Kronika Mratínského potoka, část 46
Procházkou po cyklostezce ze Sluh k Mratínu jsem ve 43. části kroniky Mratínského potoka došla do míst, kde se Líbeznický potok vlévá do Mratínského. Na obou potocích jsou u Mratína vodní plochy. Rybník na Líbeznickém potoce je součástí dlouhého mokřadu. Nemá jméno.
Dnes do kroniky zapíšu své zážitky z poznávání rybníka Mratínského.
Přicházím k němu od konce zmíněné cyklostezky. Dál vede cesta podél štíhlých topolů a betonového koryta, do něhož je sveden hlavní tok Mratínského potoka. Rybník není průtočný, je napájen z malé odbočky u topolů. V mapě je označen. Potok, pramenící drobnými pramínky u nás v polích, má již v Mratíně sílu. Na rybníku jsou vybudovány vodní stavby – koryto, dva přepady, které mají odtok vody regulovat a chránit okolí při velké bouři nebo při povodních. Od občana, který má domek na břehu potoka u hlavní silnice, jsem se dozvěděla, že v minulosti se při povodni hráz rybníka protrhnula. Internet uvádí větší povodeň v roce 1947. Jak silná zde byla v roce 2020, jednou zjistím. V Ďáblicích škodila. Pokračující cesta je díky korytu další hrází. Na druhé straně cesty jsou dva domy. Mapa uvádí – mlýn. Je na potoce Líbeznickém, který protéká souběžně s cestou.
U sypané hráze končí betonové koryto vysokým splavem. Zde proud padající vody má svůj zvuk, který jsem zachytila na videu. Nad soutokem potoků je socha vodníka, kterou jsem již dříve zmínila v části, kde píši o řezbáři, který svá díla dává do krajiny Polabí. Mratínský rybník je dle mapy posledním na potoku před Kostelcem nad Labem, kde se do Labe vlévá.
Nezapomenu na svoji první návštěvu Mratína. Už to, že jsem přijela do městečka, jehož jméno dalo jméno potoku, byl svým způsobem pro mě den sváteční. Stejně jako před všemi poznávacími výpravami jsem prvně studovala mapy. Vždy hledám i místo, kde zaparkuji svoje zelené turistické autíčko. Parkovala jsem poblíž odtoku vody z rybníka přímo pod hrází. Zvolila jsem výstup na hráz nejprudší cestou do středu hráze. Chtěla jsem takto poprvé spatřit poslední z rybníků, který byl v minulosti na potoce vybudován.
Náš velmi známý horolezec Radek Jaroš (jsme oba rodáci z Nového Města na Moravě) nikdy určitě nezapomene na moment, kdy dosáhl vrcholu každé z osmitisícovek. Někdo zdolává velehory, já vystupuji na hráze rybníků Mratínského potoka.
Jedna z dalších mých návštěv rybníka začala pohledem do odtokového koryta pod hrází. Průtok vody byl stejný, ale bahno do šířky naplavené na obou březích ukazovalo, že tudy nedávno teklo větší množství vody. Pohled z hráze? Dno rybníka po vypuštění, kterým v nejnižší části protéká rybník napájející zdroj. I tento stav stojí za prohlídku a fotografie.
Z jedné prohlídky okolí vodních hladin soutoku Mratínského a Líbeznického potoka na počátku zimy nezapomenu krásný zážitek. Chladný den, zataženo. Proti mně jede cestou pod hrází paní na kole. U stromu s krmítkem z plastové lahve, umně vyrobeném, sleze z kola a sáhne do plastového kbelíku na řídítkách. Malým hrnečkem nabere slunečnicová semena a nasype je do krmítka. Vrátí hrneček do kbelíku, vsedne na kolo a jede cestou dál. A já už věděla, kam pokračuje! Stejné krmítko je na mladém dubu mezi topoly. S lidmi, které u potoků potkám, ráda zapřádám hovor. Tenkrát jsem stačila jen: „Dobrý den.“
Jsem myšlenkou na cestě pod hrází, zapisuji tuto vzpomínku a moje tělo se při tom začíná jemně natřásat radostným smíškem. A opakovaně, když koriguji text.
Čtenářům nabízím fotografie z podzimu 2024, jara a léta 2025.
-
února 2026
Milada Stroblová