Archiv rubriky: Zeleň a revitalizace, Mratínský potok

Seriál Mratínský potok  č. 35

K rybníkům v Čakovicích, které napájí  Mratínský potok, zajíždím každý týden.  Mám ta místa ráda. Stále pozoruji  a fotografuji přírodní děje jak  na rybnících tak v jejich blízkém okolí. Poprvé v mých zápiscích o Mratínském potoku mohu nabídnout  nahlédnutí do života těchto míst od února do října.

• 

• 

K fotografiím : V únoru se na Cukrovarském rybníku rybařilo.  S jarem v parku rozkvétaly  především žlutě  kvetoucí  jedovaté rostliny nejprve talovín zimní, později orsej, sasanka pryskyřníkovitá a bíle kvetoucí sasanka  hajní.  Na břehy Zámeckého  rybníka byly při rekultivaci  vysazeny rostliny přirozeně u vody  rostoucí.  Zde  jsem vyfotila  blatouch bahenní. Blatouchy  mají  krásné docela velké  květy, v dětství  jsem je vídala na okraji potoků.  Při mých putováních po  březích Mratínského potoka jsem  neviděla žádný.  Na jaře se na většině plochy rybníka objevily  velké „koberce“  neznámých rostlin.  Prvně jsem se domnívala, že jde o zbytky loňského listí. Z ploch posléze „povstaly“ svislé lodyhy. Ukázalo se, že jde o plovoucí  vodní rostliny.  Bylo to období  kvákání žab.  Po rekultivaci rybníka jsem je slyšela poprvé.  Až pět hlasů současně se neslo do okolí.  V kolonii mě neznámých  plovoucích  rostlin spokojeně žily a rostlinami se živily  kachny.

V přírodě je vše v neustálém vývoji.  Přišel čas a hladina rybníka byla zase  čistá. Jen vítr vlnil hladinu.  Ukázalo se, že do Zámeckého rybníka byly vysazeny ryby.  Zeť rybář podle  výskoku ryby  nad hladinu usoudil, že jsou v rybníce i dravé ryby.  Těsně pod hladinou plavoucí jsem sama poznala kapry  a bohatá hejna malých rybek. Během sezóny se na stromě již objevila cedule oznamující rybářský revír.

• 

• 

Poprvé jsem  na rybnících viděla  kachnu, která vyseděla 12 mláďat.  Zažila jsem, když  samička rodinku vedla z ostrova na hladinu. Jedno káče za druhým klouzalo do vody  po hladkém kameni. Rybníkem vypluli v řadě za sebou. Při rekultivaci  rybníka úřad Čakovic nechal  dětem pro zábavu  vytvořit plovoucí ponton, který byl řetězy uchycen k břehu pod jedním ze schodišť. Byl uchycen na volno, aby mohl posloužit dětem k malým posunům po vodě.  Viděla jsem, jak  tatínek  se synkem pouštěli rádiem ovládanou loďku a ztratili s ní spojení. Loďka uvíznula uprostřed rybníka. Při další návštěvě už jsem zaznamenala, že ponton volně plaval po hladině.   Bylo snadné se dovtípit, že ponton byl po odříznutí použit k vytažení loďky. Následně úřad připevnil ponton k břehu na krátko. Už se nemohl pohnout.  I tak bylo možné jej odříznout. Pak se již znovu  volně pohyboval po hladině. Vedení  Čakovic řeklo: „ A dost“.  Osud dřevěného pontonu byl v létě zpečetěn. Ponton na rybníku již není.

• 

• 

Slípky zelenonohé se rozhodly hnízdit na Cukrovarském rybníku zcelena nerušeny . Hnízdo na kameni Zámeckého rybníka bylo v roce 2022 příliš lidem blízko a  rodina tu neměla klid. Výskyt slípky i žab je popsán na tabuli umístěné u vchodu do parku.   Jsem ráda, že jsem z dokumentovala její  hnízdění . Sameček byl invalida, neměl jednu nožku.  To mu nebránilo v péči o budoucí rodinu. Na  břehu Zámeckého rybníka se rozrostla lnice květel. Je to velmi pěkná léčivá květinka, kterou jsem též znala už od svého mládí.  Rostla hlavně na náspu vlakové trati.  Zde u rybníka mě její výskyt překvapil. Odborná literatura říká, že mimo  suchá místa se jí daří i na místech s kamenitým  podložím. Toto svah nad rybníkem plně splňuje. Je vydlážděn  velkými kameny.   /v některém dřívějším dílu jsou fotografie/

• 

• 

Nečekaným zážitkem v říjnu byl  pro mě rozkvetlý  kaštan v parku.  Poprvé, co k rybníkům zajíždím,  jsem viděla volavku. Seděla na ostrově u hladiny. Fotografii mám, ale neostrou.  Slípky zelenonohé jsem opakovaně  viděla na Cukrovarském rybníku  sedíc na větvích keřů u hladiny.  Na  snímku keře v barvách podzimu   slípka   na větvi  sedí. Vím, kde na fotce je … Tady…

• 

• 

Paní  ze sousedství mi říkala, že moje povídání o Mratínském  potoku čte. K čakovickým rybníkům se s dcerkou vypravila.  Pobyly tam a sousedka si uvědomila, že se tam dá prožít  něco zase jiného než  co dává lesnatý  vrch Ládví.  To mě  potěšilo. 

31.10. 2024                                                                                                Milada  Stroblová

Seriál  Mratínský potok, část 33

Podháj v létě

Ve 32. dílu mého seriálu jsem sdělila, že  místa za Velení hned neopustím. Ponejprv předkládám fotografie krásného rybníka Podháj. Fotografie ze zimy doplňuji záběry z léta 2023.   Majitelé – rodina Němcova se o rybník a okolí starají.  Listnatý mladý les byl od mé první návštěvy vyčištěn od křovisek. Na louce mezi rybníkem a silnicí na Brázdim jsem „fotoaparátem honila motýla“.  Mám štěstí, že při vycházkách k Mratínskému potoku  vidím i více  života, který na okraji  Prahy nenalézám.  MODRÁSEK. Překrásný motýlek! Modrásků je více druhů.  Hledala jsem na internetu – snad jde o modráska jehlicového.  Zajímavé je, že motýl má ze spodní strany zcela  jinou kresbu a samička není modrá. Člověk se diví. Žasnu, jsem  nadšená a v pokoře děkuji za krásu přírody.

• 

• 

• 

• 

Zlatý kopec

Na Zlatý kopec vede asfaltová silnice, která odbočuje vpravo hned za Velení směr Brázdim. Není udržovaná. V současnosti je na odbočce z ulice Hlavní instalována značka  zákaz vjezdu.   Přístup je i od  Přezletic.   Lokalita byla osídlena stejně jako to bylo na Kuchyňce. Rozdíl je tu ten, že na nejvyšším místě  se nachází proláklina zarostlá listnatými stromy. Na několika místech jsou zde prudké srázy, kde se uvolňováním půdy obnažují kořeny stromů.

Kuchyňka

• 

• 

• 

• 

Za posledními domy obce Starý Brázdim, jen několik minut jízdy do kopce nad Velení    v poli na ploše necelé 4 hektary se nachází kamenitý vrchol. Jeho název Kuchyňka byl navržen v roce 1948.   V roce 1998 bylo místo zapsáno jako přírodní památka. Ve wikipedii se o Kuchyňce dozvíme, že skály jsou převážně zkameněliny. Byly tu nalezeny i pozůstatky po člověku starší doby mladšího paleolitu. / 50000 – 10000 před naším letopočtem – doba kamenná/ Toto místo jsem s rodinou navštívila po prve před třemi  roky v létě.  Letos jsem se vypravila na jaře, abych se potěšila jarními kvetoucími rostlinami. Jako laika  a malířku mě přitahují. 30. března jsem tam fotila  několik rostlin, které trochu znám.  Mezi kameny zářila mochna.  Mochny je více druhů,  přesněji „krasavici žlutě zářící“ nepopíšu. Podívejte se, každý okvětní lístek je srdíčko.  Květ má lístků pět.  Našla jsem jeden kopeček křivatce  nízkého vzrůstu. Snad jde o křivatec  český. Křivatec má lístků 6.   Jiný druh křivatce na jaře běžně vidíte  ve Stromovce a v parku u Zámeckého rybníka v Čakovicích. Vyfotila jsem pryšec.  Kultivary máme ve svých  zahradách. Mezi kameny je mnoho trsů mateřídoušky.  Samozřejmě ještě nekvete. Poznám ji po listí a  znovu jsem si užila její nádhernou vůni promnutím lístku.   Pod úpatím skalnatého vrchu jsou plochy orseje. Opět žlutý květ avšak s osmi okvětními lísky.

Na krásném přírodní  místě je znát , že má své ochránce. Klučí se tu náletové dřeviny.  Stahují se na volné míso a spalují. Na okraji  svahu jsem zaznamenala nově vysazený strom. Letos se do Kuchyňky znovu vrátím. Těším se na další vykvétající rostliny.

19. dubna  2024                                                                       Milada Stroblová

Seriál  Mratínský potok, část 32

18. prosince  roku 2021 jsem vyjela na poslední „objevitelskou výpravu“ toho roku. Vždy začínám nad mapou.  Těšila jsem se na to, že poznám rybník Podháj.  Je to, počítám- li  od pramene, třetí rybník na Mratínském potoku.  Je hned  vedle Veleně.  Rozhodla jsem se, že z obce pojedu ulicí Hlavní, která vede na Starý a Nový Brázdim. Někde zaparkuji a  vyjdu do krajiny.

Při výjezdu z Veleně jsem po levé straně uviděla základní školu, kde místa na parkování  byla. Pomalu jsem  však jela dál, přejela most přes Mratínský potok, viděla odbočku k rybníku a pak mě již silnice  odvedla až do Brázdimy.  „Koukám, tak hladké to nebude.“ řekla jsem si. Vrátila jsem se, zaparkovala u školy a  vyšla jsem k potoku.

Od školy není chodník,  po kterém by člověk bezpečně došel do podniků postavených podél silnice, do satelitu přízemních domků nedávno postavených a došel i k potoku.  Všimla jsem si, že nová zástavba na několika místech dosahuje téměř k němu. Šla jsem dál proti jedoucím autům k doleva odbočující polní cestě vedoucí k Podháji. Na jejím kraji byla závora s označením- soukromý pozemek.

Rozhodnula jsem se vrátit a k rybníku se přiblížit ze silnice do Sluh. Na cestě lemované mladými lipkami jsem zaparkovala s vědomím, že jsem projela na soukromý pozemek. I zde byla závora, avšak byla odsunuta. Stálo tu   několik osobních aut. Po krátké cestě alejí jsem si již užívala objevitelskou radost – pohled na rybník, který dostal jméno Podháj.  Hráz rybníka byla nasypána  mezi potokem a  příkrým dlouhým svahem zarostlým stromy – tedy rybník pod hájem.

Blížilo se poledne.  Mlžný opar oslaboval sluneční paprsky.  Zimní krajina beze sněhu  v šedohnědých tónech barev. Trochu nebeské modře, trochu zeleně travin. Bylo bezvětří a  ticho. Šla jsem po hrázi, fotila jsem.

Chtěla jsem rybník  dokumentovat  ještě z jeho druhé strany a pak jsem se chystala odejít. Bylo proč.  Pod hrází seděla skupina krojovaných mužů (nepoznám ani myslivce, ani rybáře). Zapalovali oheň a připravovali buřty k opékání. Pozdravila jsem. Oni odpověděli a žádný z nich mě nevykázal.  Šla jsem tedy dál podél kraje rybníka po cestě, která je vyznačena v mapě. Chtěla jsem vidět i odbočku potoka Podháj napájející.  Prodírala jsem se bezinkovým křovím. Bylo tak husté, že jsem to po chvíli vzdala a raději se vrátila. Měla jsem starost, abych svým autem neblokovala odjezd skupiny. Když jsem se vracela, viděla jsem, že  polední siesta skončila.  Oheň byl uhašen.  Muži  balili.

Doma jsem se podívala do katastru nemovitostí. Rybník a okolí patří rodině Němcových, která možná staletí v těchto místech hospodařila.  Po roce 1989 restituovali svůj majetek, hospodaří  a dál pečují o krajinu.  Nákladní auto s logem statku Němcových jsem už viděla. Je na něm kráva.

K rybníku jsem se vrátila v létě 2023, abych tato místa viděla a  fotografií zachytila ve vegetačním období.  Do míst nad potokem se vypravím i s  povídáním znovu. Jsou tu důležitá místa, o kterých bychom měli vědět.  Jsou to Zlatý kopec a Kuchyňka.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

 Fotografie : 1  mapa ukazující Podháj a další rybník na potoku ve Sluhách a cesta k procházce  ze Sluh  k Podháji a zpět,  2   silnice Hlavní  vedoucí k mostu přes Mratínský potok, 3 ze silnice není možné bezpečně k potoku sejít, 4 Mratínský potok z mostu na Hlavní, 5 -7 nová výstavba a její postavení vůči potoku, přívalové deště  „ ukusují“  břeh,  8 zde se od potoka odděluje koryto, kterým natéká voda do rybníka ,  9 – 15 Podháj, 16 pohled na  stromy  lemující rybník ze silnice do Sluh, 17  Podháj , Zlatý kopec, Kuchyňka

29. února 2024                                                                                         Milada Stroblová

seriál Mratínský potok, část 31

Je 21. prosince, kdy dokončuji vydání  31. dílu seriálu. V pátek 22.prosince začne astronomická zima- krátce před půl pátou ráno.V pátek  nastane zímní slunovrat.   Noci se další dny začnou zkracovat, den prodlužovat.

Snažím se vcítit se do starých časů, kdy se lidé na venkově uzavřeli do svých chalup.  Období vegetace skončilo. Muži opravovali nářadí. Dralo se peří do peřin a polštářů. Začínaly přípravy na vánoční svátky. Vzpomínalo se,  jaký byl rok na poli…. Lidé více odpočívali  stejně jako příroda.

V roce 2023 jsem fotografovala  lán mezi statkem a skládkou, pole v majetku Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Vzniknul mi takto soubor fotografií zobrazující hlavní vegetační etapy. Fotografie jsemvystavila ve Vlně při akci Zažijme Ďáblice jinak.  Výstava trvala krátce, protože se Vlna zavírala. Na konec roku 2023  v seriálu  připomenu uplynulý  rok na poli  s oslavou sklizně dožínkami.

Po žních obilí  se v minulosti konala oslava úspěšného sklizení úrody, konaly se DOŽÍNKY. Scházívala se celá ves. Lidé poděkovali za úrodu. Hodovalo se, tančilo, lidé se radovali.  Mechanizováním sklizně, nebylo v zemědělství tolik lidí potřeba. Také vyvlastněním půdy soukromníků, zestátněním půdy došlo k oddálení hospodářů od polí, došlo k vysidlování vesnic. Postupně upadal vztah člověk – krajina – výživa z českých polích.  V současnosti jsou dožínky často jen společenskou akcí, většinou  bez účastníků žní.

Dožínky  – historie podle wikipedie

Jaké byly Dožínky v minulých stoletích?  Začínaly průvodem –  společnou cestou  obyvatel z pole, při které se účastníci ozdobili květy a klasy. Nesli  ozdobené  kosy a  hrábě.  Ze stejného materiálu měli i věnce na hlavách. Důležitý byl obzvlášť dožínkový věnec  ponechávaný v domě až do jarní setby. Mezi dožínkové obyčeje patřily například zvyky spojené s posledním uvázaným snopem obilí. Ten se v českém prostředí nazýval baba, stará nebo nevěsta a často byl stylizován do ženské postavy a oblékán do ženských šatů. Nakonec byla figurína  odvezena do statku, předána hospodáři a zanechána v domě do příštích dožínek. Podobně se na poli nechávalo obilí svázané do  jednoho jehlanu – panáku s kytkou na vrcholu – stodola či sibilia. Než byly vynalezeny kombajny, seklo se obilí kosou, svazovalo se do otýpek – snopů, které se postavily do jehlanu – panáku, kde  obilí doschlo. Následně bylo  svezeno do stodoly, kde se z klasů vymlátilo zrno.

Výstavu DOŽÍNKY  jsem připravila  v úctě ke krajině, zemědělcům a darům přírody. Děkuji za pomoc  Šárce a Jakubovi, Táně a Lukášovi při rámování a věšení fotografií.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

1  –  16.2. 2023  Co je na lánu mezi skládkou a statkem Křížovníků  vyseto?  Nevím. , 2  –  24.2.  Lán už se zelená! Pohled od vjezdu na skládku.,  3  –  18.6. 2023 V  nejvyšší části lánu je  vyset mák. 4  –  18.6. V dolní části lánu byla vyseta pšenice.,  5  –  24.5.  vzrostlá  pšenice na  části lánu u Stakové,  v  pozadí nová architektura Ďáblic Spiritex, 6  –  24.7. lán v den, kdy začalo sečení  pšenice,  7 – 24.7.dozrálé obilí,  v pozadí sídliště  u Statkové postavené v místě, kde  byla  Steyskalova cihelna, 8 – 24.7.   dozrále obilí, v pozadí sídliště Central Group,  9,10,11 –  24.7.  sklizeň pšenice započala, než uvidíme  kombajn, fotíme přírodu, suchem rozpukanou ornici,  12 –  24.7.   s vnoučaty čekám, kombajn jen slyšíme, za pár minut  vidíme jeden  kombajn  Class,  13 , 14 – 24.7.  V dalších minutách už víme, že pšenici  sečou dva kombajny.    15,16, 17 –  24.7.   Když se zásobník na zrno v kombajnu naplní ,  řidič povolává vůz  a pšenice se  sype na speciální valník, který sám  vyfukuje obilí na sýpku. 18 – 8.8. už je sklizeno,   19 –  15.8. orání strniště, pod horizontem vpravo  kombajn  sklízí makovice,  20  Zavzpomínejme na minulý rok  – jetel inkarnát na stejném  lánu. 16.5.2022, 21 vodní nádrž Ohrada , místo, kde  v Ďáblicích pramení  Mratínský potok

Kynu svým dožínkový kloboukem

Milada Stroblová                                                                              

Seriál  Mratínský potok, část 30

V tomto dílu seriálu přiblížím problémy na toku Mratínského potoka  ve Veleni, které jsou způsobeny několika vlivy. V krajině Polabí dochází k přívalovým dešťům, které zasahují do života lidí, kteří  bydlí při toku potoka.  Jde o klimatickou změnu. To je jeden problém. Druhý:  Po roce 1989  chtějí lidé bydlet poblíž přírody a chtějí pracovat v Praze.  Na severním okraji Prahy se masivně staví. Nová vyhláška stanoví zpracovat dešťovku v místě spadu. Děje se. Realita života však ukazuje, že povodně se opakuji a i zhoršují. Třetí  vliv: Odvodnění severního dálničního okruhu Prahy má zaústit do Třeboratického a Mratínského potoka. Toto značí další objem vody v Mratínském potoku.

Zastupitelé Veleně na opakující se povodně reagovali, začali  jednat. Jejich spolupráce má výsledky. Aktivní občané Ďáblic zjistili, že vedení Veleně je činorodé.  Již v roce 2021 se osobně seznamili s vedením obce. Starostkou obce je nyní paní Radka Matějková. Od tohoto  prvního setkání občanů Ďáblic s představiteli Veleně vlastníme dokument, který veleňští vytvořili pro potřebu vyjednávání (účastníci setkání – zastupitel  tzv. opoziční a členka  Spolku pro Ďáblice).         

V září 2023 probíhalo jednání EIA o vlivu uvedené dálniční stavby na  životní prostředí severně nad Prahou –  část Severní okruh Prahy SOKP 518, 519.  Nyní se očekává  jednání nad částí SOKP 520.  Tato část obchvatu Prahy se  má vážně dotknout života lidí na potoce ve Veleni a dalších obcích dál po toku. Ďábličtí a veleňští  radní se připravují. Žádat úpravy plánu v místech, kde projekt ne dokonale zohledňuje život lidí, jichž se provoz dálnice dotkne, žádá hledat odborníky  profesí, které ani  neumím vyjmenovat. Takové v našem zastupitelstvu nemáme.

Při své letošní cestě do Veleně jsem zaznamenala vylepený plakát avizující  přednášku doc. Václava Cílka.  Václav Cílek je geolog, který má schopnost vzdělávat se ve velké šíři přírodovědných oborů.  Dokáže informace s nadhledem sumarizovat a analyzovat. Publikuje, přednáší.  Skupinka občanů Ďáblic s panem starostou Tumpachem vyslechla přednášku a po ní chvíli s panem Cílkem a vedením Veleně besedovala.  Pan Cílek  na přednáškách říkává asi toto.  „Dávám informace. A je na politicích, jak s nimi naloží.“ – Už řadu let se ukazuje, že jeho prognózy  život potvrzuje.

V Ďáblicích je však problém. Ďábličtí zastupitelé v minulosti jen sepisovali, hromadili dokumenty a za tu dobu se státní kasa ocitla v chudobě.  Ani soukromí majitelé zemědělské půdy Ďáblic nereagovali úpravou svahů tak, aby se deště na největších svazích (na celé délce potoka) co nejvíce zadržely. Stát i EU dotoval tyto úpravy!

Na konec této 30. části pozitivní sdělení. 1. listopadu 2023 začalo čištění části Mratínského potoka od Ďáblické po Řepnou. Toto je díky systematické práci radního Davide Prokeše, který s panem starostou úzce spolupracuje. Samozřejmě v seriálu o tom budu psát.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Fotografie, které  jsem použila, nepopisuji.  Prohlížejte, vracejte se k prohlédnutým fotkám.  Foto 7  – hovořila jsem s majitelem – rozvodněný potok často protéká dílnou, mapa  14 vyznačuje  poldry na Třeboratickém a Mratínském potoku. Foto 15 ukazuje místo, kde by měl vzniknou poldr na Třeboratickém potoku.   

4.11.2023                                                                                             Milada Stroblová

Seriál Mratínský potok, část 29

Když jsem začínala psát o Mratínském potoku a o krajině , která je ve vztahu s potokem, stimulem pro psaní se mi stalo to, že mi byl z Ďáblického zpravodaje vyřazen článek o agrolesnictví (agrolesnictví je nový obor, který si klade úkol vkládáním pásů keřů a alejí stromů do rozlehlých lánů v Česku  brzdit odnos humusu do řek, bránit vysychání, atd…).  O péči o životní prostředí jsem do zpravodaje chtěla psát. Spolek pro Ďáblice a Martin Tumpach (tehdy zastupitel) mi poskytnuli prostor pro publikování.  Přírodou podél potoka chodím déle než tři roky (první díl seriálu vyšel v březnu 2020).  Vracím se také na místa mě již  známá a s velkým potěšením zjišťuji, že radnice obcí v okolí Ďáblic  o prostředí života obyvatel v blízkosti Mratínského potoka průběžně pečují.

Tento  další díl seriálu je nabídkou se mnou sdílet radost z péče o potok a krajinu okolo něj v letošním roce. Velkou radost mi přenesl vybudovaný most v Mratíně.  Zde průtokem vody  krajinou je potok tak čistý, že jsem se neubránila, zezula jsem boty a potokem jsem chodila. Když toto píši jsem znovu v emocích, které jsem tehdy v sobě měla. Přes slzy  mlhavě vidím písmena klávesnice.

V Pakoměřicích byla provedena revitalizace Zámeckého rybníka – je pod prameništěm Libeznického potoka. V Březiněvsi vybudovali fortelný most přes Třeboratický potok. V Libeznicích jsem objevila retenční nádrž. Byla budována mezi roky 2012 – 2015.  Je to však  můj letošní objev.

Chci poznat  i potoky, které  do Mratínského potoka nevtékají, avšak jsou přítokem  Labe.  Rozhodla jsem se podívat se na Zlonínský potok. Pár kroků od zastávky vlaku na Hlavní ulici je  retence, kterou místní radní nechali vybudovat za finančního přispění evropských fondů.  V Miškovicích přibylo na břehu potoka další dílko na posilovaní svalů.  

• 

• 

• 

V Ďáblicích je funkční podzemní nádrž u satelitu Doma je doma  na cihelně – vedle Statkové. Zde se zadrží dešťová voda z plochy nového sídliště. Při přívalovém dešti však  může být voda z polí nad vantem (místo, kde skončil jíl Steyskalovy cihelny) problémem  –  nátok  splavené ornice do  sídliště. Firma budující sídliště provedla úpravu cesty na Zdiby. Je tu udělán příčný práh s korytem,  kterým  dešťovka z části lánu nad sídlištěm odtéká na pole Rytířského řádu křížovníků.

David Prokeš, zastupitel a radní Ďáblic se systematicky věnuje spolupráci s RŘK, nájemcem polí řádu firmou Agro Kmínek a Povodím Labe. Mezi Ďáblickou a Chřibskou je potok zavalen padlými stromy a větvemi ve velkém množství.  Absence péče o toto místo způsobila zvětšení  povodně na Blatech 14.8. 2020 . Je příslib, že tento podzim dojde ke spolupráci a  po letech konečně k  úklidu břehů.  O dalším budu aktuálně informovat.

• 

• 

• 

• 

Rybník Parkán postupně ztrácí vodu. / porovnávám s mými staršími fotografiemi (Letos jsem tam zahlédla dvě slípky zelenonohé, které letos na Zámeckém rybníku v Čakovicích  nehnízdily). Na Parkánu jsem hnízdění tohoto krásného ptáka  neviděla. Kachny divoké zde jsou.  U soukromého  jezírka  u nás v obci snesla kachna vejce a vychovávala mláďata. Bylo časem zcela jasné, že  je chce odvést  k větší vodě. Chtěla jsem být svědkem, jak rodina bude putovat ulicí, třeba  je chránit před auty. …..  Rodina  přešla  v noci na Parkán, kde jsem je hned dopoledne spatřila. 

Na závěr tohoto dílu musím konstatovat, že  okolní obce dbaly a dbají na to, aby vliv  klimatu a urbanizované krajiny (zpevněné plochy bez vsakování dešťů) co nejméně ohrožovaly život. Také, aby byla voda v krajině zadržována, neboť  začínáme pociťovat sucha.  Mám možnost porovnání konkrétních činů. Ďáblice v minulé  řadě let nepřinesly  viditelné  dílo.  Věřte a byl a je  v majetku obce prostor   dešťovku regulovat, aby povodeň v Ďáblicích, když přijde, byla alespoň menší.  O  tom  budu psát v budoucnu také.

Popis :   1 – 4  most  v Mratíně, 5 – 6 Zámecký rybník v Pakoměřicích, 7  retenční nádrž v Líbeznicích, 8 – 9 retenční nádrž  na Zlonínském potoku, 10 Miškovice, 11 – 12 příčný práh ve Statkové  na cestě do Zdib,  13 – 16 na čištění potoka  Ďáblice čekají, o čištění  místa před mřížemi se doposud a léta  starají majitelé nemovitostí, které  ucpaní odtoku  větvemi  ohrožuje zatopením !!!,  17 Parkán – hladina klesá

Milada Stroblová

Seriál Mratínský potok, část 28

Potok, který pramení  u nás v Ďáblicích, protéká za Mirovicemi  obcí Veleň. Třetím rokem  tam vyjíždím pozorovat vodu, přírodu a také komunitní život. Mratínský potok a jeho okolí jsem v červnu 2023  navštívila dvakrát. Znovu pak v červenci.  Když jsem ukládala fotografie do archivu, připomněla jsem si dřívější návštěvy. Hned  mi bylo jasné, že o potoku ve Veleni budu  psát vícekrát.  

Mezi  Mirovicemi a Velení cesta podél potoka není.  K vodě se návštěvník Veleně dostane až u mostu na silnici, která vede do Přezletic. V 28. dílu seriálu popíši  místa od tohoto mostu na silnici K Cihelně směrem po toku potoka. Chci upozornit na místa byť nevelká, ale krásná.

Po pár metrech  chůze uličkou U Potoka spatříme oblázky na jeho dně potoka, krásně viditelné přes opticky čistou třpytící se vodu.  Takový pohled do vody potoka mě plní radostí. V české televizi jsem zaznamenala upoutávku na dokument „V proudu“,  kde mladý muž zve na pouť po vodních tocích. O vodě potoků říká na úvod jen pár slov. Jen volně tlumočím –  Zvuk vody, pohled do čisté tekoucí vody, to má očistný vliv. – Já to cítím podobně.

Od mostu se po pravé  straně  cesty zvedá prudký svah porostlý stromy. Topoly, javory, duby, bezinky, jeřáby  různého stáří.  Přímo na břehu potoka jsem vyfotila obrovitý topol, jehož kmen má průměr odhaduji  11 decimetrů.  Levý  břeh potoka se z dálky jeví nepřístupný.

Když jsem procházela obcí,  potvrdilo se mi, že je ve Veleni zachován původní charakter obce na potoku.  Podél páteřní silnice obce stojí domky jeden vedle druhého. Za nimi  stávala hospodářská stavení. Lidé zde patrně stále vlastní půdu  až k potoku. Ulička  U Potoka vede podél potoka  asi jen  200 metrů. Cesta dále stoupá a od potoka se vzdaluje.  Na velmi prudkém  svahu pod ní se nachází velká zahrádkářská osada. Mapa v potřebném zvětšení ji zaznamenává. Osadu,  větší  její část jsem mohla vyfotit jen ze silnice na Mratín.

Polní cesta nad zahrádkami vede až k silnici do Brázdimi. Slouží k obsloužení velkého lánu nad osadou. Silnice je frekventovaná, chodník z obce zde není . Odtud doporučuji se po cestě vrátit. V blízkosti mostu do Přezletic jsem spatřila od hlavní cesty oddělenou koňskými kopyty vyšlapanou pěšinu. Vede dál po klenutém starém mostě do statku. Za dávných dob po mostě vyjížděli hospodáři s těžkými tažnými koňmi, aby spolu pracovali na poli.

Při prohlídce obce jsem vyfotila  budovy  statku, k nimž starý most vede. Na vjezdu do něj je tabule informující o ustájení koní a jezdecké škole.

Zpáteční cestou nad osadou jsem při pozorování přírody objevila kvetoucí náprstníky.  Vyfotila jsem i větrem stržený list a plod  dubu bahenního. Ve svahu jsou vidět  dva  obrovité  balvany.

Ve Veleni je přes potok vybudován ještě jeden most.  Je na silnici na Brázdim, jak jsem uvedla.  Dojít se z něj podívat na proud sílícího Mratínského potoka okrajem silnice  od podniků na tomto  konci obce je nebezpečné.  Na přístupné části břehu potoka v ulici U Potoka jsem vyfotila i technickou stavbu, asi lokální čističku – podle nářadí a vyneseného kalu. Toto místo  a blízké okolí je méně než 1 metr nad hladinou potoka.  Při větších deštích jsou tato místa nejspíše ohrožena rozlivem  vody.

V dalším dílu seriálu  přiblížím veleňské  povodně. Právě kvůli ohrožení majetku občanů způsobeném  rozvodněním potoka při přívalovém dešti  a vlivům   výstavby pražského obchvatu  chce obec, aby  byl vybudován  poldr u Mirovic. Psala jsem o něm  v předcházejícím dílu seriálu.  

 Popis fotografií  :  1 mapa,  2 most na silnici do Přezletic,  9  pohled na zahrádkářskou osadu,  12   stromy zarostlý  svah nad  uličkou U Potoka a nová výstavba Veleně,  pohled ze  silnice do Mratína, 15  výjezd z Veleně směrem na Brázdim, vidíme keře na břehu potoka, 16 pohled na vodu potoka z mostu na Brázdim, 17 přístup k potoku  po levé straně silnice  je obtížný, 18 v kterékoli roční době je Veleň  pěkně upravena 

Milada Stroblová                                                                                                                                   

text je průběžně aktualizován dle skutečnosti

O zeleň v Ďáblicích pečuje dle vlastnického/správního rozdělení městská část, hl. m. Praha, prostřednictvím svých subdodavatelů (TSK, Acton apod.) a soukromí vlastníci pozemků. V případě pozemků ve správě MČ dokážeme i na nenadálé situace reagovat pružně vlastními silami. U ploch ve správě hl. m. Prahy nebo soukromých vlastníků, v případě zanedbané údržby vyzíváme oficiální cestou vlastníky k zajištění údržby.

Původně vysoutěžený dodavatel plošné údržby zeleně opakovaně nesplňoval naše nároky na kvalitu provedení prací, a proto jsme přistoupili k radikálnímu a náročnému kroku výměny dodavatele v průběhu započaté sezóny. Hladký průběh této komplikované změny zajistila 1. místostarostka Mgr. Postupová, za což jí tímto velice děkuji. Nově plošnou údržbu zeleně v Ďáblicích zajišťuje společnost Gardenella s.r.o.

Dle smlouvy jsou trávníky v intenzivní třídě sekány 8 x za sezónu, v extenzivní třídě 6 x za sezónu. Luční trávníky a trávníky ve svahu jsou sekány 6 x za sezónu. Dětská hřiště jsou plošně sečena 6 x za sezónu, případně lokálně mimo harmonogram dle potřeby. Plošný podzimní sběr listí probíhá 4 x za sezónu, případně lokálně mimo harmonogram dle potřeby. Řez keřů bud probíhá 2 x za sezónu s výjimkou dětských hřišť s jedním řezem navíc.  Vlastními silami provádíme mimořádné řezy keřů v křižovatkách. Z plošné údržby jsme vyřadili z důvodu značně navýšených cen šintování chodníků, které úřad zajišťuje po jednotlivých lokalitách vlastními silami, popř. dílčími objednávkami. Samozřejmostí je při plošné údržbě zeleně dodržení všech relevantních norem ČSN a stálá přítomnost minimálně jednoho kvalifikovaného zahradníka. Jednotlivé plošné údržby jsou provedeny maximálně do sedmi dní od započetí prací. Z ekologických důvodů zavádíme i „motýlí louky“, ostrůvky vyššího lučního porostu a v letních vedrech vyšší travní porost okolo stromů k lepšímu zadržení vláhy. Také zavádíme systém kontrol provedené práce. I přes to, pokud objevíte nedodělky v provedené údržbě, je možné je hlásit s přesným popisem lokality a času na úřad MČ ke zjednání nápravy.

Dále máme uzavřené příkazní smlouvy se společnostmi ARBOSERVICES – Šolc, s.r.o. a Ing. Bc. Tomáš Dolenský – Arboristika Čepek na odborné arboristické zásahy – hodnocení stavu, ošetření a kácení dřevin a příkazní smlouvu na zahradnické práce, odbornou úpravu keřů a výsadbu s p. Steinerem. Bezpečnostní a zdravotní řezy stromů tak byly provedeny v ulicích Kokořínská u hřiště, Legionářů, U Parkánu, U Prefy, K Letňanům, Šenovská (lípa, sakury), Kučerové (sakura, javor, třešeň), Prácheňská (buk), Zákupská (sakury), Květnová (vejmutovka), Na Kopci (jedle), Ďáblická (břízy), Dražetická (ovocné stromy), Květnová (buky), Sadařská (myrobalán, buk) a ošetření břízy u ÚMČ. Odborné zahradnické práce byly provedeny u kaple, u školy, K Lomu, ve Vlně, u úřadu a v ul. Legionářů. Zálivka ve vlnách veder byla prováděna na základě smluvní následné péče po výsadbách a taky ďáblickými hasiči, za což jim patří velký dík.

Za rok 2022: za služby na údržbu zeleně bylo vyčerpáno 1 459 262,40 Kč, z toho 725 841 Kč na základě smluvních vztahů, 730 421,40 Kč na základě dílčích objednávek a za mzdové výdaje na brigádníky 97 846 Kč. Celkem za 2022: 1 557 108,40 Kč. Navíc byly z dotace vysázeny stromy v hodnotně 328 000 Kč.

Za rok 2023 jsme doposud uhradili 698 695 Kč. Z toho za plošnou údržbu 262 681 Kč (včetně odečtených náhrad za nedodělky), za zahradnické práce 159 265 Kč a probíhají arboristické práce v hodnotě 254 947 Kč. Mimořádné lokální seče stály 84 700 Kč a mzdové výdaje za brigádníky dosud stály 44 056 Kč.

Nedostatky v údržbě je možné hlásit na podatelna@dablice.cz

Dále máme uzavřenou příkazní smlouvyu se společností ARBOSERVICES – Šolc, s.r.o. na odborné arboristické zásahy.

šintování chodníků

Dlouhodobě účinné šintování je pouze s použitím chemických přípravků, což bychom v Ďáblicích zavádět spíše nechtěli, i za cenu častějšího zarůstání chodníků. V nejexponovanějších lokalitách budeme zkoušet neagresivní postřik a vyhodnocovat jeho případné další použití. I zde je pro nás Váš názor na použití chemických prostředků důležitý. Mechanické drátěné kartáče jsou dle referencí z ostatních městských částí i vlastních zkoušek málo účinné. Spolehlivé parní šintování je finančně velmi nákladné. Aktuálně šintování chodníků řešíme ručně, brigádníky se škrabkami, což jde poměrně pomalu. Rozhraní chodník x vozovka šintujeme pro urychlení mechanickým kartáčem nebo motorovým vyžínačem. Rozhraní chodník x zeď je v majetku (a tedy i správě) vlastníka zdi, což jsou většinou majitelé přilehlých nemovitostí.

Související odkazy

Portál životního prostředí hl. m. Prahy

Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu

Martin Tumpach

Seriál Mratínský potok, část 27

V Miškovickém háji  Mrtatínský potok vtéká do  Středočeského kraje. Objem vody v potoku  sílí. Do potoka přitéká potok z Březiněvsi potok Třeboradický. Když půjdeme Miškovickým hájem dál, otevře se před námi  louka. Přes potok mírně ve svahu se nacházejí Mirovice. Když jsem na ni poprvé vstoupila, cítila jsem se tam  velmi dobře. Po levém boku potok a napravo louku obkroužil  svah se stromovím. Na toto místo jsem upozornila již v 26. dílu seriálu. Je to u toku potoka  první louka, která je  přirozená, domnívám se  s bohatější  florou i faunou,  může tu být více druhů rostlin i živočichů.   Asi každý máme v srdci vzpomínku na louku, která se  nám vybavuje, když  se ve sprintu současného  života zastavíte a vzpomeneme na krásné místo přírody, které nás oslovilo. Bylo to takové uááá. Květiny bílé,  žluté, růžové,  fialové, modré. Mezi nimi různé klasy travin. Pokuste se takovou paletu barev květeny  najít v okolí potoka v našem  katastru. Nelenila jsem a  na tuto louku pozvala mou  rodinu. Navíc, přes potok  za mostkem  mají místní  koně a v ulici za kapličkou chovají lidé čuníka jako domácího pejska. Vnoučata jsem na výlet získala  hned. 

Potok v  Čakovicích a Miškovicích protéká v hlubokém korytu, zde povodně nehrozí. V místech u Mirovic, kde má potok již větší průtok a břehy potoka nejsou vysoké, mě  zajímalo, jak  zde  lidé prožívají přívalové deště. Zjistila jsem, že  Mratínský potok  se  od Mirovic s v posledních letech stal hrozbou pro občany  Veleně,  Sluh a Mratína. Po dlouhých dobách, kdy byl na potoku klid a stavělo se i v blízkosti břehů, začaly povodně. Přispělo k nim zastavění  severu Prahy- zpevněné plochy, ze kterých deště rychle odtékají – omezené vsakování.  Pohovořit o tom, jak zastupitelé ve Veleni  řeší problém zajímalo několik  ďáblických aktivistů.  Jednoho dne Věra Prokešová a Radim Rexa stanuli na tamní radnici. Vedení obce Veleň, která má pod sebou Mirovice, neřeší, kdo je v pozici a s kým bojovat jako s opozicí,  začalo problém  řešit svorně.  Od návštěvy  vlastníme katalog, který jsem si vyfotila.  Pod přiloženou fotografií je text, kde je popsána skutečnost.

Nevím, zda vedení obce Veleň bylo jednat s Ďáblicemi, zda by bylo možné korigovat odtok přívalových dešťů v Ďáblicích, aby potopy v obcích Veleň a dále na toku potoka byly menší. Veleň je po potoku od Ďáblic cca 7 km vzdálená. „Zažili jsme už to, že je čisté modré nebe a najednou se přihrne vlna a spláchne to tu.“ řekl mi  muž bydlící u mostku přes potok na jehož domovní zvonek jsem zazvonila. Úvodní list katalogu veleňského dokumentu hovoří jasně. Návrh suchého poldru mají radní už nějaký rok. O úpravách krajiny v Čakovicích a Miškovicích pro zadržení vody v krajině jsem v seriálu podala zprávu.  O tom, jak na klimatickou změnu reagují v  Bořanovicích a Pakoměřicích, v Líbeznici  podám informace v seriálu dále.   Více se nebudu rozepisovat. Zvu čtenáře k podrobnějšímu studiu přiložených fotografií a map. Samozřejmě i  pozvání do Mirovi k potoku přidávám. Co to je suchý poldr ukazuji na dvou přiložených fotografiích od Rokytky.  Jde o místo zvané  Čihadla. O maličkém  stejném díle o retenci  u nás Na  blatech jsem psala.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Fotografie  1 aktuální mapa, 2 mapa z 19. Století – Miškovický mlýn  byl u rybníka / zjistila jsem to při práci na tomto dílu seriálu /, 3–5  živá  louka mezi potokem  a svahem,  5 místní děvče  běhá k potoku, 7 most přes potok s velkým průměrem roury , 8  soutok Mratínského potoka a potoka Třeboradického,  9 regulovaný tok Třeboradického potoka v části  Mirovic, 10 průzračná  voda potoka, 11-12  rok 2023 předjaří v Mirovicích, 13-16  dokument  k tvorbě poldru, 14  v pozadí  záběru před zarostlým svahem  bude možné někdy vidět hráz poldru, 17  při přívalovém  dešti, se pak tato  plocha ocitne na nějaký čas pod vodou, díky vystavěné  hrázi, 20-22   takto vypadá suchý poldr Čihadla 

Milada Stroblová                                                                                                                                                                                 

Seriál Mratínský potok, část 26

Ještě  i v tomto dílu seriálu  se budu věnovat Miškovicím.  Po toku Mratínského potoka půjdeme od mostku z místa, kde začíná cesta Svěceného (toto místo jsem popsala v minulých dílech).  Půjdeme po štěpkou  upravené pěšině, po dřevěných schodech vystoupíme na silnici, která vede do Mirovic. Přes silnici již vidíme okraj Miškovického háje.  Ten je cílem naší vycházky. Hned na okraji háje vidíme informační tabuli.

Radnicí Čakovic zde  byla instalována v roce 2022.  Fotografií přibližuji tu  část, která hovoří o péči vlastníků  háje, o rodině Černých. Mratínský potok  je v délce  asi 100 metru od silnice veden dlážděným korytem.  Zpevnění koryta  kameny podél břehů  je na potoku už od Čakovic. Zde je však  koryto kamenem vyloženo i na dně.  Mám nade vše ráda přirozený tok potoka. Musím se však přiznat,  že pohled do čisté vody, pod níž  je vidět  kamenné dno, krásná práce kameníků,  mě těší. Kdy bylo  koryto potoka vydlážděno? Jak probíhá  takováto stavba? I toto by  bylo zajímavé se dozvědět. Práce na vodotečích není jednoduchá.  O té jsem se něco dozvěděla od obyvatele  ve Sluhách, dále na toku potoka. Na přiložené mapě vidíme, že Mratínský potok dále krajinou  meandruje, zcela přirozeně tisíciletí  opisuje neustále pozvolně klesající výšku krajiny.

V letním období je tok díky křovinám  těžko přístupný.  Z cesty, která je hájem vedena, potok   neuvidíme. Když nastane období vegetačního klidu, už se člověk může do  zvlněného terénu  bez bloudění  a klopýtání vypravit. Jít podél  potoka  dál, zaposlouchat se do jeho hlasu i v Miškovickém háji , jsem nemohla  opomenout. Lákalo mě podívat se též na Miškovický mlýn, který se tu nachází.  Z hlavní silnice je k němu  krátký  vjezd, vidíme jen jeho  čelní štít. Mlýn se  obejít  nedá.  Postaven byl  mezi silnicí, potokem a lesní cestu.  Zraku  návštěvníků  je v létě  skryt  ve stromoví.

21. ledna  2022, kdy napadla trocha sněhu,  mi bylo jasné, že vznikla atmosféra, kterou chci fotograficky zachytit. Krásu  toho dne čtenář ocení. Moje zimní vycházka do tohoto místa však měla i svoji stinnou část. Když jsem prostupovala mezi keři bezinek a  šla podél potoka, najednou jsem spatřila něco , co mi na chvíli zastavilo dech. Jsou místa na Mratínském potoku, kde se splašky pouštějí bez čištění přímo do potoka.  Toaletní papíry zachytávající se o kameny a větve… jasný doklad. Kontrast čistoty toku  výše a voda „zabarvená“     …   níže….  Asi 50 m dál se nachází čistička odpadních  vod. Z ní odtéká čirá voda.  Z cesty k ní jsem pořídila ještě další fotografie znečištěné vody. 

Moje mysl se do místa pod Miškovickým mlýnem  během roku často vracela. Nemohla jsem jinak, v květnu  jsem musela znovu na místo. To jsem už znala  a tak nebylo těžké se k „soutoku“  křovím prodrat. Ukázalo se, že odtok splaškové vody není stálý. Fotografie  dokumentuje jak barvu vody i papíry zavěšené na větvi nad hladinou.  Při letní procházce do Miškovického háje jsem uviděla, že   v příjemném zákoutí  háje přibyly jednoduché dřevěné prvky pro hry dětí.  Zastupitelé  Čakovic se příkladně o  krajinu starají a spolupracují s majiteli háje.

Zvu na procházku do Miškovického háje v kterékoli roční době. Je možné dojít,  jak  ukazuje mapa, až do Mirovic. Když vyjdeme z háje, jsme již skoro u  obce. Zde  se před námi otvírá  překrásná louka obklopená amfiteátrem vysokých  mezí,   kde rostou někde olše,  jinde  smrky, borovice, jsou tam i staré ovocné stromy. O tomto krásném místě  napíši více.  Časem. Naše cesta  podél toku potoka na katastru Čakovic končí. Zastavme  se i na náměstíčku Miškovic.  Uvidíme  zde malý rybníček. Domnívám se, že  pramen v místě není silný, protože  rybníček nemá odtok. Tak ukazuje i  mapa. Z  instalované tabule se dozvíme o historii  vesničky. Na  pěkném místě můžeme chvíli pobýt.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Do Miškovic dojedeme autem.  Dá se  dobře zaparkovat  podél silnice  na straně háje. Jsou tu stání. Parkovat se dá i na odbočce k cestě Svěceného. Autobusem  se do Miškovic dá jet také.

Milada Stroblová