Seriál Mratínský potok, část 13
Byl říjnový podvečer. Šla jsem ulicí Kokořínskou. Pohlédla jsem do dáli a uviděla horizont ďáblické krajiny. Cesta nad Skřivánčí, cesta do Zdib je odtud vidět v uzoučkém průhledu mezi domy. Obraz to byl čarovný. V nastávajícím šeru bylo vidět horizont, pole a stromy při cestě, jako černá plocha v kontrastu s oranžově modrošedou oblohou. Slunce zapadalo. Krásný záběr na Věřino stromořadí. Už několik let ho tak nazývám. Od hájku na konci ulice Statkové je vysázeno stromořadí různých listnatých stromů. Informaci o výsadbě stromů jsem chtěla pojmout jako můj rozhovor s Věrou Prokešovou. Nedařilo se mi to. To v jak nezapomenutelném obrazu se mi ten večer část stromořadí vyjevila, mě přivedlo k počítači a vzniká tak další díl seriálu o Mratínském potoku.
Po revoluci 1989 byl starostou Ďáblic pan architekt Jiří Veselý. Když začal poznávat celou naši městskou část, vstoupil do části Blata. Tehdy začala jeho spolupráce s Věrou. Její rodina žije na Blatech už v páté generaci. Dědeček Věry zde pěstoval květiny, které ženy z rodiny prodávaly u ďáblického kubistického hřbitova. Věra velmi dobře znala problémy zdejší části Ďáblic. Zrodila se, jak Věra vzpomíná spolupráce, která nesla ovoce a oboustrannou radost. Věra se stala předsedkyní komise životního prostředí Ďáblic. Okolo Věry se seskupilo několik občanů a všichni doslova hýřili nápady, jak zlepšit ďáblický život. S panem starostou šla spolupráce jako na drátku. V té době vzniknul nápad vysázet podél cesty ke skládce stromy. S minimálními náklady byly pořízeny malé doubky, které členové komise vysadili. Co se však nestalo. Při orbě lánu na Skřivánčí traktorista nevnímal přirozený porost keřů okolo lánu a doubky rovněž. Vše skončilo pod radlicí. Když to členové komise zjistili, nemohli jinak, udělali na radnici poplach. Tehdy Ďáblice měly zaměstnankyni inženýrku Králíkovou starající se o životní prostředí. Paní inženýrka konala. Jednoho dne v místech po doubcích bylo vysazeno nové stromořadí. To stále provází naše kroky, když se vypravíme cestou do Zdib.
Tento můj zápis je i připomenutím spolupráce komise životního prostředí a radnice zastoupené panem Veselým a paní Králíkovou. Věra Prokešová vedla komisi i v období starostky paní Ševčíkové. Spolupráce skončila jejím odvoláním a výměnou za pana Růžičku dnešního starostu. Já nemohu jinak a musím znovu v paměti občanů obnovit informaci, že již tři roky komisi životního prostředí současná Rada obce nepotřebuje. Jak říká pan starosta: „Děláme to jinak.“
Stromořadí blízko hranice rozvodí Labe Vltava tvoří pro mě přírodní a malebný rámec lánu, kde z hloubi země tryská nespočet pramínků, které se spojují v Ohradě. Zde vzniká Mratínský potok.
Vyjadřuji poděkování všem, které jsem zmínila i všem členům komise životního prostředí doby před čtvrt stoletím za jejich práci a SPLUPRÁCI.
V podvečer, kdy jsem tento text napsala, mi dcera připomněla, že je 8.řijna den, kdy Věry slaví svátek.
8. října 2021
Milada Stroblová