Seriál o Mratínském potoce, část 37
V 2024 roce postihly naši zemi další povodně. Jejich specifikem bylo, že je nezpůsobily přívalové deště. Nepršelo silně, ale nepřetržitě několik dní. Poznávám Mratínský potok, mohla jsem si představit, kde mohou na potoku záplavy nastat. Deště začaly 1. Září. Prognóza počasí v posledních dnech srpna nebyla dobrá. Už druhý den deště půda přestávala vsakovat vodua ta stékala po ďáblickém poli do nižších míst směrem k potoku. Z polí Na Skřivánčí – mezi ulicí Statkovou a skládkou odtékalo 2. září již větší množství vody. Nikoli průzračně čisté ale vody zakalené – vody shumusem.
Nabízím porovnání s mojí foto dokumentací z roku 2020. Velký přívalový déšť 14.8. vyznačil v rouře pod Ďáblickou čáru, druhou jsem označila v září stejného roku. 2. září jsem se na potok do několika míst jela podívat . Z Ďáblic jsem jela do Veleně. Hladina potoka byla ji vysoko, schylovalo se k jeho vylití na cestu.
Prošla jsem tam veřejně přístupná nejohroženější místa, o nichž jsem již psala dřív. Co dlouhodobý déšť v této obci způsobil, se časem dozvím. Chci dokumentovat i vývoj událostí směřující k stavbě 520 pražského okruhu, která se významně dotkne toku Mratínského potoka.
Nyní sdělím, že v lednu 2024 byli zastupitelé Veleně na dalším jednání (viz web Veleně). Vše, co se negativního děje na vodě v krajině je způsobeno tím, že společnost chce žít ve stále větším blahobytu. Odlehčím: Veleňští pozvali k monitoringu vlivu změn klimatu vodníka. V roce 2024 usedl nad potokem u silnice.
Moje cesta vedla dál do Mratína. V roce 2024 byla na břehu potoka hned vedle mostu přes něj započata stavba budovy. V souladu s povodňovým plánem? (s obsahem proti povodňových vyhlášek nejsem seznámena). Fotkami ukazuji, jak druhý den nepřetržitého deště stoupla hladina potoka oprati normálu. U mostu nad potokem jsem postála. Přicházeli sem lidé podívat se „jak to vypadá“. S pánem, který šel venčit pejska a podívat se k potoku, jsem chvíli hovořila. Měl za to, že starší dům blízko břehu proti novostavbě možná vodu pocítí. V Mratíně – tam již dávno přijali pomoc vodníka. Ten sedí u soutoku Líbeznického a Mratínského potoka u bývalého mlýna.
Deště ustaly. Postihly řadu obcí. V Ďáblicích neškodily. Bylo to díky tomu, že nešlo o přívalový déšť trvající asi půl hodiny (s kamarády jsme odhadli). David Prokeš zastupitel propojil všechny potřebné síly institucí, aby se odstranilo obrovské množství dřeva léta se hromadícího na potoku na vstupem vody do tzv. bypassu. Po desetiletích úspěch! Když prudký déšť unášenými větvemi ústí rour uzavře, voda ohrožuje zdraví a majetek lidí na Blatech. Blata jsou součástí naší obce. To jen Cínovecká je od hlavní části Ďáblic odřízla. Jako nejnižší část obce jsou Blata ohrožena nejvíce. Hlukem, vodou, hloubkovou kanalizací, když se poškodí (stalo se ….. nedávno …). O čištění plochy před hrdly dvou rour se stále starají naši hasiči. David Prokeš ač se snaží vyjednávat převzetí této technické stavby, není úspěšný (mrtví brouci , komunikační smrt – nové výrazivo v internetové komunikaci). Podmínky k čištění jsou tu tristní. Dolu k bypassu není schodiště. Sestup na dno nádrže je nebezpečný. O problému se zahlcením dvou obrovských rour dřívím jsem psala po povodni 2020. Zdůrazněme. Voda z Cínovecké je svedena sem. Starat se o čistotu sběrné nádrže pod Cínoveckou by neměla být povinnost Ďáblic.
Ještě se vrátím na pole Na Skřivánčí. V roce 2024 jsem zde fotila pole – majetek RŘK s červenou hvězdou. Publikuji fotografii tzv. údolnice přírodního koryta v poli, kde se deště spojují v tok. Na části oseté mákem poblíž skládky ukazuje další fotografie místa, kde mák nevzešel. V létě zde kvetl mák vlčí. Podobě velmi špatně vzešel mák i hrách na mírném svahu pole mezi Chřibskou a Cínoveckou. Zde na řadě ploch v době kvetení „svítila“ více červená barva květů vlčího máku než bělavá barva květu jedlého máku. Vliv klimatické změny, úbytek humusu díky úbytkuorganického hnojení pole? Zemědělci asi vědí přesněji. Nafotila jsem řadu fotografií. Neopatrností jsem si je zničila. Poslední fotografii jsem pořídila na Silvestra 2024. V tomto roce jsem u prameniště Ohrada byla jen jednou. Na fotografii si všimněte dělení lánu na částí oseté různým osivem – mají zadržovat více dešťů. Při „ zaostření“ u vidíme , že v Ohradě je vidět na dno- zanášení splavenou půdou.
Já budu dál psát kroniku Mratínského potoka. Stejně jako obyvatelé Ďáblic v dávné minulosti chodím a pozoruji, navíc fotím a stejně jako oni zapisuji. Dle mě obsah Ďáblického zpravodaje nezobrazuje celistvost současného života.
23. ledna 2025 Milada Stroblová