Doba od roku 1989 nám dává už 30 let možnost svobodně se vyjadřovat k životu, klást otázky subjektům, které jsou ze zákona povolány k péči krajinu. Na letošním „Zažijme Ďáblice jinak“ jsem s Věrou Prokešovou představila kolekci fotografií, které dokládají zhoršení stavu pramenných rybníků Ohrada a Parkán. Rybníky a potok jsem v Ďáblicích začala fotografovat v roce 2007. Tehdy mě ke spolupráci získal ing. zemědělství Miloš Růžička. Na jeho moudrou vizionářskou větu : „Je třeba obnovit cesty ze středu obce ven do krajiny“. nikdy nezapomenu. Tato věta mě podnítila žít více s krajinou Ďáblic a fotografovat ji. Fotografie Ohrady a Parkánu nabízím touto cestou zveřejněním na tomto webu.
Dne 5. září 2019 vláda jednala o tom, zda zvýšenou ochranu vody a půdy bude řešit změna ústavy ČR nebo ústavní zákon… Co k tomu říci ? Vytvořit zákon neznamená automaticky jeho naplňování. Pokusím se o jednoduché shrnutí vývoje péče o krajinu v Čechách směřující až ke snaze vytvořit zákon. Sedlák, hospodář, soucítící se Zemí, denně pozoroval počasí, půdu a zvěř. Po generace dodržoval tradované postupy péče o krajinu, vylepšoval je na základě zkušeností. Plečkoval, čistil rybník, potok. Hnojil chlévskou mrvou. Byla to dřina. Hospodář si odpočinul jen v zimě. Na letní leteckou dovolenou u moře nebylo pomyšlení. To, co hospodáři dala krajina, půda, les, rybník – zelenina, maso byly z dnešního pohledu bio. Změny ve zpracování orné půdy stále „mocnějšími“ stroji, které osvobozovaly člověka od namáhavé práce, přinesly nové zemědělské postupy. Češtinu obohatila nová slovní spojení: zemědělská výroba, výroba masa. Přišla chemická ochrana plodin proti škůdcům, proti pleveli. Komunisté brutální silou zničili, socialistické kolektivizace přetrhali vztahy majitelů půdy s krajinou. Po roce 1989 byla půda navracena majitelům. Napravilo se tím odcizení majitelů půdy a půdy samotné? Ne všichni vlastníci půdy na ní hospodaří. Pronajímatelé mají často potřebu jen vytvářet zisk. Diktát špatných nařízení našich vlád a EU všech, kteří po roce 1989 o půdě rozhodují aniž vzali rýč do ruky, přinesl další zhoršení stavu půdy. Na Zemi se mění klima. Souběhem všech dějů – změna klimatu a nerespektování přírodních zákonů v péči o krajinu vznikají problémy, které již politici nemohou bagatelizovat. Vláda naší země si krizi přiznala. Vytváří podmínky pro odstraňování škod. Finančně podporuje rekultivaci půdy a obnovování rybníků.
Na katastru MČ Praha Ďáblice, kde žijeme, patří velké rozlohy polí Rytířskému řádu Křížovníkům s červenou hvězdou. Čtvrt století církev čekala na navrácení polí a lesů. V Ďáblicích Řádu křížovníků patří i rybníky Parkán, Ohrada a Mratínský potok. Pracovat s navráceným majetkem je pro církve obecně nová starost. Nejsou v lehké situaci. Obzvlášť když vlivem socialistické i kapitalistické ideologie ubývá mužů zájemců o službu v církvi.
Vraťme se k dědictví doby minulé – špatnému zacházení s půdou, s prameny vody. Dotýká se Křížovníků s Červenou hvězdou? Určitě ano. V Ďáblicích žijí lidé, kterých se také dotýká stav krajiny. Žijeme tu a naše zdraví, celá kvalita života obyvatel je ovlivňována krajinou Ďáblic. Ďáblice jsou sice částí Prahy, ale na rozdíl od centra jsou na katastru Ďáblic pole, je tu pramen Mratínského potoka. To je danost, které bychom si měli velice, velice vážit. Je tu historie, energie Řádu křížovníků, který v minulosti konal pro blaho lidí. Vážil si půdy vážil si vody. Přes těžké zásahy do krajiny, které přinesla skládka, Cínovecká, možná prý přinese největší dopravní uzel hrozící mezi Ďáblicemi a Březiněvsí na severním obchvatu Prahy , jsou tu stále plochy krajiny, kde je jí možné navracet přirozenou zdravou vitalitu.
Milada Stroblová