Seriál Mratínský potok, část 26
Ještě i v tomto dílu seriálu se budu věnovat Miškovicím. Po toku Mratínského potoka půjdeme od mostku z místa, kde začíná cesta Svěceného (toto místo jsem popsala v minulých dílech). Půjdeme po štěpkou upravené pěšině, po dřevěných schodech vystoupíme na silnici, která vede do Mirovic. Přes silnici již vidíme okraj Miškovického háje. Ten je cílem naší vycházky. Hned na okraji háje vidíme informační tabuli.
Radnicí Čakovic zde byla instalována v roce 2022. Fotografií přibližuji tu část, která hovoří o péči vlastníků háje, o rodině Černých. Mratínský potok je v délce asi 100 metru od silnice veden dlážděným korytem. Zpevnění koryta kameny podél břehů je na potoku už od Čakovic. Zde je však koryto kamenem vyloženo i na dně. Mám nade vše ráda přirozený tok potoka. Musím se však přiznat, že pohled do čisté vody, pod níž je vidět kamenné dno, krásná práce kameníků, mě těší. Kdy bylo koryto potoka vydlážděno? Jak probíhá takováto stavba? I toto by bylo zajímavé se dozvědět. Práce na vodotečích není jednoduchá. O té jsem se něco dozvěděla od obyvatele ve Sluhách, dále na toku potoka. Na přiložené mapě vidíme, že Mratínský potok dále krajinou meandruje, zcela přirozeně tisíciletí opisuje neustále pozvolně klesající výšku krajiny.
V letním období je tok díky křovinám těžko přístupný. Z cesty, která je hájem vedena, potok neuvidíme. Když nastane období vegetačního klidu, už se člověk může do zvlněného terénu bez bloudění a klopýtání vypravit. Jít podél potoka dál, zaposlouchat se do jeho hlasu i v Miškovickém háji , jsem nemohla opomenout. Lákalo mě podívat se též na Miškovický mlýn, který se tu nachází. Z hlavní silnice je k němu krátký vjezd, vidíme jen jeho čelní štít. Mlýn se obejít nedá. Postaven byl mezi silnicí, potokem a lesní cestu. Zraku návštěvníků je v létě skryt ve stromoví.
21. ledna 2022, kdy napadla trocha sněhu, mi bylo jasné, že vznikla atmosféra, kterou chci fotograficky zachytit. Krásu toho dne čtenář ocení. Moje zimní vycházka do tohoto místa však měla i svoji stinnou část. Když jsem prostupovala mezi keři bezinek a šla podél potoka, najednou jsem spatřila něco , co mi na chvíli zastavilo dech. Jsou místa na Mratínském potoku, kde se splašky pouštějí bez čištění přímo do potoka. Toaletní papíry zachytávající se o kameny a větve… jasný doklad. Kontrast čistoty toku výše a voda „zabarvená“ … níže…. Asi 50 m dál se nachází čistička odpadních vod. Z ní odtéká čirá voda. Z cesty k ní jsem pořídila ještě další fotografie znečištěné vody.
Moje mysl se do místa pod Miškovickým mlýnem během roku často vracela. Nemohla jsem jinak, v květnu jsem musela znovu na místo. To jsem už znala a tak nebylo těžké se k „soutoku“ křovím prodrat. Ukázalo se, že odtok splaškové vody není stálý. Fotografie dokumentuje jak barvu vody i papíry zavěšené na větvi nad hladinou. Při letní procházce do Miškovického háje jsem uviděla, že v příjemném zákoutí háje přibyly jednoduché dřevěné prvky pro hry dětí. Zastupitelé Čakovic se příkladně o krajinu starají a spolupracují s majiteli háje.
Zvu na procházku do Miškovického háje v kterékoli roční době. Je možné dojít, jak ukazuje mapa, až do Mirovic. Když vyjdeme z háje, jsme již skoro u obce. Zde se před námi otvírá překrásná louka obklopená amfiteátrem vysokých mezí, kde rostou někde olše, jinde smrky, borovice, jsou tam i staré ovocné stromy. O tomto krásném místě napíši více. Časem. Naše cesta podél toku potoka na katastru Čakovic končí. Zastavme se i na náměstíčku Miškovic. Uvidíme zde malý rybníček. Domnívám se, že pramen v místě není silný, protože rybníček nemá odtok. Tak ukazuje i mapa. Z instalované tabule se dozvíme o historii vesničky. Na pěkném místě můžeme chvíli pobýt.
Do Miškovic dojedeme autem. Dá se dobře zaparkovat podél silnice na straně háje. Jsou tu stání. Parkovat se dá i na odbočce k cestě Svěceného. Autobusem se do Miškovic dá jet také.
Milada Stroblová