Kronika Mratínského potoka, 49. část
Putuji podél Mratínského potoka. Vracím se na místa, která již dobře znám. Příroda se proměňuje, člověk také koná – a já mám stále co pozorovat.
Vědci již delší dobu upozorňují, že se klima na Zemi mění. Letošní červen patřil k nejteplejším v historii měření a srážek bylo velmi málo. Ráda bych proto přispěla k lepšímu pochopení problému sucha. Vděčím za to mimo jiné osvětové práci geologa Václava Cílka.
V jednom ze svých posledních rozhovorů vysvětloval, jak se sucho promítá i do hlubších vrstev země. Díky gravimetrickým družicím GRACE, které sledují množství vody uložené v Zemi až do hloubky několika kilometrů, dnes víme, že od roku 2015 se zásoby podzemní vody již nevracejí na dřívější úroveň. To není dobrá zpráva. Programy zaměřené na zadržování vody v krajině a adaptaci na sucho jsou sice připravené, jejich skutečná realizace je však zatím stále nedostatečná.
Proto bych dnes ráda upozornila na nové výsadby stromů v okolí Ďáblic, které jsem při svých toulkách objevila.
Líbeznice si již před časem vytvořily projekt zeleného prstence kolem obce – zelené promenády. O části výsadby směrem k Měšicím jsem již psala. Velkou radost mi v roce 2025 udělala také obnova stromořadí podél silnice z Líbeznic do Hovorčovic. Protože zde často fotografuji, tato změna mi neunikla. Teď už jen zbývá zjistit, jaké druhy stromů zde byly vysazeny.
Moje silvestrovská procházka v roce 2025 začala u skládky směrem k Ohradě. Pochválit můžeme správce skládky – podél oplocení přibylo nové stromořadí topolů a finální část tělesa skládky byla osázena keři. Zdá se mi však, že jich je méně než na starších etapách rekultivace. Uvidíme, zda nové výsadby letošní horké léto přežijí. Při svých vycházkách kolem skládky je budu dál sledovat.
Další cesta mě zavedla za Březiněves. Polní cesta vede od silnice mezi Třeboradicemi a Hovorčovicemi směrem k železničnímu přejezdu a končí u malé kapličky. Nedaleko silnice se nachází oplocený pozemek využívaný Klubem psích sportů. Podél cesty zde roste dlouhá řada mladých dubů. Na jaře jsem jich napočítala přibližně čtyřicet. Domnívám se, že byly vysazeny před více než dvěma lety. Letos se pokusím určit, zda jde o dub letní, nebo zimní.
Na jiné prosincové vycházce jsem chtěla konečně najít nový přechod přes dálnici u Březiněvsi. Zabloudila jsem však na slepou cestu rovnoběžnou s hlavní silnicí. Přesto jsem zahlédla rozsáhlou novou výsadbu stromů pod protihlukovým valem. Nepřehlédnutelné byly zelené plastové chrániče proti okusu zvěří.
Na místo jsem se vrátila na jaře, kdy kvetla řepka. Stromy jsem však nepoznala, a tak jsem napsala na úřad městské části Březiněves. Pan Korint mi ochotně odpověděl, že pozemek patří Maltézskému řádu a je pronajat soukromému hospodáři. Podle dostupných informací zde byly vysazeny rychle rostoucí stromy rodu paulovnie.
Při své návštěvě jsem si však všimla, že mnoho stromků uschlo. Pan Korint mi vysvětlil, že podobné výsadby bývají často financovány z evropských fondů, avšak následná péče již z těchto prostředků hrazena není. Nově vznikající háj proto budu dál sledovat.
Spolek pro Ďáblice otevřel zajímavé téma – cestu z ďáblického náměstí ke hvězdárně. Projekt nazval jednoduše Promenáda.
Ráda bych se připojila k výzvě, aby se napříč všemi volebními stranami našla shoda na vybudování této cesty. Lidé ji používají již desítky let bez ohledu na vlastnické vztahy k okolním pozemkům. Vedla by k jednomu z nejkrásnějších přírodních míst Ďáblic, odkud se otevírá pohled do krajiny.
Výsadba stromů je jednou z cest, jak se připravit na stále častější období horka a sucha. Nestačí však pouze stromy vysadit. Stejně důležitá je jejich dlouhodobá odborná péče. Právě ta často rozhoduje o tom, zda nová výsadba přežije.
22.července 2026 Milada Stroblová
Kdo je paulovnie plstnatá?
Pátrání na internetu
Paulovnie plstnatá pochází z jihovýchodní Číny. Již dlouhou dobu se však vysazuje i v teplejších oblastech Evropy jako okrasný parkový strom.
Je to rychle rostoucí opadavý strom dorůstající výšky až dvaceti metrů. Typické jsou pro něj mimořádně velké, až třiceticentimetrové listy, které jsou na rubu jemně chlupaté.
Kvete v květnu, ještě před olistěním. Její velké zvonkovité květy mají světle fialovou barvu se žlutými proužky uvnitř.
Paulovnie je velmi odolná. Dokáže regenerovat i po požáru, dobře snáší znečištěné prostředí a není náročná na kvalitu půdy. Patří mezi pionýrské dřeviny, pomáhá zpevňovat půdu a svými kořeny omezuje erozi. Nesnáší však zastínění jinými stromy a nejlépe prospívá na otevřených slunných stanovištích.