Seriál Mratínský potok, Část 11
9. května letošního roku 2021 jsem hned ráno vyšla k Mratínskému potoku. Chtěla jsem v brzkém jaru více poznat pro mě nejméně známou špatně přístupnou část toku pod Ohradou. Přístup polní cestou k Ohradě a prvním metrům toku potoka je doposud nemožný. Miloš Růžička už v roce 2007 v rozhovoru nás dvou, když u nás na zahradě formuloval svoje vize péče o životní prostředí Ďáblic, kladl důraz na prostupnost krajiny – z centra obce všemi směry do polí. Doposud však nezapočal spolupráci s Rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou v této oblasti péče o náš domov. Brána ke schůdné cestě na hráz Ohrady vede z nádvoří statku. Statek RŘK , který si pronajímá pan Kmínek (firma Agro Kmínek), je pro veřejnost uzavřen. Jednou mohli občané na hráz rybníka zajít. Bylo to při prvním konání Zažijme Ďáblice jinak. Připravila jsem tehdy naučnou stezku statkem RŘK a vyžádala si otevření brány. Nejsnazší přístup na levý břeh potoka v současnosti je možný po polích od brány skládky. V plném rozpuku vegetačního období, kdy na poli je řepka (rok 2019) nebo peluška (2020) se ani od skládky projít nedá. Na poli pod Skřivánčí byl na podzim loňského roku vyset ozim.
V květnu byl nejvyšší čas k levému břehu potoka dojít. Osení mi sahalo do půlky lýtek. Využila jsem však k chůzi koleje, které obilím vyjel traktor. Při dřívějším pozorování toku potoka od mostku na Ďáblické jsem viděla, že voda asi 15 m od mostku tzv. stojí. Žádný zurčící potůček, který bychom očekávali blízko pramene potoka. Tušila jsem příčinu zanesení potoka. S fotografováním jsem proto započala už zkraje pole. Více než 2 m vysoké rákosí roste na části břehu potoka. V symbióze žije s kopřivami. Suché rákosí padá do potoka, zde se mísí se splavenou půdou z polí. Dno potoka se zanáší. Hladina vody se zvyšuje, vodní plocha se rozšiřuje. Malá výška hladiny potoka a zpomalený odtok, dle mého laického posouzení, zde dovolily, že uprostřed toku začal rašit a ujímat se života rákos. Nad tímto místem je vyústění meliorace z polí při levém břehu potoka.
V dobách sucha i v době častějších srážek jsem zde zaznamenala minimální odtok vody. Vybudované koryto pro odtok meliorační vody je však velké. Vyfotila jsem také pravý břeh potoka a za ním významnou stavbu statku – dlouhou stodolu RŘK. Právě kvetly mirabelky. V myšlenkách jsem pobyla s členy řádu a dávnými obyvateli těchto míst. Ti, nedopustili spoušť, která na toku Mratínského potoka vznikla po roce 1989. Bez vody z pramenů a potoků nemohli žít. V myšlenkách jsem se vrátila k letošní velikonoční neděli, kdy jsem vyčistila alespoň malou část potoka těsně při mostku na Ďáblické. Když poklesla hladina, znovu jsem mohla pozorovat třpytivý zdroj zemité vody z levého břehu potoka, který jsem objevila v minulosti…… otvírání studánek…. A byla jsem myšlenkou i doma v kraji mého rodiště. Byla jsem na Třech studních u pramenů, kde sedával Bohuslav Martinů a Vítězslava Kaprálová.
Když opravuji tento text je 18. června. Dnes jsem znovu navštívila Mratínský potok. Na polích mezi dlouhou stodolu a skládkou je letos pšenice. Začíná metat. Pan Kmínek naplnil výzvy k protierozním úpravám polí – zmenšovat lány na pole do 30 hektarů a předělil lán pruhy jiné rostliny. Dle slov pana inženýra Roučky z Agro Kmínek je to lnička.
Upozorňuji na fotografii č.6 . že kameny leží na dně potoka, jsem se přesvědčila tím, že jsem do místa hodila kámen. Zůstal ležet. Žádné „žbluňk“.
Milada Stroblová