. Anežský klášter pro potřebu řádu byl  založen na břehu Vltavy  dnešním  Františku Anežčiným bratrem  králem Václavem I. v letech  1231 – 1233 – 34  ? z podnětu  Anežky. (Václav  korunován  roku 1228) Byla to ona, která řád Klarisek uvedla do Čech.  Do řádu  Klarisek také sama vstoupila v roce   1234. Bylo jí   asi 23 let.  

Klarisky vznikly jako odnož řádu sv. Františka z Assisi  (Řád menších bratří Františkánů  – r. 1209 František sepsal řeholní pravidla a posléze  papež  umožnil vznik řádu. V roce 1212 projevila zájem o následování Františka první žena, Klára.)

Konání  Anežky  bylo  tedy  inspirováno  Františkem a Klárou. S Klárou se přátelily. Je uchována jejich korespondence. ( Nové řeholní společenství žen   založil František v roce 1215,  sepsal pravidla  života komunity –  spirituální konání ,  život v  úplné chudobě , odříkání a  život  v klauzuře – pobyt jen za zdmi kláštera. První představenou této komunity byla zvolena Klára.)

Anežský klášter je považován za první gotickou stavbu nejen v Praze, ale v Čechách obecně.   Klášter vybudovaný Anežkou Přemyslovnou byl nejvýstavnější a ve své době nejmodernější architekturou 13. st. v Praze, hodnou své královské zakladatelky, která  svoje věno klášteru darovala. Anežskému klášteru se kdysi také říkalo Pražské Assisi.

Anežka   konala  s pokorou a láskou ke službě nemocným, chudým i spolusestrám.  Stala se průkopnicí v organizování chudinské a nemocniční péče na české půdě.

Tento její počin vzbudil pozornost v celé Evropě, protože to byla první královská dcera vůbec, která se stala členkou tohoto chudého a velmi skromným životem žijícího řádu. Anežka se dožila  na dané životní podmínky  té doby vysokého věku.  Dožila se  asi 71 let, zemřela  2.března roku 1282.

Za svatou byla považována již za svého života. V roce  1874 byla prohlášena blahoslavenou a 12.listopadu 1989  v době  socialistického Československa byla v bazilice sv. Petra v Římě slavnostně svatořečena  papežem Janem Pavlem II. Její památka se připomíná 13. listopadu.

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou (uváděný  též Řád sv. Anežky Přemyslovny)

Motto latinsky : Concordia res parva crescunt. Discordia res maxima dilabuntur.   česky :  Svorností nepatrné věci rostou. Nesvorností se i největší věci rozpadají.

RŘK je jediný řád českého původu.  Vyvinul  se z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1232 u kostela sv. Haštala v Praze. Anežka se starala se i  o jeho hmotné zajištění. Hlavním posláním bratří byla špitální činnost. Dnešními slovy – hlavním cílem špitálního bratrstva bylo ošetřovat nemocné, zestárlé, chudé a opuštěné. Na řád papežského práva bylo bratrstvo povýšeno bulou Omnipotens Deus papeže Řehoře IX. dne 14. dubna 1237. Od roku 1238 měl Řád již vlastní samosprávu.  Od samého začátku se Křižovníci věnovali duchovní správě na svěřených farách především u velkých kostelů.

Domácí původ Křižovníků přispěl k mimořádnému vzestupu této řehole již za Václava I.  Nevídaně rychlý byl nástup RŘK do měst, kde byly  významné kostely. Zde se ujímaly  duchovní správy a většinou přijímali závazek zřizování a správy špitálů. Největšího rozkvětu dosahuje řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a Uhrách.

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou  RŘK a Ďáblice                                     –  nejstarší známé informace

První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu Křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice ( Davlice  – Dawlice). Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům tj. Křižovníkům s červenou hvězdou.

Listiny, v nichž jsou  prvně jmenovány Davlice, jsou z 6.února 1233 a 12.února 1235,  jsou uchovány v archivu Křížovníků s červenou hvězdou. Uvádí se tam,  že královna Constancie Uherská koupila od německých rytířů i Dawlice za 1500 hřiven stříbra. Při koupi jako přednost uvedeno, že rybníky pod vrchem nad Dawlicemi dávají pro špitály 370 kop ryb ročně.

Informace k textu o RŘK a sv. Anežce České  jsem sbírala řadu let ze zdrojů, které se ke mně  postupně dostaly  – dokumenty ČT,  Internet,  informace na webu MČ.

Je velmi pravděpodobné, že obě ženy Constancie a dcera Anežka  spolu hovořily  o svých   záměrech a činech  ve jménu šíření víry v Boha  a služby  oslabenému člověku.   Akcentovala bych    data 1233 a 1235, kdy  ženy, matka a dcera učinily určitá rozhodnutí, která se týkají RŘK a Ďáblic.

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou a Ďáblice po roce 1989

U radnice Ďáblic vlaje vlajka obce, při vjezdu do Ďáblic vidíme znak naší městské části. Kříž Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou  byl zastupitelstvem přijat jako symbol komunity. Byl vložen do levé poloviny pole obecního znaku. Denně je v korespondenci  užíván úřadem i zastupiteli.

V Ďáblickém zpravodaji –  říjen 2020 jsem si všimla sloganu

ŽIJEME PRO ĎÁBLICE – věty doplněné srdíčkem.

1. adventní  víkend roku  2020                                     Milada Stroblová

kamenný reliéfní kříž RŘK   s datací 1715

Objevila  jsem ho při procházkách do historického jádra Ďáblic. Je uchován  na  fasádě  ne příliš starého domu těsně nad zemí.

Svoboda slova a demokracie

Reakci starosty M.Růžičky na článek „Potopa na Blatech“ v ĎZ 9/2020, s.5 považuji za nepřiměřenou. Je to již standardní „plivanec“ vedení obce na příspěvek „netleskajícího“ občana/opozičního zastupitele, který bývá připojen pod příspěvkem ve stejném čísle ĎZ.

Od pana starosty bych očekával projev větší spoluúčasti s poškozenými návalovým deštěm a lítost nad zanedbáním dlouholetého problému odvodnění Ďáblic, ne plísnění za to, že si autor článku dovolí nesouhlasit s názorem radního Dvořáka, dle kterého „zaplavování není zásadní problém pro Ďáblice“, „s tímto stavem se musíme naučit žít“, se kterým se p.starosta ztotožnil (více anketa v ĎZ 7-8/2020, s.6-7).

Je na nestranném čitateli posoudit, zda autor článku starostovi něco „podsouvá“, nebo to plyne z odpovědí zastupitelů na anketní otázku, zda autor v článku osočuje kolegy starosty, nebo zda starostanepodsouvá“ negativní obraz autora čitatelům ĎZ, když uvádí, že předmětný „dům se nachází v záplavovém území (v území zákazu stavby)“. Předmětný dům byl postaven ve třicátých letech a záplavové pásmo vyznačeno v sedmdesátých letech minulého století, navíc záplavové území neznamená zákaz stavby ani povinnost stavbu v něm stojící odstranit. Více viz Otevřený dopis autora zveřejněný na strankách www.praha-dablice.cz.

Na uvedeném nezávislém ďáblickém webu je i příspěvek dalšího opozičního zastupitele „Záplavy Ďáblic v době přívalových deštů“, který neprošel „cenzurou“ Ďáblického zpravodaje 7-8/2020 přesto, že dle Pravidel pro vydávání Ďáblického zpravodaje (čl. VII. Bod 3) a dle tiskového zákona (zákon č. 46/2000 Sb., § 4a) má zastupitel na zveřejnění svého názorového příspěvku nárok. Tvrzení redakce, že článek k záplavám Ďáblic není „názorový“ je pouze „pseudodůvod“ porušení tiskového zákona a svobody slova. Záplavy Ďáblic, jež následovaly po uvedené cenzuře (viz video k záplavám ze 14.8.2020), přitom potvrdily aktuálnost článku objasňujícího odpověď zastupitele na anketní otázku – jeho názor na zaplavování Ďáblic, který se nevešel do stanoveného limitu. Stanovené limity by přitom neměly svazovat jen opozici, jak je zvykem v ĎZ. 

Takový nedemokratický a protiprávní postup vůči opozici si může vedení MČ Praha-Ďáblice dovolit i díky tomu, že v Redakci ani Redakční radě Ďáblického zpravodaje nemá opozice svého zástupce, jak bývá v demokratické společnosti (při poměru hlasů koalice k opozici – 10:5 ) zvykem. Heslo „vítěz voleb bere vše“ se projevilo i nezřízením tradičných komisí – stavební, životního prostředí a dopravy, které se odvodnění Ďáblic, resp. hluku z dopravy věnovaly, odvoláním opozice z Finančního výboru, … .

Radimír Rexa, zastupitel

Stromořadí nad pramenem Mratínského potoka

„Na skřivánčí“ Seriál část 4.

stromořadí Na Skřivánčí

Jak jsem přislíbila ve 3.části seriálu,  další jeho část je   o stromořadí podél cyklostezky do Zdib.  Informace o stromořadí  jsem chtěla podat  formou rozhovoru s Věrou Prokešovou. Položila jsem  jí  emailovou cestou první otázku. Do dnes není zodpovězena. Proč?  Prokešovi, jak mohou tušit  čtenáři Ďáblického zpravodaje, kteří se zajímají o  přívalové deště v  naší obcí, byli   nebývale silným deštěm a rozvodněným Mratínským potokem  14. srpna 2020 stiženi. Ještě  v  tyto dny u nich běží odvlhčovače   vysušující promáčený dům.  Rozhovor  o vysázení stromořadí  určitě uskutečníme.

rybníček Ohrada

V této části seriálu  alespoň publikuji otázku, kterou jsem Věře položila. Už ta sama naznačila, o čem  jsme si chtěly  povídat.

odnášení půdy z pole vlevo od cyklostezky

Milada:  „Věro, když se podíváme z kraje  Blat na horizont nalevo od skládky,  vidíme  tam  stromořadí, kterému já říkám Věřino stromořadí. Vysadit tyto  stromy na pravé straně polní cesty do Zdib, to je tvoje myšlenka  a společná  práce  členů komise životního prostředí..   Můžeš čtenářům  připomenout  tento  dle mě záslužný čin komise životního prostředí  Ďáblic, kterou jsi vedla? Který to byl rok?“ 

odnášení ornice směrem k Ohradě (prameniště Mratínského potoka pozn.redakce)

Nemohu jinak a ještě  přidám dovětek, který s  Mratínským potokem plně souvisí. Území Blata bylo místem  pěstitelů zeleniny a květin k obchodování. Moudří s přírodou spjatí  hospodáři   v minulosti využívali  vody potoků k zalévání. S Věrou Prokešovou se znám. Z historie jejich rodiny  si dovolím zmínit toto. Věřini prarodiče byli zahradníci. Kdykoli mám trochu času putuji po toku Mratínského potoka. Část potoka od pramene  na katastru Ďáblic je v žalostném stavu. I tomu se budeme  v dalších dílech  seriálu spolu s Věrou Prokešovou věnovat.                      

situace s vrstevnicemi

Přiložené fotografie ukazují stromořadí, letecký snímek stromořadí, mapu těchto míst s vyznačením nejvyšších bodů  Ládví  a Na skalce ( označeno šipkou), z vrstevnicových čar lze číst, kudy odtéká déšť, jestliže jej nenasaje orná půda.  Další fotografie ukazuje   stejné místo, je to  pole na pramenech Mratínského potoka, který na většině plochy patří Rytířskému  řádu Křížovníků s červenou hvězdou  RŘK. Fotografie ukazuje stav po přívalovém dešti 14.8.2020 ( šipkou označen rybník Křížovníků Ohrada).

27.9.2020                                                                   Milada Stroblová

Oldřich Vacek: Ekologie je nauka o vztazích mezi vším. Ať uděláme cokoli, nutně to ovlivní spoustu dalších prvků – mnohdy to nejsme schopni domyslet.

zamyšlení Milady Stroblové, ďáblické obyvatelky

Velké potěšení, radost, příliv energie mi přinesl rozhovor s Oldřichem Vackem na Svobodném universu.

Doplňuji ho aktuální  fotografií  zeleného pásu před  našim domem. Několik let  ode dne,  co ho dcera vysela,  byl  na rostlinstvo bohatější.  V dalších několika  letech  jsme neměli absolutně čas se mu věnovat.  Ani  letos   ho nemáme čas  zalévat. Jediné, co  děláme ……hlídáme……  A v tom nám již pomáhá vnuk předškolák.

11. 5. 2020

Mysleme globálně, konejme lokálně.

Milada Stroblová

Nelze než souhlasit. Zároveň doporučujeme i Informačně-osvětový dokument Česko chrání klima, který představuje pestrou škálu klimatických opatření realizovaných městy, podniky, neziskovými organizacemi, ale i jednotlivci a skupinami dobrovolníků. -red-