„Co
s tím budete dělat?“ Vděčné, naprosto univerzální, lze použít
téměř na všechny typy situací. Ideálně interpretovat významně zvýšeným hlasem.
Jakákoli reakce protistrany vám pak nabije na ustálené tvrzení „Zase na nás
kašlou.“
„Jde
přece o bezpečnost dětí.“ Další z téměř univerzálních argumentů.
S velikou výhodou, že jakákoli nesouhlasná reakce je v tomto případě
naprosto společensky nepřípustná a staví úředníka tam, kde ho potřebujeme mít,
tedy do zavrženíhodné role Herodese a vraha malých dětí. Mírnější obdoba pro
začátečníky je „Dokud se něco někomu nestane.“
„Já
to řeknu do Novy“Tato fráze patří spíš do kategorie „retro“. Televize
pomalu ztrácí společenský vliv a daleko rychlejší a jednoduší je napsat o
neschopnosti úředníka na Facebook, kde jako bonus získáte pochopení od
ostatních diskutujících.
„Jste
placený z mých daní.“ Musíte připomenout neochotnému úředníkovi,
že si každý měsíc odtrháváme od úst, aby on mohl trávit luxusní dovolené v
Karibiku.
„Jste
horší jak za komunistů“ alt. „To za nás nebejvalo“. Ať si uvědomí, že
jde o nejhorší poskytování služeb občanům od r. 1918.
„Na
sekání trávy /alt. cokoli/ máte, ale na vysazení růží /alt. cokoli/ne.“ Je
třeba upozornit na nesmyslné přerozdělování rozpočtu. A financování činností,
které jistě vůbec nikoho nezajímají.
A teď vážněji.
Přesvědčte se, že mluvíte s někým, kdo má alespoň potenciální pravomoc vám pomoci. Je neúčinné, když svoje trápení dopodrobna vylíčíte někomu, kdo vám posléze sdělí, že on má na starosti vakcinaci lišek proti vzteklině.
Hledejte přijatelné řešení. Není vhodné pouštět se do boje s někým, kdo má pravomoc vám ve vaši situaci (byť někdy ne příliš efektivně) pomoct. Ochota k této pomoci pak výrazně klesá. Vyplácí se být otevřený k variantním řešení a naslouchat protistraně.
Jeden z nejhorších úřednických nešvarů je ignorace. Pokud nedostanete na svůj podnět odpověz do 30 dní, daných zákonem (§ 71 správního řádu), pak lze s dodržením všech náležitostí podat žádost dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, která je evidovaná ve zvláštním režimu a tázaný je povinen odpovědět do 15 dní a odpovědi 1x ročně zveřejnit.
Pokud máte podezření na nesprávný postup úředníka, kontaktujete jeho nadřízeného. Pokud máte podezření na nesprávný postup nadřízeného, kontaktujte politické vedení (ideálně gesčního radního). Předem si ověřte, zda po nich nepožadujete postupy v rozporu se zákonem, byť by byly sebelogičtější. V takovém případě totiž pomůže pouze šťastná ruka u nejbližších parlamentních voleb.
Zůstaňte slušní a věcní. To stojí v záplavě byrokracie sebeovládání hodné zenového mistra. Nicméně nemá smysl si přidělávat další problémy (Za „znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci“ hrozí dle zákona pokuta až do výše 10 000 Kč).
Nikdo vám nedokáže dát tolik kolik vám někde dokáží slíbit. Text je kamarád. Až příliš často se najdou případy, kdy úředník vypustí z hlavy vše probrané hned po vašem odchodu nebo se v problematice nedokáže zorientovat. Přineste na jednání sepsaný stručný přehled problematiky, který úředníkovi zanecháte a pro jistotu ještě zašlete e-mailem. Pokročilejší varianta je vypracovat zápis z jednání a zaslat ho všem účastníkům k potvrzení.
Známou věcí je, že cokoli lidé
dělají, je vedeno snahou o naplnění jejich potřeb. Nedostatek (čehokoli)
generuje konflikty. Jako lidé děláme pro naplnění svých potřeb to nejlepší, co
v dané situaci dokážeme. Ať už volíme jakékoli strategie, nezapomínejme
své lidství.
„opustíš li mě nezahynu, opustíš li mě zahyneš“ – úryvek z básně Viktora Dyka Země mluví
Nedá se přehlédnout, že se na Zeměkouli mění klima. V naší zemi jsou zimy sušší a teplejší. V létě přicházejí přívalové deště. Vnímáme výkyvy teplot netypické pro roční období. Vědci monitorují probíhající změny. A co více. Je zjištěno, že způsob obhospodařování půdy u nás způsobil ztrátu její kvality a tím také snáze podléhá erozi. Ďáblice se rozkládají na úpatí vrcholu a hřebene, který je čarou rozvodí řek Vltavy a Labe. Nad obcí se nacházíejí pole, traviny, lesy. Majetek patří ve většině soukromníkům.
Naši zastupitelé řeší dlouhou dobu úkol vypořádat se s dešťovkou (data text . p. Rexa DZ duben 2024). Kapacita dešťové kanalizace se ukázala poddimenzována. Ulicemi Ďáblickou a Šenovskou se valí voda, ohrožuje automobily. Dochází k zaplavování několika nemovitostí v Ďáblicích a většího počtu domů dál po toku Mratínského potoka. Uvádím úpravy, které byly doposud k zvládnutí záplav a ochraně zemědělské půdy provedeny :
V Ďáblicích se v nedávných letech pracovalo s dešťovou vodou až téměř v nejnižších místech zástavby. První úprava terénu se nachází nad řadovými domy nad ulicí K Náměstí na čarodějnické louce (za starostky p. Ševčíkové). V budově hasičárny se za vedení obce p. Růžičkou vybudovala v celé ploše jedné z garáží vykachlíkovaná vana, která jímá vodu, která od rozvodí stéká Šenovskou a naráží na hasičárnu. Vody z této jímky se odvádí rourou DN 400, která je vložená do země od hasičárny pod nádvořím statku do rýhy podél Ďáblické a do Mratínského potoka (návrh za starostky p. Ševčíkové a realizace místostarostka p. Fišmistová v prvním období starosty pana Růžičky). Ukazuje se, že roura nemá dostatečnou kapacitu. Po nevelké bouřce, ukázali mi hasiči, stojí ve vaně garáže 50 cm vysoký sloupec vody. Voda postupně odtéká a hasiči vanu po té vyčistí.
Z plochy zástavby sídliště Na cihelně je voda regulovaně odváděna (obrovská podzemní nádrž). Přesto jsou v tomto sídlišti malá místa, kde voda může škodit. Je třeba je monitorovat a lokálně upravit odvodnění. Ďáblice stále postupující cestou jednání díky radnímu p. Prokešovi mají z konce zimy vyčištěné břehy potoka od dřevin, které v případě přívalového deště ucpávaly odtokové roury u Cínovecké (část Ďáblická – Cínovecká).
Co se děje. Co se bude dít dále?
Je třeba věnovat se opatřením – ozdravení orné půdy a úpravám krajiny, které spolupracují s přírodou. Skoro 50% plochy půdy je prý utuženo těžkou technikou, půdě chybí humus schopný vodu udržet (odborná vysvětlení se dají dohledat na internetu). Cestou velkovýroby poškozená orná půda deště špatně vskakuje. Mimo to, je třeba vytvářet další díla, která vodu zadrž a zpomalit její odtok. To je úkol pro zemědělce. Většina půdy nad Ďáblicemi patří soukromým osobám. V Ďáblicích však máme i něco málo míst, která jsou naší obce a úpravny by zde bylo možné udělat.
Potřeba ozdravit půdu a lesy, bránit ničivému vysychání krajiny, ochránit majetek může lidi spojit ke spolupráci. Na špatný stav zemědělské půdy v Česku a klimatické změny reagovalo Ministerstvo životního prostředí. 17. června roku 2021 vydalo vyhlášku o ochraně zemědělské půdy před erozí (sbírka zákonu 240)
Dále zviditelňuji z textu konkrétní a podstatné : extavilán – majitelé polí se postarají o to, že velké lány se rozdělí na menší části, které se osévají různými plodinami. Ve velkých lánech se znovu vytvoří meze s křovinami, budou se vysazovat stromy. Klimatická změna a špatný stav půdy, vymírání zvěře, velký úbytek hmyzu, ptáků /existuje monitoring/, je varující.
Jak nařízení z roku 2021 začali uvádět v život i zemědělci v Ďáblicích? Ukazují to moje fotografie. K porovnání znovu publikuji fotografie po přívalovém dešti 14.8. 2020. Pole byla rozdělena na různými plodinami oseté menší části, nebo byla zatravněna. Trávnaté plochy déšť dobře vsakují.
Poslední projekt k odvodnění naší obce: Návrh je z roku 2022 (společnost PVS prostřednictvím AquaProcon). Ten jen jednou větou upozorňuje na potřebu zadržet vodu dešťů v místě spadu na polích. Většina dokumentu pak podává výčet technické návrhů například – vhodné přespádování silnic, zvýšení chodníků u ohrožených nemovitostí, vybudování nové kanalizační větve na západní části obce, retenční nádrž u Mratínského potoka, atd..
Jsou ve státní kase potřebné peníze, které budou na úpravy potřeba? Dokáží
zastupitelé zanechat svárů a spojit se v pracovní tým
spolupracující i se soukromými subjekty?
Celo republikově se ukázalo, že zhoršování stavu pudy jde velmi rychle. Doplňování ztraceného humusu jde naopak velmi
pomalu.
Ministerstvo vydalo další zpřísňující vyhlášku: Pro hospodaření na erozně ohrožených půdách začnou platit nová pravidla, která lépe ochrání pole (publikováno 2023/07/18). Vyhláška bude postupně nabývat platnosti během letošního roku – 2024.
Změna hospodaření musí zabránit ztrátám
orné půdy, která je z polí
odnášena při deštích a v době sucha větrem.
Ministerstvem doporučovaná technická opatření jsou – doslova cituji: 1/ příkopy, 2 průlehy, 3 zatravněné údolnice, 4 polní cesty s protierozní funkcí, 5 ochranné hrázky, 6 ochranné nádrže, 7 terénní urovnávky, atd..
Jak budou úpravy v Česku realizovány těžko předjímat. Mnoho polí vlastní subjekty, které nemají rodový vztah k půdě (půda – vhodná investice, zisk), nájemní zemědělci trpí přebujelou kontrolní činností (především menší hospodáři). Je tu konkurence levnějších potravin vyprodukovaných nefer cestou v zahraničí (soudobé otrokářství).
Jak upravit pole, aby co nejlépe odolávala suchu, při přívalovém dešti neztrácela humus a nezpůsobovala záplavy se zabývají vědci a také několik spolků. Vypracovávají se metody monitoringu ohrožené krajiny a ve spolupráci odborníků z více oborů se tvoří návrhy úpravy krajiny. Aktivisté umí též reagovat na dotační programy ministerstev. Mě zaujal spolek Živá krajina a jeho projekty. Již realizované úpravy krajiny najdeme na webu spolku. Spolek nabízí přednášky a proškoluje zájemce o ochranu krajiny. Spolek získal zájem i škol. V Česku máme dvě ZŠ, kde se děti pod vedením pedagogů prakticky o krajinu starají (podpořeno grantem). Vše je i s mnoha fotografiemi na webu Živá krajina.
O úpravách krajiny podél toku Mratínského potoka jsem průběžně ve svých textech psala. V okolí Ďáblic udělala zastupitelstva dobrou práci (Čakovice, Líbeznice, Zlonín, Ctěnice, Kbely) . Vynikající příklad je na hranici Horoušánek a Úval. V Ďáblicích se udělalo minimum. O dění v krajině ďáblického katastru, o ochraně krajiny budu dál psát.
Fotografie : 1 lán
mezi skládkou a Ďáblicemi v roce 2022, celá plocha byla letitě osévána
stejnou komoditou, 2 – 3 ztráty humusu
po povodni 2020, 4 dělení lánu na části s různými plodinami 2024, 5
travina mezi Ďáblickým hájem a Spořickou, 6
hromady popadaných větví a padlé stromy na Mratínském potoku pod
Ďáblickou rok 2021, 7- 9 čištění břehů Lesy ČR zima 2024, 10 odtoková rýha a val na spodní části čarodějnické louky – majetek
MČ, 11 práce spolku Živá krajina- konference v roce 2022 , 12
zapojení dětí, 13 vytvořené rybníčky k oživení krajiny- zadržení
vody, zvlhčení vzduchu, atd..
Ideální podhoubí Současná socioekonomická situace, válka na Ukrajině a covid podle odborníků vytvořily ideální podhoubí ke vzniku takových společenství s jedním silným vůdcem. „Lidé k tomu budou náchylnější. Je otázka, zda to vždycky bude nějaké religiózní řešení. Ale stále přibývá prvků, které nás ohrožují. Bohužel i kvůli covidu ztratila věda v očích běžných lidí autoritu, což je neštěstí. I díky tomu může nějaká pseudověda a různé alternativy dobře vzkvétat,“ myslí si Remeš. Podle Čírtkové trpíme větším pocitem úzkosti a nejistota spojená s nepřehlednou dobou může vést k „hledání nějakého záchranného stébla“. „Pak právě záleží na tom, jestli se v daném čase vyskytne nějaký vhodný manipulátor, nějaký vhodný guru, který přijde s nějakou pseudoideologií toho či onoho rázu a je tak manipulativní, že kolem sebe dovede sdružit určitou skupinu lidí, ze které pak žije naprosto bez výčitek svědomí,“ uzavírá psycholožka.
A myšlenka, že tato rizika, která nemám pod kontrolou, najednou pod kontrolu dostanu kontrolu tím, že represí ovládnu prostředky, které ji často umožňují… Ta je zpropadeně lákavá. Zvláště pod pláštíkem páchání všeobecného dobra.
Naneštěstí hrozí, že až se svým skvělým nápadem na Konečné Řešení Přepadení Benzinek vyrukujete, někdo tu úvahu rozvine za vás a lyžaře, včelaře a arktické průzkumníky vám omlátí o hlavu. Nelomte rukama, na všechno máme řešení: vaší záložní zbraní je hysterický fanatismus. To znamená, že hodnotit váš skvělý nápad poměrem cena:výkon se nesmí. Že kapucy a kukly zachrání před smrtí na omrzliny a alergické reakce ročně více či řádově stejně lidí, jako zahubí pumpařek? Jak to můžete nechápat, to je přeci irelevantní. Copak někdo potřebuje lyžovat na horách nebo žrát med? Aha?! Umřeli by snad lyžaři či včelaři, kdyby si své kapucové aktivity odpustili? No vidíte, a pumpaři by kvůli kapucám umřeli (nebo umřít mohli). Doufám, že jste tedy již pochopili, že když jde o tak vznešený cíl, jako záchranu životů pumpařů, lyžování i med jsou malá oběť (a pokud ji kdo nechce podstoupit, je sobí hnusec, asociál a patří do kriminálu.) Koneckonců, pro včelaře se může zavést výjimka-licence, pokud prokáží, že jsou alergičtí a že potřebují chovat včely. S takovou již není co namítat, protože chovat včely přeci není žádné lidské právo, zatímco být v bezpečí před lupiči s kapucou ano.
Profesor psychiatrie Jiří Horáček
mluvil v nedávno odvysílaném rozhlasovém pořadu o principu lidské
psychologie, kde člověk snáze přepošle negativní zprávu než zprávu neutrální
nebo pozitivní. Dle jeho vyjádření jsme se evolučně vyvinuli tak, abychom žili
v nějakých skupinách o 200 až 300 členech, a to nám dělá dobře. Proto se rádi
stýkáme, a právě sociální sítě poskytují prostor pro to, aby vznikly uzavřené
skupiny. Rizikovost těch skupin spočívá v tom, že se uvnitř zostřuje světonázor
v té oblasti, kterou ti uživatelé té konkrétní skupiny sdílejí. Výsledkem je
to, že se světonázor lidí, kteří jsou takto těsně navázáni na sociální sítě a
jsou součástí nějakých informačních bublin, polarizuje a dochází následně k
fragmentaci společnosti jako takové. To je největší rizikový moment, který
sociální sítě přinášejí nejen pro duševní zdraví, ale také pro demokracii jako
takovou. Český rozhlas spolu s Institutem SYRI a Sociologickým ústavem
Akademie věd České republiky před létem představil projekt nazvaný Společnost
nedůvěry. V tom projektu se mimo jiné ukázalo, že čím méně věříme v systém, v nějaké
mocenské instituce, tak tím víc jsme potom schopni podléhat konspiracím. V digitálním
prostředí existuje u lidí myšlenková zkratka, která nám přináší víc negativních
zpráv a zkreslení. To u člověka vyvolává pocit nejistoty, a pocit nejistoty je
pro mozek jeden z nejhorších stavů, protože mozek potřebuje předvídat. Mozek popisuje
prof. Horáček jako stroj. Na předvídání, na odhad toho, co bude v budoucnosti a
stroj, který neustále svoje předvídání testuje a nastavuje očekávání. V
okamžiku, kdy jsme ve znejistěné situaci, tak předvídání nefunguje, a to je
stav nazývaný nejistota. V těle se odehrávají stejné změny jako při stresu.
Jinými slovy nejistota a stres jsou synonyma, a psychicky to navozuje úzkost. Výsledkem
je zúzkostněný nejistý člověk a ten pro svůj stav začíná automaticky hledat
nějaké vysvětlení. A jakmile přijde nějaká dezinformace nebo nějaká konspirační
teorie, tak jejich podstatou je, že poskytují komplexním, složitým problémům
rychlé vysvětlení. To uleví od nejistoty a jakmile se uleví od nejistoty,
obnovuje se v mozku proces učení, a konspirace nebo dezinformace se
nesmírně rychle zapíše do paměti a do struktury mozku, což je důvodem toho,
proč dezinformace jsou, jak se lidově říká, lepivé. Přilepí se na člověka a je
nesmírně obtížné je vyvrátit. Nejistota v mozku má tendenci k tomu, aby
lidské myšlení bylo rigidní. Myšlení je buďto rigidní, to znamená, preferuje
jedno vysvětlení, nebo je flexibilní, to znamená, pracuje se škálou různých
možných vysvětlení. V oblasti prevence je podle mě slovenská vláda o něco
dále než my. Z jejich doporučení:
Dvakrát
čti, až potom sdílej
Rozklikl jsi ten článek? Dočetl jsi to celé?
Přibrzdi, neunáhluj se, zamysli se, zda jde o důvěryhodnou informaci, hodnou
šíření.
Zdroj
Kdo je autor? Znáš ho? Nejde o falešný účet?
Odkud čerpá, na koho se odkazuje? Nenaleť na internetový podvod.
Google
Úplná bomba plná emocí, o které jsi ještě nikde
neslyšel? Použij vyhledávač a zamysli se, proč o tom nikde jinde nepíšou. Víc
zdrojů, víc informací.
Ne
každý je novinář, kdo má Facebook
„Viděl jsem na internetu“ není dobrá odpověď.
„Bratr švagrova automechanika říkal, že…“ není dobrý zdroj.
Šířením
neověřených informací můžeš ohrozit jiné lidi. V některých případech je to
i trestné.
Povídej
si s blízkými o internetu.
Sociální sítě jsou ještě pořád nová věc a je
dobré se společně učit se na nich orientovat. Mějme trpělivost, empatii a snahu pomáhat si
v tom, abychom byli co nejlépe informováni.
Martin Tumpach
Tématické vystoupení „Sluníčka“ ve slampoetry od autora Tukana
Když se stane, že starosta řídí obec dvanáctým rokem, jako je tomu v Ďáblicích, dalo by se čekat, že při navýšení daně z nemovitosti bude základní péče o obec perfektní. Před volbami se skládají účty. V sobotu 28. srpna jsem vyfotila místa, která dokladují, že vedení obce nedokáže dobře monitorovat nedostatky, nedokáže zaměstnat potřebný počet pracovníků na úklid chodníků a na péči o květiny v květináčích do ulic Ďáblic pořízených. Ďáblická ulice – páteřní ulice, která je výlohou obce, je ostudou…. Pan starosta Růžička v minulém zpravodaji hned na úvod nabídnul koláž svých fotografií několika pěkných ďáblických míst….
K odvodnění Ďáblic v několika zpravodajích bych chtěla sdělit následující. Občané zde byli seznamováni s novou podobou odvodnění obce, která byla vložena do Metropolitního plánu. Kolik občanů mapám porozumělo? Jsou tu zakresleny i poldry umístěné v nejnižších místech obce při Mratínském potoku. Nahlédněme na problém s odvodněním malé části obce, kde vznikají potíže i při nevelké bouřce. Dešťová voda od hvězdárny stéká po svazích na ulici Hřenskou, točí se do Kučerové a teče též po polích k zástavbě v ulici K náměstí. Občané zde bydlící si tu v minulosti proti zaplavení sami vykopali ochrannou strouhu a udělali val. Řidič, který v bouřce jede autem z Ďáblické obloukem ulice Hřenské, je před odbočkou do Kučerové v nejnižším místě silnice oslepen vlnou špinavé vody, která se zde hromadí. O tomto místě jsem hovořila na radě zastupitelstva, kam jsem byla pozvána po přívalovém dešti v roce 2020… Letos jsem si vyžádala osobní rozhovor s panem místostarostou Hrdličkou na téma práce s dešťovkou nad obcí. Hovořila jsme o zachycení vody v místech, kde spadne a to nad detailními mapami, které jsem přinesla. Problém se záplavou místa na Hřenské plánované poldry nevyřeší…
Snad nové zastupitelstvo bude výkonnější i ve věci odstranění
uvedených a podobných nedostatků. Přeji
si, aby se neopakovalo to, co jsem po čtyři roky vídala. Kdykoli jsem šla na veřejné zasedání
zastupitelstva, pozorovala jsem, že většina zastupitelů za STAN nepodává
k projednávaným bodům žádné náměty. Jen hlasují. Audio záznamy průběhu
Veřejných zasedání zastupitelstva to dokládají. V záznamech uslyšíte
připomínky převážně jen pěti občanů opozice.
Vysvětlivky: Poldr je vybagrovaná plošší jáma ( jako třeba pro rybník) umístěná tak, že při přívalovém dešti zachytí vodu z okolí. Něco jako pootevřené stavidlo v hrázi poldru postupně vodu odpouští.
Fotografie: křižovatka Hřenská , Kučerové – skončil přívalový déšť 14.srpna 2020, voda ze svahů se stále vylila
Ve patnáctém dílu seriálu o Mratínském potoku stále zůstávám v Ďáblicích. Je toho mnoho, co se tu za posledních 32 let událo. Nemluvě o tom, že jsem se seznámila s rodinou, která ve velkostatku Ďáblice žila v době socialistického Československa. V seriálu dojde i na rozhovor s těmito pamětníky. Píši o potoku a o životě v jeho sousedství. Přes moje texty však chtě nechtě představuji sebe. Téma, které v tomto dílu představím plně souvisí s profesí, kterou jsem 40 let vykonávala. V roce 1979 jsem na Akademii výtvarných umění ukončila studiu restaurování maleb – závěsných obrazů a nástěnné malby a také restaurování polychromované plastiky. Od roku 2004 do doku 2018 jsem zvolila práci u Národního památkového ústavu středních Čech. Kontrolovala jsem stav památek zámků tohoto kraje. Restaurovala obrazy v dílně, prováděla údržbu památek v objektech. Není proto divu, že moje krásná profesní deformace mě i po odchodu do důchodu vede k památkám. Nejblíže je vesnická památková zóna našich Ďáblic. V roce 2015, kdy jsme pod vedení Simony Dvořákové realizovali první Zažijme Ďáblice jinak, jsem získala svolení představitelů RŘK podívat se do statku. Připravila jsem naučnou stezku dvorem a upozornila na zajímavé historické i krajinné části statku. S archeologem PhDr. Jan Havrdou občanem Ďáblic jsem vytvořila památeční skládačku. Vrátila jsem se k ní po šesti letech. Znovu jsem pocítila radost. Vám všem čtenářům ji zasílám u příležitosti Adventu.
Velice, velice děkuji Panu Kmínkovi a zaměstnancům firmy
Agro Kmínek, kteří se o uchovávání objektů od
roku 1989 do restitucí církevního majetku postarali. Vztah k přírodě statku dokládám
fotografiemi.
Pohled z nádvoří na kapli
V úterý 30. listopadu tohoto roku 2021 proběhlo setkání představitelů Rady Ďáblic, představitelů RŘK, pracovníků Pražské vodohospodářské společnosti PVS a pana ing. arch Hlaváčka z MHMP s občany Ďáblic k rozvoji MČ. Beseda trvala skoro 4 hodiny. Na nový návrh odvodnění Ďáblic navázal RŘK návrhem výstavby domů za statkem. Představil též nové využití budov statku. Zmínil důležitost zpřístupnění dvora občanům Ďáblic.
U rybníčku Parkán
Já jsem si dovolila asi třikrát zdvořile oslovit představitele řádu, protože se domnívám, že kontakty řádu Křížovníků s občany obce by mohly být širší než jen ve formátu 1 a 1 ( jak se dnes slovo používá) starosta a řád zastupující právník (znovu na besedě připomenut právníkem panem Prátem) a účast občanů na mších v kapli. Jestli něco současný stav života na Zemi potřebuje, je spolupráce vycházející z vzájemného naslouchání. Je nám třeba více lásky. Dělejme drobné kroky ke sbližování.
Co znamená vesnická památková zóna (zkracována jako VPZ). VPZ je v České republice stupněm plošné ochrany památkového území nižším než vesnická památková rezervace. Vesnická památková zóna má menší koncentraci kulturních památek než vesnická památková rezervace. /citace z wikipedie/ Úkolem je významné kulturní hodnoty v ní zachovat. Zodpovědní jsou majitele. Po restitucích a po ztrátě původního využití objektů je to úkol přetěžký. Chtěla bych poznat správce obcí, kteří vlastníkům v tomto pomáhají. V Česku je vyhlášeno 211 vesnických památkových zón.
Byl říjnový podvečer. Šla jsem ulicí Kokořínskou. Pohlédla jsem do dáli a uviděla horizont ďáblické krajiny. Cesta nad Skřivánčí, cesta do Zdib je odtud vidět v uzoučkém průhledu mezi domy. Obraz to byl čarovný. V nastávajícím šeru bylo vidět horizont, pole a stromy při cestě, jako černá plocha v kontrastu s oranžově modrošedou oblohou. Slunce zapadalo. Krásný záběr na Věřino stromořadí. Už několik let ho tak nazývám. Od hájku na konci ulice Statkové je vysázeno stromořadí různých listnatých stromů. Informaci o výsadbě stromů jsem chtěla pojmout jako můj rozhovor s Věrou Prokešovou. Nedařilo se mi to. To v jak nezapomenutelném obrazu se mi ten večer část stromořadí vyjevila, mě přivedlo k počítači a vzniká tak další díl seriálu o Mratínském potoku.
Horizon nad Skrivanci od plotu skladky
Po revoluci 1989 byl starostou Ďáblic pan architekt Jiří Veselý. Když začal poznávat celou naši městskou část, vstoupil do části Blata. Tehdy začala jeho spolupráce s Věrou. Její rodina žije na Blatech už v páté generaci. Dědeček Věry zde pěstoval květiny, které ženy z rodiny prodávaly u ďáblického kubistického hřbitova. Věra velmi dobře znala problémy zdejší části Ďáblic. Zrodila se, jak Věra vzpomíná spolupráce, která nesla ovoce a oboustrannou radost. Věra se stala předsedkyní komise životního prostředí Ďáblic. Okolo Věry se seskupilo několik občanů a všichni doslova hýřili nápady, jak zlepšit ďáblický život. S panem starostou šla spolupráce jako na drátku. V té době vzniknul nápad vysázet podél cesty ke skládce stromy. S minimálními náklady byly pořízeny malé doubky, které členové komise vysadili. Co se však nestalo. Při orbě lánu na Skřivánčí traktorista nevnímal přirozený porost keřů okolo lánu a doubky rovněž. Vše skončilo pod radlicí. Když to členové komise zjistili, nemohli jinak, udělali na radnici poplach. Tehdy Ďáblice měly zaměstnankyni inženýrku Králíkovou starající se o životní prostředí. Paní inženýrka konala. Jednoho dne v místech po doubcích bylo vysazeno nové stromořadí. To stále provází naše kroky, když se vypravíme cestou do Zdib.
Stromoradi v roce 2008
Tento můj zápis je i připomenutím spolupráce komise životního prostředí a radnice zastoupené panem Veselým a paní Králíkovou. Věra Prokešová vedla komisi i v období starostky paní Ševčíkové. Spolupráce skončila jejím odvoláním a výměnou za pana Růžičku dnešního starostu. Já nemohu jinak a musím znovu v paměti občanů obnovit informaci, že již tři roky komisi životního prostředí současná Rada obce nepotřebuje. Jak říká pan starosta: „Děláme to jinak.“
Velikost stromku v roce 2008
Stromořadí blízko hranice rozvodí Labe Vltava tvoří pro mě přírodní a malebný rámec lánu, kde z hloubi země tryská nespočet pramínků, které se spojují v Ohradě. Zde vzniká Mratínský potok.
Stromy v roce 2020
Vyjadřuji poděkování všem, které jsem zmínila i všem členům komise životního prostředí doby před čtvrt stoletím za jejich práci a SPLUPRÁCI.
Vera u Mratinskeho potoka na jare 2021
V podvečer, kdy jsem tento text napsala, mi dcera připomněla, že je 8.řijna den, kdy Věry slaví svátek.
Moje výpravy
za poznáním Mratínského potoka v letošním roce 2021 probíhaly především o prázdninách. Pokračovala jsem po toku potoka
stále blíže k Labi. O dění u
prameniště budu psát déle, materiálu mám mnoho. Avšak už v roce 2020 jsem poznávala Mratínský potok v Čakovicích, Mirovicích
a Mratíně. Když mě potok začal víc a
více přitahovat a zrodila se ve mně potřeba o něm v dnešní době vypovídat, domnívala jsem
se, že budu o potoku informovat systematicky od pramene k ústí v Labi,
jakoby s plavoucím listem po jeho hladině. Pocítila jsem však , že chci psát,
tak jak vnímám potřebu sdílet živé zážitky
z míst, která jsem aktuálně navštívila. Potřebuji také kompenzovat jakýsi svůj žal, kterým , jak jsem poznala, trpím nad
stavem Mratínského potoka na katastru Ďáblic. Letos jsem poznala
potok a rybník ve Sluhách a poprvé
ve svém životě jsem stanula v Kostelci nad Labem. 3. září jsem vyjela autem do
tohoto města s cílem najit Mratínský potok ve větší síle než ho znám v Ďáblicích.
Myšlenky na seznámení se s místem, kde se vody Mratínského potoka vlévají
do Labe, jsem vnímala jako přípravu na posvátnou chvíli.
Před výpravou si vždy prohlídnu internetovou mapu místa v různém zvětšení , vytisknu si ji a pak vyjíždím.
Zaparkovala jsem na náměstí , prošla jsem
uličkami a posléze jsem stanula na břehu Labe. Byl slunečný podvečer. Slunce
se klonilo k západu ve směru proudu řeky. Klidně plynoucí proud, ve
slunci stříbřící se vlnky, několik
kachen, při březích žlutě stulíky, žádná plující loď. Hlavně však klid, ticho. Neskutečně příjemné ticho. I u Koníčkova náměstí, kde v Ďáblicích bydlím, je slyšet hukot z Cínovecké. Ponejprv jsem si sedla do trávy
užívala jsem si to ticho. Po zpevněné cestě jsem pak podél malých zahrádek se skromnými chatami šla
po toku dále. Věděla jsem ze studia mapy, že se k soutoku Mratínského potoka
a Labe je blízko. Míjela jsem několik přivázaných pramiček, části břehu pečlivě posekané v místech, kde si majitelé
chat vyrobili přístupové schodky k vodě.
V dáli jsem spatřila u břehu mohutněji se čeřící vodu. Po několika desítkách metrů chůze jsem stanula
na mostě. Pod ním se valil silný proud vody deroucí se do klidného Labe. Stála
jsem na mostě u ústí Mlýnského potoka a s úžasem patřila na mohutnou vlnu pěnící se vody padající přes vloženou kamennou či betonovou barieru, dávajíce svým charakteristickým zvukem pozdrav krajině, kterou opouštěla. Zmínila jsem Mlýnský potok. To
proto, že Mratínský potok se v Kostelci nad Labem vlévá do Mlýnského. Neměla jsem s sebou
fotografický aparát. Obrazy ze setkání
nesu v sobě. K soutoku se v budu
vracet. Budu tam odpočívat při pohledu
na proud, užívat si ticho. Budu řeku
fotografovat v různém denním světle.
Setkání
s vodou potoka mi přináší mnoho
radosti. Přináší i setkání
s lidmi žijícími v jeho
blízkosti. Letos na jaře jsem si povídala s
tatínkem, který se svým
šestiletým synkem čistili Třeboratický potok ( v Mirovicích se
vlévá do Mratínského). Mluvila jsem se staříkem bydlícím poblíž potoka v Mirovicích, který mi vyprávěl, jak si jako
děti dnes a denně u potoka hrály. Ve Sluhách
jsem stála nad vydlážděným korytem potoka s mužem, který bydlí
v těsné jeho blízkosti. Ukázal mi až kam sahala voda 14. a 15. srpna 2020 ( loňská povodeň).
Poznala jsem
většinu přístupných míst potoka. Poznala
jsem krásné přírodní scenerie. Nejhorší
tristní stav potoka je na katastru Ďáblic. ( text a foto
v minulých dílech seriálu) . O potok dle zákona má pečovat řada subjektů.
Prameniště a první metry toku jsou
na polnostech Rytířského řádu Křížovníků
s červenou hvězdou..…. Dalo by se
čekat, že zastupitelstvo pod vedením zemědělského inženýra Miloše
Růžičky ukáže zájem o komunikaci s řádem
a schopnost s řádem spolupracovat
při ochraně krajiny, vody a v neposlední
řadě majetku obyvatel Ďáblic a obyvatel obcí
dále po toku, kde rozvodněný
potok páchá větší škody. Sama jsem
třikrát napsala dopis RŘK
s přáním, aby řád vystoupil z anonymity
a dal vědět občanům o svých plánech, jak
oživí péčí o krajinu významného místa života
řádu. Až na třetí dopis jsem dostala krátkou pro občany Ďáblic nic
neříkající odpověď.
Místo
fotografií v tomto díle seriálu
připomenu texty z letního dvojčísla Ďáblického zpravodaje z roku 2013
vážící se k Mratínskému potoku. Vize
staré 8 let – dvě volební období.
Milada Stroblová
