Slovo údolnice jsem zařadila do svého slovníku nedávno. Když Pražská vodohospodářská společnost na jaře roku 2022 představovala na zastupitelstvu projekt odvodnění Ďáblic slyšela jsem toto slovo, když se mluvilo o úžlabí , které příroda vytvořila pod Skřivánčí, pod polní cestou na Zdiby (z jedné strany ulice Statková, z druhé skládka). Laicky řečeno, Jde o údolí ve svahu. Tudy stékají deště, když je půda vodou nasycená a nepřijímá.
2
Jak už jsem psala dříve, když jsem u potoka , zkoumám i okolí. V roce 2022 jsem si v Miškovicích povšimnula travnaté proluky v zástavbě kolmé na tok potoka. V lednu 2023 jsem do tohoto místa zavítala již potřetí. Udělala jsem tu co nejdokonalejší průzkum. Mezi ulicemi Machnovou a Chmelířovou se nachází travnatá údolnice. Čekala jsem na den, kdy vysvitne slunce a budu snad mít lepší podmínky pro její fotografování. Moje výprava se tentokrát stala dobrodružnější než jindy. Zastihlo mě doslova aprílové počasí.
3
Prohlédněte si výsledky mého pozorování. Domnívám se, že jsem pochopila , co tu bylo lidskou rukou vytvořeno. Předkládám čtenářům seriálu několik fotografií, které dokumentují přirozený tvar krajiny a jemné změny, které zde udělal člověk. Je možné tvar krajiny trochu upravit, dešťovou vodu nechat trochu déle na povrchu, nechat ji vsakovat, regulovat její odtok a zlepšovat mikroklima místa.
456
Přidávávám fotografické letecké záběry místa, které spolu s mými fotografiemi vytvářejí příběh, jsou podněty k reflexi, pobídkou k podobnému konání. Zvu i na prohlídku místa. Víte, kdybych byla učitelkou, bylo by mi jedno, že třeba učím cizí jazyk, vzala bych žáky do tohoto místa a ukázala jim, jak je moudré, laskavé k přírodě, člověku, když vznikne takováto úprava místa. Tak jak já vnímám život, je prvořadou náplni práce pedagoga vést děti k úctě ke krajině, k přírodě. Klimatické změny na zemi jsou nezpochybnitelné. Při výstavbě sídel ( zpevnění ploch asfaltem a dlážděním) dokázal člověk v krajině napáchat škody. Je možné však reagovat citlivěji. V Ďáblicích na úpravy svahů nad obcí zatím čekáme. Při procházce k hvězdárně vnímejme , jak se zde asi voda při bouřce valí. Nemálo řidičů pocítilo, co to je, mít přední sklo auta ve vteřině zalito vodou z „laguny“ u křižovatky Hřenská Kučerové.
078910
0 proluka směřující k Mratínskému potoku, pohled od břehu potoka mezi ulicemi Machnova a Chmelířova, alej Svěceného, 2 pohled na sklon , po pravici ulice Chmelířova, stíny kreslí tvar údolnice , 3 zatáhlo se , bude pršet ?, 4 – 5 i bez slunce jsou znát dvě malé hrázky, které vytvářejí široké mělké dolíky mající svůj účel, 6 rýha s kamenným ložem na odtok vody z ulice Chmelířovy, ulice je dlouhá, zahýbá v pravém úhlu, má sklon k údolnici a nemá odkanalizování, 7 ve svahu k potoku vodou vyhloubená rýha , opět vysvitlo slunce – na vyfotografování Mratínského potoka, 8 – 9 letecké snímky dokumentující vývoj místa, 10 letecký snímek z bez data – dokumentuje umělý vznik prohlubní k mírnému zadržení dešťové vody, letecké snímky z e Seznam Mapy.cz odpoledne 10. ledna
V tomto díle seriálu poprvé uvádím název Třeboradický potok. Ten pramení v sousední Březíněvsi. Dostal jméno podle Třeboradic – obce, kterou protéká. Vlévá se do Mratínského potoka a to v Mirovicích. Od Mratínského ptoka v Čakovicích je k Třeboradickému potoku jen kousek cesty. Asi půl kilometru. Za Cukrovarským rybníkem se nachází historická cesta. Ta vede do polí, k Třeboradickému potoku a dále až do Třeboradic.
V tomto dílu seriálu zvu čtenáře k procházce od mostku k mostku jmenovaných potoků. Na okraji Cukrovarského rybníka přejdeme po mostě Mratínského potoka a vydáme se po staré cestě podél sídliště. Před třemi roky jsem tuto cestu po znala ještě hlinitou. Nedávno byla vyasfaltována. Cesta má jméno jako ulice – Tryskovická. Život se tu radikálně změnil. Novodobé sídliště bylo postaveno na území, které jsem sama nepoznala. Letecké mapy z roku 2003 a 2006 ukazují, že plochy mezi Čakovicemi a Třeboradicemi nebyly z určitých důvodů vhodné k osévání. Můžeme se domnívat, že tato místa byla mokřejší. Vztah ke krajině a se znalostí charakteru půd a spodní vody místa architekti promítnuli do návrhu usazení domů do přírody, který velmi oceňuji. Domnívám se, že se tak často nevidí. Tohoto místa se popisem znovu dotýkám (psala jsem o něm v 21. dílu) neboť vím, že je důležité informovat o moudrých řešeních výstavby bytových komplexů. Je třeba obce podněcovat k podobnému přístupu. Myslím tím i Ďáblice. Na vršku malého svahu, který cesta opisuje, si všimneme dvou terénních úprav. Jsou tu vyhloubené různě velké prohlubně, které slouží k zadržování dešťové vody ze střech domů. Zde se zpomaluje odtok vody, zlepšuje se klima městské aglomerace. Jdeme dál.
Když poznávám potok a jeho břehy, snažím se vnímat také charakter krajiny v okolí. Historická cesta do čakovických polí a též do Třeboradic byla kdysi dávno osázena ovocnými stromy. Všimneme si, že místa po odumřelých stromech byla v této ovocné aleji oživena mladými stromky. Na mezi tu byla umístěna edukační tabule vysvětlující význam ovocné aleje. Asfaltová pěší zóna slouží aktuálním potřebám. Rodiče s dítkem v kočárku, běžci ji velmi ocení. Je tu stále živo. Mezi ovocné stromy byla vložena různá posilovací nářadí. Matriál dřevo. Při procházce uvidíme po levici nejspíš i vlak, který tudy z Čakovic projíždí směrem na Neratovice, dál na Mladou Boleslav. Asi po střech stech metrech přicházíme k mostku přes Třeboradický potok. Úpravy okolí potoka v tomto místě jsem již sama mohla sledovat. Proběhly během posledních dvou let. Znovu ráda upozorňuji na práci místo starostky Soni Černé. Třeboradice stejně jako Miškovice patří pod čakovickou radnici. Staré stromy zde nejen ovocné byly doplněny novou výsadbou i směrem do obce. Na trávník byly uloženy dřevěné hranoly. Stejně jako lavičky slouží k posezení. Co přibylo v roce 2022? Napravo od hlavní cesty za mostkem je plochými kameny vydlážděná krátká cestička. Má vůbec smysl? Zve: „Člověče pojď dál. Pod křovím zde probublává Třeboradický potok.“ Trávník mezi cestou a potokem je vysečen. Můžeme zout boty a jít bosí. Tato realizace, jak se říká: „Ta mě dostala.“ Takovým to způsobem vyjádřit vztah k přírodě…. Radost a dojetí. V blízkosti byla v roce 2022 vysazena lípa. Byla to jistě slavnostní akce. Na oplocení stromu visí přáníčka dětí z mateřské školy. „ lípo, ať se ti zde dobře daří“ dětskou rukou psané. Při podzimní návštěvě jsem zde již uviděla krmítko pro ptáčky….. novátorské, levné, určitě funkční. S lipou sousedí další naučná tabule. „Poznejme pole a život na něm!“ Při své první objevitelské cestě jsem na kraji Třeboradic hledala místo, kde potok vteče do roury a tou je odveden do obecního rybníka obdélníkového tvaru. Při návštěvě třeboradického náměstí totiž zjistíme, že potok v obci koryto nemá. Prodrala jsem se křovisky a místo, kde se tok potoka změní, našla. Vzhledem k tomu, že nadále přetrvává stav břehů Mratínského potoka v Ďáblicích takový, jak jsem ho popsala v minulých dílech seriálu, zvu ďáblické občany na procházku mezi mosty. Budete potěšeni.
1-3 stará ovocná alej, 4 most přes Třeboradický
potok, 5-7 cestička k potoku, 8 Třeboradický potok se starým kamenným patníkem, 9-12 většina
lidí už se nedotýká zemědělské půdy,
ztráty vztahu k ní je třeba
napravovat, 13 přírodní cesta
podél potoka proti jeho toku , 14-16
úpravy terénu – ochrana proti
vysušování krajiny i proti povodním,17 -19 mapy
V následujícím dílu seriálu o Mratínském potoku vás zvu do míst poblíž Miškovic. Touto obcí potok protéká. Cestu začneme v místech poblíž středu obce, od rynku s rybníčkem. Do MIškovic na výlet se dá dojet od obchodního centra Čakovice – od Globusu autobusem č.140. Ve všední den autobusem 202. Auto ve středu obce zaparkujeme hned nalevo proti miškovickému rybníčku. Zde začíná naše vycházka. Letos v roce 2022 jsem tu byla v březnu, květnu a v říjnu. Místo poblíž mostku přes potok , o kterém chci psát nejprve, je zvláštní tím, že se tu spojil dávný záměr vysadit poblíž potoka malý hájek a novodobý přístup – záměr vybudovat místo pro odpočinek, sport a běhání „suchou nohou“ mezi poli. Cesta z obce vede přes mostek do polí směrem k Třeboraticím . Část polní cesty zde byla vyasfaltovaná. Výsadbu sakur podél této cesty by mohl architekt krajinář trochu kritizovat. Hospodář starých časů by tu sázel ovocné stromy. V okolí jsou však pole nejspíše chemicky ošetřovaná …. Život na vesnici se změnil. Obrovské zemědělské stroje nahradily práci mnoha rukou. (i když se s tím související scelení polí do lánů vývojem ukazuje jako chybné) Podél potoka směrem k Čakovicím jsou cesty přirozené, denně hojně prošlapávané. Člověk nezapře svou sebezáchovnou potřebu nacházet klid v přírodě a u tekoucí vody. Potok z Čakovic do Miškovic byl v minulosti regulován a jeho břehy byly obloženy kameny. Miškovice jsou ve správě čakovické radnice. Díky mému pozorování prácí u rybníků v Čakovicích jsem zde v Miškovicích poznala dílo místostarostky Soni Černé a kolektivu jejích spolupracovníků (viz minulé díly seriálu). Po straně asfaltky byla vybudována přírodní tělocvična. Oplocený prostor poblíž potoka, který jsem fotila na jaře, byl vybaven dřevěnými prvky pro hry dětí. Je tu budka s lavičkami na posezení skupinky návštěvníků. A pro mě novinka – stojan s mobilním nářadím na opravu kola. Potřebu odklízet větve ze břehů potoka dokumentuji fotografií (vzpomeňme – na úklid větví na ďáblické části potoka stále čekáme – též v minulých dílech seriálu).
Délku svojí procházky si můžeme zvolit podle svých možností. Z Miškovic na most Bělomlýnské ulice (silniční most přes potok) je možné jít po obou stranách potoka. Z Miškovic je možné po levém břehu potka dojít až k parku u Zámeckého rybníka a Lidlu. Část druhého břehu potoka tvoří čakovická zástavba. Nachází se tu také sběrné suroviny či sběrný dvůr v jejichž okolí není snadné udržet pořádek (známe to dobře – výjezd z Ďáblic směr skládka). Po řadě návštěv těchto pěkných míst chci ďáblické občany k potoku pozvat. V seriálu jsem popsala, že v Ďáblicích takovéto příjemné procházky podél potoka zatím nejsou možné. Projekt revitalizace potoka z roku 2013 pořízený Čakovicemi a veřejně prezentovaný i Ďáblicemi byl novelizován a představen Milošem Růžičkou a panem Prátem, který vystupoval za Řád Křížovníků na zasedání zastupitelstva v jarním období 2022 je zatím na papíře. Jeho realizace bude po proběhlých komunálních volbách na novém vedení Ďáblic. Při říjnové procházce, kdy opadává listí, usychají traviny a kopřivy, se mi na potoku odkryly pro mě úžasné objevy …. o tom příště.
Popis fotografií: 1 -2 jsme v Miškovicích na rynku, 3-4 příchod k Mratínskému potoku od rynku v březnu a říjnu 2022, 5 potok přitékající do Miškovic, 6-8 hájek v ročních období, potok se nachází těsně vlevo, 9-12 polní cesta upravená pro sport,13 – 14 příjemné přírodní prostředí u potka , 15 upravená cesta a nové schody – vstup na silnici směrem k Miškovickému Mlýnu, 16-17 cesty od miškovického mostku k Čakovicím, 18-19 u Bělomlýnské ulice se nachází zahrádkářská kolonie s Čakovicemi spojená mostkem, 20 okolo sběren odpadu a surovin se hůř udržuje pořádek, 21 úklid větví, 22-24 radost z fotografování přírody.
Vzpomínám, že v dětství už asi v deseti letech jsem kreslila luční květiny a dávala jsem je doma do váziček. Ve svém skautském období jsem se naučila ty nejkrásnější květiny poznávat. Nyní jsem v důchodu. V přírodě pobývám co nejvíce a přírodu dál poznávám. Mám i více času na zamyšlení. Je pro mě nejvyšší čas odpovědět si na otázku: Proč žiju? Proč nejrůznější strasti, které mi život přinesl, jsem dokázala hojit balzámem přírody?
V tomto dílu seriálu přináším příběh páru
slípky zelenonohé, který jsem spoluprožila u Zámeckého rybníku.
Před čtyřmi lety 12. srpna 2018 jsem na Zámeckém rybníku spatřila ptáka, který mi učaroval. V takových chvílích říkám : „Pán Bůh tě pěkně vymaloval!“ Tykám tvorům i květinám, které vidím poprvé a oslní mě svou krásou. Doma pak je můj objev téma pro celou rodinu. Zeť z mého popisu hned věděl, co je to za ptáka a stejně vzal chytrý mobil a všichni jsme sklonili hlavu nad malou svítící obrazovkou. Neznámý pestře zbarvený pták byla slípka zelenonohá.
Moje vnoučata předškolního věku v těchto chvílích zkouším: „Může nějaká továrna takovéto ptáčky ( kytičky) vyrobit?“ Popovídáme se o kráse přírody , její nenahraditelnosti. A učíme se spolu úctě k ní projevené ochranou. Po rekonstrukci Zámeckého rybníka se ptactvo na jeho hladinu začalo vracet. V květnu jsem pochopila, proč byl ve vodě položen velký plochý kámen, který částí vyčníval nad hladinu. (foto 4) Při jedné návštěvě jsem uviděla, že slípky se na rybník vrátily, kámen přijaly a vystavěly si na něm hnízdo. Život páru jsem často pozorovala. Vždy, když jsem k rybníku přišla, stál na břehu člověk a pozoroval hnízdící samičku.
Od jedné paní jsem se dozvěděla, že samička snesla 8 vajec. Přesto, že hnízdo bylo blízko břehu, samička se nenechala vyplašit, ani z hnízda vylákat soustem rohlíku. Poznala jsem samečka. Pilně nosil na hnízdo další a další kousky přírodního materiálu, který sbíral u břehu. Plaval jaksi nakřivo. Když vyskočil na kámen, uviděla jsem proč. Sameček nemá prstíky levé nožky. Svůj hendikep ho však neodradil od péče o svou partnerku a o budoucí potomstvo. Zjistila jsem si, že tento pták sedí na vejcích tři týdny. Vyklubání mláďat se mi však nepodařilo zachytit. Škoda.
Jeden den jsem k rybníku nepřišla a další den bylo již hnízdo prázdné. Obešla jsem celý rybník, chodila jsem po kraji zámeckého parku, rodinka slípky zmizela. Uběhlo několik týdnů a na hladině rybníka se znovu jedna slípka objevila. Mimo kachny však na rybníce přibyli čtyři hnědaví ptáci. Zeť mi okamžitě vysvětlil, že jsou to nejspíše mláďata. Sedla jsem k počítači a otevřela Wikipedii. Už jsem cítila, že se o tomto ptáku chci dozvědět něco více. S poděkováním encyklopedii volně interpretuji informace o životě tohoto krásného ptáka.
Přeji vám
čtenářům , aby vás můj malý foto
dokument o životě páru krásně zbarveného
ptáka potěšil.
Převzato z WIKIPEDIE
Samec slípky zelenonohé dorůstá mírně větších rozměrů než samice.Tělo ptáka je leskle černé s modravým nádechem, Hřbet a křídla jsou hnědá.Pozoruhodné jsou jeho žlutozelené pařátky, Přenádhernou ozdobou slípky je červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou.Na bocích jsou nápadné linky bílých per. Končetiny má opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci. Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší. Mladí ptáci jsou převážně hnědí. Slípka zelenonohá náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa. Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná. Ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Na českém území hnízdí přibližně 5 000–10 000 párů a zimuje okolo 700–1500 jedinců. V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druh. Během hnízdění slípka žije v pevném svazku. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště. Na vejcích samička sedí zhruba 3 týdny. O mláďata pečují oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí. Od rodičů se vzdálí obvykle málo týdnů poté. V jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce vajec rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečovávání vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá se dožívá maximálně 11ti let.
30. srpna jsem šla na další obhlídku rybníka. Nespatřila jsem žádnou slípku, hnízdo na kameni bylo rozmetáno větrem. Zní to jako smutný konec příběhu. Ne ne, to je jen konec jedné etapy života. První monitoring hnízdění jsem zaznamenala 29. května, snímky 21 – 24 jsou pořízené 22. srpna. Hnědí ptáci se zelenožlutýma nohama byla opravdu mláďata. Po vylíhnutí se zcela určitě rodina slípky uchýlila do utajeného nocležiště v parku.
fotografie : 1 – 3 klidné místo u Zámeckého rybníka, kde hluk z Cínovecké neslyšíte, 4 hnízdiště, 17 stulík žlutý, 21 – 23 mláďata slípky , nohy mláďat nezapřou svůj původ, 24 některý z rodičů 22.srpna 25 první setkání se slípkou zelenonohou 12.září 2022
Ve dvacátém dílu seriálu o Mratínském potoku jsem se dostala na okraj katastru Ďáblic. S lístkem vrby poplujme dál do katastru čakovického. Prošla jsem terén poblíž potoka za Globusem a dále až po silnici do Třeboratic, pokud to jen šlo. Tato místa jsou plně poznamenána způsobem života moderní civilizace. Jak jinak, je třeba to přijmout. Na břehu potoka stojí přečerpávací zařízení hloubkové kanalizace do čističky na Císařském ostrově Vltavy. Jsou tu k vidění různé haly a obrovské roury vedoucí od třeboratické teplárny. Zelenou oázou tu však najdeme. Hned za hranicí katastrů za hotelem Aura je rovná travnatá plocha se stromy a keři. Mratínský potok se tu skrývá v hloubi pod svahem na jejím okraji. Pro stromy a keře ho neuvidíme. Ani neuslyšíme zurčení vody. Hluk provozu Globusu to neumožňuje.
Vypravíme se dál podél potoka až k Lidlu. Zvu Vás na letní procházky po pěšině mezi potokem a čakovickými rybníky. Věřte, stojí to za to. Blíže Ďáblicím je Čakovický rybník, užívá se i název Cukrovarský (sloužil při zpracování řepy cukrovky v sousedním cukrovaru), níže je Zámecký. Je poblíž silnice vedoucí vedle zmíněného obchodního domu. V posledním roce Čakovice udělaly pro přírodu a lidi skvělý kus práce. Zásluhu na tom má místostarostka paní Soňa Černá, která řídí zde spolupráci úřadu a firem, naplňuje úkol, který pro Čakovice přijala – péči o životní prostředí. Břehy okolo potoka a Cukrovarského rybníka byly v předjaří 2022 vyčištěny od náletových dřevin a suchého roští. Vyklučení dřevin byla určitě práce nelehká. Svahy nad potokem jsou příkré. Ještě, že existuje technika. Člověk si už nedokáže představit, kolik práce by bylo s vyřezávání náletů ruční pilou.
Na jaře byla u Cukrovarského rybníka instalována tabule informující o plánech revitalizace potoka a okolí až k Lidlu. Vyfotila jsem ji k přečtení. Projekty na potoku a na obou rybnících představuje paní Černá i v krátkém filmu. Za potokem bylo po roce 1989 postaveno sídliště. Dle několika tamních obyvatel, se kterými jsem dala řeč, část sídliště stavěla holandská stavební firma. Uvidíme tam úpravy terénu vedené tak, aby dešťová voda neodtékala kanalizací. Je vedena po povrchu avšak řízeně.
Doporučuji vám po procházce okolo rybníků i návštěvu přilehlého sídliště. Přikládám více fotografií. A co uvidíte za Lidlem? Jeďte se podívat. K rybníkům chodím často. Potřebuji je, těším se na ně. Vždy tam mohu pozorovat něco nového. Je třeba tam dojet autem nebo autobusem. Je to však od pramene potoka nejbližší místo, kde je možné si odpočinout.
Pohled na Cukrovarský rybník
1. července jsem na výpravu k Zámeckému rybníku vzala vnoučata. Na břehu jsme viděli chlapce asi čtrnáctiletého, který pozoroval vodní přítok do rybníka jako přírodovědec. Oslovila jsme ho. Nestačila jsem se divit. Hoch popisoval tamní přírodu, názvy v parku objevených živočichů uváděl i latinsky. O životě u rybníků napíši více v dalších dílech seriálu.
Které části Mratínského potoka na katastru Ďáblic jsem se ještě popisem nedotkla? Je to část, jíž jsem se trochu vyhýbala, protože na ní vznikají problémy, které se zhoršují. Čekala jsem, dojde li ke změně, kterou budu moci radostně popsat. Jde o část potoka od silnice Ďáblická k ulici Chřibská. Dále pak o část potoka od Chřibské pod Cínoveckou. Problém těchto míst vzniká jíž na velkém lánu mezi dlouhou stodolou Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou RŘK a skládkou. Odhaduji třicet let zde půda nedostává výživu z hnoje. V půdě ubývá humus, který zadržuje vodu. Ďáblice již zasáhly přívalové deště. Stále je třeba mít na paměti, že Ďáblice leží na úpatí svahu. Dešťovka padající na zmíněný lán o rozloze větší než 70 ha, odtéká přes Ohradu dál potokem pod mostkem v ulici Ďáblické. Za starostky D. Ševčíkové byla původní užší roura o průměru 600 mm odstraněna a byla tu vybetonována propust oválného tvaru o průměru mezi 1500 – 1600 mm.
5.
Silnější deště nedostatečně vstřebané půdou odtékají z velkého pole pod silnicí otvorem bez problémů. Po velké povodni 14. srpna 2020 jsem nad silnicí Ďáblickou nezaznamenala, že by zde došlo k rozlivu vody po polích – zadržení deště v místě spadu, tak jak je doporučováno a je moudré. Mezi Ďáblickou a ulicí Chřibskou jsou břehy potoka z obou stran porostlé stromovím a keři. Toto místo přinejmenším od roku 1989 nebylo čištěno od větví a dalších odpadu. Mezi Chřibskou a Cínoveckou je potok rozšířen a vybetonován. Nad tímto místem ústí do potoka velká roura přivádějící vodu z dešťové kanalizace Ďáblic. Do betonového koryta je svedena i voda z povrchu D8 z Cínovecké. Úkolem této vodohospodářské stavby je zregulovat obrovské množství vody, které se sem navalí při přívalovém dešti. Inženýři virtuálně popsali možné děje, které zde mohou nastat, když dojde k velkým srážkám. Souběžně s přirozeným korytem potoka, byl zde vybudovat tzv. BYPAS – zatrubněný odtok vody. V této technické stavbě začíná dvěma rourami o průměru 150 cm, před nimiž jsou umístěny mříže (česlo), které zachytávají deštěm splavený materiál, který nesmí vniknout do rour. Roury odvádějí vodu pod poli a končí za zástavbou na našem katastru ústím opět do Mratínského potoka. Představme si přívalový déšť 14. srpna 2020. Voda ze zmíněného lánu a okolí strhává na březích potoka pod Ďáblickou ležící větve, unáší je dál. Mříže česla v celé své výši zadrží nečistoty.
8.7.
Česlo se ucpe. Voda se pak valí přes přepad na část obce za Cínoveckou na Blata, kde poškozuje majetek obyvatel. Je jasné, že všechny deště průběžně odnáší neodklizené větve a plasty a ty se na mřížích zachycují. Je zcela logické, že prostor před česly je nutno pravidelně a často kontrolovat a čistit. Psát o této části potoka Ďáblic jsem odkládala díky absenci čištění břehů potoka a problémům na česle. Přála jsem si, abych zde mohla napsat: Nádrže už mají stanoveného správce, česlo se pravidelně kontroluje a čistí. Opak je pravdou. Stavba, kterou zadal Magistrát hlavního města Prahy za třicet let nebyla předána, Magistrát sám se o ni nestará. Břehy potoka jsou prozatím stálým zdrojem větví. O čištění česla se starají obyvatelé z Blat, kterým hrozí povodeň.
1.
Kde je chyba? Jedno je nezpochybnitelné. Zastupitele volíme my občané proto, že určité úkoly, které je nutné pro zdravý život obyvatel obcí vykonat v našem společenském systému, nemůže udělat sám jeden občan. Na starostovi obce leží odpovědnost za realizaci velkých děl, která obec nevyhnutelně potřebuje. Starosta je povolán k tomu komunikovat se subjekty, se kterými pro realizaci potřebuje spolupracovat. Od roku 1989 mají Ďáblice třetího starostu. Miloš Růžička je starostou dvanáctým rokem.
12.
Léta běží a nejistota, kdy se ucpe česlo, visí stále ve vzduchu. S věcí v nedávné době pohnuli tři muži. Martin Tumpach místostarosta do roku 2018 jednal v řadě kanceláří a postupně se dopídil, že nemají-li Ďáblice povodňový plán, věc se nepohne. Nyní ho naše MČ už má zásluhou spolupráce místostarosty Jana Hrdličky, zastupitele Davida Prokeše a úředníků. Děkujeme. Po té v letech 2020 a 2021 proběhly na potoce Ďáblic protipovodňové prohlídky. Tak tomu bude každoročně. Majitelé toku a majitelé břehů potoka jsou informováni o svých povinnostech, jejichž splněním je provedena základní prevence proti povodni. Při prohlídce se upozorní na závady, majitelé břehů potoka jsou vyzváni k nápravě. Břehy potoka mezi Ďáblickou a Chřibskou jsou v majetku Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou a za čistotu břehů odpovídají. V době dvou období vegetačního klidu řád úklid nezorganizoval. Představme si ještě, co obnáší úklid. Organizátora, pilu, rukavice, pevné boty, nákladní auto. A ochotu ke spolupráci členů řádu, radních Ďáblic , farníků a občanů, kteří chtějí pomoci, protože nejsou ke krajině Ďáblic lhostejní. Za bezproblémový průtok vody v potoku zodpovídá Povodí Labe. Tato organizace na potoku již pracovala. Mám informaci, že hasiči Ďáblic několikrát česlo čistili.
6.
Potok teče dál až do Labe. V Ďáblicích v místě spadu nezadržená voda zhoršuje povodně na potoku ve Veleni, Sluchách a Mirovicích. Nejde jen vodu z výše uvedeného pole pod cestou do Zdib, jde o vodu ze svahů nad naší městskou částí od Dolních Chaber, Ďáblického háje a hvězdárny….
3.
Snahy o odvodnění Ďáblic mají bohatou historii.….. Na posledním představení projektu odvodnění Ďáblic Pražskou vodohospodářskou společností a.s. o zadržení dešťů v tak zvaném extravilánu (pole a louky) nebylo nic řečeno. Informace o besedě a o návrhu řešení odvodnění Ďáblic a to včetně úprav polí k zadržení vody v Ďáblickém zpravodaji nebylo radními sděleno rovněž nic.
11.
Při mých cestách dál po toku jsem oslovila občany bydlící u potoka ve Veleni. Bojí se již každého deště. Veleňští radní připravili projekty odvodnění. Mohu zde přiložit foto publikace, pomocí které Veleň žádá o pomoc Prahu. Povodně v okolí Veleně zhoršuje totiž i velký nárůst zástavby severního okraje Prahy. Dešťovku je nutno co nejvíce zadržet na polích a nevsáknutou zregulovat poldry, retencemi. Funkční ďáblickou retenci jsem již představila v 17. dílu seriálu.
9.10.
Jaro 2022. Český svaz ochránců přírody vyhlašovatel
celostátní akce Ukliďme Česko motivoval již po několikáté i ďáblické radní k výzvě , aby se občané
Ďáblic připojili k úklidu
v Ďáblickém háji. Několik členů
Spolku pro Ďáblice, kteří jsou si vědomi toho, že místa na potoku pod Ďáblickou je nutné uklidit neodkladně, se vypravili na zmíněná místa. Vyvezli jsme dva vozíky
za auto odpadu převážně nepřírodního. Na více jsme nestačili. Před dokončením tohoto dílu seriálu vyšel
Ďáblický zpravodaji květen
2022. Stojí zde, že za 15000 Kč nechal úřad uklidit část Blat-
část, která znečištěním nevyvolá povodňový stav….
Oslovila jsem osobně kněze RŘK
otce Tomáše Gregůrka, který slouží mše v ďáblické kapli. Informovala
jsem ho, že neuklizené břehy na Mratínské potoce mohou znovu způsobit vážné
problémy. Otec Tomáš mi řekl, že část potoka pod Ďáblickou prošel. Sdělila jsem
mu, že přestože je RŘK obcí informován a
zástupce řádu byl na protipovodňové prohlídce
na podzim 2021, není již jiné
cesty než publikovat tento článek. Po rozhovoru mě otec
Tomáš vyzval, abych se za občany na podzim ozvala a akce úklidu by se mohla
připravit. Velice jsem mu
poděkovala.
4.
Popis fotografií
1 – 3 znečištění
potoka mezi ulicí Ďáblickou a Chřibskou, 4
– 5 vybetonované koryto potoka
s rourou přivádějící vodu z Cínovecké, vodu ze severu i jihu silnice D8, kde se stéká potok, přepad hloubkové
kanalizace a dešťová voda z Ďáblic,
6 – 7 – 8 česlo , 9-10 částečný úklid břehů u policie ČR dobrovolníky,
11 – 12 publikace k řešení povodní
ve Veleni, 13 vybetonované koryto , pohled od ulice Chřibská,
14 pohled na břeh potoka při úklidu na
jaře 2022
Fotografie M. Stroblová, V. Prokešová, A. Marušiaková
Na úvod této části poznávání Mratínského potoka uvádím zeměpisné údaje, které jsem doposud nesdělila. Nejvyšší místo v katastru Ďáblic v Ďáblickém háji má výšku 359 m nad mořem. Mratínský potok vzniká z mnoha pramínků v nejvyšších plochách pole pod rozvodím Vltava – Labe, asi pod vrstevnicí 300 m nad mořem. Pramen Pod vrbou je ve výšce 250 m nad mořem. Jen o málo níže Mratínský potok odtéká z ďáblického katastru.
V předešlé části seriálu jsem čtenářům přiblížila přirozeně vyvěrající pramen potoka Pod vrbou. Nyní se po toku tohoto pramene můžeme podívat na jeho část poblíž ulice Kostelecké. Když budeme čekat v autobusu nebo v autě na křižovatce s Cínoveckou „na zelenou“, vpravo od Kostelecké uvidíme část Mratínského potoka tekoucího od pramene Pod vrbou. Zde podél břehu uvidíme plochu stromoví. Je v majetku několika vlastníků a je neudržovaná. Plocha zarostlá stromy různého stáří se dlouhodobě stává odkladištěm odpadu. Přitom by se mohla stát krásným místem pro odpočinek a hry dětí. Při návštěvě Blat se můžete podívat, jak malou veřejnou plochu pro společné hry děti vytvořilo zastupitelstvo pod vedení paní D. Ševčíkové (je hned na kraji ulice Na Blatech). Podél břehu potoka roste několik starých stromů. Průměr kmenů odhaduji na více než 1 metr. Pohled na ně mně naplňuje úctou a pokorou. K potoku se od okraje pole připojuje ještě jeden maličký vodní zdroj. Dle Věry Prokešové jde o vyústění vodního přepadu z vodárenských nádrží, které se na katastru Ďáblic nacházejí. Dvě pramenné větve potoka se stékají Na Blatech na východu ďáblického katastru, na části Ďáblic oddělené od středu obce poli a od roku 1990 i Cínoveckou. Zde téměř celá část potoka protéká soukromými zahradami.
Potok se nachází mezi ulicemi Na Blatech, Řepná a mostkem na ulici U Červeného mlýnku. Objevila jsem jen čtyři místa, kde je možné k potoku sejít. Nejblíže je možné podívat se na vodu z mostku v ulici Řepné. Potok jsem zde několikrát viděla znečištěný plasty. Ty přináší voda a vítr od Ďáblické silnice ke skládce. Několikrát jsem viděla, jak auto jedoucí ke skládce trousilo odpad z nezakrytého valníku. Znečištěná plasty je část potoka od mostku na Ďáblické až k ulici Řepná.
V minulosti na Blatech hospodařilo na deset zahradníků. Z mostu v Řepné po pravici uvidíme hned u břehu neoplocený pás stromů. V loňském roce byla na části plochy pod mostkem u Řepné MČ Ďáblice provedena údržba vyřezáním náletových dřevin a jejich odvozem v souvislosti s plněním protipovodňových nařízení – čistit břehy od přírodního materiálu, který by v případě povodně ucpával koryto. Toto místo patřilo v první republice panu Plašilovi. Jeho rodina zde pěstovala květiny. Prodejní stánek měli u kubistického hřbitova. Zahradník pan Plašil patřil k těm lidem, které komunisté nenávistně nazývali kulak – třídní nepřítel zemědělec, který musel být zbaven majetku a půdy. Byl z posledních, kteří se bránili znárodnění. Zahradničil ještě za Antonína Zápotockého. (Ten byl prezidentem mezi roky 1953 – 1957.) Sklonit se nad potokem, vidět jeho čistotu či znečištění, podívat se na květenu břehů potoka lze Na Blatech v místě retenční nádrže (psala jsem o ní v 16. části seriálu). Stará mapa – II. vojenské mapování (1806-1808, 1810-1811) dokládá, že se níže na potoku v minulosti nacházel rybník a mlýn Rothe M. – Červený Mlýn. Po nich zůstal název místa a název ulice U Červeného Mlýnku. Výše nad potokem je novodobý dům, jehož barva fasády připomíná minulost. Mratínský potok je v mapě uveden také jako Červenomlýnský. V tomto místě potok odtéká z katastru naší obce.
K názvu ulice Na Blatech. Místní lidé, kteří tu po staletí žili a v souznění s krajinou hospodařily, se snadno shodli na tomto názvu. Na spodní vodu je zde možné narazit v hloubi ani ne 1 metr. Studny zde jsou hluboké pouze cca 3 metry. Pro srovnání – v blízkosti Koníčkova náměstí jsou studny hluboké až 15 metrů. S tímto jevem se museli vypořádat budovatele kanalizační stavby po pravé straně Kostelecké – psala jsem o tom v minulém dílu seriálu. Dokládám to fotografiemi.
18.4.2022 Milada Stroblová
foto 1 – 2 stromoví podél potoka, 3 je takováto výstražná cedule řešením?, 4 pohled na potok z ulice Řepná – místo zahradnictví květinářství , 5 v zahradách se skrývá potok, 6 přístup k potoku z Řepné v místě neoplocené neudržované parcely, 6 pod tímto svahem stával Červený mlýn, pro hustý porost křovím není možné spatřit ani potok, 7 propojení ulice Na Blatech s Řepnou silničkou K Červenému Mlýnku s mostem přes potok, 9 pohled na potok z mostku , někde za keři mlel mlýn , 10 usedlost Červený mlýn pohled z čakovického katastru, 11 stará mapa místa – rybník a mlýn, 12 -13 budování rozšíření kanalizace Ďáblic
V této části seriálu o Mratínském potoku zvu čtenáře ke druhému prameništi potoka. Nachází se na katastru Ďáblic za poli ve směru k Čakovicím. O této lokalitě jsem se dozvěděla od Věry Prokešové teprve před třemi lety. K přiblížení přirozeného pramene potoka použiji letecký snímek této části Ďáblic. V turistické mapě je pramen označen značkou, v jiné je dokonce pojmenován. Jeho jméno je Pod vrbou.
První výpravu k prameništi za Cínoveckou jsem podnikla s vnukem v roce 2020. Objevili jsme dva prameny. Druhý pramen se nachází opodál pod plotem, který dělí pozemky. Letos jsem se rozhodla místa znovu navštívit i s fotoaparátem. Fotka z jara 2022 ve srovnání ukázala vývoj stromu. Tři větve na levé straně skloněné vrby, která dává jméno prameni, se částečně odlomily. Silná větev zásobená vodou dál žije a nové větvičky z ní raší vzhůru k nebi. Opakuje se děj, který se tu před dávnou dobou udál. Strom padl a jeho horní větve zesílily v kmeny.
20202022
Prameny tu vyvěrají v úžlabí ve větší šíři ( nalezla jsem další nalezená zamokřená místa) podobně, jak je tomu pod polní cestou na Zdiby v okolí Ohrady. (Připomenu, že řada pramenů v tomto místě je odvedena melioracemi a také do Ohrady, při jejím vykopání pro potřebu chovu stád krav a koní ve stáním statku) Značku pramen Ohrada nemá. Prameniště Pod vrbou je obklopeno mnoha vrbami různého stáří. Velmi staré stromy rostou i dál podél břehů odtékajícího potoka k mostku na Kostelecké. Tudy potok vtéká na stranu části Ďáblic Na Blata, kde se nachází soutok obou větví (mapa). Podél potoka vznikla v dávné minulosti cesta, která dostala jméno po přírodním charakteru místa Na pramenech. Tato větev potoka zde tvoří hranici katastru Ďáblic a Čakovic.
Občané, kteří jezdí autem přes Čakovice, určitě nepřehlédli, že na kraji ulice Na pramenech je od loňského roku výkop ohraničený larseny. Zde vzniká část odkanalizování splaškových vod, stavba vyžádaná enormním nárůstem obyvatel Ďáblic. Probíhající práce jsem z povzdáli sledovala a několikrát jsem s hlídači, kteří stavbu i v noci hlídali, prohodila několik vět. Při výkopu dělníci narazili na pramen. Nezbylo, než přejít k neustálému odčerpání vody, aby stavba mohla pokračovat. Jáma byla prohloubena a její boky byly nedávno jištěny i traverzami. Bylo mi jasné, že musím zjistit, jak je pramen silný. Dle mě není malý, dává, odhaduji 1 l za sekundu (fotografie).
V souvislosti s touto událostí jsem si znovu připomněla staré mapy Ďáblic. Přerušované čárky v mapách obou pramenišť ďáblického potoka znázorňují zamokřené louky. Je vhodné si připomenout pravdy, na nichž má udržitelný zdravý život lidí stát. Lidé dávné minulosti vlastnili půdu, u které po generace žili. Znali její vlastnosti, které se sice měnily, avšak jen pozvolna. Sedláci věděli, kde sít, pěstovat ovoce, kde radno nestavět. Poznatky byly zobrazeny do map. Na Blatech a Na Pramenech využívali čisté vody potoka zelináři. Pastvina, na jejímž okraji jeden pramen vyvěrá, je Šrámků. I oni pěstovali zeleninu na prodej. Rodina zde dodnes žije. Od Věry jsem se dozvěděla, že v první republice se uvažovalo na prameništi vybudovat lázně. Pramen prý byl silný. Na něm byl vybudován rybník. Ten však Věra nepamatuje. Někdy se k Šrámkům s Věrou vypravíme a zaznamenáme něco z dochovaných dějin tomto místa. Zprůmyslnění zemědělských prací, zemědělské reformy, politické změny roztrhali pevný vztah hospodářů s půdou. Kdo z majitelů polností na katastru Ďáblic zde dnes hospodaří ? Na jaře 2022 mají občané Prahy přislíbeno připomínkovat tzv. Metropolitní plán Prahy, plán dalšího stavebního rozvoje metropole. Kladu si i otázku, zda tvůrci plánu chodili do naší krajiny ďáblické, a zda spolupracovali s místními rodáky, kteří zde žijí několik generací. A vědí své….
Některé změny územního plánu naší městské části od roku 1989 dokládají to, že zájem „zhodnotit“ ornou půdu na stavební parcely více vynáší…
Do tohoto
dílu seriálu o Mratínském potoku vkládám
aktualizovaný text, který byl publikován v Ďáblickému zpravodaji.
Pozvání na vycházku do ďáblické krajiny – k prameništi Mratínského potokaNa katastru Ďáblic se nachází nemalé plochy polí. Každoročně tu můžeme vidět nejrůznější v minulosti nevídané plodiny. Řepku nepřehlédne nikdo. Před lety jsme pod Hřenskou obdivovali modře kvetoucí vonící pole. Byla tam vyseta svazenka vratičolistá. Bohatá vůně a pastva pro včely. Svojí barevností již několikátým rokem na sebe upozorňuje jetel inkarnát vínově rudé barvy, který letos rozzářil pole okolo Billy u Březiněvsi a lán na evropském rozvodí. Letos byla na nejbližším lánu Ďáblic Na skřivánčí vyseta pšenice. Svah od polní cesty do Zdib k ulici Ďáblické je jakýmsi přírodním amfiteátrem, kde mnoho drobných pramínků dává vznik Mratínskému potoku. Pan Roučka pracovník firmy Agro Kmínek mi sdělil, že by občané neměli do polí vstupovat v době aktivní vegetace. Po žních nastala vhodná chvíle. Nastal čas projít se po polích k rybníku Ohrada. Nejbližší vstup k prameništi je od brány skládky komunálního odpadu a z polní cesty do Zdib, která začíná v ulici Statkové. Před několika lety, kdy v Ďáblicích aktivní občané zorganizovali poprvé akci Zažít Ďáblice jinak, kdy jsme silnici okolo základní školy proměnili v korzo, jsem připravila se svolením RŘK naučnou stezku jejich statkem. Brána ze statku na cestě směrem k Ohradě nám byla otevřena. Kdo měl zájem mohl k prameništi projít. Do budoucna – je jen na spolupráci vedení naší obce a představitelů řádu dohodnout se a čas od času občany pozvat do velkostatku Křížovníků a umožnit jim zajít k prameni Mratínského potoka tou správnou cestou.
Přidávám
fotografii, která dokumentuje nejjednodušší dělení velkého lánu v okolí Ohrady na menší části
v souladu s nařízením ministerstva zemědělství /moudrým/ dělit lány
na pole do velikosti 30 hektarů
terasováním. Lán pšenice byl předělen
pásy lničky – první vlaštovka zájmu zemědělce zadržet vodu v krajině
Ďáblic.
Procházka po toku potoka z Ďáblické ke Chřibské
Je tu podzim,
přichází zima. Plodiny jsou sklizeny, půda polí
zpevní chladem. Kopřivy a palach /rákosí/
na břehu Mratínského potoka uschne, stromy uvolní listí. Je možné tok potoka dobře
prohlédnout. V zimním období můžeme
v procházkách k Mratínskému potoku pokračovat. Uvidíme tok potoka, jeho
krásu i jeho letité znečišťování … i plasty. Od
mostku přes potok na Ďáblické můžeme podél potoka jít několik desítek
metrů. Přijdeme až k mostku u ulice Chřibské. Zde probíhá stavba – odkanalizování
Ďáblic související s nárůstem výstavby. Bude nutné se zde otočit a vrátit
se zpět stejnou cestou. Po dokončení stavby bude možné přes mostek přejít a Chřibskou se vrátit na křižovatku Ďáblická Kostelecká.
Nelze přehlédnout tzv. multifunkční objekt pro
odkanalizování vody z Cínovecké. O něm však v dalších dílech seriálu.
Ďáblice nechali v nedávné době vypracovat
povodňový plán. Dle něj je nutné
kontrolovat stav toku spolu
s majiteli, kteří jsou odpovědní za jeho údržbu. Na webu naší městské části
nalezneme zápis z prohlídky, kterou pan místostarosta Hrdlička svolal na
22. října roku 2020. Z textu uvádím
část , která mapuje stav místa, kde majitel
břehů Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou má provést potřebný úklid větví i spadlých stromů v úseku,
kam zvu na procházku. Mratínský potok na našem katastru během roku navštívím
několikrát. Mohu sdělit, že úklidu přírodního materiálu a plastů zde v zimním období 2020- 2021 nedošlo. V dokumentu
nalezneme i „ kilometrovník“ toku. Dovídáme
se, že celý tok Mratínského potoka má délku
15,25 km.
Ve svátek
dušiček svátek zemřelých jsem položila kytičku a rozsvítila svíčku u kříže,
který se nachází u silnice při vjezdu na skládku komunálního odpadu. Chodím sem
vzdát úctu zemřelým občanům Ďáblic (Davlic). Těm, kteří zde staletí žili
v plném sepjetí s krajinou. Vážili si potoka, vodu denně potřebovali
pro svůj život, každý kousek suchého dřeva jim dal teplo. Připomenu si Akci K ,
kterou komunistická strana likvidovala
církevní řády v 50. letech minulého století. Vzpomenu likvidaci selského stavu zestátněním zemědělské půdy, hrubé ponížení rodin, které byly po staletí
v denním kontaktu se svojí půdou. V tom nejpřirozenějším
vztahu, v lásce, tvořili výživu českého národa. Do dnešní doby
je tento vztah zpřetrhán. Jen na asi 30% rozlohy polí po restituci hospodaří vlastníci.
A mám i radost, protože podle množství svíček a květin u kříže nejsem jediná, kdo sem přichází.
9. května letošního roku 2021 jsem hned ráno vyšla k Mratínskému potoku. Chtěla jsem v brzkém jaru více poznat pro mě nejméně známou špatně přístupnou část toku pod Ohradou. Přístup polní cestou k Ohradě a prvním metrům toku potoka je doposud nemožný. Miloš Růžička už v roce 2007 v rozhovoru nás dvou, když u nás na zahradě formuloval svoje vize péče o životní prostředí Ďáblic, kladl důraz na prostupnost krajiny – z centra obce všemi směry do polí. Doposud však nezapočal spolupráci s Rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou v této oblasti péče o náš domov. Brána ke schůdné cestě na hráz Ohrady vede z nádvoří statku. Statek RŘK , který si pronajímá pan Kmínek (firma Agro Kmínek), je pro veřejnost uzavřen. Jednou mohli občané na hráz rybníka zajít. Bylo to při prvním konání Zažijme Ďáblice jinak. Připravila jsem tehdy naučnou stezku statkem RŘK a vyžádala si otevření brány. Nejsnazší přístup na levý břeh potoka v současnosti je možný po polích od brány skládky. V plném rozpuku vegetačního období, kdy na poli je řepka (rok 2019) nebo peluška (2020) se ani od skládky projít nedá. Na poli pod Skřivánčí byl na podzim loňského roku vyset ozim.
M.p._pod_hrazi_Ohrady,_vysoky_rakos_a_koprivy
V květnu byl nejvyšší čas k levému břehu potoka dojít. Osení mi sahalo do půlky lýtek. Využila jsem však k chůzi koleje, které obilím vyjel traktor. Při dřívějším pozorování toku potoka od mostku na Ďáblické jsem viděla, že voda asi 15 m od mostku tzv. stojí. Žádný zurčící potůček, který bychom očekávali blízko pramene potoka. Tušila jsem příčinu zanesení potoka. S fotografováním jsem proto započala už zkraje pole. Více než 2 m vysoké rákosí roste na části břehu potoka. V symbióze žije s kopřivami. Suché rákosí padá do potoka, zde se mísí se splavenou půdou z polí. Dno potoka se zanáší. Hladina vody se zvyšuje, vodní plocha se rozšiřuje. Malá výška hladiny potoka a zpomalený odtok, dle mého laického posouzení, zde dovolily, že uprostřed toku začal rašit a ujímat se života rákos. Nad tímto místem je vyústění meliorace z polí při levém břehu potoka.
M._p._pod_hrazi_OhradyM.p._stav__leveho_brehu
V dobách sucha i v době častějších srážek jsem zde zaznamenala minimální odtok vody. Vybudované koryto pro odtok meliorační vody je však velké. Vyfotila jsem také pravý břeh potoka a za ním významnou stavbu statku – dlouhou stodolu RŘK. Právě kvetly mirabelky. V myšlenkách jsem pobyla s členy řádu a dávnými obyvateli těchto míst. Ti, nedopustili spoušť, která na toku Mratínského potoka vznikla po roce 1989. Bez vody z pramenů a potoků nemohli žít. V myšlenkách jsem se vrátila k letošní velikonoční neděli, kdy jsem vyčistila alespoň malou část potoka těsně při mostku na Ďáblické. Když poklesla hladina, znovu jsem mohla pozorovat třpytivý zdroj zemité vody z levého břehu potoka, který jsem objevila v minulosti…… otvírání studánek…. A byla jsem myšlenkou i doma v kraji mého rodiště. Byla jsem na Třech studních u pramenů, kde sedával Bohuslav Martinů a Vítězslava Kaprálová.
M.p.__kameny_lezici_na_tlejicich_prirodninach
Když opravuji tento text je 18. června. Dnes jsem znovu navštívila Mratínský potok. Na
polích mezi dlouhou stodolu a skládkou je letos pšenice. Začíná metat. Pan
Kmínek naplnil výzvy k protierozním úpravám polí – zmenšovat lány na pole do 30 hektarů a předělil
lán pruhy jiné rostliny. Dle slov pana inženýra Roučky z Agro Kmínek je to
lnička.
Upozorňuji na fotografii č.6 . že kameny leží na dně potoka, jsem se přesvědčila tím, že jsem do místa hodila kámen. Zůstal ležet. Žádné „žbluňk“.
