Potok Vysušil
51. část kroniky Mratínského potoka
V padesátém prvním dílu kroniky Mratínského potoka chci popsat jeho tok prostřednictvím plovoucího listu stromu – nechat se unášet proudem, jak jsem kdysi do kroniky napsala. Můj list, plující po hladině, však uvízl v Mratínském rybníku. Když přijde nějaký podnět z krajiny poblíž potoka, chopím se ho a vracím se proti proudu zpět. Plujme nyní s lístkem po proudu dál. K ústí Mratínského potoka do Labe už není daleko.
Po několika desítkách metrů toku pod hrází rybníka se zastavuji na mostě. Pozoruji vodu a poslouchám její zvuk. Vydat se dál z Mratína podél potoka do přírody je možné uličkou V Poustkách, vedoucí vedle mostu.
Koncem března 2024 jsem poprvé prošla mezi domky, za humna. Stanula jsem před listnatým porostem, kde se příroda dlouho vyvíjela bez zásahu člověka. Odumřelé kmeny stromů padly do travin. Možná je toto nízko položené, ploché místo nivou, kde voda při přívalových deštích vystupuje z břehů potoka a rozlévá se do okolí.
V mysli se mi vybavila místa druhého prameniště Mratínského potoka za Cínoveckou ulicí, kterému se říká Na Pramenech. Podobné místo! Tam vrby v širokém, vodou prosyceném prameništi „ztrácely pevnou půdu pod nohama“, sklonily se k zemi a dál rostly k nebi. (17. část kroniky.)
Vrátila jsem se do Mratína a pokračovala po polní cestě směrem k lesu – oboře. Došla jsem k vyklučené ploše, kde, zdá se, majitel začínal hospodařit. Dál cesta nevedla, přestože je v mapě zakreslena.
Cestou zpět do obce jsem odbočila z cesty do této pro mě zvláštní lokality. Roční doba a sucho mi dovolily vstoupit do vysokých starých travin, mezi nimiž začínala rašit první tráva. V zarostlém terénu byl každý můj krok nejistý. Chtěla jsem však tuto dosud neznámou část krajiny lépe poznat a procítit. Jaro se tu hlásilo rozkvetlými orseji.
Moje další cesta podél Mratínského potoka tím skončila. Ten den jsem se už vrátila do teplého domova ke své mapě. Časem se pokusím poznat rozsáhlou zalesněnou plochu za Mratínem i z jiné strany. Poznávání obory, v níž je zakreslen jeden z přítoků Mratínského potoka, jsem odložila na později.
Druhý zdejší pramínek, přítok Mratínského potoka, má v mapách jméno Vysušil. V říjnu roku 2025 jsem se vydala zjišťovat informace právě o něm. Mým plánem bylo dojít na místo, kde už potok uvidím v nějaké síle.
Vyjela jsem po silnici z Mratína směrem na Novou Ves. Rozhodla jsem se zaparkovat na vjezdu do polí po pravé straně silnice za Mratínem. Vydala jsem se podél okraje pole a stromoví, které lemuje potok.
Jenže ve Vysušilu bylo sucho. Strouha, klikatící se krajinou, je porostlá listnáči a keři. Viděla jsem ji i z dálky. V mapách je zakreslena a je patrná také na leteckých snímcích. Vysvětlení by mohl podat odborník.
Daleko jsem nedošla a vrátila se k autu. Čekal mě výjezd zpět na silnici. Ta se zde stáčí a přijíždějící auta nejsou dobře vidět. Blikačky, zhluboka se nadechnout a akce! Úspěch! :-))
Další moje poznávání přítoku Mratínského potoka tedy skončilo velmi brzy.
V chladném, podmračeném dni, o rok a půl později, jsem se k Vysušilu přiblížila z dalšího místa. Od Nové Vsi jsem šla po cyklostezce k místu, odkud je možné potok také spatřit.
Na začátku cyklostezky u hlavní silnice zasadili obyvatelé Nové Vsi památeční lípu. Cyklostezka vede z Nové Vsi směrem k Mratínu. Její okraje lemují různé stromy – ovocné dřeviny, lípy i duby. Velké, krásné dílo. Smekám!
Na mostku přes Vysušil jsem se zastavila a vyfotografovala suchý biotop: různé druhy travin, křoviny a šípkové keře v úžlabí mezi mírně svažitými poli. Všimněme si vrstevnic! Fotograficky jsem zachytila také tvar krajiny.
Mostek přes Vysušil se při plánování cyklostezky ukázal jako potřebný. Paní, kterou jsem cestou oslovila, nevěděla, ve kterém roce Nová Ves cyklostezku vybudovala. Sama podniká dlouhé pěší túry. Její milovaný společník, pejsek, si při pochodech odíral pacičky, a proto mu pořídila psí kočárek. Paní byla ochotná nechat se vyfotografovat.
Další setkání s lidmi při poznávání krajiny Mratínského potoka! Plán dojít až do Mratína jsem toho dne kvůli počasí odložila.
Doma jsem na internetových mapách proklikávala letecké snímky krajiny mezi Mratínem a Novou Vsí podle data jejich pořízení a objevila zajímavosti. O těch napíšu v dalších dílech kroniky. Patrně se také vydám na úřad některé z obcí a zeptám se, jak vznikl nápad cyklostezku vybudovat.
Na podzim letošního roku 2026 jsem zvolila další příjezdovou cestu k Vysušilu. Přehled fotografií zdejší krajiny uzavírám snímkem místa, kde potok začíná. Je to prohlubeň lemovaná šípkovými keři mezi lány polí, které se k potokové strouze sklánějí. Když přijde větší déšť, Vysušil určitě suchý není.
Zaparkovala jsem na konci ulic U Hrušky a Slunečná v nové zástavbě.
Víte, přátelé, mám radost i ze zjištění, že lidé dříve – a někteří i dnes – měli cit pro tvář krajiny a dokázali ji otisknout do místních názvů. Vysušil, U Hrušky, Slunečná, V Poustkách…
Vysvětlí mi někdo, co znamená „v poustkách“? V mém rodném Novém Městě na Moravě máme u potoka lokalitu mokřadů, místo, kterému se odedávna říká Na Pustáku…
Ústí Vysušilu do Mratínského potoka bude cílem jedné z mých dalších výprav.
26. října 2026
Milada Stroblová