Archiv rubriky: Zamyšlení

Určitě to není falešná domněnka: Ďábličáci znají přímořská letoviska a nebyli u ďáblického potoka.

Než se vydám po toku Mratínského potoka dál od Ďáblické ulice, ještě chvíli  se ve vzpomínkách vypravím do míst, kde minulá staletí šel život, často těžký,  avšak  v absolutním  sepjetím  s přírodou , jejími dary.  Znovu se zastavím  u pramenišť Mratínského potoka, kde  vznikla usedlost řádu Křížovníků s červenou hvězdou.   Majetek  řádu  Křížovníků  prošel změnami, které byly  diktovány politikou všech vývojových  etap  republiky  po roce 1945.  Zestátnění  církevního majetku  – velkostatek s chovem krav, po navrácení majetku církvi zde  v nájmu  pole obhospodařuje firma pana Kmínka. Všechny státní  zemědělské  direktivy   v naší zemi do puntíku naplňované ( na rozdíl například Polska) zanechaly i zde svoje  stopy. 

Od druhé světové války  žijeme v trendu  neustálého zlehčování si života pomocí techniky, technologií. Nějak se po desetiletí  nebral ohled na  další produkt tohoto šířícího se blahobytu- znečištění  Země, devastace půdy , znečištění  lidského těla,  znečištění lidské  mysli, která  nebyla schopna reflektovat negativní dopady neustálého růstu blahobytu.

Archeolog , ďáblický občan PhDr. Jan Havrda pro web Spolek pro Ďáblice vypracoval  dokument, který nastiňuje hydrogeologii  prameniště  Mratínského potoka. Doporučuji si  informaci  na webu spolku vyhledat.  (složka Ďáblické rezidence) Zmíním, že Mratínský potok má síť  pramenišť. V poválečné době došlo  na polích pod polní cestou na Zdiby  k zachycení pramínků  melioračními rourami.  Ohrada byla  patrně vybudována  mezi léty 1953 – 1983. Já mohu popsat jen její  stav z nedávné doby.  Do Ďáblic jsem se přistěhovala v roce 1975. Manžel  ďáblický rodák se narodil v roce 1951.  Jeho generace  bruslila na Ohradě i Parkánu.  Kdo měl  psa plavce  chodil s ním  k Ohradě  v letním období pravidelně.  Při nákupech ve vsi – ve středu obce na Ďáblické jsem potkávala zdejšího kočího, jak s koňmi rozvážel hnůj ze statku zahrádkářům.  Než byly Ďáblice spojeny s Prahou byly Ďáblice ves a jít do středu Ďáblic od hvězdárny a tehdy Rudého náměstí,  nebylo jinak zmíněno než jít do vsi.  Já jsem to přijala.

Moje první fotografie  Ohrady  s bruslaři  pořízená v roce 2009 zaznamenává ještě jeden fenomén. Geodeti  vykolíkovali a fábory označili  pozemky soukromníků, kteří je podstoupili developerovi  k výstavbě velkého  obytného satelitu s podzemními garážemi a čtyřpodlažními domy – satelitu na meliorovaném poli mezi narůstající skládkou  a Ohradou, satelitu v místě, kde byla půda vysoké bonity blízkosti obce. O Ďáblických rezidencích  si můžete přečíst mnoho  informací od Táni Dohnalové na webu spolku. Doporučuji.  Na fotografií  z roku 2009 je zachycen i rozpadající se  kravín, kde byli  dle  sdělení pamětníků odchováváni  býci před porážkou.  Podívejme se na leteckou  mapu Ďáblic. Rozeznáme přítok od statku , jehož břeh je porostlý staršími stromy. Tento  přítok  vytéká  ze zatrubnění  u hospodářské  budovy  z cihel a kamene.  Na další  fotografii   je vidět  vyústění vody z meliorací, kterou obrůstají keře. V březnu 2020 byla suchá, jak jsem psala minulém textu. Pro porovnání přístupu k místům, kde  dlouhou historii tepal obecní život,  zmíním  práci ďáblického architekta, který se zamýšlel nad zpřístupněním okolí  Ohrady občanům . Pan  architekt v roce 2009 inspirován mokřadem u Ctěnic  navrhnul   přirozenou  přírodu respektující variantu  úpravy okolí Ohrady s přístupem z Ďáblické.  K výkresu přidal komentář:  „Za mokřadem Ctěnic  je v pozadí  zámeček , v Ďáblicích pěkné průčelí   základní školy.“ V té době  se teprve skrytě rodil fenomén průmyslovým zemědělstvím ničená   orná půda.  Půda  hnojená syntetickými hnojivy , splavování ornice díky absenci humusu z hnoje a  díky  likvidaci mezek a remízků,  scelení polí  vhodné  pro obhospodařování obrovskými stroji.                                                                                   

Milada  Stroblová, 25.4.2020 

Část 1

Takto vypadá  Mratínský potok na svém prameni v nejvyšší nadmořské výšce na jaře roku 2020 .

(svědectví o stavu  Mratínského potoka  30 let od nástupu kapitalismu  na našem katastru, kdy ve statku skončila tzv. živočišná výroba)

V loňském roce jsme  se spolu s Věrou Prokešovou  domluvily na  výpravách za vodou  Ďáblic a blízkého okolí. Poznaly jsme krásu   rybníků v Dolních Chabrech,  rybníka v Březiněvsi , seznámily jsme se s vodním dílem – retencí v novém sídlišti  v Čakovicích.   S těmito  ošetřovanými vodními díly ostře kontrastoval stav Ďáblických rybníků. Fotografie  prezentované  na 5ti panelech jsme nabídnuly ke shlédnutí na akci  Zažijme Ďáblice jinak.

Letos  budeme putovat dál.  V únoru a březnu nebyla žádná zima, která by mi bránila vypravit se po toku  Mratínského potoka od Ohrady  dál  k Labi. Letos jsem navštívila  už celý tok potoka  až k Cínovecké.

  Ponejprv popíši svou výpravu  podél části  potoka od Ohrady k mostku  na Ďáblické.  Cestu  k Ohradě  jsem zvolila právě z Ďáblické. Při několika nahlédnutích  za rozpadající se zdi křížovnického statku  v loňském roce   jsem viděla, že  půda  je tu rozrytá divočáky  a bude  nutné prodírat se  keři mirabelek a bezinek.  Připravila jsem se. Na internetu jsem našla informace o březosti divokých prasat.  Ohrožení bachyní  chránící mláďata  mi nehrozilo. Obuta v  holínkách  jsem si zahradnickými nůžkami klestila cestu. Hned z kraje  jsem našla silnou větev, kterou jsem si nesla  jako ochranu. Zem kypřená rypáky divočáků podél zdi  sahá až k potoku. Zvířata tu mají napajedlo. Odtok  z Parkánu více méně již neexistuje.  I když několik dnů před mojí výpravou poprchalo, koryto potoka bylo jen  vlhké , sem tam malá kalužinka, všude   stopy. Oba toky z rybníčků Parkánu a Ohrady  se stýkají zhruba 5 metrů od mostku. Koryto od Ohrady je ostře zaříznuté, do vody nelze bezpečně sestoupit. Vstup je možný právě na soutoku.  Zde jsem se pokusila do vody  vstoupit. Vysoký nános splavené ornice  to však nedovolil. Holinka se mi zabořila více než do poloviny. Na  protější straně potoka  nad soutokem jsem spatřila  ze břehu vytékat čisťoučký pramének vody.  Průzračný pramínek po několika centimetrech svého toku pohltil kalný proud od Ohrady.

Asi po patnácti   metrech přirozenou cestou vznikající křovinatý listnatý  les na neudržované dříve obhospodařované půdě  ( odborně  – sekundární sukcese )  skončil . Přede mnou se objevil porost   skoro dva metry vysoké trávy.  V průzkumu  potoka jsem však mohla pokračovat. Cestu předem mnou  nejspíše denně prošlapují divočáci. Potok je směrem k Ohradě  kalný. Dál se rozšíří v  tůňku, do které ústí dlouhá  prohlubeň ze strany skládky. Ta je bez vody. Na hladině  tůně stojí velký nahnědlý škraloup kalu a z něj vystupují bubliny (zcela totožný povrch monitoruji  na potoce pod mostkem  vedle plotu policie – viz dokumentární fotografie). Z těchto míst je již vidět hráz rybníka. Asi 10 m pod hrází jsem objevila od strany statku  vyúsťující rouru podloženou kamenným korytem. Z ní vytékala  čistá voda. A stejně  po několika centimetrech proudění ji pohlcuje  nepříjemně vyhlížející voda od Ohrady.  Vteřinový průtok jsem odhadla tak 2 dl za vteřinu. Pramínek u Ďáblické je asi poloviční mohutnosti.  Oba neznáme zdroje průzračné vody mě nesmírně potěšily.  Vystoupila jsem na hráz. Ohrada po suché zimě vypadá tristně. Domnívám se, že v ní je zase méně vody, než jsem svými fotografiemi dokumentovala v loňském roce. Nefotila jsem, snažila jsem se udělat jen krátkou  bezpečnou „expedici“. Byla jsem sama a divokých prasat je v zpustlé části statku určitě více.

Můj komentář  na závěr prvního putování.  Narodila jsem se v roce 1953.  Na okraji mého rodného města protéká potok. S mojí maminkou jsem dobře do mých deseti let jezdila máchat prádlo  v tomto potoku.  Tak konali všichni majitelé nemovitostí  jejichž louky  vedly  až k potoku. Pamatuji si, jak jsme  při vycházkách  z mostku pozorovali hejna rybek rejdících v průzračné vodě. Ve vodě  Mratínského potoka kalné již od hráze  nebylo možné rybku spatřit. Nemám kontakt na žádného odborníka, který by stav Ohrady, Parkán a potoka posoudil. Pro informaci dodávám, že potok je na katastru Ďáblic a jak katastrální mapy ukazují , rybníky i potok je v majetku  řádu Křížovníků.

Přidávám fotografie z prvního letošního nahlédnutí za zeď.

Březen 2020                                                                              Milada Stroblová

Velice inspirativní postní kalendář, koncipovaný pro rodiče s dětmi. Ke stažní na odkazu níže. thx: Renatě Wesleyové, ďáblické farářce

S Věrou Prokešovou  jsme na akci Zažijme Ďáblice jinak oslovily pana starostu s dotazem, zda  zastupitelstvo přispěje k oživení krajiny našeho katastru.  Na akci jsme vystavily námi pořízené fotografie  dvou ďáblických rybníčků, Mratínského potoka a přidaly jsme fotografie rybníků v sousedních MČ, kde radnice  daly péči rybníkům, vybudovaly retence. V Ďáblicích je situace složitější protože, rybníky, Mratínský potok a velké rozlohy polí patří Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Pan starosta uvedl řadu důvodů, proč se řád neosloví, nepodá pomocnou ruku ke spolupráci.

Na jaře loňského roku  jsem napsala dva texty do Ďáblického zpravodaje, které se týkají  péče o krajinu Ďáblic a možného aktivního konání zastupitelů na tomto poli. Oba texty byly cenzurovány. Již je možné toto sdělit, protože v prosinci došlo na tomto webu k výměně informací  s  šéfredaktorem ĎZ, které toto potvrdily. Ďáblický zpravodaj  neposkytuje plochu pro  výchovu k laskavému vztahu ke krajině.

Je tu  však internet. Zde můžeme čerpat.

Doporučuji ke shlédnutí  krátký dokument  Pestrá krajina.

Hovořme  s dětmi, s přáteli o důležitých tématech české krajiny. Jsem rodačka z Vysočiny. Vidím  zničené smrkové lesy… Nesmíme být pasivní.

Děkuji.

Milada Stroblová

Pan Lubor Křížek tři roky buduje na svém pozemku na samotě malé rybníčky. Po té, co svoji práci představil na sociálních sítích, začali se na něj obracet lidé s prosbou o pomoc. Zájem nebyl malý a stále trvá. Informace o udržení vody v krajině dává Martině Kociánové i v rozhovorech na webu Svobodné universum.

Úvod paní Kociánové v prvním listopadovém  rozhovoru je následující :

Lubor Křížek:„Kde není voda,nemůže nic fungovat ani existovat.“

„Čeští politici berou vážně hrozbu sucha. V následujícím desetiletí se rozhodli investovat do opatření proti němu až 50 miliard korun, ministerstva podporují a budou podporovat například obnovu, odbahnění, výstavbu stovek rybníků nebo malých vodních nádrží. Na tyto kroky poputují stovky milionů korun ročně. Žadatelé o dotaci budou moci od státu na obnovu rybníků dostat až 80 procent částky a tak dále…“

Přeji si, aby zájem starat se o vodu v krajině Ďáblic narůstal.  Sousedé, kteří čtete moji informaci na webu Martina Tumpacha, webu Spolku pro Ďáblice  a poslechnete si rozhovory s panem Křížkem,  dejte o sobě vědět.

                                                                                                         Milada Stroblová

Zapamatujme si dva nové pojmy: Průmyslové zemědělství a Agrolesnictví

Vážení čtenáři,

nbyla jsem na Veřejném zasedání zastupitelstva, kde pan starosta řadu minut hovořil o tom, že cenzury  textů  do Ďáblického zpravodaje se  Rada nedopouští. Moje zkušenost  však je opačná.  Na jaře tohoto roku jsem pro ďáblický zpravodaj napsala text. Je o péči o  zemědělskou půdu.  Na ďáblickém katastru  mimo komunitu jsou i pole /doporučuji, podívejte se na mapy, jak katastr Ďáblice vypadá/. Když píši o ničení toho nejcennějšího, o zemědělské půdě, čekala bych, že  připravovatelé zpravodaje text zařadí, přesto, že pan starosta zemědělský inženýr v něm pozná  nějakou tu neodbornou formulaci.  Bude ji tolerovat. Já  se snažím psát populárně naučně. Edukační význam textu na jeho konci zmiňuji. Starostové z významu slova přijali starosti o území, které spravují. Je samozřejmé, že po Sametové revoluci se půda vrátila majitelům a ti mají právo naklát se svým majetkem libovolně. Určitě jsou v Česku starostové, kteří  hovoří  s majiteli zemědělské půdy  v blízkosti obce a pokouší se slovem nabádat je ke změnám, které je třeba  na násilně scelených polích provést. Určitě jsou u nás starostové,  kteří se snaží napomoci devastaci krajiny zabránit. 29. října tohoto roku jsem se emailem dotázala pana šéf redaktora, jak se to s neuveřejněným textem má. Do dnešní doby jsem nedostala od nového  šéfredaktora odpověď. Přijala jsem  proto nabídku Martina Tumpacha k otištění textu na  tomto webu.

Děkuji mu. Milada  18.11.2019

Ve svátek  Den Země jsem prošla Šenovskou od kruhového objezdu ke stanici U Spojů. Prohlédla jsem si okraje silnice a příkopy, fotila jsem. Chtěla jsem  poznat, jak  se budovatelé silnice vypořádali s odvodem srážek, které od Ďáblického háje  stékají  po spádu  naší obcí a měly by se  ponejvíce vsáknout do polí, ze zpevněných ploch by měly odtéci dešťovou kanalizací. Na silnici je větší množství kanalizačních vstupů, dále je tu velké množství snížených krajnic, které umožňují  odvedení vody do bočního příkopu, kde by se měla voda vsáknout. U vjezdu do bývalých „Spojů“ však  příkop končí. Kolik vody trávníky v příkopech během silnějšího deště vsáknou? Ne mnoho. Projektanti  ani nepředpokládali větší přívalové deště. Při nich kapacita dešťové kanalizace nestačí. Voda tryská kanálovými mřížemi do výšky. Dolní část Šenovské se promění v potok. Půda polí  dříve vsakovala více vody, než tomu je dnes. Co vše by se mělo vykonat, aby se tento neblahý stav změnil?  Ministerstvo životního prostředí  dalo úkol  majitelům a obhospodařovatelům půdy začít hospodařit přirozeným způsobem. Pole potřebují obnovovat humus, aby udržely co nejvíce vláhy. Scelení malých polí ve velké lány jak se ukázalo, přináší velké problémy.  Je nutné lány znovu předělit pásy stromů.

4. dubna 2019 proběhlo setkání zástupců České republiky a světových zástupců  trvale udržitelného obhospodařování zemědělské půdy, kteří našim lidem předávali svoje praktické zkušenosti. Hovořilo se o metodách agrolesnictví.

Na ČT 24 jsme se dozvěděli následující. Patrik Worms zástupce Světového centra agrolesnictví řekl: „Velmi rychle se řítíme do zdi.“ Doporučuje do lánů vysazovat aleje stromů. Je zkušenost s ořešáky a topoly. Varianty je třeba ladit ve vztahu k místu –  zkouší se vysazování ovocných alejí, keřů po nichž se pne vinná réva, zavádí se kontrolovaná pastva skotu v sadu.          Christian Dupraz – Francouzské národní centrum pro zemědělský výzkum: Je tu již  25 let praxe  v tomto oboru a s dobrými výsledky – větší výnosy obilovin, dobrá zkušenost je s alejemi ořešáků, které po 40ti letech dají i dřevo. Tzv. otevřená pole jsou neudržitelná. Jaké jsou další cesty ven z problému: omezení pesticidů, zdražení umělých hnojiv.

Vlastníci polností u nás byli určitě MŽP informováni o nutnosti potřebných změn v hospodaření. Možná se však k ďáblickým majitelům polností  ještě nedostala informace, kterou jsem ráda do Ďáblického zpravodaje poskytla.  Avšak i občané Ďáblic, studenti potřebují tyto  informace přijmout. Je třeba přiznat chyby v péči o krajinu. Je třeba urychleně dělat nápravu. Ďábličáci sledují, co se na polích okolo Ďáblic  vysévá. Jak občané, Rada zastupitelstva ocení  činy ďáblických sedláků pro záchranu krajiny?  Domnívám se, že by zastupitelé měli sledovat všechny pozitivní snahy o péči o krajinu a aktivní občany oceňovat.  

Milada Stroblová

Místo pro opozici

U kritických článků, resp. článků opozice se na rozdíl od pochvalných článků, článků koalice a jejich příznivců v Ďáblickém zpravodaji důsledně dodržuje limit max. 2.000 znaků včetně mezer. První kategorie se pozdrží s vydáním pro případné vyjádření kritizovaného, resp. se schová za reklamu na poslední stránky Zpravodaje.  Ne jinak tomu bylo u následujícího článku, který byl redakci doručen před závěrkou ĎZ 10/2019. Výjimečně vyšel bez „tradičního komentáře“ vedení obce, resp. komentáře „nezaujatého občana“.

Je podnět na policii dobrou reakcí na petici občanů?

Když se v Ďáblicích obrátíte na zastupitele se svým podnětem (žádost, kritika, petice, …,) může se vám stát, že ďáblický starosta na vás podá podnět na Policii (PČR), resp. na Státní zastupitelství (SZ) např. pro šíření poplašné zprávy. Váš podnět se k zastupitelům nemusí dostat, ti mohou dostat pouze starostovo vysvětlení, např.: „… SZ… zareagovalo na část našeho podnětu, z této části vyplývá, že situace je velmi vážná, plná lží, nebezpečných útoků a vyhrožování ……, poprosil bych, abychom na sebe netlačili, že ty informace byste měli mít …, pravda je zřejmě opačná, než se oznamovatel snaží přesvědčit peticí své okolí “, jak tomu bylo k dopisům oznamovatele pana J.J. na 2.VZ ZMČ dne 19.12.2018 (viz audiozáznam č.30:  1:02:00). Z uvedené informace jsem nabyl dojem, že oznamovatel je pachatel, který lže a vyhrožuje, a proto byl na něj podán podnět na SZ.

Dopisy, ač byly určené všem zastupitelům, se ke mne dostaly až začátkem tohoto roku. Jelikož si vážím důvěry občana, který se na mne obrátí se svým problémem, seznámil jsem se s nimi:

• Prvním byla petice 42 občanů Ďáblic k pronájmu bývalé budovy ÚMČ Praha-Ďáblice. Důvody petentů plně chápu, nepravdivé tvrzení jsem v dopise nenašel.
• Druhým byla informace o možném bezpečnostním riziku. Vyhrožování oznamovatele jsem v dopise rovněž nezaznamenal. Zaujala mne spíše občanská statečnost oznamovatele v jiné trestní věci, se kterou může být bezpečnostní riziko spojeno.    

Lži a vyhrožování oznamovatele nepotvrdila ani PČR ani SZ, na které se ve věci dopisů oznamovatele kromě starosty následně obrátil i samotný oznamovatel:

• PČR 6.3.2019 konstatovala: „policejní orgán nedospěl k závěru, že by oznamovatel jako autor předmětných „podání“ jejich sepsáním či distribucí směrem ke spoluobčanům a následně k zastupitelům obce naplnil skutkovou podstatu přečinu šíření poplašné zprávy dle ustanovení § 357 trestního zákoníku nebo spáchal jiný trestný čin nebo správní delikt… . … PČR neshledala žádnou reálnou hrozbu, … I přes toto konstatování nikdy samozřejmě nelze 100 % vyloučit možnost násilného útoku … ,“
• SZ 9.8.2019 konstatovalo: „… k požadavku oznamovatele o předložení dokladu údajně vyhotoveného zdejším státním zastupitelstvím, v němž má být sděleno, že dopisy oznamovatele jsou plné lží, pomluv a nebezpečného vyhrožování, sděluje, že zdejší státní zastupitelství žádné písemné vyjádření takového obsahu nevydalo …“.

Z další části sdělení SZ: „ze zajištěného audiozáznamu zachycujícího jednání zastupitelstva MČ Praha-Ďáblice ze dne 19.12.2018 plyne, že Miloš Růžička zcela zřejmě neinformoval zastupitelstvo ohledně výsledků tr.řízení … v souladu s pravým stavem věci, když byl ze strany OSZ Prahy 8 přípisem ze dne 12.12.2018, který byl doručen MČ Praha 8 – Ďáblice dne 17.12.2018, informován, že věc byla policií odevzdána k projednání přestupku, přesto konstatoval, že situace je velmi vážná, plná lží, nebezpečných útoků a vyhrožování a je stále v šetření. Dále konstatoval, že pravda je zřejmě opačná, než se oznamovatel snaží přesvědčit peticí své okolí. …“ jsem nabyl dojem, že ten, kdo lže, je starosta.

Starosty si vážím za vše pozitivní, co pro obec dělá. Jelikož se cítím spoluodpovědný za jeho návrat na radnici po odvolání v roce 2013 (více ĎZ 4/2013, s.7, ĎZ 6/2013, s.13), cítím rovněž povinnost upozornit i na to negativní, čeho se dopustí.

Poskytnutí nepravdivých informací zastupitelům místo samotných dopisů a podnět starosty na oznamovatele u PČR, resp. SZ, místo jednání s petenty mně připadá hodně hrubé řešení podnětu občanů. Informace starosty z 19.12.2018 vnímám jako nepravdivou manipulativní pomluvu a pokus starosty o diskreditaci, zastrašení resp. umlčení žadatele, kritika, resp. oponenta.

Radimír Rexa, zastupitel

Článek byl na žádost redakce Ďáblického zpravodaje v tištěné verzi zkrácen (viz ĎZ 11/2019, s.18).

Doba od roku 1989 nám dává už 30 let možnost svobodně se vyjadřovat k životu, klást otázky  subjektům, které  jsou  ze  zákona povolány k péči krajinu.  Na  letošním  „Zažijme Ďáblice jinak“  jsem s Věrou Prokešovou představila  kolekci fotografií, které dokládají zhoršení stavu pramenných rybníků Ohrada a Parkán.  Rybníky  a potok jsem v Ďáblicích začala fotografovat  v roce 2007. Tehdy mě ke spolupráci získal ing. zemědělství Miloš Růžička.  Na jeho moudrou  vizionářskou větu : „Je třeba obnovit cesty ze středu obce ven do krajiny“. nikdy nezapomenu.   Tato věta mě podnítila žít více  s krajinou Ďáblic a fotografovat ji.  Fotografie   Ohrady a Parkánu nabízím touto cestou zveřejněním na tomto webu.                                                                        

Dne 5. září 2019 vláda jednala   o tom, zda  zvýšenou  ochranu vody a půdy  bude řešit změna ústavy ČR nebo ústavní zákon…  Co k tomu říci ?  Vytvořit zákon neznamená  automaticky jeho naplňování. Pokusím se o jednoduché shrnutí vývoje  péče o krajinu v Čechách  směřující   až ke snaze   vytvořit zákon. Sedlák, hospodář, soucítící  se Zemí,  denně pozoroval počasí,  půdu a zvěř.  Po generace  dodržoval  tradované postupy péče o krajinu, vylepšoval je na základě zkušeností.  Plečkoval,  čistil rybník, potok. Hnojil chlévskou mrvou.  Byla to dřina. Hospodář si odpočinul jen v zimě.  Na letní leteckou dovolenou u moře nebylo pomyšlení. To, co hospodáři dala krajina, půda, les, rybník – zelenina, maso byly z dnešního pohledu bio.  Změny ve zpracování orné půdy stále „mocnějšími“ stroji, které osvobozovaly člověka od namáhavé práce, přinesly  nové zemědělské postupy.  Češtinu obohatila nová slovní spojení:  zemědělská výroba,  výroba masa. Přišla chemická ochrana plodin proti škůdcům,  proti pleveli.  Komunisté  brutální silou zničili, socialistické kolektivizace přetrhali vztahy majitelů půdy s krajinou. Po roce 1989  byla půda navracena  majitelům. Napravilo se tím odcizení majitelů půdy a půdy samotné? Ne všichni vlastníci půdy na ní  hospodaří. Pronajímatelé mají často potřebu jen vytvářet zisk. Diktát špatných nařízení našich vlád a  EU všech, kteří po roce 1989 o půdě rozhodují aniž vzali rýč do ruky, přinesl další zhoršení  stavu půdy. Na Zemi se mění klima. Souběhem všech dějů – změna klimatu a nerespektování přírodních zákonů v péči o krajinu  vznikají problémy, které již politici nemohou bagatelizovat. Vláda naší země si krizi přiznala. Vytváří podmínky pro  odstraňování škod. Finančně podporuje rekultivaci půdy a  obnovování rybníků.          

Na katastru MČ Praha Ďáblice, kde žijeme, patří  velké rozlohy polí Rytířskému řádu Křížovníkům s červenou hvězdou. Čtvrt století církev čekala na navrácení  polí a lesů. V Ďáblicích Řádu křížovníků patří  i rybníky Parkán, Ohrada a Mratínský potok. Pracovat s navráceným majetkem je pro církve obecně nová starost. Nejsou v lehké situaci. Obzvlášť když vlivem socialistické i kapitalistické ideologie ubývá mužů zájemců o službu v církvi.

Vraťme se k dědictví doby minulé  – špatnému zacházení s půdou, s prameny vody. Dotýká se  Křížovníků s Červenou hvězdou? Určitě ano. V Ďáblicích žijí lidé, kterých se také dotýká stav krajiny.  Žijeme tu a naše zdraví, celá kvalita života obyvatel je ovlivňována krajinou Ďáblic.  Ďáblice jsou sice částí Prahy, ale na rozdíl od centra jsou na katastru Ďáblic pole, je tu pramen Mratínského potoka.  To je danost, které bychom  si měli velice, velice vážit.  Je tu  historie, energie Řádu křížovníků, který v minulosti konal pro blaho lidí. Vážil si půdy vážil si vody. Přes těžké zásahy do krajiny, které přinesla skládka,  Cínovecká, možná prý  přinese největší dopravní uzel hrozící mezi Ďáblicemi a Březiněvsí na severním obchvatu Prahy , jsou tu stále plochy krajiny, kde je  jí možné  navracet přirozenou zdravou vitalitu.                                                                                                                           

Milada Stroblová

Letní zamyšlení ďáblické obyvatelky Milady Stroblové

Jedu do vnitřní Prahy . Stojím na stanici tramvaje. Proti mně přichází asi třicetiletý muž. Upoutá mě  nejprve chůzí – posunují ho ramena , pravé levé, pravé levé.  Připomíná mi opici.  Na dopředu ohnutém hrudníku  oděném do trička je vidět nakreslená veliká lebka  v klobouku  cylindru. Na  uších – na vlastních uších má sluchátka. Jde proti mně . V poslední chvíli než do mě narazí , uhýbám. Nemá  bílou hůl ani brýle…. Je plně ponořen do světa, který mu  přichází skrze sluchátka. Neubráním se a na chvíli  v myšlenkách odcházím  do  rozhovorů  / ČR1, Jan Kraus, ../ s lékařem neurologem, neurofilosofem, kterým z internetu v tyto dny naslouchám.  Názvy rozhovorů např. „ Pozor, IQ dětí se snižuje a mohou za to sociální sítě.“ ………  Co nyní vaše  emoce, vážení čtenáři? Dáváte mi laij nahoru nebo  lajk dolu? Je  na  každém z nás , jak budeme naslouchat  svému vnitřnímu hlasu. Zda pojedeme na vlně stéle se vyvíjejících technologií,  které nás baví, usnadňují nám život , nebo náš vnitřní cit pro přirozenost, pro řád přírody nám položí otázku :    Zacházím dobře  se svým životem?   Starám se o své zdraví dobře?   Jak vychovávám  své děti,  vedu vnoučata, jak vyučuji ve škole?   Zmíněný muž MUDr. Martin Jan Stránský  neurolog  bádající v USA a i u nás pracuje s dokonalými přístroji, které proměřují práci mozku při  různých činnostech.  To, co spolu s dalšími vědci  –  světovými kapacitami předkládá veřejnosti je alarmující. … Záleží jen na každém z nás a na  státu, jak k novým technologiím budeme  přistupovat.   Pomáhají  i ničit. Někde již začali. Ve Francii děti nesmí mít ve škole mobil ani o přestávce.                                                                                                                                                             Až budeme  znuděni  prázdninovým odpočíváním, chvílí zapřemýšlejme, zda  po prázdninách změníme svůj život.                                                                                                                                                               Onomu muži , který mě nabudil energií, abych napsala  to, co jste snad právě přečetli,  posílám  přání , aby  ho osvítil duch svatý a prozřel. Neboť až mu bude smrtka klepat na rameno, bude toužit po tom, aby ho  živoucí člověk držel za ruku. Skrz obrazovku  počítače a sluchátka se  laskává ruka neprotáhne….. Ale možná ho potěší robot. Kdo ví. …. Když na něj bude mít dost peněz.