Seriál Mratínský potok, část 14
Do tohoto dílu seriálu o Mratínském potoku vkládám aktualizovaný text, který byl publikován v Ďáblickému zpravodaji.
Pozvání na vycházku do ďáblické krajiny – k prameništi Mratínského potokaNa katastru Ďáblic se nachází nemalé plochy polí. Každoročně tu můžeme vidět nejrůznější v minulosti nevídané plodiny. Řepku nepřehlédne nikdo. Před lety jsme pod Hřenskou obdivovali modře kvetoucí vonící pole. Byla tam vyseta svazenka vratičolistá. Bohatá vůně a pastva pro včely. Svojí barevností již několikátým rokem na sebe upozorňuje jetel inkarnát vínově rudé barvy, který letos rozzářil pole okolo Billy u Březiněvsi a lán na evropském rozvodí. Letos byla na nejbližším lánu Ďáblic Na skřivánčí vyseta pšenice. Svah od polní cesty do Zdib k ulici Ďáblické je jakýmsi přírodním amfiteátrem, kde mnoho drobných pramínků dává vznik Mratínskému potoku. Pan Roučka pracovník firmy Agro Kmínek mi sdělil, že by občané neměli do polí vstupovat v době aktivní vegetace. Po žních nastala vhodná chvíle. Nastal čas projít se po polích k rybníku Ohrada. Nejbližší vstup k prameništi je od brány skládky komunálního odpadu a z polní cesty do Zdib, která začíná v ulici Statkové. Před několika lety, kdy v Ďáblicích aktivní občané zorganizovali poprvé akci Zažít Ďáblice jinak, kdy jsme silnici okolo základní školy proměnili v korzo, jsem připravila se svolením RŘK naučnou stezku jejich statkem. Brána ze statku na cestě směrem k Ohradě nám byla otevřena. Kdo měl zájem mohl k prameništi projít. Do budoucna – je jen na spolupráci vedení naší obce a představitelů řádu dohodnout se a čas od času občany pozvat do velkostatku Křížovníků a umožnit jim zajít k prameni Mratínského potoka tou správnou cestou.
Přidávám fotografii, která dokumentuje nejjednodušší dělení velkého lánu v okolí Ohrady na menší části v souladu s nařízením ministerstva zemědělství /moudrým/ dělit lány na pole do velikosti 30 hektarů terasováním. Lán pšenice byl předělen pásy lničky – první vlaštovka zájmu zemědělce zadržet vodu v krajině Ďáblic.
Procházka po toku potoka z Ďáblické ke Chřibské
Je tu podzim, přichází zima. Plodiny jsou sklizeny, půda polí zpevní chladem. Kopřivy a palach /rákosí/ na břehu Mratínského potoka uschne, stromy uvolní listí. Je možné tok potoka dobře prohlédnout. V zimním období můžeme v procházkách k Mratínskému potoku pokračovat. Uvidíme tok potoka, jeho krásu i jeho letité znečišťování … i plasty. Od mostku přes potok na Ďáblické můžeme podél potoka jít několik desítek metrů. Přijdeme až k mostku u ulice Chřibské. Zde probíhá stavba – odkanalizování Ďáblic související s nárůstem výstavby. Bude nutné se zde otočit a vrátit se zpět stejnou cestou. Po dokončení stavby bude možné přes mostek přejít a Chřibskou se vrátit na křižovatku Ďáblická Kostelecká.
Nelze přehlédnout tzv. multifunkční objekt pro odkanalizování vody z Cínovecké. O něm však v dalších dílech seriálu.
Ďáblice nechali v nedávné době vypracovat povodňový plán. Dle něj je nutné kontrolovat stav toku spolu s majiteli, kteří jsou odpovědní za jeho údržbu. Na webu naší městské části nalezneme zápis z prohlídky, kterou pan místostarosta Hrdlička svolal na 22. října roku 2020. Z textu uvádím část , která mapuje stav místa, kde majitel břehů Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou má provést potřebný úklid větví i spadlých stromů v úseku, kam zvu na procházku. Mratínský potok na našem katastru během roku navštívím několikrát. Mohu sdělit, že úklidu přírodního materiálu a plastů zde v zimním období 2020- 2021 nedošlo. V dokumentu nalezneme i „ kilometrovník“ toku. Dovídáme se, že celý tok Mratínského potoka má délku 15,25 km.
Ve svátek dušiček svátek zemřelých jsem položila kytičku a rozsvítila svíčku u kříže, který se nachází u silnice při vjezdu na skládku komunálního odpadu. Chodím sem vzdát úctu zemřelým občanům Ďáblic (Davlic). Těm, kteří zde staletí žili v plném sepjetí s krajinou. Vážili si potoka, vodu denně potřebovali pro svůj život, každý kousek suchého dřeva jim dal teplo. Připomenu si Akci K , kterou komunistická strana likvidovala církevní řády v 50. letech minulého století. Vzpomenu likvidaci selského stavu zestátněním zemědělské půdy, hrubé ponížení rodin, které byly po staletí v denním kontaktu se svojí půdou. V tom nejpřirozenějším vztahu, v lásce, tvořili výživu českého národa. Do dnešní doby je tento vztah zpřetrhán. Jen na asi 30% rozlohy polí po restituci hospodaří vlastníci.
A mám i radost, protože podle množství svíček a květin u kříže nejsem jediná, kdo sem přichází.
23.11.2021 Milada Stroblová