Proč podléháme konspiracím? – Praha ‒ Ďáblice

Profesor psychiatrie Jiří Horáček mluvil v nedávno odvysílaném rozhlasovém pořadu o principu lidské psychologie, kde člověk snáze přepošle negativní zprávu než zprávu neutrální nebo pozitivní. Dle jeho vyjádření jsme se evolučně vyvinuli tak, abychom žili v nějakých skupinách o 200 až 300 členech, a to nám dělá dobře. Proto se rádi stýkáme, a právě sociální sítě poskytují prostor pro to, aby vznikly uzavřené skupiny. Rizikovost těch skupin spočívá v tom, že se uvnitř zostřuje světonázor v té oblasti, kterou ti uživatelé té konkrétní skupiny sdílejí. Výsledkem je to, že se světonázor lidí, kteří jsou takto těsně navázáni na sociální sítě a jsou součástí nějakých informačních bublin, polarizuje a dochází následně k fragmentaci společnosti jako takové. To je největší rizikový moment, který sociální sítě přinášejí nejen pro duševní zdraví, ale také pro demokracii jako takovou. Český rozhlas spolu s Institutem SYRI a Sociologickým ústavem Akademie věd České republiky před létem představil projekt nazvaný Společnost nedůvěry. V tom projektu se mimo jiné ukázalo, že čím méně věříme v systém, v nějaké mocenské instituce, tak tím víc jsme potom schopni podléhat konspiracím. V digitálním prostředí existuje u lidí myšlenková zkratka, která nám přináší víc negativních zpráv a zkreslení. To u člověka vyvolává pocit nejistoty, a pocit nejistoty je pro mozek jeden z nejhorších stavů, protože mozek potřebuje předvídat. Mozek popisuje prof. Horáček jako stroj. Na předvídání, na odhad toho, co bude v budoucnosti a stroj, který neustále svoje předvídání testuje a nastavuje očekávání. V okamžiku, kdy jsme ve znejistěné situaci, tak předvídání nefunguje, a to je stav nazývaný nejistota. V těle se odehrávají stejné změny jako při stresu. Jinými slovy nejistota a stres jsou synonyma, a psychicky to navozuje úzkost. Výsledkem je zúzkostněný nejistý člověk a ten pro svůj stav začíná automaticky hledat nějaké vysvětlení. A jakmile přijde nějaká dezinformace nebo nějaká konspirační teorie, tak jejich podstatou je, že poskytují komplexním, složitým problémům rychlé vysvětlení. To uleví od nejistoty a jakmile se uleví od nejistoty, obnovuje se v mozku proces učení, a konspirace nebo dezinformace se nesmírně rychle zapíše do paměti a do struktury mozku, což je důvodem toho, proč dezinformace jsou, jak se lidově říká, lepivé. Přilepí se na člověka a je nesmírně obtížné je vyvrátit. Nejistota v mozku má tendenci k tomu, aby lidské myšlení bylo rigidní. Myšlení je buďto rigidní, to znamená, preferuje jedno vysvětlení, nebo je flexibilní, to znamená, pracuje se škálou různých možných vysvětlení. V oblasti prevence je podle mě slovenská vláda o něco dále než my. Z jejich doporučení:

Dvakrát čti, až potom sdílej
1. Rozklikl jsi ten článek? Dočetl jsi to celé? Přibrzdi, neunáhluj se, zamysli se, zda jde o důvěryhodnou informaci, hodnou šíření.
Zdroj
1. Kdo je autor? Znáš ho? Nejde o falešný účet? Odkud čerpá, na koho se odkazuje? Nenaleť na internetový podvod.
Google
1. Úplná bomba plná emocí, o které jsi ještě nikde neslyšel? Použij vyhledávač a zamysli se, proč o tom nikde jinde nepíšou. Víc zdrojů, víc informací.
Ne každý je novinář, kdo má Facebook
1. „Viděl jsem na internetu“ není dobrá odpověď. „Bratr švagrova automechanika říkal, že…“ není dobrý zdroj.
Šířením neověřených informací můžeš ohrozit jiné lidi. V některých případech je to i trestné.
Povídej si s blízkými o internetu.
1. Sociální sítě jsou ještě pořád nová věc a je dobré se společně učit se na nich orientovat. Mějme trpělivost, empatii a snahu pomáhat si v tom, abychom byli co nejlépe informováni.

Martin Tumpach

Tématické vystoupení „Sluníčka“ ve slampoetry od autora Tukana